RECENZE: Robin - Zdena Frýbová

Mé hodnocení: 50 %

Děti odletěly z rodného hnízda a Milena se svým mužem Rudolfem se těší na klidný život. To by ale nesměly být jejich děti, aby odešly bez velkého divadla okolo. Pro dobro rodičů, aby náhodou nezemřeli žalem, pořídí malé chlupaté štěňátko foxteriéra. Malá chlupatá kulička není zprvu ihned přijmuta zrovna s nadšením, pak ale vyhraje její roztomilost a nevinnost a ušáček zůstává v rodině. Co by taky takový malý plyšáček mohl udělat? Vždyť ani nebudou vědět, že je v bytě. Jak se mýlili. Robin, tak se pejsek jmenuje je ďábel v těle psíka. Nejenom, že je postrachem rodiny, ale i blízkého okolí. Kouše, štěká, utíká a zabíjí slepice. O problémy s ním není nouze, nejenže je vybíravý v jídle, nejenom má o sobě mínění, že jen kvůli něj se svět točí, ale i je rád naháněn po celé Praze a v lesích okolo rodinné chaty. Díky jeho kouskům je vyřčeno spoustu omluv a utraceno spoustu peněz na nápravy škod. Je to takový nevychovaný grázlík, který si za každou cenu dělá to, co sám chce.

Jakmile jsem vyslechla popis psa a seznam škod, které v ordinaci napáchal, byla jsem si jista, že je to Robin. Nejradši bych byla rovnou vyběhla z domu, ale pak jsem přece jenom zavolala Rudolfovi a Aleně. Rudolf měl poradu, takže jsem mu nechala vzkaz, zato Alena byla hotova okamžitě vyrazit. "Už letím, chytnu taxíka a jedu pro tebe. A vezmi do termosky teplou polívku, určitě je zubožený, no ať si mne ta baba nepřeje, ukradne cizího psa, budeme ji žalovat, a jestli ho tejrala, tak ji rozšlapu na místě, a vem s sebou taky piškoty." (str. 119)

Kromě Robina se v knize také vyskytují obě Mileniny děti. Honza a Alena četli v matčiných knihách o psychologii a rádi používají výroky z knih proti své matce, aby dosáhli svého. Jsou to chudáčci zbědovaní bez kousku soucitu a pochopení od rodičů, tak se tedy rádi prezentují. Ve většině knihy se objevují jako záchranáři a ochránci práv Robinka. Vždy jsou ochotní jít ho několik hodin hledat po celé Praze a skoro ani nemuknou. Jen aby Robinek nešel pryč. Alena vymýšlí samé bláznoviny a tak jednou přivede na chatu i svou přítelkyni z práce Ruth, která má problémy s manželem. Maminka psycholožka přece musí jejich ztroskotané manželství zachránit za každou cenu i přes její nesouhlas. Když se maminka k záchraně nemá, tak se do záchrany pustí sama Alena, která je rozhodnuta jít i přes mrtvoly, jen aby manželství své přítelkyně zachránila. Nebojí se použít jakýkoliv nástroj a příležitost. Při tom udělá nejeden přešlap a hloupost.

Můj názor:

Od tak vychvalované knihy jsem čekala o hodně více. Neříkám, že by kniha byla špatná, ale Robinek vesměs jen utíká, nebo něco rozkousává. V tomhle mi přijde kniha občas moc natáhnutá, přestože chápu, že utíká a tak musí občas utéct, ale nemusí ho v téměř polovině knihy někde hledat. Ani mi ty příhody nepřišly veselé, jako že ten pes byl nevychovaný až běda. Já bych ho asi na místě zabila a to jsem psomil. Myslím si, že mám s hafíkama, které s kamarádkou venčíme spoustu jiných a lepších historek, které by byly zábavnější.

Výčitky dětí na adresu matky mi přišly z počátku vtipně pojaté. Děti využívají matčiny psychologické profily a poučení proti ní samotné. Později už mě to dost rozčilovalo a nebavilo mě to číst. Naopak měla jsem chuť to přeskakovat. Pořád jen poslouchat, jak jsou nedoceněni a jak trpí kvůli matce depresemi, mě odrazovalo od čtení.

Oživením pro mě byla Ruth s jejím manželem. Ty způsoby, kterými je chtěla Alena stmelit, byly tak hloupé, že mě to vždy pobavilo. Asi nejlepší postavou byl otec rodiny, kterého nedokázalo téměř nic vytočit. Vše přešel s humorem a s klidnou hlavou. Dost jsem si ho oblíbila. Škoda jen, že hlavního psího hrdinu jsem měla nejméně ráda z celé knihy. Dokonce jsem měla chuť v polovině knihy knihu zaklapnout a nechat ji tak. Říkala jsem si, že o nic nepřijdu, moc se mi nechtělo pokračovat. Prostě místy jsem se nudila, a četla jsem knihu dál jen pro mou zásadu, že když něco rozečtu, tak to i dočtu. Nezasmála jsem se ani jednou, buď jsem suchar, nebo potřebuji něco víc. A tak knize dávám poloviční hodnocení. Nebylo to špatné, ale ani nějak úchvatné. Prostě to není jedna z těch knih, kterou bych doporučovala a vnucovala všem na potkání, což u některých knih, které mě uchvátí, dělám. :D

RECENZE: Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z IKEY - Romain Puértolas

Rabíndranáth Sušíl Krávalpindí (čti Rabín-Dral-Nasušil-A-Kráva-Má-Pindy) je povoláním fakír. Žije v jedné malé a chudé vesničce, kde se živí podvůdky na nevzdělaných vesničanech. Jednou se dobrotiví vesničané složí na letenku, aby mohl jejich zázračný fakír letět do Francie a koupit si novou postel s hřeby Bodlina. Úkol zněl jasně, nasednout do letadla, koupit postel, letět zase zpátky a postel udat za co nejlepší peníz. Co by se mohlo pokazit? Já vám to řeknu. Úplně všechno. Náš fakír nemá peníze a tak místo hotelu chce přespat v obchodě pod postelí. Uslyší kroky zaměstnanců a v rychlosti se schová do skříně. Právě tato skříň bohužel má putovat do Anglie a tak se rabín vydává na svou první nedobrovolnou cestu. Spolu s ním pocestujeme všemi nepravděpodobnými prostředky, jaké si umíme představit. Vše začne skříní, pokračujeme kufrem, létajícím balónem, lodí, náklaďákem,..  Tento příběh spojuje tolik nepravděpodobných událostí, kolik si umíte představit.  Fakír během devíti dní stihne procestovat kus světa, navštíví například Itálii, Francii, Velkou británii, Lybii a Španělsko. Vše nedobrovolně musím podotknout. Na celé jeho cestě ho bude neúprosně pronásledovat cikánský taxikář, kterého rabín ošidil na letišti. Rabín je hrdina sympatický, je to sice zlodějíček, který pomocí podvodů chce hlavně naplnit své vlastní kapsy, ale postupem času změní myšlení. K tomu mu hlavně dopomohou lidé, které na svém putování potká. Zjistí, že se vlastně nemá tak špatně a že jsou někteří, kteří jsou na tom mnohem hůř než on sám.

Na člověka, který nikdy dřív necestoval, si od včerejška pořádně dopřával, jako by mu osud chtěl vynahradit zmeškaná léta. Cestováním člověk mládne, říká se, to z něho bude za chvíli novorozeně, pokud tedy mládnutí platí i pro cestování ve skříni a v kufru – pro uchování svěžesti ne zcela vhodných.

Vše v knize je okořeněno velkou dávkou humoru, ale i vážných témat, jako je migrace nelegálních

přistěhovalců. Některé slovní hříčky mě málem katapultovaly z křesla, jak jsem se smála. Jiné časem přestaly býti vtipné, jako například výslovnost jmen hrdinů v závorkách. Jak se říká opakovaný vtip už není vtipem. Nicméně to nic nemění na čtivosti knihy. Já jsem ji zvládla přečíst během pár hodin. Je to taková oddechová knížka. Vadilo mi, že v knize nejsou odděleny kapitoly. Je zde jakýsi náznak, ale pro mě nedostatečný. Někdy máme v půlce strany pár odstavců a zase je strana ukončená. K plusům dávám humorné scénky, které umí opravdu pobavit. Jako další plus uvedu příběh, který fakír píše skrčen v letadle na svou košili. Ten příběh se mi upřímně opravdu hodně líbil, škoda, že nepsal o tom. Byl o člověku s velkým srdcem a o milosrdnosti. Moc hezky vymyšleno. Jako další z plusů uvedu Mezinárodní poznávací značky, které jsou vždy vytištěny (na začátku kapitoly??), když se rabín dostane do jiné země. Líbí se mi, že autor vzal kus sebe a své práce pohraniční strážce a poukázal na problém s emigranty. Kniha pobaví, ale zároveň i nasadí brouka do hlavy. A hlavně poukáže i na vážné téma.

Když kolem procházel hlučný Ital mávající při řeči rukama, zvedlo se jeho vinou drobné smítečko prachu a padlo krásné hrečce do zeleného oka. Podrážděné oko zamrkalo a vyklouzla z něho čočka, která okamžitě zapadla do džungle modrého koberce na podlaze. Mladá žena se pár minut plazila po kolenou mezi dvěma křesly a pročesávala svými dlouhými  jemnými prsty vlněná vlákna, za chvíli ji přišla na pomoc letuška. Ani ve dvou se jim však nedařilo lépe a Sophie Zmarsou se musela smířit s děsivou skutečností, že oslepla na jedno okno. Což je pro herečku, která zrovna nenatáčí Piráty z Karibiku, neudržitelná situace, v tom se mnou budete jistě souhlasit.

Kniha mi hodně připomínala francouzské filmy o Bažantech, jestli znáte. Prostě to jsou takové hlouposti poskládané na sobě, ale přitom je to vtipné a vy se u toho dobře pobavíte. Někde jsem se smála a někde naopak mi bylo líto těch, kteří nemají takové štěstí jako my. Rádi by žili slušný život, vydělávali by peníze, které by poslali zpět domů, ale není jim to povoleno. Jsou z devadesáti procent neúspěšní, někteří zemřou už při útěku, a další jsou chyceni a navráceni zpět do země. Po přečtení knihy jsem pročetla ne jeden článek věnovaný nelegálním přistěhovalcům. Myslím si, že nikdo nebude litovat, když věnuje knize pár hodin čtení. Já byla mile překvapena. Upřímně, vidět obálku knihy v knihkupectví, tak si knihu nekoupím. Ale rozhodně nelituji přečtení, naopak mě se to líbilo. Myslím si, že každý tam najde to svoje, co by se mu mohlo líbit. Vážné téma, láska, humor? To vše lze v knize nalézt.

Mé hodnocení: 60 %

Za recenzní výtisk bych ráda poděkovala 2media.cz