RECENZE: Serafína příběh draků - Rachel Hartman

NÁZEV: Serafína příběh draků 

NÁZEV ORIGINÁLU: Seraphina

AUTOR: Rachel Hartman

ŽÁNR: Fantasy

SÉRIE: Serafína

DÍL: První

STRAN: 352

NAKLADATELSTVÍ: Fragment

ROK VYDÁNÍ: 2013

PROVEDENÍ: Vázaná

VĚK: Young adult

HODNOCENÍ: 65 %

Něco málo k ději:

Lidé a draci spolu odjakživa bojovali, až nadešel den, který změnil celé jejich životy. Královská rodina uzavřela s generálem draků mírovou smlouvu. Draci tady nevystupují jako zvířata, bestie, které chrlí jen oheň. Jsou to inteligentní tvorové, kteří se umí proměnit do lidské podoby. Každý drak má dokonale vyvinutý čich a tak dokáže poznat svůj druh. Lidé tuto výhodu nemají a tak vymysleli způsob, jakým označit draky. Každý drak musí na krku nosit rolničku. Děj knihy se odehrává pár desítek let po uzavření mírové smlouvy a to právě v období výročí tohoto uzavření. Serafína je polodrak, otec je člověk a její matka byla drak. Tuto svou zvláštnost musí tajit před celým světem. Není přijímána ani u lidí a ani u draků. Je to něco, na co nikdo ani nechce pomyslet, natož to vidět na vlastní oči. Pár dní před příjezdem generála se najde v bažinách tělo prince bez hlavy. Skupina nábožensky založených mužů, kteří nesnáší draky, ty bezcitné bestie, jak jim říkají, (draci nemají city) takže na těchto jejich argumentech něco je. Hned vezmou do svých rukou tuto informaci a začnou šířit, že prince zabil drak. To vyvolává starou nenávist mezi draky a lidmi. Pořád tady jsou staří rytíři, kteří proti nim bojovali a ti rádi přilívají do ohně nenávisti. Ani všichni draci nejsou spokojení se stavem věcí. Rádi by dostali své loviště zpět. Serafína se snaží vyšetřit, kdo prince zabil s tím ji pomáhá královský bastard Kiggs. Serafína má podezření, kdo prince zabil. Potvrdí se její podezření? Jaké city k ní chová Kiggs? Je to jen obdiv jeho sestry, který ho ovlivňuje jeho pohled, nebo Serafínu dokonce nenávidí? Serafína musí zjistit, kdo se objevuje v jejích vidinách, uspořádat oslavu výročí a uspořádat své vlastní city. Mezitím se musí nechat párkrát zatknout, řešit svůj vztah se svým strýcem a hledat odpovědi ohledně její matky dračice.

V zemi zvané Gored žijí již po čtyři desetiletí lidé a draci v míru. Po tajemné smrti lidského prince je však příměří ohroženo. Podaří se Serafíně, která před světem skrývá své životní tajemství, odhalit skutečného vraha?

Kniha mě zaujala na první pohled, ne jen obálkou, ale i chválou těch, kteří ji četli. Co na to říct? Musela jsem si jí hned objednat k recenzi. Byla jsem šťastná, když jsem ji konečně držela v ruce. Bohužel má radost neměla dlouhé trvání. Už začátek knihy mě neuměl vtáhnout do děje. Knihu jsem několikrát odložila po pár přečtených stránkách. Neuměla jsem se začíst, nudila jsem se.

Přitom prostředí je neobvyklé, draci a lidé v míru. Existence polodraků, neboli míšenců, vražda prince a odhalování jeho vraždy. Akorát se mi zdálo, že tam bylo málo akce. Serafína pořád někde na něco hraje, nebo učí hrát princeznu. Když nedělá tohle, tak si povídá s velitelem stráží Kiggstem. Do poloviny knihy jsem se opravdu dost nudila. Připadalo mi to jen jako popis příprav k chystané slavnosti ke dni uzavření smlouvy nic víc, nic míň.

 Co mě hodně rozčilovalo bylo to, jak Serafína často omdlévala a pak se dostavila vidina. Její zahrada, jak tomu říkala, mě opravdu rozčilovala. Určitě to v knize mělo velký smysl, tedy ten se ukázal až na konci knihy, ale opravdu jsem měla velkou chuť tyto pasáže přeskakovat. Divné jména obyvatel této „zahrady“, podivné chování.

„Právě jsem dočetla a jsem naprosto okouzlená! Perfetní!!! Paolini právě se objevila skutečná konkurence tvých bestselerů...a Eragone pozor, Serafína je skutečná bojovnice. S Ormou jsou si možná ještě více blízcí, než ty a Safira. Nový a dosud neprobádaný fantasy svět... :) skvělé, tleskám (a čekám na další díl!)“

Cituji jednu nejmenovanou uživatelku, její nadšení neumím sdílet. Orma možná má zajímavý vztah se Serafínou, ale rozhodně to není lepší než vztah Eragona a Safíry. Ano postupně se jejich vztah prohlubuje, ale nedokázala jsem se do nich vžít. Přišlo mi to všechno moc odměřené, chladné. Možná právě tohle autorka chtěla. Abychom pochopili, že draci city nemají.

Další důležitou postavou kromě draka Ormy a polodraka Serafíny je už zmíněný velitel stráží Kiggs. Ten chce nalézt pravdu o smrti svého strýce, Serafína mu s tím dost pomáhá a i jejich vztah prochází během knihy velkými změnami. Střídají se pasáže, kdy se Kiggs zlobí na Serafínu a na druhé straně ji obdivuje a chválí. Musím říct, že právě pasáže s Kiggsem se mi líbili nejvíce a že je skoro celá kniha o něm a Serafíně. To zachránilo mé hodnocení celkové knihy. Kiggs se stal mou nejoblíbenější postavou, byl všude, kde se něco dělo. Vždy věděl, jak vyřešit problémy. Je to zodpovědný milý muž, který si získal všechny mé sympatie.

Možná, že kdybych se více orientovala ve jménech, tak by se mi kniha líbila více. Takhle jsem z toho měla jen jeden velký guláš. Na konci jsem ani nevěděla, kdo je kdo.

Můj oblíbenec Christopher Paolini podle mě neměl pravdu. Serafína alespoň pro mě není nejlepší fantasy, kterou jsem četla. 

Shrnutí:

Čekala jsem od této knihy mnohem víc. Ale i tak je to zajímavá kniha plná zvratů a zajímavých myšlenek. Kdo se ztrácí ve jménech, tak má vzadu slovník pojmů na který jsem přišla až po přečtení celé knihy. :) 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuju Fragmentu. :)

Ukázka z knihy ke stažení: serafina-pribeh draku-tit-202587-01.pdf (24004)

Pro milovníky draků je tady takový pěkný doplněk.