Známá legenda o Robinu Hoodovi znovu ožívá v novém
zeleném kabátu.
Znáte Robina Hooda? Určitě ano. Kdo by nevěděl, že Robin
Hood je zbojník, který žije v Sherwoodském lese se svými přáteli a bojovníky.
Bohatým bere a chudým dává. Jeho milou je Mariana, to je také známá věc, ale
četli jste knižní verzi této legendy? Já až nyní a byla jsem opravdu
překvapena, kolik věcí je zcela jinak, než jak to znám.
„Běda! Nikoliv, drahá Mariano,“ odpověděl Robin a vzal děvče
za ruku, „Bůh nám dosud drahého Allana neposlal zpátky; ale Will se vrátil.
Pamatujete se přece na Willa Scarletta, statečného Wiliama?“
„Ovšem, že se na něj pamatuji. Velice ráda slyším, že se vrátil zdráv a bez pohromy. Kde je?“
„U matky; když jsem opouštěl síň, bratři se o něj prali, aby ho mohli obejmout. Já hledám Maud.“
„Je ve své komnatě. Mám ji říci, aby sešla dolů?“
„Nikoliv, musím jít k ní, neboť ubohé dítě musí být připraveno na Williamovu návštěvu. Moje poslání není snadné,“ pokračoval Robin se smíchem, „neboť znám lépe bludiště Sherwoodského lesa než tajemné cesty ženského srdce.“ (str. 21)
„Ovšem, že se na něj pamatuji. Velice ráda slyším, že se vrátil zdráv a bez pohromy. Kde je?“
„U matky; když jsem opouštěl síň, bratři se o něj prali, aby ho mohli obejmout. Já hledám Maud.“
„Je ve své komnatě. Mám ji říci, aby sešla dolů?“
„Nikoliv, musím jít k ní, neboť ubohé dítě musí být připraveno na Williamovu návštěvu. Moje poslání není snadné,“ pokračoval Robin se smíchem, „neboť znám lépe bludiště Sherwoodského lesa než tajemné cesty ženského srdce.“ (str. 21)
Příběhů o Robinu Hoodovi je spousta, neumím říci, které
vydání je právě to správné a které špatné. Nicméně já četla verzi od Alexandra
Dumase a ráda se s vámi podělím o pár postřehů. Příběh začíná až
v Sherwoodském lese, Robin je už nějakou dobu vůdce zbojníků. Nevíme nic o
jeho minulosti, jak se dostal do lesa, ani kdy a jak se stal velitelem
zbojníků. Jsme vrženi rovnou do děje a do Robinových nástrah, při kterých
okrádá bohaté občany města a projíždějící mnichy. Možná si vzpomínáte na velké
souboje zbojníků s ozbrojenou stráží na lesní cestě, kde Robin přepadl
ozbrojený doprovod i s vozem ve kterém se veze spousta peněz. Musím vás
zklamat. To se nekoná. Robin je lupič džentlmen a tak bez použití násilí vláká
bohaté muže na svou hostinu a poté si nechá velmi tučně zaplatit za obsloužení.
Myslela jsem si, že takto okrade pouze jednoho muže a příště použije jinou
fintu, ale Robin tak řeší téměř všechny přepadení. Proto mi přišlo, že by knize
neuškodilo trochu více akce. Robinův slavný luk na můj vkus docela zahálel. Jak
jsem řekla, přepadení probíhala v poklidu, takže Robin luk nevyužil.
Vzpomenu si jen asi na tři případy, kdy známý lukostřelec svůj luk opravdu
použil a to mi přijde docela málo na to, jak je všude zobrazován s lukem.
Robinovi přátelé Will Scarlett, bratr Tuck a Malý John
samozřejmě nechybí. Hlavním nepřítelem je samozřejmě šerif z Nottinghamu,
kterému se moc nelíbilo, že jej Robin sprostě okradl. Ale ve finále jsou
největší Robinovi nepřátelé Normané, kteří trápí chudé vesničany. Tady je další
bod, na kterém jsem se pozastavila. Robin Hood je známý tím, že bere bohatým a
dává chudým, ale v knize jsem se nedočetla, že by někdy šel do vesnice
nebo mezi chudé a dával někomu peníze. Dal zchudlému šlechtici, který se ocitl
u něj v lese, jedné ženě, která mu pomohla, ale o obyčejném lidu jsem
neslyšela. Další překvapení pro mne byla Mariana, která neměla vůbec žádnou
spojitost se šerifem z Nottinghamu. Robin si ji vybral a také si ji vzal,
žádné překážky neměli v cestě. Žádný únos, žádné držení někde
v hradu, žádná tajná láska.
Robin Hood, který nepouštěl uzdy koní, zabránil mnichům v útěku.
„Bratři,“ pravil ještě smutnějším a slabším hlasem, „mějte se mnou slitování. Jestli nemáte ani kousek chleba, dejte mi alespoň nějaké peníze. Bloudím tímto lesem již od včerejška a dosud jsem ještě ani nejedl, ani nepil. Dobří bratři, zapřísahám vás ve jménu Páně, dejte mi malou almužnu.“
„Poslouchej, ty hlupáku, zanech žvanění, pusť naše otěže a nech nás na pokoji. Nemáme čas mluvit s blázny.“ „Ano,“ dodával druhý mnich a opakoval řeč svého představeného, „nemáme čas na řeči s hlupákem.“ (str. 109)
„Bratři,“ pravil ještě smutnějším a slabším hlasem, „mějte se mnou slitování. Jestli nemáte ani kousek chleba, dejte mi alespoň nějaké peníze. Bloudím tímto lesem již od včerejška a dosud jsem ještě ani nejedl, ani nepil. Dobří bratři, zapřísahám vás ve jménu Páně, dejte mi malou almužnu.“
„Poslouchej, ty hlupáku, zanech žvanění, pusť naše otěže a nech nás na pokoji. Nemáme čas mluvit s blázny.“ „Ano,“ dodával druhý mnich a opakoval řeč svého představeného, „nemáme čas na řeči s hlupákem.“ (str. 109)
První polovina knihy se dá označit za méně akční. Robin žije,
dá se říci v poklidu ve svém lese a vesele plní kapsy. Druhá polovina už
je lepší. Tady konečně dochází i na střety meč, proti meči a vojáci proti
zbojníkům. Kniha je trochu naivní v tom, že by zbojníci porazili
několikanásobně velké po zuby ozbrojené vojsko bez žádných ztrát. Tomu se věřit
prostě nedá. To jsem si myslela, poté ale přeci jen nějaká ztráta nastane a to
ta největší. Robin úplně ztratí chuť k životu a dokonce zbojníky opouští. Já
nikdy filmu neholdovala a tak nevím, jestli je to pouze záležitost knihy, nebo
i filmu, ale nevěděla jsem, že se to stane. Možná jsem zapomněla. A konec
knihy? Ten byl pro mne úplně nečekaný. Asi bych si vážně měla pustit i film.
Kniha se mně moc líbila. Sice se může zdát, že ji dost věcí
vyčítám, ale jsou to jen věci, které mě překvapily a které jsem čekala jinak.
Nebo lépe řečeno znám je jinak. Proto jsem si čtení více užila, protože jsem
nevěděla, co se bude dít v další kapitole. Kapitoly byly krátké a já byla
vždy připravená přečíst jednu před spaním a nakonec jsem přečetla ještě jednu a
pak ještě jednu. I když je knížečka poměrně tenká, tak mi přečtení nějakou dobu
trvalo. Možná za to může jazyk, jakým je kniha psaná. Co mi ale hodně vadilo, byly
překlepy a úplně špatně použitá slova a slovosled ve větách. Hlavně na začátku
knihy byly chyby téměř na každé straně. Ke konci se to trochu uklidnilo, ale
přeci jen se tam tyto chyby objevovaly a já kdybych knihu koupila, tak bych
byla dost naštvaná. Přeci jenom je korektor a šéfredaktor za něco placený a to
by mělo být někde vidět. Není to bohužel nešvar pouze této knihy, ale všimla
jsem si toho už u více knih nejen tohoto nakladatelství. Přeci jenom jsou mi
ale tyto knihy čtenářsky na oko přívětivější, než ty milionkrát osahané knihy
z povinné četby v knihovně. A
to je alespoň nějaké to plus, které to vyrovnává. Grafik je opravdu šikovný a
já ještě nenašla knihu, která by měla ošklivou obálku. A proto po knihách ráda
sahám.
Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku!!
Další důležitou postavou kromě draka Ormy a polodraka Serafíny je už zmíněný velitel stráží Kiggs. Ten chce nalézt pravdu o smrti svého strýce, Serafína mu s tím dost pomáhá a i jejich vztah prochází během knihy velkými změnami. Střídají se pasáže, kdy se Kiggs zlobí na Serafínu a na druhé straně ji obdivuje a chválí. Musím říct, že právě pasáže s Kiggsem se mi líbili nejvíce a že je skoro celá kniha o něm a Serafíně. To zachránilo mé hodnocení celkové knihy. Kiggs se stal mou nejoblíbenější postavou, byl všude, kde se něco dělo. Vždy věděl, jak vyřešit problémy. Je to zodpovědný milý muž, který si získal všechny mé sympatie.
