neděle 16. února 2014

RECENZE: Francesca - Bertrice Small

NÁZEV: Francesca
AUTOR: Bertrice Small
SÉRIE: Dcery obchodníka s hedvábím
DÍL: Druhý
ROK VYDÁNÍ: 2013
STRAN: 328
ŽÁNR: Romantická, Erotická
NAKLADATEL: Baronet
PROVEDENÍ: Vázaná
VĚK: 18+



HODNOCENÍ: 87 %



Další příběh z nové série oblíbené autorky „Dcery obchodníka s hedvábím“ nás opět zavádí do renesanční Itálie. Po nezdaru s výběrem ženicha pro nejstarší dceru chce dát Giovanni Pietro D’Angelo své druhé dceři Francesce větší volnost při výběru manžela, dívka však všechny nápadníky odmítá a o sňatek nestojí vůbec. Zoufalí rodiče si neumí představit, že by dcera zůstala neprovdána, a tak ji víceméně lstí zaslíbí dědici vévody z Terreno Boscoso. Rozzuřená Francesca prchá do lesů, vydává se za služku v zájezdním hostinci a potká muže, který si získá její srdce – avšak budoucnost je pro ni přesto nejistá, neboť je nevěstou jiného… Dobrodružná historická romance nezklame nikoho z těch, kdo si Bertrice Small oblíbili.

Tuto knihu jsem si vybrala díky její podařené obálce. Zaujal mě sympatický muž a krásná žena v dobovém oblečení. Jelikož mám ráda romantické knihy pro ženy, zejména ty z dob dávno minulých, tak jsem si vybrala tuto knihu. Dlouho jsem žádnou knihu tohoto žánru nečetla a tak jsem byla ráda, že si něco takového po dlouhé době přečtu.

Kniha nemá žádný dlouhý úvod, právě naopak. Ihned na první straně se dozvídáme děj celé knihy. Starý vévoda má sice se svým jediným synem dobrý vztah, ale rád by se dočkal vnoučat. A tak se, i bez souhlasu svého syna, rozhodne a vyšle pro tři mladé dívky. Pro mladou hodnou a tichou Luisu, pro namyšlenou a intrikánkou Aceline a nakonec pro Francescu. Mladý vévoda stráví s děvčaty letní měsíce, aby na konci léta mohl říct, kterou z žen si vybral. Není pro něj lehké vybrat si mezi mladými slečnami. Jedna slečna nepřichází v úvahu, protože je již zadaná, druhá má vysoké postavení, ale je nesnesitelná. Zbývá jen jediná, ale s tou se skoro nezná. Dokonce, když ji oznámí, že si ji vybral, tak uteče do lesa. 

Není to žádná husička, která by dělala to, co se jí řekne. S tímto svazkem z celého srdce nesouhlasí. Když se v noci začne ochlazovat a dívka musí přespat v lese, pochopí, že nemyslela zrovna rozumně. Naštěstí ji druhý den do cesty přijde malinký hostinec. Dá se říci, že je to spíše malá chatka pro lovce, kteří se na zimu schovávají před nepřízní počasí. Mladá lady dostane práci jako pomocnice hospodské a musí se naučit všechny činnosti s tím spojené. Tato práce pro ni nebude vůbec lehká, lovci nejsou žádní džentlmeni, jsou to drsní muži, kteří nevidí ženu několik měsíců. Snoubenka lorda převlečená za služebnou musí ochránit svou nevinnost. Má to o to těžší, když se do ní zamiluje jeden lovec Carlo. Nemůžeme říct, že by náklonost nebyla oboustranná. Francesca je i přes její povahu poslušná, a i když stále zamilovaná do lovce, bere si lorda Raffaela. Jestli a jak k sobě najdou cestu, to nechám na Vás. Knihu si musíte přečíst sami. Zda-li Francesca zapomene na svou lesní lásku? Dokáže být dobrou ženou svému muži? V celém okolí vládne neklid, panství vévody je přesně uprostřed znepřátelených zemí. Co když se zachce francouzskému vladaři po této půdě? A co kdyby bylo jeho vojsko vedené zhrzeným otcem nevybrané nevěsty?


Tato kniha se četla opravdu rychle, není ani jedna strana, kde by se nic nedělo. Musím se tedy přiznat, že jsem poprvé ve svém životě přeskočila v knize stranu. Byla na ní popsána tehdejší politika a to se musím přiznat, že tohle mě nudilo.

Hrdinka mě překvapila, ze začátku knihy autorka píše, že je Francesca takový malý „rebel“. Nebylo tomu přesně tak, jak jsem si myslela.

Knihu doporučuji všem, kteří mají náladu trochu se odreagovat od všedního života. Pro milovnice romantických příběhů musím říct, že konec Vás asi nepotěší. Mě nepotěšil, po přečtení jsem měla pocit, jakoby chyběla kapitola. Nedostavil se úlevný pocit, jaký se mi dostaví po každém přečtení knihy, právě naopak, musela jsem nad tím přemýšlet a nedalo mi to spát.

Knihu k recenzi darovalo knihkupectví: 

RECENZE: Ohnivý anděl - Yrsa Siguardardóttir



NÁZEV: Ohnivý anděl
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Horfðu á mig
AUTOR: Yrsa Sigurdardóttir
ŽÁNR: Detektivka
SÉRIE: Tóra Gudmundsdóttir
DÍL: Pátý
STRAN: 376
ROK VYDÁNÍ: 2013
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
PROVEDENÍ: Vázaná
VĚK: 18+

HODNOCENÍ: 99 %

Jaké hrůzy se děly za zdmi ústavu pro postižené, který lehl popelem? Nejlepší příběh od dob Přeletu na kukaččím hnízdem Islandská odpověď na Stiega Larssona! Detektivní thriller charakterizovaný slovy „žhavé smrtící plameny, ledově chladné lži“ je mrazivý i podmanivý jako sám Island, kde talentovaná autorka žije. Advokátka Tóra Gudmundsdóttir má toho nejděsivějšího klienta své kariéry. O její služby se zajímá duševně narušený sexuální deviant ve výkonu trestu. Nežádá však osvobození pro sebe. Přeje si propuštění Jakoba, mladíka s Downovým syndromem, který údajně založil požár v ústavu pro nemocné. Brzy nato začne Tóra dostávat prazvláštní esemesky a kdekdo jako by najednou měl co skrývat. Pitva ochrnuté neslyšící dívky pak přinese úděsné odhalení… Tóra si náhle připadá jako ve zlém snu. Vždyť, kde jinde než v nočních můrách píší neviditelné ruce na zamrzlé sklo divné znaky a kde se mrtvé au-pair dožadují, že budou dál hlídat své malé svěřence?


Je libo detektivní příběh s nádechem tajemna? Ohnivý anděl je přesně něco pro Vás!

Kniha Ohnivý anděl se nedá zařadit mezi mé obvykle čtené žánry. Většinou čtu právě nenáročné knihy u kterých si můžu odpočinout od školy, prostě vypnout mozek. Kdo by nechtěl na chvíli se stát někým jiným, hledat v jehličí stopy vlkodlaka, jestřábím okem sledovat prérii ze hřbetu svého koně anebo jen promilovat noc se svůdným šlechticem ve starodávném hradě? Tato kniha má nicméně závažnější téma. 

Budeme se spolu s advokátkou Tórou Gudmundsdóttir snažit zjistit pravdu o vyhořelém blázinci. Nebude to lehké, nejdříve musíme najít informace o všech příznacích nemocí, které se v domě vyskytovaly. Jen tak můžeme říci, kdo by byl anebo nebyl schopen dům podpálit, jen tak se na chvíli můžeme vžít do myšlení těchto lidí. O této knize dost napovídá již obálka. Kdo se podívá na přebal a řekne mi, jaký pocit z ní má, tak taková ta kniha přesně je. Tajemná a hrůzostrašná. 

Kniha mě navzdory tématu opravdu zaujala, až jsem hltala stranu za stranou. Dokázala jsem se do Tóry vžít, když propátrávala trosky bývalé léčebny, tak jsem měla za ní strach. Má představivost pracovala na plné obrátky, představovala jsem si, jak takový dům může vypadat. Hned mi naskočil obrázek jak vystřižený z hororu, kde problikávají světla a při rožnutí se může hned za tebou zjevit duch. Cítila jsem tu spáleninu všude kolem mě a mokro v botách, až tak jsem se do ní vžila. Tóře nezávidím ani trochu, ať už jejího klienta, tak i toho kdo si ji najal. Jak Tóra přišla ke svému klientovi? Zavolal jí sexuální deviant, který znásilňoval malé kluky. A tím to jen začíná. Její klient má Downův syndrom, jak může tedy prošetřit vraždu tří lidí, kteří v domě uhořeli? Když jí ani sám obviněný nedokáže smysluplně odpovědět na její otázky. Na povrch vystoupá hned několik nejasností ohledně případu. Tóra musí zjistit, zda byl Jakob obviněný právem anebo se stal jen obětovanou ovečkou.  Kdo a proč podpálil dům doopravdy? Nebo to přece jen byl obviněný chlapec? Kdo Tóře posílá tajemné indicie přes sms zprávy? Co ty zprávy mohou znamenat? A jakou souvislost má duch dívky strašící v jednom domě s vyhořelou léčebnou? Nechte si vyskočit hus kůži a přečtěte si Ohnivého anděla.


Veliké plus, které v knize vidím je tykání všech postav. V poznámce překladatele se dozvíme, že to je na Islandu běžné. Moc se mi to líbilo, postavy vám hned byli bližší. Jako by to byly kamarádi, i když je v knize záporná postava, tak tím tykáním její povýšenost ani nejde vidět. Tóra je sympatická vyšetřovatelka, která se hezky stará o svého přítele. Místo toho, aby ho nechala doma se svými rodiči, tak ho bere spolu vyšetřovat případ. To mi bylo opravdu sympatické, navíc jeho pohledy a postřehy k případu znamenaly něco nového v ději a velké oživení. 

Další veliké plus, které kniha má. Těch podezřelých je opravdu spousta, už si říkáte, „Ano, ten to udělal.“ a ještě si klepete na hlavu, že to vyšetřovatelka nevidí. Že ty důkazy přece jasně na něj ukazují. A ono ne, stačí otočit pár stran a je zase všechno úplně jinak. Do posledních stran čtenář netuší, kdo za tím vším stojí. A tak to má u detektivky být. Knihu určitě doporučuji, mně se neskutečně líbila a hned si budu objednávat další.
Poté ho brali na noc k sobě, což se patrně dívčinu duchovi nelíbilo. Stále se probouzeli, protože přikrývky jim bez zvláštního důvodu pomalu klouzaly na podlahu. Zpod postele se ozývalo škrábání, zprvu sotva slyšitelné, potom stále hlasitější a důraznější. Zvuky přestaly, jakmile Halli vstal, nakoukl pod postel a ospale zamumlal, že to jsou jistě zatracené myši. Žádné zvířátko však nikdy nespatřil. Stejný chlad, jaký vládl v Pésiho pokoji, naplňoval nyní ložnici rodičů, také se tu potila okna a kolísal proud. Kromě toho se před prahem dělaly malé loužičky, které ve tmě vypadaly jako krev, ale na světle se ukázalo, že je to voda. Přišli dva pokrývači, vylezli na střechu, ale nenašli žádná netěsná místa. Ze zpětného pohledu bylo neuvěřitelné, jak dlouho tohle všechno snášeli, aniž by vyhledali nějakou pomoc. Jednoho rána Berglinda oznámila, že už to déle nevydrží, že by dům měli ihned prodat bez ohledu na hospodářskou krizi a stagnaci trhu s nemovitostmi. Když se probudila, jejich šaty visely na skříni v ložnici, a to ne jen tak nějaké, nýbrž Halliho oblek s košilí a kravatou a s ním ladící Berglindino oblečení. Byly to přesně tytéž svršky, které měli na sobě toho večera, kdy chtěli slavit Vánoce. Když ale včera uléhali, na skříni rozhodně nic neviselo. Halliho to poprvé vyděsilo tak hrozně jako Berglindu, což jí nahnalo ještě větší strach, než už měla.
Recenzní výtisk poskytlo nakladatelství Metafora. 

RECENZE: Serafína příběh draků - Rachel Hartman





NÁZEV: Serafína příběh draků 
NÁZEV ORIGINÁLU: Seraphina
AUTOR: Rachel Hartman
ŽÁNR: Fantasy
SÉRIE: Serafína
DÍL: První
STRAN: 352
NAKLADATELSTVÍ: Fragment
ROK VYDÁNÍ: 2013
PROVEDENÍ: Vázaná
VĚK: Young adult


HODNOCENÍ: 65 %

Něco málo k ději:
Lidé a draci spolu odjakživa bojovali, až nadešel den, který změnil celé jejich životy. Královská rodina uzavřela s generálem draků mírovou smlouvu. Draci tady nevystupují jako zvířata, bestie, které chrlí jen oheň. Jsou to inteligentní tvorové, kteří se umí proměnit do lidské podoby. Každý drak má dokonale vyvinutý čich a tak dokáže poznat svůj druh. Lidé tuto výhodu nemají a tak vymysleli způsob, jakým označit draky. Každý drak musí na krku nosit rolničku. Děj knihy se odehrává pár desítek let po uzavření mírové smlouvy a to právě v období výročí tohoto uzavření. Serafína je polodrak, otec je člověk a její matka byla drak. Tuto svou zvláštnost musí tajit před celým světem. Není přijímána ani u lidí a ani u draků. Je to něco, na co nikdo ani nechce pomyslet, natož to vidět na vlastní oči. Pár dní před příjezdem generála se najde v bažinách tělo prince bez hlavy. Skupina nábožensky založených mužů, kteří nesnáší draky, ty bezcitné bestie, jak jim říkají, (draci nemají city) takže na těchto jejich argumentech něco je. Hned vezmou do svých rukou tuto informaci a začnou šířit, že prince zabil drak. To vyvolává starou nenávist mezi draky a lidmi. Pořád tady jsou staří rytíři, kteří proti nim bojovali a ti rádi přilívají do ohně nenávisti. Ani všichni draci nejsou spokojení se stavem věcí. Rádi by dostali své loviště zpět. Serafína se snaží vyšetřit, kdo prince zabil s tím ji pomáhá královský bastard Kiggs. Serafína má podezření, kdo prince zabil. Potvrdí se její podezření? Jaké city k ní chová Kiggs? Je to jen obdiv jeho sestry, který ho ovlivňuje jeho pohled, nebo Serafínu dokonce nenávidí? Serafína musí zjistit, kdo se objevuje v jejích vidinách, uspořádat oslavu výročí a uspořádat své vlastní city. Mezitím se musí nechat párkrát zatknout, řešit svůj vztah se svým strýcem a hledat odpovědi ohledně její matky dračice.



V zemi zvané Gored žijí již po čtyři desetiletí lidé a draci v míru. Po tajemné smrti lidského prince je však příměří ohroženo. Podaří se Serafíně, která před světem skrývá své životní tajemství, odhalit skutečného vraha?

Kniha mě zaujala na první pohled, ne jen obálkou, ale i chválou těch, kteří ji četli. Co na to říct? Musela jsem si jí hned objednat k recenzi. Byla jsem šťastná, když jsem ji konečně držela v ruce. Bohužel má radost neměla dlouhé trvání. Už začátek knihy mě neuměl vtáhnout do děje. Knihu jsem několikrát odložila po pár přečtených stránkách. Neuměla jsem se začíst, nudila jsem se.

Přitom prostředí je neobvyklé, draci a lidé v míru. Existence polodraků, neboli míšenců, vražda prince a odhalování jeho vraždy. Akorát se mi zdálo, že tam bylo málo akce. Serafína pořád někde na něco hraje, nebo učí hrát princeznu. Když nedělá tohle, tak si povídá s velitelem stráží Kiggstem. Do poloviny knihy jsem se opravdu dost nudila. Připadalo mi to jen jako popis příprav k chystané slavnosti ke dni uzavření smlouvy nic víc, nic míň.

 Co mě hodně rozčilovalo bylo to, jak Serafína často omdlévala a pak se dostavila vidina. Její zahrada, jak tomu říkala, mě opravdu rozčilovala. Určitě to v knize mělo velký smysl, tedy ten se ukázal až na konci knihy, ale opravdu jsem měla velkou chuť tyto pasáže přeskakovat. Divné jména obyvatel této „zahrady“, podivné chování.

„Právě jsem dočetla a jsem naprosto okouzlená! Perfetní!!! Paolini právě se objevila skutečná konkurence tvých bestselerů...a Eragone pozor, Serafína je skutečná bojovnice. S Ormou jsou si možná ještě více blízcí, než ty a Safira. Nový a dosud neprobádaný fantasy svět... :) skvělé, tleskám (a čekám na další díl!)“

Cituji jednu nejmenovanou uživatelku, její nadšení neumím sdílet. Orma možná má zajímavý vztah se Serafínou, ale rozhodně to není lepší než vztah Eragona a Safíry. Ano postupně se jejich vztah prohlubuje, ale nedokázala jsem se do nich vžít. Přišlo mi to všechno moc odměřené, chladné. Možná právě tohle autorka chtěla. Abychom pochopili, že draci city nemají.
Další důležitou postavou kromě draka Ormy a polodraka Serafíny je už zmíněný velitel stráží Kiggs. Ten chce nalézt pravdu o smrti svého strýce, Serafína mu s tím dost pomáhá a i jejich vztah prochází během knihy velkými změnami. Střídají se pasáže, kdy se Kiggs zlobí na Serafínu a na druhé straně ji obdivuje a chválí. Musím říct, že právě pasáže s Kiggsem se mi líbili nejvíce a že je skoro celá kniha o něm a Serafíně. To zachránilo mé hodnocení celkové knihy. Kiggs se stal mou nejoblíbenější postavou, byl všude, kde se něco dělo. Vždy věděl, jak vyřešit problémy. Je to zodpovědný milý muž, který si získal všechny mé sympatie.

Možná, že kdybych se více orientovala ve jménech, tak by se mi kniha líbila více. Takhle jsem z toho měla jen jeden velký guláš. Na konci jsem ani nevěděla, kdo je kdo.

Můj oblíbenec Christopher Paolini podle mě neměl pravdu. Serafína alespoň pro mě není nejlepší fantasy, kterou jsem četla. 

Shrnutí:
Čekala jsem od této knihy mnohem víc. Ale i tak je to zajímavá kniha plná zvratů a zajímavých myšlenek. Kdo se ztrácí ve jménech, tak má vzadu slovník pojmů na který jsem přišla až po přečtení celé knihy. :) 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuju Fragmentu. :)

Ukázka z knihy ke stažení: serafina-pribeh draku-tit-202587-01.pdf (24004)

Pro milovníky draků je tady takový pěkný doplněk. 

RECENZE: Čarodějka stínů - Kalayna Price



NÁZEV: Čarodějka stínů
NÁZEV ORIGINÁLU: Grave witch
AUTOR: Kalayna Price
ŽÁNR: Fantasy
SÉRIE: Alex Craft
DÍL: První
STRAN: 304
NAKLADATELSTVÍ: Baronet
ROK VYDÁNÍ: 2012
PROVEDENÍ: Vázaná
VĚK: 13+

Hodnocení: 50 %

Skutečnost, že stínová čarodějka Alex Craftová dokáže mluvit s mrtvými, neznamená, že se jí vždy zamlouvá, co se jí mrtví snaží říct… 
Coby soukromá vyšetřovatelka a policejní konzultantka viděla Alex Craftová už hodně důsledků černé magie. Ačkoli má dobré vztahy s Deathem, Smrtí samotnou, nic ji zatím nepřipravilo na její poslední případ. Alex vyšetřuje případ sériového vraha, když na ni zaútočí duch oběti, kterého povolala – a to by mělo být nemožné. Pokus o atentát na její osobu je neúspěšný jen proto, že na poslední chvíli zasáhne Death. A když vám i Smrt zachrání život, víte, že váš čeká špatný den… 
Alex se musí spojit s drsným detektivem z oddělení vražd Falinem Andrewsem, aby spolu případ vyřešili. Andrews ovšem něco ukrývá a jeho nechuť k Alex je víc než zřejmá. Andrewsovu pomoc bude ale Alex potřebovat, aby rozpletla zapletenou síť politiky reálného i nadpřirozeného světa a dostala vraha, jenž v rukou třímá moc tak zlověstnou, že to může nakonec stát Alex nejen její život, ale i duši…

Nejspíš to bude brát jako důkazní materiál. Policie mi oblečení ze včerejška stále nevrátila. Jestli to takhle bude pokračovat dál, celá garderoba mi skončí v malých papírových pytlících. Falin otevřel dveře na své straně a z kapsy vytáhl zapalovač. Beze slova přiložil plamen k tílku. "Hele! Co myslíte, že.." Top chytl plamenem a vzduch se naplnil pachem pálené látky. Vyskočila jsem z auta. " Jste šílenec." 

Celou dobu jsem přemýšlela, co mi to připomíná. Nakonec jsem si vzpomněla. Připomíná mi to knihu Magie mrtvých od Ilony Andrewers. Myslím si, že komu se líbila kniha Magie mrtvých, tak to je něco pro něj. Někdo tuto knihu přirovnává ke knihám Patricie Briggs a její hrdince Marcy Thmopson, ale jako velká fanynka a milovnice Marcy a jejího světa nemůžu souhlasit.
fullmetal alchemist pentagram wallpaper

V knize jsou hned tři věci, které se mi nelíbí. Alexin pes PK, který má chocholku na hlavě, co je asi tak moc důležité, aby to bylo zmíněné hned na straně 81 a opět na straně 83. A navíc jeho jméno PK, u kterého se až nakonec dozvíme, že to znamená Princ Krasoň. Tak nevím, co je lepší. 

Alex (hlavní hrdinka) během celé knihy zadrží tak patnáctkrát dech, až zapomene dýchat. Nějak podobně je to tam popisováno. 
Mohla by se dát k potápěčům, když tak pilně cvičí zadržování dechu. Jinak knize nemám moc co vytknout. Sice jsem ji dala na databáziknih 3 hvězdy, ale jen z toho důvodu, že mně se to nelíbilo a ne, že by to bylo špatně napsané.

Teď k ději:
Alexis je čarodějka, kterou nesnáší její vlastní otec. Dokonce figuruje ve vládě, která je přímo proti všemu nadpřirozenému. Jednoho dne Alexis zavolá její sestra, která si ji objedná na vyvolání duše neboli stínu. Chce zjistit, jak zemřel bývalý guvernér, ne však všechno je podle jejich představ. Na Alex zaútočí duch, kterého vyvolá, což není normální. Nakazí se podivným kouzlem, které nikdo nezná a neumí ho vyléčit. Aby toho nebylo málo, ve městě někdo vraždí ženy. Asi kvůli rituálu, to nikdo neví. Alex se dostává na tenký led, někomu se její vyšetřování nelíbí a snaží se za každou cenu Alex zastavit. Alex je přiřazen protivný agent, který ji nedá ani na chvilku spát. Všechno se postupně tak zamotává, že nikdo netuší, kdo by mohl být viník vražd. Alex na to naštěstí není sama, má ducha, který se sám od sebe rád objevuje kdekoliv, kde je Alex. Rád by pomohl dopadnout svého vraha. Jak to vše dopadne, nechám už na Vás, abyste si to přečetli. :)



RECENZE: Psí poslání - W. Bruce Cameron

NÁZEV: Psí poslání
NÁZEV ORIGINÁLU: A Dog´s Purpose
AUTOR: W. Bruce Cameron
ŽÁNR: Román
STRAN: 280
NAKLADATELSTVÍ: Ikar
ROK VYDÁNÍ: 2013
PROVEDENÍ: Vázaná
VĚK: 15+



HODNOCENÍ: 97 %


Všichni psi jednou přijdou do nebe… Ale nejprve musí splnit své poslání. Autor románu Psí poslání, který si zamilovali čtenáři po celém světě, Bruce W. Cameron je přesvědčený, že jeden pes se může narodit několikrát za sebou, aby se mohl zdokonalovat v rozličných dovednostech a aby mohl čím dál tím lépe chápat člověka. I hlavní hrdina knihy se na svět vrací znovu a znovu. Jeho první pokus dopadá tragicky. Potom hledá smysl života jako neposedný retrívr malého chlapce Ethana. Ani tahle pokus nemá dlouhé trvání. Když se narodí znovu, nosí v srdci jediné přání – znovu spatřit Ethana, kterého nadevše miluje…

Nicméně jak šel čas, postupně jsem si na jejich přítomnost v pelechu zvykl. Nos mi brzy prozradil, že mám jednu sestru a dva bratry. Sestra byla jen o něco míň dravá jako bratři. Jednomu jsem začal říkat Rychlík, protože se uměl strašně rychle plazit, druhému Hladovec, jelikož by se 
pořád cpal a pokaždé, když maminka odešla, strašně fňukal. Hladovec spal častěji než my ostatní, a tak jsme po něm rádi lezli a žužlali mu čumák. Bydleli jsme v noře vyhrabané u kořenů stromu. Přestože venku pražilo slunce, dole byl příjemný chládek. Když jsem se poprvé vybatolil nahoru, doprovázeli mě sestra s Rychlíkem. Ten byl samozřejmě první. Teprve teď na denním světle jsem si všiml, že má jako jediný z nás čtyř bílou lysinku na nose a hvězdičku na čele, která jako by celému světu sdělovala, že její nositel je výjimečný. Zbytek těla měl stejně černohnědý jako já. Hladovec měl světlejší odstín a sestra zdědila matčin krátký nos a ploché čelo, ale jinak jsme vypadali víceméně všichni stejně, přestože se Rychlík tak vytahoval.

Psí poslání.. ani nevím, jak začít o této knize psát. Ze začátku mi kniha připomínala Dášenku, nebo kocoura Modroočka. Říkala jsem si, jak to může být bestseller, později jsem pochopila. 

Vyprávění příběhu očima psa je zvláštní, ale není to špatné. Při čtení jsem si vzpomněla na film Marley a já, který je na podobné téma. Vidíme celý život našeho nejlepšího přítele od narození až po smrt. Smrt naštěstí není všemu konec, jak se ukáže. Místo toho se Bailey, (toto jméno se mi ze všech, co měl líbí nejvíce) po smrti znovu převtělí do nového štěněte. A tím mu začíná nový život a nové poslání.

Nejvíce jeho život ovlivní Ethan, páníček, který Baileyho dostane k osmým narozeninám. Baileyho očima vidíme, jak se Ethan vyvíjí.  Ethan a Bailey jsou nejlepší přátelé, žijí spolu i odloučeně, ale Bailey je mu vždy věrný, dokonce i po té, kdy sám zemře a znovu se narodí.

V knize je popsán život psa, ať už z dobré stránky, kdy se o něj stará milující rodina anebo z té stránky špatné, kdy se ukazuje lidská bezohlednost pro kterou je pes jen předmět bez duše. Autorovými popisy Baileyho myšlení si možná někteří uvědomí, že psi nechápou spoustu věcí, ale i tak jsou věrní.

Musím říct, že ač se mi to nestalo dlouho u žádné knihy, tak u této jsem si dvakrát pobrečela. V tomto momentu jsem si uvědomila, že to není žádná Dášenka. Doporučuji všem milovníkům psů nebo jen těm, kteří si chtějí přečíst něco oddechového. Ve mně kniha zanechala obrovský dojem, ani ne při čtení, jako až po přečtení všech stran. Ležela jsem v posteli, byly dvě hodiny ráno a já nechtěla jít spát. Cítila jsem, jakoby jsem byla na farmě a žila tam s nimi. Nechtěla jsem jít spát, chtěla jsem, aby ten pocit ve mně zůstal co nejdéle. Jenom tak ležet a být spokojená, že to dobře skončilo, i když jsem přemýšlela, co bude s Baileym dál.

Určitě si přečtu druhý díl, jakmile budu moci. Jen mě zajímá, jestli se bude Bailey pořád dokola reinkarnovat.  Snad ne, chudák, po jeho znovuzrození si všechno pamatuje a to bych nechtěla, aby viděl jen kolem sebe umírat své páničky.

Knize nemám co vytknout, jen pokud jste milovníci psů, tak si vezměte kapesníčky. Zvlášť pokud pláčete u filmů, kde nějaká zvířátka zemřou. Líbilo se mi provedení knihy, kde v každé kapitole byla jiná silueta psa. 




RECENZE: Tajemství upírů - L. J. Smith


NÁZEV: Tajemství upírů

NÁZEV ORIGINÁLU: Secret Vampire
AUTOR: L. J. Smith
ŽÁNR: Fantasy, romantická
SÉRIE: Říše temnot
DÍL: První
STRAN: 240
NAKLADATELSTVÍ: Fragment
VĚK: 11+
ROK VYDÁNÍ: 2012
PROVEDENÍ: Brožovaná


HODNOCENÍ: 50 %

Šestnáctileté Poppy zbývá pár týdnů života. Trpí rakovinou slinivky a není šance na vyléčení. Její dlouholetý přítel James jí nabídne řešení. Tím však poruší přísné zákony Říše temnot a teď ho čeká trest za vyzrazení tajemství a za lásku k člověku. Bude mít Poppy dostatek odvahy, aby se dobrovolně stala upírem? Podaří se jim společně uniknout před nejhorším trestem? První díl tajemné série Říše temnot.

„Kde je Cliff a máma?“ Cliff Hilgard byl od tří let jejich
nevlastním otcem a byl ještě prudérnější než Phil.
„Cliff je v práci. Máma se obléká. Měla bys něco sníst,
nebo se naštve.“
„Jo, jo…“ Poppy se postavila na špičky, aby mohla
prohrabat skříňku. Našla krabici s Frosted Flakes, strčila
dovnitř ruku a delikátně vytáhla jeden lupínek. Snědla
ho jen tak, bez ničeho.
Není zase tak špatné, když je člověk malý a drobný.
Udělala několik tanečních kroků k lednici a do rytmu si
potřásala krabicí s cereáliemi.
„Jsem… sexy skřítek!“ zpívala a rytmicky při tom podupávala.
„No to tedy nejsi,“ řekl Phillip s šokujícím klidem.
„A proč si něco neoblíkneš?“
Poppy otevřela ledničku, přidržela dveře a sklonila
hlavu. Měla na sobě obrovské tričko, které nosila na spaní.
Vypadalo jako mini šaty. „Tohle je oblečení,“ prohodila
klidně a vyndala z lednice dietní kolu.

Máme tady novou sérii Říše temnot, kterou napsala L. J. Smith. Její známější série, jak někteří vědí, jsou Upíří deníky. Ty jsou zfilmované jako seriál. Který je, co si budeme říkat, stokrát lepší než knihy, které jsem ani neměla snahu dočíst. Knihy L. J. Smith jsou psané, jako by to psal žák prvního stupně. 

Musím říct, že Upíří tajemství je oproti Upířím deníkům lepší, ale zase ne tak o moc.
Ani nevím, jak popsat děj, abych neprozradila nic z toho mála, co se tam děje. Dovolím si říci jen to, co je napsáno v anotaci. Poppy má rakovinu, má pár týdnů, možná měsíců života. Její kamarád James, kterého tajně miluje, ji nabídne řešení, že ji promění na upíra. To se ovšem nesmí nikdo dozvědět, protože je to zakázané Říší temnot. Na scéně se objevuje obdoba Damona Salvatora, prostě a jednoduše ten „zlý“. Naláká Poppy, aby s ním utekla, protože nemá rád Jamese a chce se mu pomstít. Podaří se Jamesovi najít Poppy, když mu vůbec neřekla kam jde? Zachrání ji před odhalením, které by ji stálo život?

Kniha je sama o sobě bez děje. Na začátku se řeší Poppyna nemoc, poté je přeměna a šarvátky mezi Jamasem a bratrem Poppy a kromě útěku Poppy s bratrancem tam není nic, co by bylo napínavé. Nenašla jsem nic, co bych dala do plusů, i když jsem se dost snažila.

sobota 15. února 2014

RECENZE: Dar vlka - Anne Rice



NÁZEV: Dar vlka
NÁZEV ORIGINÁLU: The Wolf Gift
AUTOR: Anne Rice
STRAN: 490
ROK VYDÁNÍ: 2012
ŽÁNR: Fantasy, romantická
NAKLADATELSTVÍ: Baronet
PROVEDENÍ: Vázaná
VĚK: 16+


Nový svět - moderní, přitažlivý, plný špičkových technologií - a uprostřed něj příběh tak starý a přesvědčivý, jako samotná historie: stvoření vlkodlaka, přepracované a znovu sepsané Annou Riceovou, vypravěčkou fascinujících příběhů a čarodějkou, která dokáže vytvořit neobyčejné světy. Příběh se odehrává v současnosti.Je situován na divoké pobřeží Severní Kalifornie, na útes vysoko nad Pacifikem, kde se nachází velkolepé panské sídlo s půvabnou a vzrušující historií, obklopené sekvojovým lesem.

Mladý reportér nedávno zaměstnaný u San Francisco Observer. Starší žena, vítající jej v majestátním rodinném domě. On tam přijel psát článek. Ona chce urychleně prodat onen dům. Náhodné setkání mezi dvěma naprosto odlišnými lidmi. Idylická noc - přerušená tragickou událostí - mladý muž je bezdůvodně napaden, pokousán, šelmou, ze které díky tmě spatří pouze obrys. Brutální epizoda děsivým způsobem změní Reubenovi celý život. Mladý muž je lapen v extázi a v hrůze, snaží se přijmout, čím se stal, a obává se budoucnosti. Zároveň ho ale vlčí dar nesmírně vzrušuje.Odolává potěšení a vlčí divokosti, a zároveň získal silný smysl pro dobro. Na stopě mu jsou vládní složky, média a vědci (důkazy plynoucí z DNA ohrožují jeho dvojí život). Potkává opravdovou lásku a přemýšlí nad stále se vynořujícími otázkami týkající se jeho nové existence: Proč a jak tenhle dar získal? Jaký doopravdy je? Co znamená ona tajemná posedlost dobrem? A jsou tu další takoví jako on - strážci, kteří jako oko v hlavě střeží prastará tajemství a znalosti z alchymie? Během hledání cesty, jež by spasila jeho duši, prožíváním situací, ve kterých musí čelit pokušení, a vzrušujícího putování si začíná uvědomovat, že se stává obojím, člověkem i vlkem.

„Na svůj věk jste dost vysoký,“ pokračovala Marchent.
„A myslím, že i dost vnímavý, když dokážete
ocenit tenhle chladný a ponurý kus země. Když mně
bylo třiadvacet, toužila jsem po New Yorku a po Paříži.
V obou těch městech jsem byla. Chtěla bych vidět
všechna hlavní města na světě. Copak, urazila jsem
vás?“
„Ne, to jistě ne,“ vyhrkl rychle Reuben a znovu se začervenal.
„Mluvím jen o sobě, Marchent. Ale nebojte
se, přemýšlím jen a jen o vašem příběhu. Zakrslé duby,
vysoká tráva, vlhká půda, kapradí, snažím se vrýt si tohle
všechno hluboko do paměti.“

 (obsahuje spoilery!!!)

Annu Rice, autorku Interview s upírem nemusím pro většinu čtenářů ani představovat. Tentokrát, ale nebudeme číst zase jednu knihu s upíry, kterých je dnes po úspěchu Stmívání až moc. Dnes si přečteme něco od druhé strany, která je většinou proti upírům a to jsou vlkodlaci.

Musím říct, že už krásně provedený obal knihy mě velice dlouho lákal, abych knihu sehnala a přečetla. A tak se mi povedlo 14. 10. 2013 konečně knihu půjčit z knihovny a začít číst. A tady je můj pohled na knihu.

Kniha je o Raubenovi, kterému také říkají Hezounek. Je to pohledný mladý muž, který nemá velké sebevědomí. Miluje svou rodinu, má přítelkyni a práci, která ho baví. Jednoho dne se potká s Marchent, která z důvodů, ztracení jejího strýce prodává jeho dům, který zdědila. Nechce, aby ji starobylý dům připomínal vzpomínky na něj. Rauben jako reportér má sepsat článek o domě, sám se do domu zamiluje, do jeho pokojů, které jsou plné starožitného nábytku, do pokladů, které se skrývají na půdě.  A tak chce Marchent nabídnout, že dům si koupí on sám. Marchent se Rauben líbí, zavolá právníkovi a domluví vše tak, aby Rauben dům dostal darem. O pár minut později jde z dolního patra slyšet rozbíjení skla, Merchenini bratři, oba dychtivý po penězích zabijí svou sestru a Rauben přilákán hlukem sejde dolů, kde ho pokouše pes. Zraněný hledá telefon a viníky, ti leží už mrtví na zemi, pes je zardousil. Někdo neznámý zavolá policii a sanitku do domu. Rauben je převezen do nemocnice, kde se až zázračně rychle vyléčí, dokonce mu zesílí a povyrostou nohy a narostou mu delší vlasy. Když chtějí zaměstnanci nemocnice prozkoumat jeho zvláštní změnu, vzorek jeho DNA se pokazí, následně odebraný vzorek taky tak. Rauben z nemocnice skoro uteče, nedá mu to a vydá se do domu, kde byl pokousán a málem zavražděn. 

Nemůže ale usnout, už v nemocnici slyšel podivné hlasy lidí, kteří jsou v úzkých. Nechápal to, a cítil z toho značný neklid, který ho dohnal k proměně ve vlkodlaka, který se vydá pomáhat. Z důvodů, které nechápe, ho jeho nové já nutí noc co noc se proměnit a vydat se za zoufalými hlasy, aby potrestal a zabil zločince, kteří vyzařují jen zlem. Kolem Vlčího muže, jak se sám Rauben pojmenuje v jednom ze svých článků, je velká publicita. Lidé svého nového hrdinu zbožňují a policie zoufale hledá vraha. Do Raubenova života vstupuje nová žena, Laura, která žila v lese na samotě. Oba se do sebe zamilují a Rauben si vezme Lauru k sobě domů. Laura není smířená s krutostí, s kterou Vlčí muž zabíjí své oběti, ale Raubena miluje a chápe, že tito zločinci nemají své místo na zemi, a bude bez nich lépe. 

Do příběhu pomalu ale jistě vstupuje ztracený strýc Felix, jak se ukazuje tak žije a je také vlkodlakem. Konec knihy je pro mě velkým zklamáním a ničí mi to celý dojem z knihy. Přišlo mi to velice zdlouhavé, povídání o bozích, o historii vlkodlaků, atd.. Nemůžu si pomoci, ale poslední kapitolu, možná i dvě jsem musela překousnout. Podle mě, tam vůbec žádný rozhovor Felixe a jeho přátel s Raubenem nemusel být. Stačilo by, jen aby Rauben proměnil milovanou ženu také na vlkodlaka a mohli spolu žít šťastně až do smrti, to by mi jako konec stačilo. Ne to filozofování, kterému ani pořádně nerozumím.

Trochu jiné pojetí vlkodlaků, než na které jsme zvyklí. Zajímavý nápad, vlkodlaci, kteří vycítí zlo, a jsou nuceni ho zastavit.
Všechny ty filozofické debaty. U knihy takového rázu, nechci, aby se řešilo, zda existuje bůh a nebo ne a jestli ovlivňuje naše chování.