Zobrazují se příspěvky se štítkemFragment. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemFragment. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 16. února 2014

RECENZE: Štěstí na dosah - Irena Petříková



NÁZEV: Štěstí na dosah
AUTOR: Irena Petříková
ŽÁNR: Romantická
NAKLADATELSTVÍ: Fragment
STRAN: 224
ROK VYDÁNÍ: 2013
PROVEDENÍ: Brožovaná
VĚK: 11+




HODNOCENÍ: 15 %

Ireně se splní přání - společně se dvěma kamarádkami odlétá na prázdniny do vysněného Londýna. Města, ve kterém září spousta hvězd nejen na nebi… Irena v něm prožije svůj sen, lásku i smutek. Podaří se jí najít svoje štěstí? Také jste někdy snily o klukovi z plakátu? Co byste dělaly, kdyby stál najednou před vámi?

Příběh je o třech kamarádkách, kterým začínají prázdniny. Jako ostatní mladí lidé i tyto kamarádky by si rády našly na léto brigádu.  Když s nabídkou brigády přijde jedna z nich, ostatní jsou nadšené. Brigáda v Anglii, kdo by to nechtěl? Navíc, když je zajištěno bydlení i jídlo. A tak holky naskočí do letadla a odjíždějí do Anglie. Zabydlí se u jedné rodiny a začnou pracovat v kavárně.  Když do kavárny přijde slavný zpěvák z klučičí kapely One Direction, je u pultu zrovna Irena. Ta zpěváka obdivuje už několik let a doufala, že by s ním mohla někdy být a teď se jí naskytne taková příležitost. Mezi Irenou a Harrym přeskočí jiskra.  Irene se po přechozím vztahu nechce vázat, ale s Harrym se spřátelí. Ten ji přivede do jejich zkušebny, kde ji uslyší producent. Tak se rozjede Irenčina kariéra, zanedlouho začne natáčet své vlastní písně a klipy. Vše by bylo dokonalé, jen kdyby věděla, zda má s Harrym začít chodit anebo ne. Nechce Harry jen další zářez na posteli?  Projde si Irena trnitou cestu rozchodů i návratů, až k vysněnému konci? 

Subjektivní názor:
Kniha se mi opravdu četla špatně, protože děj byl popisován hned několika postavami. Tím docházelo k tomu, že se opakoval děj. Navíc jsem měla dost zmatek ve jménech, ani jsem nevěděla, kdo to říká. Kniha mi přijde jako vysněný sen autorky, která se až moc nápadně podobá hlavní hrdince. Taky studuje konzervatoř a zpívá, také se jmenuje Irena. O postavách se toho moc nedozvídáme, o jejich pocitech, myšlenkách ani nemluvě. Jedině je řešená láska Ireny a Harryho, která ho miluje, ale i tak ho podvede s jeho kamarádem? Irena mi přijde až moc dokonalá, bez jediné chyby, navíc nechápu, jak může fungovat láska, která je založená na lásce platonické. Proti One Direction nic nemám, nejsem ani fanoušek ani „hater“ . Ke knize jsem přistupovala, jako by to nebyla žádná oslavná kniha známé skupiny. Neumím vyzdvihnout žádnou scénu a to se opravdu moc snažím. Knihu strkám na půdu, někde mezi knihy, které již nemusím znovu vidět.

Irene 
„A proč ne?“ řekl. Jeho šťastně rozesmátý výraz mě dostal. Přemýšlela jsem nad tím, že to všechno se děje nějak moc rychle. „A zbývá mi něco jiného?“ usmála jsem se nakonec. Nebyl tohle vždycky můj sen? No tak co, budu spát u něj doma. Jako bych občas nepřespala u svých přátel. Jenže jeho znám jen pár hodin. Nakonec jsem ujistila sama sebe, že nic lepšího se ani stát nemohlo. „A víš, co je ještě lepší?“ rozzářil se Harry. „Netuším,“ odpověděla jsem, trošku zaskočená.
Harry
Řekl jsem jí, že zítra se za námi přijede podívat na zkoušku Simon. Moc nechápala, proč to říkám, a tak jsem pokračoval. „Necháme jim tady vzkaz, aby se nebáli, protože zítra nepůjdeš do práce. Půjdeš se mnou na tu zkoušku. Seznámím tě s klukama a Simonem. Ty mu zahraješ svoje písničky a on padne na zadek. To ti garantuju.“ „Když já nevím,“ šeptala cestou k autu nejistě. Vysvětlovala mi, že obyčejně se prý nebojí před někým zpívat. Ale když po vás chce slavný člověk, abyste hráli jinému slavnému člověku, a kolem budou další slavní lidé, tak se jí to nezdálo jako nejlepší nápad. „No a navíc si nemám vzít zítra co na sebe, když se ani nestavíme doma,“ namítala Irene. Konečně jsem po téhle větě zjistil, že je to aspoň trochu reálná ženská. Nemá co na sebe. To je roztomilé. Zatím jsem měl pocit, že je snad neskutečná. Trochu mě ta hláška pobavila. „Tak půjdeme ráno nakupovat, nebo zavolám naší stylistce a ta se o tebe postará.“ Usmál jsem se a dal jí rychlou pusu na tvář. Pak jsme šli k autu a já jsem pokračoval v líčení svého plánu. Irene byla zaskočená. Alespoň tak vypadala.
Knihu k recenzi darovalo nakladatelství Fragment. 

RECENZE: Nebezpečná láska - Kateřina Petrusová



NÁZEV: Nebezpečná láska
AUTOR: Kateřina Petrusová

SÉRIE: Bavettovi

DÍL: První

ROK VYDÁNÍ: 2012

STRAN: 376

ŽÁNR: Romantická

NAKLADATEL: Fragment


PROVEDENÍ: Vázaná


HODNOCENÍ: 89 %

Na doporučení posledního zaměstnavatele získá mladá newyorská ošetřovatelka Paige práci v rodině Bavettových, bohatých podnikatelů pocházejících z Itálie. Má se starat o jejich syna Michaela, mladého muže, který se po autonehodě duševně vrátil do období svého dětství. Paige si k němu postupně nachází cestu a Michael si ji velice oblíbí. Postupem času Paige přichází na to, že se dostala do newyorského podsvětí a její zaměstnavatelé jsou součástí mafie. Co se stane, až se jednou Michael probere? Dostane se Paige ze spárů Bavettových, když odhalila jejich tajemství? 
Tuto knihu jsem si vybrala, protože na mě už dlouhou dobu pokukovala ze všech stran. Jak to mám ve zvyku, nepřečetla jsem si anotaci a ani se nepodívala na hodnocení na databáziknih. Po knize Francesca jsem si chtěla přečíst jiný žánr. V domnění, že je kniha Nebezpečná láska detektivka, jsem se do ní pustila.

Kniha nám představuje mladou sebevědomou ženu Paige, ano v překladu strana, ale píše se to jinak. Paige pracuje jako pečovatelka u starého a nemocného muže. Paige má opravdu velmi ráda starého pána, ten však zemře a Paige si musí jít hledat novou práci. S tou jí naštěstí pomůže její bývalý zaměstnavatel, který ji doporučí svému dlouholetému příteli. Paige se ocitá v bohaté rodině, která má nemocného syna Michaela. Michael měl vážnou autonehodu a po nehodě se jeho mozek uzavřel před okolím, stal se z něj znovu tříletý kluk. Měl tělo dospělého muže, ale chování malého kluka. 

Paige svými schopnostmi přesvědčí rodinu o tom, že je schopná se o něj postarat. Bez udání důvodu je vyhnána na pusté místo, kde je pouze chata a les. Michael jede s ní, údajně kvůli jejich bezpečnosti. Paige se seznamuje se svým svěřencem, který dělá hlouposti, jako každý malý kluk. Rád se kouká na Spidermana a hraje si s autíčky. Občas si nechtěně ublíží a občas se ztratí. Paige zrovna nemá jednoduchou práci, není lehké jít s dospělým mužem mezi lidi, když se chová jako malý. Nicméně právě proto je kniha velmi zábavná a velmi čtivá. O klukovské kousky zde není nouze. 

Kuchařka a člen ochranky Johnny jsou přesně takoví členové rodiny, které by si přál každý. Díky těmto dvěma postavám byla kniha přívětivější. Ráda jsem se nechala překvapit nějakou hláškou Johnnyho. Teď se vrátím zpět k malému Michaelovi, který se jednoho dne probere do své dřívější podoby. Tedy, začne myslet jako zdravý třicetiletý muž. Paige je zmatená, Michael se do ní zamiloval a ona netuší, zda si Michael pamatuje, jak se k němu chovala, když byl mimo sebe. Možná proto si myslí, že jí miluje, protože má v paměti, že jí má rád. Paige také není imunní, bohužel také nedokáže rozeznat, zda má ráda malého Michaela, nebo už jeho velkou kopii. Aby toho nebylo málo, tak se Paige dozvídá, proč je celá Michaelova rodina tak bohatá. Jsou to mafiáni, bohužel se přeřekne před řidičem a pak neví, zda ji někdo nepřijde zaříznout ve spánku. Přijme Paige vědomě svou lásku k Michaelovi? A pokud ano, jak by ji mohla vůbec přijmout do rodiny Michaelova matka, která ji nenávidí? Smíří se někdy Paige s tím, že je muž, o kterého se tak dlouho starala a možná je do něj zamilovaná, mafián?

Kniha byla perfektní, opravdu si čím dál více oblibuji spisovatelku Kateřinu Petrusovou. Mé sympatie si již získala knihou S hlavou v oblacích, ale touto knihou si mě zcela získala. Rozhodně si musím přečíst druhý díl. Kniha byla přečtená během dvou dnů. Nápad muže, který se chová jako dítě byl prostě skvělý. Ani na stránce jsem se nenudila, přesto musím přiznat, že jsem konec uhodla. Myslím si, že by se kniha mohla líbit obzvláště ženám, které děti mají a nebo je už měly. Protože určitě vyvádějí ty samé věci, co Michael.
„A ten jejich syn?“ zajímala jsem se. Řidič ale jen omluvně zavrtěl hlavou. Nejspíš nic nevěděl, navíc se musel věnovat řízení, protože jsme se dostali na čtyřproudovou silnici, která byla teď ve špičce hodně ucpaná. Sjeli jsme přímo na exitu Centrum a zamířili mezi mrakodrapy. Obdivovala jsem jistotu, s jakou se řidič proplétal mezi taxíky a messengery na skútrech. Byl výborný. Najednou, jen kousek od Times Square, jsme zahnuli a vypadalo to, že necháme auto přímo na chodníku. Než jsem se stačila leknout, vjeli jsme do podzemních garáží. Řidič zajel až dozadu a zastavil na jednom z míst označených nápisem Bavetta, hned naproti výtahu. Vystoupil a otevřel mi dveře. Už zase mi nervózně bušilo srdce a ruce jsem měla úplně ledové. Nevěděla jsem, co tu teď v garáži budu dělat, ale řidič se na mě mile usmál a ukázal k výtahu: „Vezmu vás nahoru, slečno.“ „Bezva,“ vydechla jsem úlevně a vydala se za ním. Výtah byl na klíč a řidič ho měl v kapse zvlášť, připnutý k očíslovanému štítku. Mlčky jsme čekali a já si v duchu znovu připomínala, jak se chovat, co říkat, že se mám lidem dívat do očí. 
Ještě jsem naposledy zkontrolovala složku s diplomem, licencí a doporučeními předchozích zaměstnavatelů. Jen pan Russo mi to svoje bude muset dát ústně. S pípnutím se otevřely dveře výtahu, nastoupili jsme. Byla tam nad sebou jen dvě tlačítka. Řidič stiskl to horní, dveře se zavřely a my vyrazili nahoru. Ve výtahu chyběl ukazatel poschodí, ve kterém jsme se právě nacházeli, takže jsem neměla ponětí, jak dlouho a jak vysoko jsme jeli. Že jsme na místě, jsem poznala podle nepříjemného zhoupnutí žaludku. Dveře se otevřely a přede mnou se objevila vstupní hala. I když jsem se hodně snažila nevypadat jako slabomyslná, ohromením jsem otevřela pusu. Huňatý koberec a přímo naproti výtahu velká skleněná plastika, nasvícená zespodu barevnými světly. V noci musela vypadat úchvatně, už teď byla nádherná. Pozorovala jsem ji s takovým zaujetím, že jsem neslyšela přicházet ženu v tmavém oblečení, dokud nepozdravila. Koberec tlumil kroky. „Dobrý den, slečno Adamsová,“ ozvalo se vedle mě a já sebou škubla. Ženě mohlo být tak čtyřicet a vypadala hodně vážně.
 Rty semknuté do přísné čárky a ani stopa po vráskách od smíchu. Nepodala mi ruku a já se o to také nepokusila, protože jsem si přeříkala pravidla etikety. Pokynula řidiči, který zase nastoupil do výtahu, a pak mi řekla: „Jsem asistentka pana Bavetty. Ještě jednají, mám vás zatím dovést do Michaelova pokoje, abyste se mohli seznámit.“ Přikývla jsem a následovala ji. Hned za rohem se hala změnila v dlouhou chodbu a já s překvapením zjistila, že byt má dvě patra. Asistentka se vydala po schodech nahoru. Ani na vteřinu nezaváhala, přestože schody byly skleněné a bylo skrze ně vidět na zem. Nedělalo mi to dobře, musela jsem se pevně držet zábradlí a zírat té ženské na zadek. Nechápala jsem, jak se tady může pohybovat dítě, navíc pravděpodobně handicapované. Vystoupaly jsme do patra a prošly chodbou dál do útrob bytu. Zastavila před jedněmi z dveří a kývla na mě: „Můžete dovnitř. Pokud se rozčílí, prostě odejděte. Berte to jako součást přijímacího pohovoru.“ Otočila se, podpatky odklapaly zase po schodech dolů. Už jsem si nepřipadala tak nadšeně. Byt byl moc nóbl, plný na první pohled drahých věcí. A asistentka byla vážně nepříjemná. Nikde ani stopa po přítomnosti dítěte. Bála jsem se, že ten chudák strávil celý život zavřený v tomhle pokoji. Na to bych opravdu neměla. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. Napočítala jsem do pěti, a když se nic neozvalo, otevřela jsem dveře a vstoupila. Nebyl to dětský pokoj. A zároveň byl. Velké letiště z nějakého drahého dřeva, na něm tmavě šedé saténové povlečení.
 Po pravé straně těžké tmavé police, teď zrovna prázdné. U okna stála šedá kožená pohovka a konferenční stolek. Na stěnách prosvítaly obdélníky po obrazech, které někdo odnesl. A všude ležely hračky. Auta, logické hry, stavebnice, figurky zvířat ze statku, postavičky hasičů. Autodráha. Vláčky. Spousta pomalovaných papírů a pastelek. Nikde žádné dítě. Za dveřmi vedle postele se ozvalo spláchnutí. Slyšela jsem téct vodu v umyvadle – moje nervozita dosáhlala vrcholu. Pak se otočila klika a do ložnice vešel dospělý muž. Tedy… Vypadal jako dospělý muž. Na první pohled. Mohlo mu být nanejvýš třicet. Vysoký, štíhlý, ale ne hubený, tmavé vlasy, tmavé oči, strniště. Na sobě měl džíny a bílé tričko s límečkem, na kterém byl flek od něčeho čokoládového. Zaraženě mě sledoval a já určitě vypadala stejně. Protože i když vypadal naprosto zdravě, v jeho očích bylo něco jinak. Ten pohled byl neuvěřitelně… dětský. Bezelstný, upřímný. Zvědavý. Pořád ještě mi to pořádně nedocházelo, nebyla jsem si jistá, ale skoro to vypadalo, že tohle byl vážně syn, o kterého bych se měla starat. Jen byl tak trochu dospělý. A zároveň nebyl. „Ahoj,“ vydechla jsem. Sklopil oči. „Ty jsi Michael?“ pokračovala jsem a snažila se znít mile. Rozpačitě přešlápl a pak si rychlým pohybem dřepl. Popadl do velkých rukou papír a oranžovou voskovku, postavil se a natáhl ke mně ruce. Podíval se mi do očí, zeširoka se usmál a zeptal se: „Umíš nakreslit hasiče?“
(úryvek jsem si vypůjčila ze stránky http://www.katerinapetrusova.cz/knizky/nebezpecna-laska/pokus/ )

PS: Možná někdo poznal Oresta Villanuevu ze seriálu Má tlustá valentýna. Musím se přiznat, že se mi sem perfektně hodil, syn bohatých rodičů a navíc je to opravdu krásný chlap. Ano přiznávám, jsem zamilovaná. :P :)
Knihu k recenzi poskytlo nakladatelství Fragment, tímto mu děkuji.


Více zde: http://bookskla.webnode.cz/products/nebezpecna-laska-katerina-petrusova/
Vytvořte si vlastní stránky zdarma: http://www.webnode.cz

RECENZE: Serafína příběh draků - Rachel Hartman





NÁZEV: Serafína příběh draků 
NÁZEV ORIGINÁLU: Seraphina
AUTOR: Rachel Hartman
ŽÁNR: Fantasy
SÉRIE: Serafína
DÍL: První
STRAN: 352
NAKLADATELSTVÍ: Fragment
ROK VYDÁNÍ: 2013
PROVEDENÍ: Vázaná
VĚK: Young adult


HODNOCENÍ: 65 %

Něco málo k ději:
Lidé a draci spolu odjakživa bojovali, až nadešel den, který změnil celé jejich životy. Královská rodina uzavřela s generálem draků mírovou smlouvu. Draci tady nevystupují jako zvířata, bestie, které chrlí jen oheň. Jsou to inteligentní tvorové, kteří se umí proměnit do lidské podoby. Každý drak má dokonale vyvinutý čich a tak dokáže poznat svůj druh. Lidé tuto výhodu nemají a tak vymysleli způsob, jakým označit draky. Každý drak musí na krku nosit rolničku. Děj knihy se odehrává pár desítek let po uzavření mírové smlouvy a to právě v období výročí tohoto uzavření. Serafína je polodrak, otec je člověk a její matka byla drak. Tuto svou zvláštnost musí tajit před celým světem. Není přijímána ani u lidí a ani u draků. Je to něco, na co nikdo ani nechce pomyslet, natož to vidět na vlastní oči. Pár dní před příjezdem generála se najde v bažinách tělo prince bez hlavy. Skupina nábožensky založených mužů, kteří nesnáší draky, ty bezcitné bestie, jak jim říkají, (draci nemají city) takže na těchto jejich argumentech něco je. Hned vezmou do svých rukou tuto informaci a začnou šířit, že prince zabil drak. To vyvolává starou nenávist mezi draky a lidmi. Pořád tady jsou staří rytíři, kteří proti nim bojovali a ti rádi přilívají do ohně nenávisti. Ani všichni draci nejsou spokojení se stavem věcí. Rádi by dostali své loviště zpět. Serafína se snaží vyšetřit, kdo prince zabil s tím ji pomáhá královský bastard Kiggs. Serafína má podezření, kdo prince zabil. Potvrdí se její podezření? Jaké city k ní chová Kiggs? Je to jen obdiv jeho sestry, který ho ovlivňuje jeho pohled, nebo Serafínu dokonce nenávidí? Serafína musí zjistit, kdo se objevuje v jejích vidinách, uspořádat oslavu výročí a uspořádat své vlastní city. Mezitím se musí nechat párkrát zatknout, řešit svůj vztah se svým strýcem a hledat odpovědi ohledně její matky dračice.



V zemi zvané Gored žijí již po čtyři desetiletí lidé a draci v míru. Po tajemné smrti lidského prince je však příměří ohroženo. Podaří se Serafíně, která před světem skrývá své životní tajemství, odhalit skutečného vraha?

Kniha mě zaujala na první pohled, ne jen obálkou, ale i chválou těch, kteří ji četli. Co na to říct? Musela jsem si jí hned objednat k recenzi. Byla jsem šťastná, když jsem ji konečně držela v ruce. Bohužel má radost neměla dlouhé trvání. Už začátek knihy mě neuměl vtáhnout do děje. Knihu jsem několikrát odložila po pár přečtených stránkách. Neuměla jsem se začíst, nudila jsem se.

Přitom prostředí je neobvyklé, draci a lidé v míru. Existence polodraků, neboli míšenců, vražda prince a odhalování jeho vraždy. Akorát se mi zdálo, že tam bylo málo akce. Serafína pořád někde na něco hraje, nebo učí hrát princeznu. Když nedělá tohle, tak si povídá s velitelem stráží Kiggstem. Do poloviny knihy jsem se opravdu dost nudila. Připadalo mi to jen jako popis příprav k chystané slavnosti ke dni uzavření smlouvy nic víc, nic míň.

 Co mě hodně rozčilovalo bylo to, jak Serafína často omdlévala a pak se dostavila vidina. Její zahrada, jak tomu říkala, mě opravdu rozčilovala. Určitě to v knize mělo velký smysl, tedy ten se ukázal až na konci knihy, ale opravdu jsem měla velkou chuť tyto pasáže přeskakovat. Divné jména obyvatel této „zahrady“, podivné chování.

„Právě jsem dočetla a jsem naprosto okouzlená! Perfetní!!! Paolini právě se objevila skutečná konkurence tvých bestselerů...a Eragone pozor, Serafína je skutečná bojovnice. S Ormou jsou si možná ještě více blízcí, než ty a Safira. Nový a dosud neprobádaný fantasy svět... :) skvělé, tleskám (a čekám na další díl!)“

Cituji jednu nejmenovanou uživatelku, její nadšení neumím sdílet. Orma možná má zajímavý vztah se Serafínou, ale rozhodně to není lepší než vztah Eragona a Safíry. Ano postupně se jejich vztah prohlubuje, ale nedokázala jsem se do nich vžít. Přišlo mi to všechno moc odměřené, chladné. Možná právě tohle autorka chtěla. Abychom pochopili, že draci city nemají.
Další důležitou postavou kromě draka Ormy a polodraka Serafíny je už zmíněný velitel stráží Kiggs. Ten chce nalézt pravdu o smrti svého strýce, Serafína mu s tím dost pomáhá a i jejich vztah prochází během knihy velkými změnami. Střídají se pasáže, kdy se Kiggs zlobí na Serafínu a na druhé straně ji obdivuje a chválí. Musím říct, že právě pasáže s Kiggsem se mi líbili nejvíce a že je skoro celá kniha o něm a Serafíně. To zachránilo mé hodnocení celkové knihy. Kiggs se stal mou nejoblíbenější postavou, byl všude, kde se něco dělo. Vždy věděl, jak vyřešit problémy. Je to zodpovědný milý muž, který si získal všechny mé sympatie.

Možná, že kdybych se více orientovala ve jménech, tak by se mi kniha líbila více. Takhle jsem z toho měla jen jeden velký guláš. Na konci jsem ani nevěděla, kdo je kdo.

Můj oblíbenec Christopher Paolini podle mě neměl pravdu. Serafína alespoň pro mě není nejlepší fantasy, kterou jsem četla. 

Shrnutí:
Čekala jsem od této knihy mnohem víc. Ale i tak je to zajímavá kniha plná zvratů a zajímavých myšlenek. Kdo se ztrácí ve jménech, tak má vzadu slovník pojmů na který jsem přišla až po přečtení celé knihy. :) 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuju Fragmentu. :)

Ukázka z knihy ke stažení: serafina-pribeh draku-tit-202587-01.pdf (24004)

Pro milovníky draků je tady takový pěkný doplněk. 

RECENZE: Tajemství upírů - L. J. Smith


NÁZEV: Tajemství upírů

NÁZEV ORIGINÁLU: Secret Vampire
AUTOR: L. J. Smith
ŽÁNR: Fantasy, romantická
SÉRIE: Říše temnot
DÍL: První
STRAN: 240
NAKLADATELSTVÍ: Fragment
VĚK: 11+
ROK VYDÁNÍ: 2012
PROVEDENÍ: Brožovaná


HODNOCENÍ: 50 %

Šestnáctileté Poppy zbývá pár týdnů života. Trpí rakovinou slinivky a není šance na vyléčení. Její dlouholetý přítel James jí nabídne řešení. Tím však poruší přísné zákony Říše temnot a teď ho čeká trest za vyzrazení tajemství a za lásku k člověku. Bude mít Poppy dostatek odvahy, aby se dobrovolně stala upírem? Podaří se jim společně uniknout před nejhorším trestem? První díl tajemné série Říše temnot.

„Kde je Cliff a máma?“ Cliff Hilgard byl od tří let jejich
nevlastním otcem a byl ještě prudérnější než Phil.
„Cliff je v práci. Máma se obléká. Měla bys něco sníst,
nebo se naštve.“
„Jo, jo…“ Poppy se postavila na špičky, aby mohla
prohrabat skříňku. Našla krabici s Frosted Flakes, strčila
dovnitř ruku a delikátně vytáhla jeden lupínek. Snědla
ho jen tak, bez ničeho.
Není zase tak špatné, když je člověk malý a drobný.
Udělala několik tanečních kroků k lednici a do rytmu si
potřásala krabicí s cereáliemi.
„Jsem… sexy skřítek!“ zpívala a rytmicky při tom podupávala.
„No to tedy nejsi,“ řekl Phillip s šokujícím klidem.
„A proč si něco neoblíkneš?“
Poppy otevřela ledničku, přidržela dveře a sklonila
hlavu. Měla na sobě obrovské tričko, které nosila na spaní.
Vypadalo jako mini šaty. „Tohle je oblečení,“ prohodila
klidně a vyndala z lednice dietní kolu.

Máme tady novou sérii Říše temnot, kterou napsala L. J. Smith. Její známější série, jak někteří vědí, jsou Upíří deníky. Ty jsou zfilmované jako seriál. Který je, co si budeme říkat, stokrát lepší než knihy, které jsem ani neměla snahu dočíst. Knihy L. J. Smith jsou psané, jako by to psal žák prvního stupně. 

Musím říct, že Upíří tajemství je oproti Upířím deníkům lepší, ale zase ne tak o moc.
Ani nevím, jak popsat děj, abych neprozradila nic z toho mála, co se tam děje. Dovolím si říci jen to, co je napsáno v anotaci. Poppy má rakovinu, má pár týdnů, možná měsíců života. Její kamarád James, kterého tajně miluje, ji nabídne řešení, že ji promění na upíra. To se ovšem nesmí nikdo dozvědět, protože je to zakázané Říší temnot. Na scéně se objevuje obdoba Damona Salvatora, prostě a jednoduše ten „zlý“. Naláká Poppy, aby s ním utekla, protože nemá rád Jamese a chce se mu pomstít. Podaří se Jamesovi najít Poppy, když mu vůbec neřekla kam jde? Zachrání ji před odhalením, které by ji stálo život?

Kniha je sama o sobě bez děje. Na začátku se řeší Poppyna nemoc, poté je přeměna a šarvátky mezi Jamasem a bratrem Poppy a kromě útěku Poppy s bratrancem tam není nic, co by bylo napínavé. Nenašla jsem nic, co bych dala do plusů, i když jsem se dost snažila.

sobota 15. února 2014

RECENZE: S hlavou v oblacích (pejru) - Kateřina Petrusová


NÁZEV: S hlavou v oblacích (pejru)
AUTOR: Kateřina Petrusová
ROK VYDÁNÍ: 2013
ŽÁNR: Romantická
NAKLADATELSTVÍ: Fragment
PROVEDENÍ: Vázaná
VĚK: Bez omezení, já doporučuji 18+

HODNOCENÍ: 86%

Stačí okamžik a váš život může být vzhůru nohama! Něco o tom ví i Markéta, kreativní ředitelka malé reklamní agentury, které víkend v jižních Čechách změní život. Kam se poděla profesionálka z města, která to má v hlavě srovnané? Pár sebevíc příjemných chvil na vesnici po boku typického "vidláka" přece nemůže změnit celý pohled na svět! Nebo snad ano?...

Když mi přišla domů kniha Kateřiny Petrusové, byla jsem hodně překvapená její tloušťkou. Teda spíše tím, že je opravdu docela tenká. Řekla jsem si, že příběh nemůže být moc rozvinutý, ale knihu jsem dopředu neodsuzovala a udělala jsem dobře.

Markéta pracuje v reklamní agentuře, dá se říct, že je to typická Pražanda. Na vesnici a její obyvatelé se dívá svrchu. To se změní autonehodou, kdy Markéta při cestě ke svým přítelkyním, kvůli koni, zajede s autem do příkopu v jedné malé vesničce. Vidláci, jak nazývá obyvatele, zde chodí telefonovat ke hřbitovu, protože nikde jinde nemají signál.  Prostě idylka na venkově.

Jen díky této nehodě potkává statkáře Pavla, protivu a vidláka. Díky okolnostem, které nastanou, musí Markéta u tohoto muže přespat. Postupně si Pavel získává Markétini sympatie, až spolu prožijí krátký letní románek, který bude mít neočekávané a trvalé následky. Nakonec se překvapeně dozvídáme, jak si může takový vidlák dovolit horkovzdušný balón a nóbl auto. Tento závěr opravdu překvapil.

O této knize není moc co napsat, protože je kraťoulinká, to ale neznamená, že není pěkná.
Kniha je napsaná opravdu vtipně, mockrát jsem se u knihy zasmála.  Nejvíce mě pobavily scény se zvířaty. Hned ze začátku si Markéta povídala s koněm. Trošičku šiblá je ta holka. A scéna, kdy Markéta ukradne svou oblíbenou kočku k sobě do Prahy, byla velmi zábavná.

Nejvíce se mi asi líbilo toto přirovnání, asi ho začnu používat.
„Naučím vás létat.“
Nenapadla mě žádná adekvátní odpověď. Dokonalé pusto. Prázdno. Už chybělo jen klubko uschlých rostlin, které by se prokutálelo mou lebkou od ucha k uchu jako opuštěným městečkem ve westernu. (str. 22)


Takových vtipných pasáží je v knize více. Rozhodně knihu doporučuji, je to krásná oddechovka na dovolenou nebo na výlet. Já jsem si jí zpříjemnila víkend a nelituju pročtené soboty.

Líbí se mi autorčin humor, takže si asi přečtu i jinou její knihu.

„Přísahám, že to vypadá, jako kdyby tam ty ruce měl naschvál!“zasténala Kačenka. Dneska podruhé se pokoušela toho tvora v nestřeženém okamžiku odhalit, ale zase marně. „Tys mu řekla, že se na něj chystám, že jo!“ obvinila mě nešťastně. „Ne. Od rána jsem nahlas mluvila o tom, že jdu odpoledne na kosmetiku, na které se k břichu nikdo ani nepřiblíží,“ ušklíbla jsem se. „Jenže ten prevít je chytrej po mně, tak je jasný, že mě prokoukl.“ „Zkusíme to za týden,“ rozhodla má doktorka a kamarádka. Otřela hlavici ultrazvuku, vrátila ho zpátky do držáku a podala mi hrst papírových utěrek. Zatímco jsem utírala gel z podbřišku, slibovala jsem v duchu Flekovi, že za tohle nedostane tu autodráhu, kterou jsem předevčírem viděla v hračkářství a která mě naprosto uchvátila. Vždycky jsem takovou chtěla, jenže naši nezastávali názor, že by si holky měly v rámci genderové vyváženosti hrát i s autíčky. Já byla rozhodnutá si ji pořídit. Tedy, pořídit ji Flekovi. Ale teď, když zlobil? Pch... „Možná bychom to mohly zkusit u tebe doma? Nebo u mě?“ napadlo mě. Kateřina se ušklíbla a kývla bradou k ultrazvuku: „Rozhodně nehodlám tahat celou tuhle těžkou krávu přes půl Prahy, aby na mě pak tvůj potomek zase vystrčil zadek.“ (str. 71)


Tuto knihu k recenzi daroval Fragment, tímto mu chci poděkovat.


RECENZE: Deník úúúplně obyčejného vlkodlaka vytí na měsíc a jiné trapasy - Tim Collins



NÁZEV: Deník úúúplně obyčejného vlkodlaka vytí na měsíc a jiné trapasy
AUTOR: Tim Collins
ROK VYDÁNÍ: 2013
ŽÁNR: Fantasy
NAKLADATELSTVÍ: Fragment
PROVEDENÍ: Brožovaná
VĚK: 11+


HODNOCENÍ: 55%


Jsem Luke Thorpe a je mi patnáct. Ve škole mi jde matika, zato sport je tragédie. No co, to by se dalo přežít. Nejhorší je, že nejsem tak úplně normální... Docela nedávno jsem zjistil, že jsem vlkodlak. Znáte to, dlouhá srst, špičaté zuby a vytí na měsíc – to umí pořádně zkomplikovat život. A když se poblíž objeví úhlavní nepřítel vlkodlaků, je na problém zaděláno.


Luke na první pohled vypadá jako obyčejný puberťák. No dobře, ne tak obyčejný, je to šprt a zrzek k tomu. A aby toho nebylo málo, zničeno nic se začne v hodinách ve škole měnit ve vlkodlaka. Zažije díky tomu spoustu trapných situací. Pod svá křídla si ho vezme vůdce tamější smečky. Učí ho zvládat proměnu a bojovat. Není to jen tak, Ryan jak se vůdce jmenuje, chce, aby Luke pomohl v boji proti Vladovi, vůdci upírů. 

To se však nesmí stát, Luke je v posledním ročníku a potřebuje se učit na zkoušky. Jak skloubí učení a bojové tréninky? Dá se vůbec zabránit válce mezi upíry a vlkodlaky? Kamarádka Chloe vymyslí plán, při kterém založí Mírové hnutí vlkodlaků. Dokáží dva kamarádi zabránit válce, při které by umírali zbytečně nadpřirozené bytosti?

Kniha je určená pro čtenáře od 11 let, ale mně se také líbila. Byla vtipná, a stránky rychle ubíhaly. Mohly za to také časté ilustrace a emaily. Bylo to zase něco jiného, než obvykle čtu. Opravdu se u toho nemuselo přemýšlet. A příběh byl dobře vymyšlený.



To vím taky a nedokážu myslet na nic jiného. Nevím, co se se mnou děje, nevím, jak to mám zarazit, a nevím, jaké povolání může čekat na člověka s komunikačními schopnostmi Lassie, ale je mi jasné, že jsem si uřízl pořádnou ostudu. (str. 60)

Ta část mozku, která zůstala lidská, mi přikazovala, abych zůstal za popelnicemi a držel se mimo dohled, než někdo zavolá na oddělení stříbrných kulek v loveckých potřebách. (str. 79)

Věděl jsem, že je to špatný nápad, ale nedokázal jsem se ovládnout. Bylo to podobné, jako když načnete pytlík chipsů s tím, že si jich vezmete jenom pár, a nakonec je musíte sníst všechny. (str. 79)
Tuto knihu k recenzi daroval Fragment, tímto mu chci poděkovat.

RECENZE: Knihy k maturitní zkoušce a příprava na VŠ

Každý z nás, jednou musel, nebo musí chodit na střední školu. Já nejsem vyjímka, a proto s blížící se maturitou jsem se začala rozhlížet po knihách, které by mi pomohly odmaturovat. Tady jsou rozebrány knihy k maturnitní zkoušce z angličtiny, litaratury a přijímací zkoušky na VŠ.

Jako první se podíváme na knihu Maturita přehledně vypracovaná témata - Kateřina Matoušková, Barbora Faktorová.
V knize je 64 stran, kde jsou vypracované témata, které by se mohly objevit v ústní zkoušce.
Největší obrázek výrobku Maturita – Angličtina – aktualizované vydání

Kniha obsahuje tyto témata:


  • My family
  • Housing
  • My daily routine
  • Leisure time and hobbies
  • Sport and games
  • Culture
  • Living in a city or in the country
  • Food and meals
  • Shopping
  • Fashion
  • UK Flag Icon
  • Healt and diseases
  • Transportation and travel
  • Weather and seasons
  • My future
  • School systems in CR, GB and USA
  • Jobs
  • English literature
  • American literature
  • Festivals and holidays
  • Prague
  • London
  • The Czech Republic
  • Great Britain
  • Canada
  • The USA
  • Australia and New Zealand
  • Systems of goverment in CR, GB and USA
  • Problems of the young generation
  • Problems of the contemporary world
  • Mass media
U každé kapitoly je slovní zásoba, místo na vlastní poznámky, článek a otázky k němu.

RECENZE: Erebos hra, která zabíjí - U. Poznanski (recenze)


NÁZEV: Erebos hra, která zabíjí
AUTOR: U. Poznanski
NÁZEV ORIGINÁLU: Erebos
ROK VYDÁNÍ: 2011
ŽÁNR: Scifi a Fantasy
STRAN: 320
NAKLADATELSTVÍ: Fragment
PROVEDENÍ: Brožovaná
VĚK: Young adults


HODNOCENÍ: 80%







Na jedné londýnské škole si mezi sebou žáci začnou předávat podivné balíčky, jeden se nakonec dostane i ke zvědavému Nickovi. V balíčku je DVD s počítačovou hrou. Hrou napínavou, a hlavně velmi inteligentní. Proč o ní ale nikdo nesmí mluvit a hráči musí dodržovat přísná pravidla? Na druhou stranu jim hra dokáže splnit i ta nejtajnější přání. Pokud neposlouchají nebo se znelíbí poslovi se žlutýma očima, čeká je trest. Jak je ale možné, že hra o každém všechno ví a neuděluje hráčům úkoly jen ve hře, ale i v realitě? Co hra vlastně chce? A jak ji může Nick zastavit?

Musím se přiznat, že jsem o Erebosu slyšela už mnohokrát, ale nevěděla jsem, o čem je. Červená obálka mi byla dobře známá, ale až ta černá od Fragmentu mě zaujala. A to hlásám heslo "Nesuď knihu podle obalu" a přitom si knihy vybírám jen podle obalů. A tak jsem si jednou napsala o Erebos.

Děj knihy se odehrává převážně na střední škole, kde začne mezi studenty kolovat zvláštní DVD, které je opředeno tajemstvím. Vlastníci DVD stojí vždy v ústraní a něco si mezi sebou šeptají. Všichni studenti, kteří DVD ještě nemají, chtějí vědět, co na něm je.  Ani Nick není výjimka, snaží se získat DVD za každou cenu, až se mu to nakonec podaří. Co nejrychleji zapíná počítač, aby mohl nainstalovat obsah. Na ploše se mu objeví červená ikonka E jako Erebos. Konečně program spustí a okamžitě zjišťuje, že se mu do rukou dostala opravdu neobvyklá hra. Vypadá úplně jako živá, i se tak chová. Reaguje na jeho otázky, dokáže rozpoznat, jestli někdo lže a hlavně má přísná pravidla. Nick vklouzne do světa barbarů, vlkodlaků, elfů a podobných hrdinů. Netrvá to dlouho a hra Nicka zcela pohltí. Nick zapomíná spát, jíst a dokonce i začne chodit za školu, jen aby se mohl ve hře zúčastnit výprav a bojů s netvory. 

Celou hrou ho provází podivný skřet, který začne Nickovi dávat úkoly i v reálném životě. Nick smysl těchto úkolů nechápe, netuší, jak je to možné, že skřet pozná, zda Nick úkol splnil anebo ne. Dostává se do kolotoče, jehož středem je hlavně získávání vyšších úrovní za jakoukoliv cenu. Čeho všeho jsou hráči schopní jen pro novou zbroj? Kdo hru ovládá, jak, a o co mu vlastně v reálném životě jde? Mohou se závislý a zmanipulovaní hráči stát nebezpečnou zbraní ve špatných rukou? Jsou schopní třeba i vraždy?

Můj názor:

Od poloviny knihy nastane velký nečekaný zvrat, nedokázala jsem předem odhadnout, jak to dopadne. Upozorňuje na nebezpečí internetu, že se všechny informace, které o sobě dáme na internet, může někdo zneužít.Také poukazuje na závislost na hraní počítačových her. V tomto případě je kniha poučná.
   Do poloviny knihy místy docela nudné. Jen popisy hry, kde se ani moc nedělo.


Jde dlouho, než je přesvědčený, že v dálce vidí světlo. Prvotní radost se mísí se stísněností. Sarius sám v lese, to zní velmi zranitelně. Vytáhne meč a hned si připadá směšně, tak ho zase zasune. Každý krok se mu zdá zrádně hlasitý. 
Když je oheň na dohled, Sarius vydechne. Scéna působí poklidně. V mihotavém světle stojí pouze dvě postavy: temný elf a upír. Ani jednoho nezná. „Čau, máte tu ještě místo?“ Temný elf, který se jmenuje Xohoo, trochu poodstoupí. „Jasně že máme. Dokonce i pro jedničku. Jak se jmenuješ – Sarius? Sakra, to mi připomíná latinu.“
 „Žádný narážky na svět mimo Erebos,“ varuje ho upír, který se jmenuje Drizzel. „Jinak ti posel dá tak přes prsty, že ani neudržíš meč.“ Drizzel. S tímhle jménem se už Sarius setkal, jen si nemůže vzpomenout, co se o něm říkalo. Přemýšlivě pozoruje modře zářící řeku. „Hele, můžu se vás na něco zeptat?“ Drizzel vycení špičáky.
„Jasně. Jestli ti odpovíme, je ale jiná.“ Sarius důkladně přemýšlí, pak se teprve zeptá. „Jak to, že vidíte, že jsem jednička, a já vaše úrovně vidět nemůžu?“ Odpoví Xohoo. „Protože jsme dál než ty. Vidíš jen úrovně lidí pod sebou.“ „Takže až budu dvojka, rozeznám jedničky?“ „Přesně.“
Ke stažení Fragmentem uvolněná jedna kapitola z knihy.


Knihu k recenzi daroval Fragment, za to mu mockrát děkuji.