RECENZE: Železný král - Julia Kagawa

Meghan je obyčejná šestnáctiletá holka. Ve škole není zrovna nejoblíbenější, to by musela být roztleskávačka a ne doma chovat prasata. No co, hlavně že má celý život dobrého přítele. Trápí ji obyčejné problémy, jako že rodiče zapomenou na narozeniny, nebo že by chtěla řidičské oprávnění. V den jejich narozenin se však stane něco hrozného. Jejího malého brášku někdo unesl a podstrčil místo něj trola na vlas podobného. Meghan se dozvídá, že její přítel není vůbec ten, za koho ho celý život měla. Je to její ochránce, kterého jí přidělil král Oberon. Ano, ten Oberon král elfů. A tak Meghan zjistí, že ani ona není obyčejná holka, je napůl fae, tedy víla. Vydá se do země všech elfů, skřítků, trolů a spousty dalších potvor, aby našla uneseného bratra. Rozhodně to nemá jednoduché, i když ji Puk pomáhá, tak je tam opravdu dost potvor, které by ji rády zabily. Krom toho o Meghan stojí i oba královské ferijské dvory. A to není jediný problém. Nevíra lidí je mnohem ale mnohem horší.

"A co Robbie..tedy..myslím Puk?"Zeptala jsem se, aniž jsem věděla, proč se mi právě teď v hlavě vynořila tahle otázka. "Jak se dokázal držet tak blízko mě, chodit do školy a tak dál, se vším tím kovem kolem?" Grimaklin zazíval. "Robin Goodfellow je velmi starý férij," řekl a ve mně se všechno vzpíralo brát Puka takhle. "A nejen to, byla o něm napsána řada balad, básní a příběhů, takže je prakticky nesmrtelný, dokud se na ty věci nezapomene. Nedá se říci, že je vůči technice a technickému pokroku imunní - to zdaleka ne. Puk je silný, ale ani on nedokáže vzdorovat všem vlivům." "Zabilo ho to?" "Pomalu a za dlouho." Grimaklin se na mě zadíval vážným pohledem.  "Kdesikdys umírá, človeče. Každé desetiletí se zmenšuje. Příliš mnoho pokroku, příliš mnoho techniky. Smrtelníci ztrácejí víru v cokoliv jiného. (str. 187)

Meghan je pro mě opravdu hodně sympatickou hrdinkou. Rozhodně není holka typu, nech mě já všechno sama! Potřebuje pomoc, a když jí nemá, tak ji většinou někdo chytí. Rozhodně se mi to líbilo, řeknou ji, utíkej a ona paralyzovaná strachem stojí a tak ji samozřejmě chytí. To se mi na ní opravdu moc líbí. Není to hrdinka, kterou byste si snadno spletli se Schwarzeneggerem. Je to opravdu obyčejná holka, jako vy, nebo jako já.

Puk je takový rošťák, to slovo se mi hrozně líbí a naprosto ho vystihuje. Rád dělá naschvály, vše bere s humorem i souboj na život a na smrt. Ale na druhou stranu je jako vaše matka, která vám pořád stojí za zády a říká, co je správné. Pak je jednoduché zamilovat si prince Ashe, i když je to záporák.

Oproti němu je Ash princ zimního dvoru přesný opak. Nemluvící, vážný, smrtelně nebezpečný. A taky přitažlivý, jak jinak. Záporáci a špatní kluci budou vždycky holky přitahovat.

Kocour Grimaklin sice celou dobu Meghan pomáhá, ale že by z toho měl radost, se říci nedá. A přesto ho budete mít rádi, i přes jeho ironické poznámky a jeho nafoukané chování.

Kniha mě chytila hned od začátku. Ano, byly tam místa, že se mi to nečetlo zrovna nejlépe, ale i místa, které jsem přímo hltala. Těch potvůrek je tam na můj vkus až moc, ale i tak se mi kniha líbila. Údajné podobnosti s jinými příběhy nebudu řešit, protože jsem ty ostatní knihy nečetla, takže jsem měla zážitek z knihy naprosto ničím nezkažený. Neznám ani Alenku v říši divů a ani Sen noci svatojánské. Narnii tam mohli čtenáři vidět pouze v průchodu skříní, ale co.. Mě to ani nenapadlo. Nápad se mi líbil, a ač jsem některé podrobnosti o Fae věděla, třeba z knih Patricie Briggs, tak i přes to mě kniha měla stále čím překvapovat. Například byly použity potvůrky, které jsou z cizích bájí a pověstí a dole pod čarou bylo vysvětleno, o koho jde. Těchto poznámek tam pár je, a mně se to hrozně moc líbilo, zase jsem byla o něco chytřejší. Nedokázala jsem předem odhadnout, co by se mohlo pokazit, nebo co se bude v následující kapitole odehrávat a to je vždy skvělé. Akce v každé kapitole.

Mám ještě druhý díl, tak se jdu do něj pustit, protože nemám ráda otevřené konce, tak se zatím mějte.

RECENZE: Přivolávání - Kelley Armstrong

Dnes mám pro vás recenzi na knižní novinku vydanou tento týden. Jmenuje se Přivolávaní a jde o první díl ze série Nejtemnější síly. Podle goodreads by měly být tři díly této série + díly jako 1,5 2,5 3,5 a 3,6 rozhodně se máme na co těšit. A teď ke knize. Jestli už vás nebaví neustále se opakující hrdinové jako jsou upíři, čarodějky, draci a podobné, tak je kniha něco pro vás. Máme tady další young adult knihu a za mě ji můžu vřele doporučit. Originalita se jí neupře.

Chloe stejně jako každý z nás měla v dětství strach z temných sklepů a půd. Dětská představivost dokáže i z obyčejných stínů vytvořit obrovského ducha, který se hýbe a sleduje nás. Co když to není jen představivost? Chloe již není to malé děvčátko, chodí na střední školu, kde se jí přímo na školní chodbě zjeví mrtvý školník. Představivost? Chloe vystrašená k smrti z jeho zjevu prchá přes celou školu, nechápe, proč jí učitelé drží na zemi a nepomůžou jí. Snaží se s nimi bojovat a dostat se od přibližujícího se ducha co nejdál, to už ale přijíždí sanitka a odváží Chloe přivázanou na nosítkách. Na doporučení lékařů i školy se dostává do psychiatrické léčebny pro mladistvé. Přijmout svou diagnózu a začít se léčit není tak jednoduché, jak se zdá. Jak vysvětlit, že opravdu duchy vidí? Halucinace, nebo schizofrenie, ne ani jedno. Chloe je nekromantka. Vidí duchy, dokáže s nimi mluvit a dokonce dokáže i oživit jejich mrtvá těla. Už po krátkém pobytu zjišťuje, že není sama s nadpřirozenými schopnostmi. Je to náhoda, nebo záměr, že se hned několik „jiných“ dětí dostalo do stejného ústavu? Co po nich opravdu chtějí? Aby se vyléčily, nebo něco jiného?

Z této knihy jsem nadšená. Možná právě vyvrátím své vlastní tvrzení ze začátku, ale stojím si za tím. Kniha je opravdu originální, i když se tam nadpřirozené bytosti objevují, tak jako v jiných young adult knihách. Líbí se mi nová bytost nekromantka, ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak si nevzpomenu na žádnou knihu, kde by byla. A zasazení příběhu do blázince? To jsem rozhodně při pohledu na knihu nečekala. Překvapila mě a to hodně. Nenudila jsem se ani minutu. Stále se něco děje. I když nikdo nikoho nepronásleduje, nikdo s nikým nebojuje, tak je v knize akce až až. Postava Chloe byla sympatická, mladá holka, která pochybuje sama o sobě. Je blázen, nebo není? I když nemá matku, její otec je stále někde pryč, tak ji neuvidíte fňukat. Je přirozeně zvědavá, není přehnaně inteligentní, nedůvěřivá, tak jak by vypadala každá obyčejná holka. Lehce jí uvěříte, že je opravdová a hned se s ní sžijete.  I ostatní postavy nemají chybu. Jsou náladové, urážejí se, mstí se. Zápornou postavu musíte opravdu nenávidět a přitom vám je ji líto. Buran je buranem. Vše je tak, jak má být. Nevím, jak vydržím čekat do dalšího dílu. Rozhodně je to kniha, u které netušíte dopředu, co se stane. Žádné scény z červené knihovny, jen malé rozpačité náznaky. Nekromanta, která poznává sama sebe a svou sílu. To je zkrácený děj knihy.

Víc už asi nemám, co bych vychválila, protože bych vám řekla všechno. Jen s tím koncem mě spisovatelka naštvala. Nesnáším otevřené konce. Příběh běží a najednou je utnutý, vůbec nic není vyřešeno. Achjo, co zbývá, než čekat na další díl.

Když nás propustili, vyšli jsme společně na chodbu. Schválně jsem se loudala a zaobírala se imaginární skvrnou na svém tričku, aby šel napřed. Neměla jsem nejmenší chuť pokračovat v rozpačitých hovorech na tohle téma. Jenže on mi zastoupil cestu, paže stále složené na prsou a prsty si netrpělivě poklepával na své bicepsy. Věděla jsem, že mě v tom sklepě zachránil. Měla bych cítit vděk. A snad to tak i bylo. Ale teď najednou.. prostě nevím. Bolela mě hlava, pořád ještě jsem se cítila dotčena tím, jak mě teta odsoudila. (str. 202)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Galatea.

RECENZE: Erebos hra, která zabíjí - U. Poznanski (recenze)

NÁZEV: Erebos hra, která zabíjí

AUTOR: U. Poznanski

NÁZEV ORIGINÁLU: Erebos

ROK VYDÁNÍ: 2011

ŽÁNR: Scifi a Fantasy

STRAN: 320

NAKLADATELSTVÍ: Fragment
PROVEDENÍ: Brožovaná
VĚK: Young adults

HODNOCENÍ: 80%

Na jedné londýnské škole si mezi sebou žáci začnou předávat podivné balíčky, jeden se nakonec dostane i ke zvědavému Nickovi. V balíčku je DVD s počítačovou hrou. Hrou napínavou, a hlavně velmi inteligentní. Proč o ní ale nikdo nesmí mluvit a hráči musí dodržovat přísná pravidla? Na druhou stranu jim hra dokáže splnit i ta nejtajnější přání. Pokud neposlouchají nebo se znelíbí poslovi se žlutýma očima, čeká je trest. Jak je ale možné, že hra o každém všechno ví a neuděluje hráčům úkoly jen ve hře, ale i v realitě? Co hra vlastně chce? A jak ji může Nick zastavit?

Musím se přiznat, že jsem o Erebosu slyšela už mnohokrát, ale nevěděla jsem, o čem je. Červená obálka mi byla dobře známá, ale až ta černá od Fragmentu mě zaujala. A to hlásám heslo "Nesuď knihu podle obalu" a přitom si knihy vybírám jen podle obalů. A tak jsem si jednou napsala o Erebos.

Děj knihy se odehrává převážně na střední škole, kde začne mezi studenty kolovat zvláštní DVD, které je opředeno tajemstvím. Vlastníci DVD stojí vždy v ústraní a něco si mezi sebou šeptají. Všichni studenti, kteří DVD ještě nemají, chtějí vědět, co na něm je.  Ani Nick není výjimka, snaží se získat DVD za každou cenu, až se mu to nakonec podaří. Co nejrychleji zapíná počítač, aby mohl nainstalovat obsah. Na ploše se mu objeví červená ikonka E jako Erebos. Konečně program spustí a okamžitě zjišťuje, že se mu do rukou dostala opravdu neobvyklá hra. Vypadá úplně jako živá, i se tak chová. Reaguje na jeho otázky, dokáže rozpoznat, jestli někdo lže a hlavně má přísná pravidla. Nick vklouzne do světa barbarů, vlkodlaků, elfů a podobných hrdinů. Netrvá to dlouho a hra Nicka zcela pohltí. Nick zapomíná spát, jíst a dokonce i začne chodit za školu, jen aby se mohl ve hře zúčastnit výprav a bojů s netvory. 

Celou hrou ho provází podivný skřet, který začne Nickovi dávat úkoly i v reálném životě. Nick smysl těchto úkolů nechápe, netuší, jak je to možné, že skřet pozná, zda Nick úkol splnil anebo ne. Dostává se do kolotoče, jehož středem je hlavně získávání vyšších úrovní za jakoukoliv cenu. Čeho všeho jsou hráči schopní jen pro novou zbroj? Kdo hru ovládá, jak, a o co mu vlastně v reálném životě jde? Mohou se závislý a zmanipulovaní hráči stát nebezpečnou zbraní ve špatných rukou? Jsou schopní třeba i vraždy?

Můj názor:

Od poloviny knihy nastane velký nečekaný zvrat, nedokázala jsem předem odhadnout, jak to dopadne. Upozorňuje na nebezpečí internetu, že se všechny informace, které o sobě dáme na internet, může někdo zneužít.Také poukazuje na závislost na hraní počítačových her. V tomto případě je kniha poučná.

   Do poloviny knihy místy docela nudné. Jen popisy hry, kde se ani moc nedělo.

Jde dlouho, než je přesvědčený, že v dálce vidí světlo. Prvotní radost se mísí se stísněností. Sarius sám v lese, to zní velmi zranitelně. Vytáhne meč a hned si připadá směšně, tak ho zase zasune. Každý krok se mu zdá zrádně hlasitý. 

Když je oheň na dohled, Sarius vydechne. Scéna působí poklidně. V mihotavém světle stojí pouze dvě postavy: temný elf a upír. Ani jednoho nezná. „Čau, máte tu ještě místo?“ Temný elf, který se jmenuje Xohoo, trochu poodstoupí. „Jasně že máme. Dokonce i pro jedničku. Jak se jmenuješ – Sarius? Sakra, to mi připomíná latinu.“

 „Žádný narážky na svět mimo Erebos,“ varuje ho upír, který se jmenuje Drizzel. „Jinak ti posel dá tak přes prsty, že ani neudržíš meč.“ Drizzel. S tímhle jménem se už Sarius setkal, jen si nemůže vzpomenout, co se o něm říkalo. Přemýšlivě pozoruje modře zářící řeku. „Hele, můžu se vás na něco zeptat?“ Drizzel vycení špičáky.

„Jasně. Jestli ti odpovíme, je ale jiná.“ Sarius důkladně přemýšlí, pak se teprve zeptá. „Jak to, že vidíte, že jsem jednička, a já vaše úrovně vidět nemůžu?“ Odpoví Xohoo. „Protože jsme dál než ty. Vidíš jen úrovně lidí pod sebou.“ „Takže až budu dvojka, rozeznám jedničky?“ „Přesně.“

Ke stažení Fragmentem uvolněná jedna kapitola z knihy.

erebos_cz_kap6.pdf (72017) 

Knihu k recenzi daroval Fragment, za to mu mockrát děkuji.

http://www.fragment.cz