RECENZE: Nenasytná - Meg Cabot

Autorka známých knižních sérií, jako jsou Princezniny deníky a Mediátor, začala psát další příběh neohrožené hrdinky. Mína Harperová pracuje jako scénáristka pro nekonečný televizní seriál Nenasytná (Něco jako naše Ulice). Sní o tom, že by se jednou mohla stát hlavní scénáristkou a dala by konečně seriálu pořádnou zápletku. V tom samém čase v temném parku vysaje neznámý vrah mladou ženu. Na tuto senzaci okamžitě chce navázat i seriál. Upíři? To je teď to, co letí a je IN. Mína nesnáší upíry, jsou všude, a oni jí teď takto chtějí zkazit její milovaný seriál. Sponzoři a majitelé firmy chtějí hlavně konkurovat ostatním stanicím, na názory Míny se samozřejmě nikdo neptá.

Doma na tom není o mnoho lépe. V obývacím pokoji ji hnízdí její bratr, který ztratil práci. Nic se nedaří tak, jak by chtěla a to musí ještě natrefit ve výtahu na tu šílenou sousedku, která ji pořád chce s někým seznamovat. Lepší ten den být už opravu nemohl. Zachrání den poklidná večerní procházka se psem? Ani ta ne! Byla napadena netopýry, před kterými ji zachránil tajemný muž. Kde se tady vzal a jak to, že nemá žádné zranění? To, že ho neuvidí naposled ani netušila. A co mezi nimi vznikne a jaké problémy ji to přinese už vůbec ne. Tento tajemný muž jménem Lucien je sám vládce temnot a všech upírů, které ona nejvíce nenávidí. Ukáže se, že upírů má kolem sebe Mína mnohem více, než kdy tušila.

Děj byl opravdu zajímavý. Mína, která umí předpovědět něčí smrt? Zní to dobře, kolik lidí by jen mohla zachránit, jenže ne vždy je tato její vlastnost požehnáním. Spíše prokletím. Prokletý vládce upírů Lucien byl hlavně v prvních kapitolách knihy milý, šarmantní a působil inteligentně. Mé sympatie si získal ihned, bohužel netrvalo dlouho a zase je ztratil. Vlastnický, protivný, jak ten mi pil krev, a to skoro doslovně.

Vzpoura nespokojených upírů proti svému vládci nebyla špatným nápadem. Nevím o žádné knize, kde by něco podobného bylo. Jen mi nešlo na rozum, proč by Lucien čekal takovou dobu, než si to s nimi šel vyřídit, když měl celou dobu podezření na jedinou osobu. Zbytečně tak spousta lidí byla ohrožena. A mě tím rozpaloval doběla. S Lucienem mám i spojené dobré dojmy. Líbil se mi například výklad z jeho minulosti a historie, proč a jak se stal tím, čím je. Dva bratři, jeden z nich žárlivý, protože trůn dostal druhý, ano proč ne. Věřím tomu, že by to mohlo vést i ke vzpouře. Komplikovaný vztah s rodiči anebo například výklad o svatém Jiří přemožiteli draka mi přišel vhod. Oživilo to děj a já mám navíc různé legendy ráda.

Nejvíce jsem si oblíbila kupodivu ne hlavní postavu Mínu, ale její sousedy odvedle. Elegantní pár, trochu šílení a naivní. Scéna, kdy Mary Lou vymlouvá jednomu z lovců upírů jeho rozhodnutí ji propíchnout mečem, mě opravdu rozesmála.

„Zdravím vás,“ volala přátelsky. „Vy asi patříte k Palatinské gardě, co se snaží chytit knížete. Nechcete mi snad touhle věcí srazit hlavu, že ne?“ Alaric si ji zděšeně prohlížel. Jestli se opravdu umí proměnit v mlhu, musí patřit ke zvlášť silným upírům. A přesto vypadala, jako by se právě vrátila z nákupu v nějakém obchoďáku na předměstí. „Proč bych to neudělal?“ zeptal se. „Protože tenhle vršek, co mám na sobě, je pravý Gucci a stál pěkný majlant,“ vysvětlovala mu. „Byla by škoda ho zničit při mé proměně v prach. Navíc jsme na straně Míny. Viděla jsem, že tu je světlo, a domyslela jsem si, že to asi budete vy. Hned mi došlo, že Emilovi byste hlavu usekl bez váhání a vyptával se až potom. Ale říkala jsem si, že pokud přijde dáma, nebudete tak hrrr.“

Tato postava byla prostě úžasná. Trochu otravná, drzá i zhýčkaná, to vše v jedné osobě. Hned po Mary Lou, která byla vlastně hlavní postavou jsem si oblíbila druhou vedlejší postavu. Mínina bratra, kterého bychom měli chuť uškrtit, ale přeci bychom ho milovali nadevše, protože nás jen chrání. Na pomyslném žebříčku je až za ním hlavní postava Mína, která nebyla špatná, ale teď týden dva po přečtení se mi nevybaví žádný detail jejího charakteru. Zato oba její nápadníci, ty si vybavuji přesně. A řeknu vám, nechtěla bych ani jednoho. Lucien byl sympatický, ale jen prvních pár kapitol, poté se z něj stal hrubián. Zato lovec upírů Alaric byl hrubiánem od úplného začátku. Protivnějšího chlapa jsem ještě neviděla, ale spolehlivějšího byste nikde nenašli.

Je pár věcí, které bych knize vyčetla. Že se upíři umí měnit v netopýry je známa věc. Ale v něco desetkrát většího a ještě něco, co se tam dle mě vůbec nehodilo. No budiž. Ale podle mě je drak opravdu přehnaný. Také nechápu hlavní hrdinku. Celou knihu bojuje za svého upíra Luciena, snaží se házet klacky pod nohy lovcům a nakonec sama k nim přejde. Co? Další věcí je Alarickův meč seňor Špičatý. A co je tohle sakra? Alespoň něco, čemu se můžete při čtení zasmát.

Knihu jsem četla na čtečce, je to asi lepší, než kniha. Nevím, jestli bych se přemohla a pustila se do knihy, kdybych viděla, kolik stran to má. Na té čtečce se to ztratí. Kniha byla přečtená celkem rychle, snad za tři dny. Čtivé to je, ale rozhodně Meg Cabot napsala i lepší knihy. Například Mediátorovi to nesahá ani po kotníky. Když naopak knihu srovnám s jinými upířinami, tak patří mezi to lepší, co o nich můžeme číst. Nečetla jsem knih o upírech mnoho, mám k nim odpor asi jako hlavní hrdinka, ale v porovnání vychází Nenasytná jako lepší průměr. Možná více než průměr. Některé scénky nudí, některé naopak baví. 

Prostě ten lepší průměr. 4/5

RECENZE: Madame Okta - Darren Shan

Madame Oktu a vlastně celou sérii Darrena Shana mi doporučovala spolužačka už dlouho. Nějak jsem se k přečtení neměla, ale dnes na praxi jsem měla půl hodiny čas a tak jsem se procházela mezi regály s knihami a dívala se, co je kde nového.

Nakonec i když mám doma spoustu recenzních výtisků jsem si domů donesla hned pět knih. A to: Madame Octa, protože jsem nikdy neměla štěstí a v knihovně nebyl k mání první díl, potom Pán prstenů ze stejného důvodu. Také jsem si vzala Agátu Christie, protože se cítím skoro nepatřičně, že jsem od této známé autorky ještě nic nečetla. A abych neměla výčitky svědomí, půjčila jsem si Arthura Conana Doyla a to hned dvojjazyčného. Abych už při tom čtení trénovala trošku na maturitu. A tou poslední knihou je fantasy kniha od nakladatelství Fantom Print, kterému chci napsat recenzi a poté požádat o spolupráci.

Úvod je delší, než obvykle, snad mi to odpustíte. Knihu jsem si půjčila dnes, donesla jsem si ji domů asi ve dvě hodiny odpoledne a je přečtená. To o ní něco vypovídá.

NÁZEV: Madame Okta

AUTOR: Darren Shan

ŽÁNR: Horor, Fantasy

SÉRIE: Darren Shan

DÍL: První

NAKLADATELSTVÍ: Albatros

STRAN: 199

ROK VYDÁNÍ: 2002

PROVEDENÍ: Vázaná

VĚK: 10+

HODNOCENÍ: 87 %

Děj knihy:

Darren Shan, ano je to pseudonym autora i jméno hlavního hrdiny. Darren Shan, je normální kluk, který miluje svou rodinu a rád hraje fotbal se svými přáteli o přestávkách ve škole. Jednou takhle o přestávce má se svými přáteli sraz na školním dvoře. Přátelé se dozvěděli, že do města přijelo obludárium, něco jako cirkus, ale jsou tam na programu monstra.

Samozřejmě, že tam banda kluků chce jít, když se dozvědí, že tyto cirkusy byly zakázané, chtějí tam jít ještě více. Toto obludárium však změní život dvěma nejlepším přátelům a to hned tak, že se z nich stanou téměř nepřátelé. Chvílemi jim jde i o život.

Můj pohled na knihu:

Knihu jsem našla v oddělení dětských knih od 11 - 15 let. Tak mě docela překvapilo, že mě kniha docela chytla. Četla se úplně sama, před několika lety jsem viděla film Upírův pomocník a tak jsem zhruba věděla, do čeho jdu. Nedokážu přesně určit, jaký žánr je tato kniha. Měla by u mladších čtenářů nejspíš vyvolat strach, je to tedy horor? Nebo je to fantasy kniha, protože se tam vyskytuje upír a nadpřirozené bytosti? Já se nepřikláním ani k jednomu, je to prostě Darren Shan a ten je něco mezi tím.

Autor mě pobavil, jednou úmyslně a jednou neúmyslně. Po přečtení knihy si přidávám do své slovní zásoby slovo hrochoidní. Po přečtení tohoto slova jsem měla v očích slzy smíchu. Už jsem slyšela výrazy jako; Máš špeky jako Michelin. Ale že by někdo popsal některou z postav, místo toho, že je tlustá, tak že je hrochoidní, to jsem slyšela poprvé a hrozně moc se mi to líbí.

Podruhé mě pobavil autorův popis cestování na upírovi, kdy si Darren vlezl upírovi na záda a tak spolu běželi do nemocnice. Hned se mi vybavila upířina Stmívání a rozesmálo mě to, smála jsem se, až jsem se za břicho popadala.

U čeho už jsem se nesmála byla dost viditelná hrubka, která se objevila hned na začátku knihy, ale to se může stát každému. Ale vidět napsané v knize matyka a matykář, to bylo silné kafe i na mě. Nicméně chápu, že se může překladatel a posléze někdo, kdo dělá korekturu přehlédnout.

Asi nejvíce z celé knihy mě bavilo popisování právě průběhu představení obludária. Naštěstí jsem zapomněla na film, a proto jsem si všechny postavy představovala podle sebe. Darren Shan je určitě dobrá kniha pro mladší čtenáře, vždy raději vidím, když kniha poukazuje na dobré vztahy mezi rodinou a sourozenci. Může to mít na čtenáře dobrý výchovný vliv.

I když se mi kniha dost líbila, čekala jsem, že se v ní bude dít ještě mnohem více. To však ničemu nevadilo, nejspíš se děj více rozjede v dalších dílech. 

Ještě musím dodat, že sice si film moc nepamatuji, ale myslím si, že tam Madam Okta (pavouk), nebyla za takovou potvoru chlupatou. Naopak, myslím si, že to byla má oblíbená postava. Asi se na film budu muset podívat znovu.

PS: No, vypadá no to, že by byla zlá?? V knize je popisována jako nechutná, tady vypadá roztomile.

Tak teď už zbývá jen jít do knihovny a doufat, že tam je druhý díl volný.

RECENZE: Tajemství upírů - L. J. Smith

NÁZEV: Tajemství upírů

NÁZEV ORIGINÁLU: Secret Vampire
AUTOR: L. J. Smith
ŽÁNR: Fantasy, romantická
SÉRIE: Říše temnot
DÍL: První
STRAN: 240
NAKLADATELSTVÍ: Fragment
VĚK: 11+
ROK VYDÁNÍ: 2012
PROVEDENÍ: Brožovaná

HODNOCENÍ: 50 %

Šestnáctileté Poppy zbývá pár týdnů života. Trpí rakovinou slinivky a není šance na vyléčení. Její dlouholetý přítel James jí nabídne řešení. Tím však poruší přísné zákony Říše temnot a teď ho čeká trest za vyzrazení tajemství a za lásku k člověku. Bude mít Poppy dostatek odvahy, aby se dobrovolně stala upírem? Podaří se jim společně uniknout před nejhorším trestem? První díl tajemné série Říše temnot.

„Kde je Cliff a máma?“ Cliff Hilgard byl od tří let jejich

nevlastním otcem a byl ještě prudérnější než Phil.

„Cliff je v práci. Máma se obléká. Měla bys něco sníst,

nebo se naštve.“

„Jo, jo…“ Poppy se postavila na špičky, aby mohla

prohrabat skříňku. Našla krabici s Frosted Flakes, strčila

dovnitř ruku a delikátně vytáhla jeden lupínek. Snědla

ho jen tak, bez ničeho.

Není zase tak špatné, když je člověk malý a drobný.

Udělala několik tanečních kroků k lednici a do rytmu si

potřásala krabicí s cereáliemi.

„Jsem… sexy skřítek!“ zpívala a rytmicky při tom podupávala.

„No to tedy nejsi,“ řekl Phillip s šokujícím klidem.

„A proč si něco neoblíkneš?“

Poppy otevřela ledničku, přidržela dveře a sklonila

hlavu. Měla na sobě obrovské tričko, které nosila na spaní.

Vypadalo jako mini šaty. „Tohle je oblečení,“ prohodila

klidně a vyndala z lednice dietní kolu.

Máme tady novou sérii Říše temnot, kterou napsala L. J. Smith. Její známější série, jak někteří vědí, jsou Upíří deníky. Ty jsou zfilmované jako seriál. Který je, co si budeme říkat, stokrát lepší než knihy, které jsem ani neměla snahu dočíst. Knihy L. J. Smith jsou psané, jako by to psal žák prvního stupně. 

Musím říct, že Upíří tajemství je oproti Upířím deníkům lepší, ale zase ne tak o moc.

Ani nevím, jak popsat děj, abych neprozradila nic z toho mála, co se tam děje. Dovolím si říci jen to, co je napsáno v anotaci. Poppy má rakovinu, má pár týdnů, možná měsíců života. Její kamarád James, kterého tajně miluje, ji nabídne řešení, že ji promění na upíra. To se ovšem nesmí nikdo dozvědět, protože je to zakázané Říší temnot. Na scéně se objevuje obdoba Damona Salvatora, prostě a jednoduše ten „zlý“. Naláká Poppy, aby s ním utekla, protože nemá rád Jamese a chce se mu pomstít. Podaří se Jamesovi najít Poppy, když mu vůbec neřekla kam jde? Zachrání ji před odhalením, které by ji stálo život?

Kniha je sama o sobě bez děje. Na začátku se řeší Poppyna nemoc, poté je přeměna a šarvátky mezi Jamasem a bratrem Poppy a kromě útěku Poppy s bratrancem tam není nic, co by bylo napínavé. Nenašla jsem nic, co bych dala do plusů, i když jsem se dost snažila.

RECENZE: Deník úúúplně obyčejného vlkodlaka vytí na měsíc a jiné trapasy - Tim Collins

NÁZEV: Deník úúúplně obyčejného vlkodlaka vytí na měsíc a jiné trapasy

AUTOR: Tim Collins

ROK VYDÁNÍ: 2013

ŽÁNR: Fantasy

NAKLADATELSTVÍ: Fragment

PROVEDENÍ: Brožovaná

VĚK: 11+

HODNOCENÍ: 55%

Jsem Luke Thorpe a je mi patnáct. Ve škole mi jde matika, zato sport je tragédie. No co, to by se dalo přežít. Nejhorší je, že nejsem tak úplně normální... Docela nedávno jsem zjistil, že jsem vlkodlak. Znáte to, dlouhá srst, špičaté zuby a vytí na měsíc – to umí pořádně zkomplikovat život. A když se poblíž objeví úhlavní nepřítel vlkodlaků, je na problém zaděláno.

Luke na první pohled vypadá jako obyčejný puberťák. No dobře, ne tak obyčejný, je to šprt a zrzek k tomu. A aby toho nebylo málo, zničeno nic se začne v hodinách ve škole měnit ve vlkodlaka. Zažije díky tomu spoustu trapných situací. Pod svá křídla si ho vezme vůdce tamější smečky. Učí ho zvládat proměnu a bojovat. Není to jen tak, Ryan jak se vůdce jmenuje, chce, aby Luke pomohl v boji proti Vladovi, vůdci upírů. 

To se však nesmí stát, Luke je v posledním ročníku a potřebuje se učit na zkoušky. Jak skloubí učení a bojové tréninky? Dá se vůbec zabránit válce mezi upíry a vlkodlaky? Kamarádka Chloe vymyslí plán, při kterém založí Mírové hnutí vlkodlaků. Dokáží dva kamarádi zabránit válce, při které by umírali zbytečně nadpřirozené bytosti?

Kniha je určená pro čtenáře od 11 let, ale mně se také líbila. Byla vtipná, a stránky rychle ubíhaly. Mohly za to také časté ilustrace a emaily. Bylo to zase něco jiného, než obvykle čtu. Opravdu se u toho nemuselo přemýšlet. A příběh byl dobře vymyšlený.

To vím taky a nedokážu myslet na nic jiného. Nevím, co se se mnou děje, nevím, jak to mám zarazit, a nevím, jaké povolání může čekat na člověka s komunikačními schopnostmi Lassie, ale je mi jasné, že jsem si uřízl pořádnou ostudu. (str. 60)

Ta část mozku, která zůstala lidská, mi přikazovala, abych zůstal za popelnicemi a držel se mimo dohled, než někdo zavolá na oddělení stříbrných kulek v loveckých potřebách. (str. 79)

Věděl jsem, že je to špatný nápad, ale nedokázal jsem se ovládnout. Bylo to podobné, jako když načnete pytlík chipsů s tím, že si jich vezmete jenom pár, a nakonec je musíte sníst všechny. (str. 79)

Tuto knihu k recenzi daroval Fragment, tímto mu chci poděkovat.