RECENZE: Inkvizitor - Vladislav Vlček

Mé hodnocení: 60 %

Inkvizice už pojmenování této instituce vyvolávalo v měšťanech i těch nejchudších chudácích strach. A co teprve inkvizitor. Muž bez kouska soucitu, který jen slepě zabíjí jednoho za druhým pod pochybnými záminkami. Důvody jsou jakékoliv, ať už jdou slepě po majetku obětí jako známý inkvizitor Boblig, nebo z hlubokého vnitřního přesvědčení nebo stejně jako u inkvizitora této knihy, je jen uspokojuje způsobovat bolest ostatním.

Harald MacGowan je ten nejhorší případ inkvizitora, je plně přesvědčen, že koná dobře a ještě ho baví
ubližovat a ponižovat odsouzené. Nenávidí ho mnoho lidí, to se nemůže nikdo divit. Jeden takový si na inkvizitora počká a pomstí smrt své sestry. Harald se dostává do stavu nicoty, kde se může užírat jen sám sebou. Vysvobodí ho tajemná organizace, která jej potřebuje pro jeho schopnosti. Tak se Harald dostane o několik století vpřed. Uvidí svou první televizi, ale přitom stále žije na středověkém hradě. Tajná organizace si cvičí vojáky, které posílá do minulosti, kde zachraňují předem vyhlídnuté osoby. To je i úkol Haralda. Proč to musí dělat, mu není dlouho objasněno a i vy, pokud chcete vědět, co za tím stojí, přečtěte si tuto knihu.

Jednoho večera jsem si odnášel svou nově upravenou pistoli na pokoj. A to mi zachránilo život. Ležel jsem v posteli a cvičným nábojem "střílel" na pomyslné terče, abych si zvykl na úpravu spouště, izraelská tritiová miřidla a střenky na míru. Když jsem se dostatečně seznámil s modifikacemi, nabil jsem zásobník ostrými, strčil pistoli pod polštář a usínal. Bez varování se rozletěly dveře a dovnitř vdusala mohutná hrbatá kreatura mávající ošklivě vypadající velkou sekerou s oblým ostřím. Okolo dvou metrů mohutný humanoid, oděný v zašedlých hadrech, s tělem a bezvlasou flekatou hnědou hlavou plnou jakýsi velkých bradavic, zapadlýma malýma očima, nozdrami místo nosu a s hubou plnou bílých trojúhelníkových zubů. (str. 100)

Můj názor:

Cesta inkvizitora za svým zlepšením a spásou byla dobrým nápadem na knihu. Inkvizitor se polepšil opravdu poctivě, ženy se ani nedotkne a to pro mne bylo až neuvěřitelné, jak moc dbal na to, aby se choval dobře. Ale chápu, že měl své vzpomínky, které mu v tom bránily. Jen jsem nepochopila, proč ho všichni litovali, že si prožil hrozné věci, když právě on byl tím, kdo mučil a znásilňoval. Jestli mysleli ten očistec v nicotě, tak to podle mě žádná muka nebyla. Cestování časem mám všeobecně ráda, ale doufala jsem, že tomu bude v knize věnováno více pozornosti. Polovinu knihy jsem nevěděla, proč zachraňují ty lidi z minulosti. Ano, stejně jako hrdina, když to neprozradí jemu, nemůžu to vědět já samozřejmě.

Co mi trochu nesedělo, byla právě bojová jednotka. Dokud zachraňovali lidi ze středověku, bylo vše v pořádku. Pak začali používat spoustu různých typů zbraní, letadel, terénních aut, a to mi vůbec nic neříká. V místech, kde vychvalovali dané zbraně, jestli je na tolik, nebo tolik nábojů a s jakou razancí umí střílet, jsem mírně ztrácela koncentraci a moc mi to nevadilo. Prostě jsem větu dvě přeskočila. Bohužel těch zbraní v knize používají dost. Já sice nejsem princezna, která se zajímá jen o makeup, růžové šaty a podobně, ale tohle prostě podle mě je pro kluky. Mě to nemá co dát. Co je pro někoho nedostatek, nebo prvek, který by mohl být vypuštěn pro jiného je to návnada. A tudíž věřím, že své fanoušky tyto pasáže najdou.

Další malinkatou výtku bych dala výrazům používaným postavami. Většina skupiny pocházela z minulosti. Harald z dob inkvizice, jeho přítel byl ještě ze vzdálenější minulosti. A to mezi nimi padalo jen kurva, do prdele a podobně. Zajímalo by mě, kde to pochytili. Možná z té televize, na kterou se údajně dívali. Ale mám takový dojem, že už v té nicotě hned po své smrti už inkvizitor kurvoval co to šlo. Myslím si, že takové výrazy opravdu v té době neznali. A přišlo mi to dost úsměvné. Ale ruku do ohně za to nedám, ale myslím si, že se ty výrazy nacházely už na začátku. Pokud se někdo rozhodne knihu číst, rozhodně mi dejte vědět, jak to vlastně je. :)

Kniha jako celek se mi líbila. Může to znít divně po mém výčtu nedostatků, ale přeci je to tak. Přece jenom ty nedostatky se pamatují lépe. Kniha se čte rychle, je plná akce. Stále se v ní něco děje. Útoky různých potvor nevyjímaje. Dokonce se dočkáme i nějaké té lásky. Nejvíc se mi asi líbila tajemná aura kolem šéfa celé organizace, kterou nedokázal nikdo rozluštit, vlastně nikdo neví, co je zač. A já jsem se pomalu začala přiklánět k jejich teoriím. Asi největším plusem celé knihy je přátelství všech obyvatel hradu. Opravdu to přátelství z nich přímo vyzařovalo. Při čtení jsem z toho měla ten správný dobrý pocit. Další věcí, kterou bych pozvedla, jsou osudy zachraňovaných lidí. O každém se něco dozvíme, pak je zachráněn a postupně zařazen do společenství. A stává se z něj nový přítel a spolubojovník, na kterého se dá stoprocentně spolehnout. Útoky nepřátel byly nečekané a zajímavě pojaté. Rozhodně bych nečekala, že přijdou tímto způsobem a že zase jinými způsoby lze někoho takto zraňovat. Nemohu vám prozradit jak, nebo byste z knihy nic neměli. A konečně nelituji vůbec přečtení. Pořád se nemohu rozhodnout, do jakého žánru bych knihu zařadila. Je to prostě takové akční fantasy.

Způsob psaní, bych odhadovala podobný, jakým píše pan Kulhánek, tedy nemohu říct, že by se mi ty těžko sehnatelné poklady dostaly do rukou. Usuzuji jen podle ukázek. Dále si myslím, že by podobně laděné knihy mohly být Perunova krev a jiné těmto knihám podobné. Tak tedy, pokud je vám zmiňovaný žánr, způsob vyprávění blízký, můžete směle zkusit tuto knihu. Ráda uslyším váš názor.

Děkuji nakladatelství Brána za poskytnutí recenzního výtisku!!

RECENZE: Francesca - Bertrice Small

NÁZEV: Francesca

AUTOR: Bertrice Small

SÉRIE: Dcery obchodníka s hedvábím

DÍL: Druhý

ROK VYDÁNÍ: 2013

STRAN: 328

ŽÁNR: Romantická, Erotická

NAKLADATEL: Baronet

PROVEDENÍ: Vázaná

VĚK: 18+

HODNOCENÍ: 87 %

Další příběh z nové série oblíbené autorky „Dcery obchodníka s hedvábím“ nás opět zavádí do renesanční Itálie. Po nezdaru s výběrem ženicha pro nejstarší dceru chce dát Giovanni Pietro D’Angelo své druhé dceři Francesce větší volnost při výběru manžela, dívka však všechny nápadníky odmítá a o sňatek nestojí vůbec. Zoufalí rodiče si neumí představit, že by dcera zůstala neprovdána, a tak ji víceméně lstí zaslíbí dědici vévody z Terreno Boscoso. Rozzuřená Francesca prchá do lesů, vydává se za služku v zájezdním hostinci a potká muže, který si získá její srdce – avšak budoucnost je pro ni přesto nejistá, neboť je nevěstou jiného… Dobrodružná historická romance nezklame nikoho z těch, kdo si Bertrice Small oblíbili.

Tuto knihu jsem si vybrala díky její podařené obálce. Zaujal mě sympatický muž a krásná žena v dobovém oblečení. Jelikož mám ráda romantické knihy pro ženy, zejména ty z dob dávno minulých, tak jsem si vybrala tuto knihu. Dlouho jsem žádnou knihu tohoto žánru nečetla a tak jsem byla ráda, že si něco takového po dlouhé době přečtu.

Kniha nemá žádný dlouhý úvod, právě naopak. Ihned na první straně se dozvídáme děj celé knihy. Starý vévoda má sice se svým jediným synem dobrý vztah, ale rád by se dočkal vnoučat. A tak se, i bez souhlasu svého syna, rozhodne a vyšle pro tři mladé dívky. Pro mladou hodnou a tichou Luisu, pro namyšlenou a intrikánkou Aceline a nakonec pro Francescu. Mladý vévoda stráví s děvčaty letní měsíce, aby na konci léta mohl říct, kterou z žen si vybral. Není pro něj lehké vybrat si mezi mladými slečnami. Jedna slečna nepřichází v úvahu, protože je již zadaná, druhá má vysoké postavení, ale je nesnesitelná. Zbývá jen jediná, ale s tou se skoro nezná. Dokonce, když ji oznámí, že si ji vybral, tak uteče do lesa. 

Není to žádná husička, která by dělala to, co se jí řekne. S tímto svazkem z celého srdce nesouhlasí. Když se v noci začne ochlazovat a dívka musí přespat v lese, pochopí, že nemyslela zrovna rozumně. Naštěstí ji druhý den do cesty přijde malinký hostinec. Dá se říci, že je to spíše malá chatka pro lovce, kteří se na zimu schovávají před nepřízní počasí. Mladá lady dostane práci jako pomocnice hospodské a musí se naučit všechny činnosti s tím spojené. Tato práce pro ni nebude vůbec lehká, lovci nejsou žádní džentlmeni, jsou to drsní muži, kteří nevidí ženu několik měsíců. Snoubenka lorda převlečená za služebnou musí ochránit svou nevinnost. Má to o to těžší, když se do ní zamiluje jeden lovec Carlo. Nemůžeme říct, že by náklonost nebyla oboustranná. Francesca je i přes její povahu poslušná, a i když stále zamilovaná do lovce, bere si lorda Raffaela. Jestli a jak k sobě najdou cestu, to nechám na Vás. Knihu si musíte přečíst sami. Zda-li Francesca zapomene na svou lesní lásku? Dokáže být dobrou ženou svému muži? V celém okolí vládne neklid, panství vévody je přesně uprostřed znepřátelených zemí. Co když se zachce francouzskému vladaři po této půdě? A co kdyby bylo jeho vojsko vedené zhrzeným otcem nevybrané nevěsty?

Tato kniha se četla opravdu rychle, není ani jedna strana, kde by se nic nedělo. Musím se tedy přiznat, že jsem poprvé ve svém životě přeskočila v knize stranu. Byla na ní popsána tehdejší politika a to se musím přiznat, že tohle mě nudilo.

Hrdinka mě překvapila, ze začátku knihy autorka píše, že je Francesca takový malý „rebel“. Nebylo tomu přesně tak, jak jsem si myslela.

Knihu doporučuji všem, kteří mají náladu trochu se odreagovat od všedního života. Pro milovnice romantických příběhů musím říct, že konec Vás asi nepotěší. Mě nepotěšil, po přečtení jsem měla pocit, jakoby chyběla kapitola. Nedostavil se úlevný pocit, jaký se mi dostaví po každém přečtení knihy, právě naopak, musela jsem nad tím přemýšlet a nedalo mi to spát.

Knihu k recenzi darovalo knihkupectví: