RECENZE: Vlčí krev - Michaela Burdová

NÁZEV: Vlčí krev

AUTOR: Michaela Burdová

SÉRIE: Syn pekel

DÍL: První

ŽÁNR: Fantasy

STRAN: 256

ROK VYDÁNÍ: 2013

PROVEDENÍ: Tvrdá vazba

NAKLADATELSTVÍ: Fragment

HODNOCENÍ: 80 %

Vítám Vás u mé pondělní recenze. V pondělí se většinou nechce nikomu nic dělat, ani u mě to není jiné, navíc když je takové zamračené deštivé počasí, a tak jsem si uvařila čajík zalezla pod deku, přitáhla si ke gauči lampičku a šla si číst.

Není u mne překvapením, že jsem si vybrala knihu s vlkodlačí tématikou, má láska k vlkům se stále a pořád projevuje ve všech formách. Syn pekel rozjel další zajímavou sérii, kterou bych ráda přečetla celou.

Vlkodlaci už nejsou to, co bývali, lidé se jich už nebojí, právě naopak vezmou vidle a čekají na ně.

Postupem času vlkodlaků stále více a více ubývá, až to dojde do bodu, kdy zůstanou už jen dva

zbylí nefalšovaní vlkodlaci z toho je jeden v kómatu. Je tady sice ještě jedna poslední smečka, ale neříkala jsem jen tak pro nic za nic, že praví vlkodlaci zůstali jen dva. Pravého vlkodlaka zabije stříbro, naopak Weerwolfy nezabije ani to. Ovládá je mocná Aragen, která ovládá temnou sílu. Věřte mi, na tu byste si netroufli. Vlastně byste nechtěli potkat ani jednoho z vlkodlaků. Jsou to vlkodlaci přesně tak, jak mají být. Jsou to bestie, které těší zabíjení, rádi se dosyta najedí lidského masa. Za sebou nechají i vylidněnou celou vesnici bez výčitek svědomí. Neran je sice také vlkodlak, který neváhá použít své drápy a zuby, ale dá se říct, že má něco jako svědomí a to se mi na něm líbilo. Neran se vydává hledat zázračné Étarlininy slzy s pomocí bývalého démona, který se ho před několika lety snažil sám zabít.  Přitom je jim stále v  tlapách Aragen, která se rozhodla, že Nerana znásilní, aby zachránila svou smečku. Vlkodlaků je málo a tak se páří jen mezi sebou. Z toho se rodí vlkodlaci s genetickými vadami, většinou moc dlouho nežijí.

Musím říct, že jsem se na začátku knihy ztratila. Aragen a její smečka, její nástup na pozici vůdkyně a najednou Neran, který už nemá bratra a hledá nějaké slzy ani nevím proč. Postavy se mi líbili asi všechny, byly nevypočitatelné. Aragen byla schopná všechno od vypichování očí (asi slyšela píseň od Rudy a hrála na okouna) po vraždění všech, kteří se ji znelíbili. Nerana jsem si zamilovala, je to takový velký flegmatik jako já. Však se to všechno nějak vyřeší, přece nebudeme kvůli toho ztrácet hlavu. Když je potřeba je zlý a krutý, ale pořád je v něm to jeho svědomí a to se mi líbí. Liadel se mi líbila už jen kvůli nápadu polepšené démonky. Ta její namyšlenost mě štvala úplně stejně, jako Nerana, takže jsem pro něj měla pochopení, že ji chtěl uhryznout hlavu. Udělala bych to taky, kdyby to šlo. Zajímavé mi přišlo cestování hrdinů, během chvilky byli vždy v nové vesnici, městě. Asi měli na nohách sedmimílové boty, jinak to nechápu. Och, kéž bych se já mohla takhle přemisťovat, hned bych ušetřila spoustu peněz za benzín a mohla bych nakoupit další knihy.

Celkem knize nemám co vytknout, mě se to prostě líbilo. Nenudila jsem se v žádné části a to je pro mě nejhlavnější. Konec byl nepředvídatelný a naladil mě na druhý díl.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

RECENZE: Dar vlka - Anne Rice

NÁZEV: Dar vlka

NÁZEV ORIGINÁLU: The Wolf Gift

AUTOR: Anne Rice

STRAN: 490

ROK VYDÁNÍ: 2012

ŽÁNR: Fantasy, romantická

NAKLADATELSTVÍ: Baronet

PROVEDENÍ: Vázaná

VĚK: 16+

Nový svět - moderní, přitažlivý, plný špičkových technologií - a uprostřed něj příběh tak starý a přesvědčivý, jako samotná historie: stvoření vlkodlaka, přepracované a znovu sepsané Annou Riceovou, vypravěčkou fascinujících příběhů a čarodějkou, která dokáže vytvořit neobyčejné světy. Příběh se odehrává v současnosti.Je situován na divoké pobřeží Severní Kalifornie, na útes vysoko nad Pacifikem, kde se nachází velkolepé panské sídlo s půvabnou a vzrušující historií, obklopené sekvojovým lesem.

Mladý reportér nedávno zaměstnaný u San Francisco Observer. Starší žena, vítající jej v majestátním rodinném domě. On tam přijel psát článek. Ona chce urychleně prodat onen dům. Náhodné setkání mezi dvěma naprosto odlišnými lidmi. Idylická noc - přerušená tragickou událostí - mladý muž je bezdůvodně napaden, pokousán, šelmou, ze které díky tmě spatří pouze obrys. Brutální epizoda děsivým způsobem změní Reubenovi celý život. Mladý muž je lapen v extázi a v hrůze, snaží se přijmout, čím se stal, a obává se budoucnosti. Zároveň ho ale vlčí dar nesmírně vzrušuje.Odolává potěšení a vlčí divokosti, a zároveň získal silný smysl pro dobro. Na stopě mu jsou vládní složky, média a vědci (důkazy plynoucí z DNA ohrožují jeho dvojí život). Potkává opravdovou lásku a přemýšlí nad stále se vynořujícími otázkami týkající se jeho nové existence: Proč a jak tenhle dar získal? Jaký doopravdy je? Co znamená ona tajemná posedlost dobrem? A jsou tu další takoví jako on - strážci, kteří jako oko v hlavě střeží prastará tajemství a znalosti z alchymie? Během hledání cesty, jež by spasila jeho duši, prožíváním situací, ve kterých musí čelit pokušení, a vzrušujícího putování si začíná uvědomovat, že se stává obojím, člověkem i vlkem.

„Na svůj věk jste dost vysoký,“ pokračovala Marchent.

„A myslím, že i dost vnímavý, když dokážete

ocenit tenhle chladný a ponurý kus země. Když mně

bylo třiadvacet, toužila jsem po New Yorku a po Paříži.

V obou těch městech jsem byla. Chtěla bych vidět

všechna hlavní města na světě. Copak, urazila jsem

vás?“

„Ne, to jistě ne,“ vyhrkl rychle Reuben a znovu se začervenal.

„Mluvím jen o sobě, Marchent. Ale nebojte

se, přemýšlím jen a jen o vašem příběhu. Zakrslé duby,

vysoká tráva, vlhká půda, kapradí, snažím se vrýt si tohle

všechno hluboko do paměti.“

 (obsahuje spoilery!!!)

Annu Rice, autorku Interview s upírem nemusím pro většinu čtenářů ani představovat. Tentokrát, ale nebudeme číst zase jednu knihu s upíry, kterých je dnes po úspěchu Stmívání až moc. Dnes si přečteme něco od druhé strany, která je většinou proti upírům a to jsou vlkodlaci.

Musím říct, že už krásně provedený obal knihy mě velice dlouho lákal, abych knihu sehnala a přečetla. A tak se mi povedlo 14. 10. 2013 konečně knihu půjčit z knihovny a začít číst. A tady je můj pohled na knihu.

Kniha je o Raubenovi, kterému také říkají Hezounek. Je to pohledný mladý muž, který nemá velké sebevědomí. Miluje svou rodinu, má přítelkyni a práci, která ho baví. Jednoho dne se potká s Marchent, která z důvodů, ztracení jejího strýce prodává jeho dům, který zdědila. Nechce, aby ji starobylý dům připomínal vzpomínky na něj. Rauben jako reportér má sepsat článek o domě, sám se do domu zamiluje, do jeho pokojů, které jsou plné starožitného nábytku, do pokladů, které se skrývají na půdě.  A tak chce Marchent nabídnout, že dům si koupí on sám. Marchent se Rauben líbí, zavolá právníkovi a domluví vše tak, aby Rauben dům dostal darem. O pár minut později jde z dolního patra slyšet rozbíjení skla, Merchenini bratři, oba dychtivý po penězích zabijí svou sestru a Rauben přilákán hlukem sejde dolů, kde ho pokouše pes. Zraněný hledá telefon a viníky, ti leží už mrtví na zemi, pes je zardousil. Někdo neznámý zavolá policii a sanitku do domu. Rauben je převezen do nemocnice, kde se až zázračně rychle vyléčí, dokonce mu zesílí a povyrostou nohy a narostou mu delší vlasy. Když chtějí zaměstnanci nemocnice prozkoumat jeho zvláštní změnu, vzorek jeho DNA se pokazí, následně odebraný vzorek taky tak. Rauben z nemocnice skoro uteče, nedá mu to a vydá se do domu, kde byl pokousán a málem zavražděn. 

Nemůže ale usnout, už v nemocnici slyšel podivné hlasy lidí, kteří jsou v úzkých. Nechápal to, a cítil z toho značný neklid, který ho dohnal k proměně ve vlkodlaka, který se vydá pomáhat. Z důvodů, které nechápe, ho jeho nové já nutí noc co noc se proměnit a vydat se za zoufalými hlasy, aby potrestal a zabil zločince, kteří vyzařují jen zlem. Kolem Vlčího muže, jak se sám Rauben pojmenuje v jednom ze svých článků, je velká publicita. Lidé svého nového hrdinu zbožňují a policie zoufale hledá vraha. Do Raubenova života vstupuje nová žena, Laura, která žila v lese na samotě. Oba se do sebe zamilují a Rauben si vezme Lauru k sobě domů. Laura není smířená s krutostí, s kterou Vlčí muž zabíjí své oběti, ale Raubena miluje a chápe, že tito zločinci nemají své místo na zemi, a bude bez nich lépe. 

Do příběhu pomalu ale jistě vstupuje ztracený strýc Felix, jak se ukazuje tak žije a je také vlkodlakem. Konec knihy je pro mě velkým zklamáním a ničí mi to celý dojem z knihy. Přišlo mi to velice zdlouhavé, povídání o bozích, o historii vlkodlaků, atd.. Nemůžu si pomoci, ale poslední kapitolu, možná i dvě jsem musela překousnout. Podle mě, tam vůbec žádný rozhovor Felixe a jeho přátel s Raubenem nemusel být. Stačilo by, jen aby Rauben proměnil milovanou ženu také na vlkodlaka a mohli spolu žít šťastně až do smrti, to by mi jako konec stačilo. Ne to filozofování, kterému ani pořádně nerozumím.

Trochu jiné pojetí vlkodlaků, než na které jsme zvyklí. Zajímavý nápad, vlkodlaci, kteří vycítí zlo, a jsou nuceni ho zastavit.

Všechny ty filozofické debaty. U knihy takového rázu, nechci, aby se řešilo, zda existuje bůh a nebo ne a jestli ovlivňuje naše chování.

RECENZE: Deník úúúplně obyčejného vlkodlaka vytí na měsíc a jiné trapasy - Tim Collins

NÁZEV: Deník úúúplně obyčejného vlkodlaka vytí na měsíc a jiné trapasy

AUTOR: Tim Collins

ROK VYDÁNÍ: 2013

ŽÁNR: Fantasy

NAKLADATELSTVÍ: Fragment

PROVEDENÍ: Brožovaná

VĚK: 11+

HODNOCENÍ: 55%

Jsem Luke Thorpe a je mi patnáct. Ve škole mi jde matika, zato sport je tragédie. No co, to by se dalo přežít. Nejhorší je, že nejsem tak úplně normální... Docela nedávno jsem zjistil, že jsem vlkodlak. Znáte to, dlouhá srst, špičaté zuby a vytí na měsíc – to umí pořádně zkomplikovat život. A když se poblíž objeví úhlavní nepřítel vlkodlaků, je na problém zaděláno.

Luke na první pohled vypadá jako obyčejný puberťák. No dobře, ne tak obyčejný, je to šprt a zrzek k tomu. A aby toho nebylo málo, zničeno nic se začne v hodinách ve škole měnit ve vlkodlaka. Zažije díky tomu spoustu trapných situací. Pod svá křídla si ho vezme vůdce tamější smečky. Učí ho zvládat proměnu a bojovat. Není to jen tak, Ryan jak se vůdce jmenuje, chce, aby Luke pomohl v boji proti Vladovi, vůdci upírů. 

To se však nesmí stát, Luke je v posledním ročníku a potřebuje se učit na zkoušky. Jak skloubí učení a bojové tréninky? Dá se vůbec zabránit válce mezi upíry a vlkodlaky? Kamarádka Chloe vymyslí plán, při kterém založí Mírové hnutí vlkodlaků. Dokáží dva kamarádi zabránit válce, při které by umírali zbytečně nadpřirozené bytosti?

Kniha je určená pro čtenáře od 11 let, ale mně se také líbila. Byla vtipná, a stránky rychle ubíhaly. Mohly za to také časté ilustrace a emaily. Bylo to zase něco jiného, než obvykle čtu. Opravdu se u toho nemuselo přemýšlet. A příběh byl dobře vymyšlený.

To vím taky a nedokážu myslet na nic jiného. Nevím, co se se mnou děje, nevím, jak to mám zarazit, a nevím, jaké povolání může čekat na člověka s komunikačními schopnostmi Lassie, ale je mi jasné, že jsem si uřízl pořádnou ostudu. (str. 60)

Ta část mozku, která zůstala lidská, mi přikazovala, abych zůstal za popelnicemi a držel se mimo dohled, než někdo zavolá na oddělení stříbrných kulek v loveckých potřebách. (str. 79)

Věděl jsem, že je to špatný nápad, ale nedokázal jsem se ovládnout. Bylo to podobné, jako když načnete pytlík chipsů s tím, že si jich vezmete jenom pár, a nakonec je musíte sníst všechny. (str. 79)

Tuto knihu k recenzi daroval Fragment, tímto mu chci poděkovat.

RECENZE: Erebos hra, která zabíjí - U. Poznanski (recenze)

NÁZEV: Erebos hra, která zabíjí

AUTOR: U. Poznanski

NÁZEV ORIGINÁLU: Erebos

ROK VYDÁNÍ: 2011

ŽÁNR: Scifi a Fantasy

STRAN: 320

NAKLADATELSTVÍ: Fragment
PROVEDENÍ: Brožovaná
VĚK: Young adults

HODNOCENÍ: 80%

Na jedné londýnské škole si mezi sebou žáci začnou předávat podivné balíčky, jeden se nakonec dostane i ke zvědavému Nickovi. V balíčku je DVD s počítačovou hrou. Hrou napínavou, a hlavně velmi inteligentní. Proč o ní ale nikdo nesmí mluvit a hráči musí dodržovat přísná pravidla? Na druhou stranu jim hra dokáže splnit i ta nejtajnější přání. Pokud neposlouchají nebo se znelíbí poslovi se žlutýma očima, čeká je trest. Jak je ale možné, že hra o každém všechno ví a neuděluje hráčům úkoly jen ve hře, ale i v realitě? Co hra vlastně chce? A jak ji může Nick zastavit?

Musím se přiznat, že jsem o Erebosu slyšela už mnohokrát, ale nevěděla jsem, o čem je. Červená obálka mi byla dobře známá, ale až ta černá od Fragmentu mě zaujala. A to hlásám heslo "Nesuď knihu podle obalu" a přitom si knihy vybírám jen podle obalů. A tak jsem si jednou napsala o Erebos.

Děj knihy se odehrává převážně na střední škole, kde začne mezi studenty kolovat zvláštní DVD, které je opředeno tajemstvím. Vlastníci DVD stojí vždy v ústraní a něco si mezi sebou šeptají. Všichni studenti, kteří DVD ještě nemají, chtějí vědět, co na něm je.  Ani Nick není výjimka, snaží se získat DVD za každou cenu, až se mu to nakonec podaří. Co nejrychleji zapíná počítač, aby mohl nainstalovat obsah. Na ploše se mu objeví červená ikonka E jako Erebos. Konečně program spustí a okamžitě zjišťuje, že se mu do rukou dostala opravdu neobvyklá hra. Vypadá úplně jako živá, i se tak chová. Reaguje na jeho otázky, dokáže rozpoznat, jestli někdo lže a hlavně má přísná pravidla. Nick vklouzne do světa barbarů, vlkodlaků, elfů a podobných hrdinů. Netrvá to dlouho a hra Nicka zcela pohltí. Nick zapomíná spát, jíst a dokonce i začne chodit za školu, jen aby se mohl ve hře zúčastnit výprav a bojů s netvory. 

Celou hrou ho provází podivný skřet, který začne Nickovi dávat úkoly i v reálném životě. Nick smysl těchto úkolů nechápe, netuší, jak je to možné, že skřet pozná, zda Nick úkol splnil anebo ne. Dostává se do kolotoče, jehož středem je hlavně získávání vyšších úrovní za jakoukoliv cenu. Čeho všeho jsou hráči schopní jen pro novou zbroj? Kdo hru ovládá, jak, a o co mu vlastně v reálném životě jde? Mohou se závislý a zmanipulovaní hráči stát nebezpečnou zbraní ve špatných rukou? Jsou schopní třeba i vraždy?

Můj názor:

Od poloviny knihy nastane velký nečekaný zvrat, nedokázala jsem předem odhadnout, jak to dopadne. Upozorňuje na nebezpečí internetu, že se všechny informace, které o sobě dáme na internet, může někdo zneužít.Také poukazuje na závislost na hraní počítačových her. V tomto případě je kniha poučná.

   Do poloviny knihy místy docela nudné. Jen popisy hry, kde se ani moc nedělo.

Jde dlouho, než je přesvědčený, že v dálce vidí světlo. Prvotní radost se mísí se stísněností. Sarius sám v lese, to zní velmi zranitelně. Vytáhne meč a hned si připadá směšně, tak ho zase zasune. Každý krok se mu zdá zrádně hlasitý. 

Když je oheň na dohled, Sarius vydechne. Scéna působí poklidně. V mihotavém světle stojí pouze dvě postavy: temný elf a upír. Ani jednoho nezná. „Čau, máte tu ještě místo?“ Temný elf, který se jmenuje Xohoo, trochu poodstoupí. „Jasně že máme. Dokonce i pro jedničku. Jak se jmenuješ – Sarius? Sakra, to mi připomíná latinu.“

 „Žádný narážky na svět mimo Erebos,“ varuje ho upír, který se jmenuje Drizzel. „Jinak ti posel dá tak přes prsty, že ani neudržíš meč.“ Drizzel. S tímhle jménem se už Sarius setkal, jen si nemůže vzpomenout, co se o něm říkalo. Přemýšlivě pozoruje modře zářící řeku. „Hele, můžu se vás na něco zeptat?“ Drizzel vycení špičáky.

„Jasně. Jestli ti odpovíme, je ale jiná.“ Sarius důkladně přemýšlí, pak se teprve zeptá. „Jak to, že vidíte, že jsem jednička, a já vaše úrovně vidět nemůžu?“ Odpoví Xohoo. „Protože jsme dál než ty. Vidíš jen úrovně lidí pod sebou.“ „Takže až budu dvojka, rozeznám jedničky?“ „Přesně.“

Ke stažení Fragmentem uvolněná jedna kapitola z knihy.

erebos_cz_kap6.pdf (72017) 

Knihu k recenzi daroval Fragment, za to mu mockrát děkuji.

http://www.fragment.cz