RECENZE: Hlas nože - Patrick Ness

Autor: Patrick Ness 

Název: Hlas nože

Série: Chaos *1


Rok vydání: 2011

Počet stran: 376

Nakladatelství: Jota

Představa nového života, kde se konečně budeme mít dobře, ovládla už alespoň jednou za život každého z nás. Skupina osadníků s touto myšlenkou opustila svůj domov a v lodi přiletěla do nového světa. Začali budovat město, rodiny měli děti, jenže vždy se najde někdo, kdo touží po moci. A to není jediná věc, muže dokonce i zvířata stihne podivný vir, který způsobuje Hluk. Tak se nazývá nemoc, při které slyšíte myšlenky ostatních. Kdybyste byli v nesnázích, mohlo by se to hodit. Horší variantou je, když se snažíte utéct před armádou, která zná vaše plány a myšlenky.

Osadníci jsou krutí muži, jediným nevinným člověkem ve vesnici je mladý Todd. Ještě nenastal čas, aby se stal mužem a vesničané jej nestihli zasvětit do svých ohavných praktik. Todd má štěstí, že i ve zkaženém městě se našli dva muži, kteří si jej po smrti matky vzali do péče a milují jej jako svého vlastního syna. Právě oni Todda posílají pryč. Todd nechápe, proč musí pryč a co komu udělal. Jen prchá a snaží se věřit, že jeho otec jej nevyslal pryč jen tak. Todd má však sehrát v plánu osadníků velkou roli a tak se jim velmi nelíbí, že utekl. Vydávají se za ním. Armáda je Toddovi stále v patách a on zjišťuje, že to, co celý život věděl o lidech kolem sebe a o světě není pravda.

Kniha nás vrhne přímo do světa hluku. První dvě kapitoly jsem byla dost zmatená. Když mi nikdo nevysvětlil, co hluk vlastně je, tak se v novém světě těžko orientuje. Přeci jen jsem četla dál a zvykla si na nový styl psaní a úplně nové starosti hrdinů. Todd mi jako hrdina sympatický vůbec nebyl. Já jako milovník zvířat jsem těžko nesla, jak se ze začátku choval ke svému psovi. Opravdu jak k psovi. Tím si mě znepřátelil hned od začátku. Jak už jsem řekla, i zvířata jsou zasažena virem hluku a jejich myšlenky nejsou skryty. Tady mi chyběla trochu větší inteligence Toddova psího přítele. Jeho slovní zásoba je omezena na Todde? Když mu Todd ublíží a hovínko Todde. Neříkám, že měl psík řečnit, jako antický filozof, ale tohle mi přišlo až moc omezené. Možná díky tomu si pes zachoval status zvířete a ničeho víc. Až později najednou chápe požadavky pána a i sám odpoví jednoduší větou. Alespoň to. 

Asi by bylo na místě se zmínit o nepříteli. Po Toddovi jde kněz Aaron. Tato postava mi přijde tak nereálná, že to více ani nejde. Nedokážu pochopit, jak někdo může stále žít, když byl několikrát zneškodněn. Asi je to nějaký kříženec Arnolda s Jean-Claude Van Dammem okořeněný hrdiny z Cobry 11. Nikdo jiný nemůže být tak nezničitelný. Autor často popisuje, že má v obličeji jen zející díry, zuby jdou vidět, nos chybí a podobné krásné popisy, při kterých si představíte zombie z nejhoršího hororu, který jste kdy viděli. Byl tak trochu utopený, tak trochu mu rozmlátili obličej na kaši. A on stále žije a stále je první a stále Todda nalézá. No, nezlobte se na mě, ale je to snad Superman, jinak to nechápu. Konec knihy sice nemůžu spoilerovat, ale ten byl úplně pro mě postavený na hlavu. Celou dobu po Toddovi střílí, drží mu nůž u krku a další věci a nakonec… kdo četl, tak ví.

"JE TO DĚVČE," řeknu znova. Pořád zadržuju dech, pořád cítím ten tlak v hrudi a pořád před sebou držím napřažený nůž.
Děvče.
Dívá se na nás, jako kdybychom ji chtěli zabít. Choulí se v klubku, aby bylo co nejmenší, a nespouští oči z Mancheeho, jen tu a tam letmo pohlídne na mě.
Na mě a na můj nůž.
Manchee vrčí a supí, celý hřbet naježený. Hopsá po zemi, jako by to byla rozpálená plotna, a vypadá rozrušeně a popleteně jako já, až na to, že je naprosto beznadějný udržet ho nějak v klidu.
"Co děvče?" štěká. "Co děvče?"
Čímž myslí: "Co je děvče?"

(NESS Patrick . Hlas nože. Jota, 2011. 376 s. Chaos. ISBN: 978-80-7217-909-1.)

Kniha jako celek se mi nečetla špatně. Jen mi přišlo, že je jen o utíkání a stále nalézání armádou a pak zase utíkání. Důvod proč Todda vlastně pronásledovali, jsem sice pochytila, ale nechápu ho. Todda by vůbec nepotřebovali, kdyby nechtěli. Tahle honička mi přijde úplně praštěná na hlavu. A když ho chtějí, proč po něm střílí, když jej tím mohou zabít? Nevím. Tím, že Todda stále nalézají, kniha nestojí na mrtvém bodě, ale celkem rychle vám dojde, že prostě nemají šanci utéct. Když jej doženou asi po 5x tak už mě to ani nepřekvapilo a jen si říkám, tak už to ukonči. Velký konec, který měl přijít, kdy se vše vysvětlí mně už ani nezajímal. Jen jsem si říkala, že to dočtu, když jsem to začala číst. Hrdinové mě nezaujali, příběh mi přišel stále o tom samém, místy dost kruté scény. No, myslím, že kdyby mne kniha minula, nic by se nestalo.

Abych ukončila recenzi něčím pozitivním, tak řeknu alespoň to. Vir hluku mě zaujal. Alespoň ten mi přišel zajímavý. Líbí se mi, že autor nehledal nějaké kličky, jak by se dal hluk přehlušit. Prostě je tady a neschováte se. Vždy vás prozradí a nemáte se kam schovat. Když hluk, tak se vším všudy. Každý slyší vaše myšlenky, vždy a všude.

RECENZE: Robin - Zdena Frýbová

Mé hodnocení: 50 %

Děti odletěly z rodného hnízda a Milena se svým mužem Rudolfem se těší na klidný život. To by ale nesměly být jejich děti, aby odešly bez velkého divadla okolo. Pro dobro rodičů, aby náhodou nezemřeli žalem, pořídí malé chlupaté štěňátko foxteriéra. Malá chlupatá kulička není zprvu ihned přijmuta zrovna s nadšením, pak ale vyhraje její roztomilost a nevinnost a ušáček zůstává v rodině. Co by taky takový malý plyšáček mohl udělat? Vždyť ani nebudou vědět, že je v bytě. Jak se mýlili. Robin, tak se pejsek jmenuje je ďábel v těle psíka. Nejenom, že je postrachem rodiny, ale i blízkého okolí. Kouše, štěká, utíká a zabíjí slepice. O problémy s ním není nouze, nejenže je vybíravý v jídle, nejenom má o sobě mínění, že jen kvůli něj se svět točí, ale i je rád naháněn po celé Praze a v lesích okolo rodinné chaty. Díky jeho kouskům je vyřčeno spoustu omluv a utraceno spoustu peněz na nápravy škod. Je to takový nevychovaný grázlík, který si za každou cenu dělá to, co sám chce.

Jakmile jsem vyslechla popis psa a seznam škod, které v ordinaci napáchal, byla jsem si jista, že je to Robin. Nejradši bych byla rovnou vyběhla z domu, ale pak jsem přece jenom zavolala Rudolfovi a Aleně. Rudolf měl poradu, takže jsem mu nechala vzkaz, zato Alena byla hotova okamžitě vyrazit. "Už letím, chytnu taxíka a jedu pro tebe. A vezmi do termosky teplou polívku, určitě je zubožený, no ať si mne ta baba nepřeje, ukradne cizího psa, budeme ji žalovat, a jestli ho tejrala, tak ji rozšlapu na místě, a vem s sebou taky piškoty." (str. 119)

Kromě Robina se v knize také vyskytují obě Mileniny děti. Honza a Alena četli v matčiných knihách o psychologii a rádi používají výroky z knih proti své matce, aby dosáhli svého. Jsou to chudáčci zbědovaní bez kousku soucitu a pochopení od rodičů, tak se tedy rádi prezentují. Ve většině knihy se objevují jako záchranáři a ochránci práv Robinka. Vždy jsou ochotní jít ho několik hodin hledat po celé Praze a skoro ani nemuknou. Jen aby Robinek nešel pryč. Alena vymýšlí samé bláznoviny a tak jednou přivede na chatu i svou přítelkyni z práce Ruth, která má problémy s manželem. Maminka psycholožka přece musí jejich ztroskotané manželství zachránit za každou cenu i přes její nesouhlas. Když se maminka k záchraně nemá, tak se do záchrany pustí sama Alena, která je rozhodnuta jít i přes mrtvoly, jen aby manželství své přítelkyně zachránila. Nebojí se použít jakýkoliv nástroj a příležitost. Při tom udělá nejeden přešlap a hloupost.

Můj názor:

Od tak vychvalované knihy jsem čekala o hodně více. Neříkám, že by kniha byla špatná, ale Robinek vesměs jen utíká, nebo něco rozkousává. V tomhle mi přijde kniha občas moc natáhnutá, přestože chápu, že utíká a tak musí občas utéct, ale nemusí ho v téměř polovině knihy někde hledat. Ani mi ty příhody nepřišly veselé, jako že ten pes byl nevychovaný až běda. Já bych ho asi na místě zabila a to jsem psomil. Myslím si, že mám s hafíkama, které s kamarádkou venčíme spoustu jiných a lepších historek, které by byly zábavnější.

Výčitky dětí na adresu matky mi přišly z počátku vtipně pojaté. Děti využívají matčiny psychologické profily a poučení proti ní samotné. Později už mě to dost rozčilovalo a nebavilo mě to číst. Naopak měla jsem chuť to přeskakovat. Pořád jen poslouchat, jak jsou nedoceněni a jak trpí kvůli matce depresemi, mě odrazovalo od čtení.

Oživením pro mě byla Ruth s jejím manželem. Ty způsoby, kterými je chtěla Alena stmelit, byly tak hloupé, že mě to vždy pobavilo. Asi nejlepší postavou byl otec rodiny, kterého nedokázalo téměř nic vytočit. Vše přešel s humorem a s klidnou hlavou. Dost jsem si ho oblíbila. Škoda jen, že hlavního psího hrdinu jsem měla nejméně ráda z celé knihy. Dokonce jsem měla chuť v polovině knihy knihu zaklapnout a nechat ji tak. Říkala jsem si, že o nic nepřijdu, moc se mi nechtělo pokračovat. Prostě místy jsem se nudila, a četla jsem knihu dál jen pro mou zásadu, že když něco rozečtu, tak to i dočtu. Nezasmála jsem se ani jednou, buď jsem suchar, nebo potřebuji něco víc. A tak knize dávám poloviční hodnocení. Nebylo to špatné, ale ani nějak úchvatné. Prostě to není jedna z těch knih, kterou bych doporučovala a vnucovala všem na potkání, což u některých knih, které mě uchvátí, dělám. :D

RECENZE: Podezřelý - Robert Crais

NÁZEV: Podezřelý

AUTOR: Robert Crais

ŽÁNR: Detektivka

STRAN: 328

NAKLADATELSTVÍ: Metafora

ROK VYDÁNÍ: 2014

PROVEDENÍ: Pevná vazba

HODNOCENÍ: 100 %

„Jediný způsob, jak si za peníze koupit lásku, je koupit si psa.“  Tak zní výrok irského dramatika George Bernarda Shawa. Tento výrok se mi vždy moc líbil a stále znovu a znovu pes dokazuje, že je 
nejlepším přítelem člověka, který ho navíc bezmezně miluje.

Maggie je fenka německého ovčáka vycvičená jako vojenský dvouúčelový pes. Umí vyhledat zbraně, výbušniny a spoustu dalších užitečných věcí. Běžně zasahuje spolu s vojenskou jednotkou v Afghánistánu. Bohužel při jedné z těchto akcí byli Maggie a její pán postřeleni. Pete nepřežil, Maggie ano. S šrámy na duši i na těle je Maggie odvezena ze země.

Scott je policista, který byl ve špatnou dobu na špatném místě, jak se říká. Při hledání restaurace, kde by se s kolegyní najedli, se nečekaně připletou do přestřelky. Z velkého auta vyskáče několik maskovaných mužů a rozstřílí druhé auto, ve kterém sedí dva muži. Všimnou si i Scotta a jeho parťačky a začnou střílet i po nich. Oba skončí na zemi zraněni. Scottova parťačka vykrvácí a Scott vyvázne více mrtvý než živý. V tom se objeví přivolané posily, to už je ale pozdě. Všichni střelci jsou už dávno pryč a na místě zůstal jen Scott v bezvědomí.

Po několika měsících by Scott chtěl zpátky do práce. Vyčítá si smrt jeho přítelkyně a chce najít její vrahy stůj co stůj. Scottův nadřízený ale nechce a nemůže vzít zpátky do práce mrzáka. Scott sice nemá žádné viditelné následky, ale trpí psychickými problémy, kvůli kterým dochází i k psychiatrovi. Navíc ani jeho tělo nefunguje tak, jako před přepadením. Scott to sice nepřizná, ale trpí velkými bolestmi i při lehkém pohybu. A tak ho jeho nadřízený, který Scotta nedokáže přemluvit, aby šel do výslužby, přiřadí do jednotky psovodů.

V této jednotce se ocitla i Maggie, trpí stejnými problémy jako Scott. Trápí ji bolesti a bojí se hlasitých zvuků. Scott si vybere právě Maggie jako svého psa. Spolu se dostávají z těžkých zážitků. Jeden se pro druhého stane nerozlučným parťákem. Scott pomáhá Maggie od jejího strachu a Maggie pomáhá Scottovi se zlými sny a bolestmi. Tato kniha je plná lásky muže a jeho psa. Jejich vztah je nádherný. Když se změní u Scottova případu hlavní vyšetřovatel, Scott dostává novou šanci na vyřešení. Dokonce se může i podílet na vyšetřování, co víc si může přát? Konečně nebude doma jen sedět, ale může něco udělat pro svou mrtvou parťačku, s pomocí Maggie získává nové důležité informace, které popoženou vyšetřování dopředu.

Od tohoto autora jsem jinou knihu nečetla, ale musím říct, že si určitě nějakou seženu. Scott a Magie byli super tým. Kniha se četla skoro sama. Scott jako hrdina mi byl hodně sympatický. Jeho pes je pro něj všechno a on je člověk, který se nikdy nevzdává. Kniha skvěle poukazuje na psí inteligenci. Co všechno dokáže pes pochopit a vycítit. Nikdy jsem detektivky nečetla, ale tato už je druhá, kterou mi poslalo nakladatelství Metafora, a znovu mě nezklamala. Možná i na tento žánr přejdu.


Děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku.

RECENZE: Psí poslání - W. Bruce Cameron

NÁZEV: Psí poslání

NÁZEV ORIGINÁLU: A Dog´s Purpose

AUTOR: W. Bruce Cameron

ŽÁNR: Román

STRAN: 280

NAKLADATELSTVÍ: Ikar

ROK VYDÁNÍ: 2013

PROVEDENÍ: Vázaná

VĚK: 15+

HODNOCENÍ: 97 %

Všichni psi jednou přijdou do nebe… Ale nejprve musí splnit své poslání. Autor románu Psí poslání, který si zamilovali čtenáři po celém světě, Bruce W. Cameron je přesvědčený, že jeden pes se může narodit několikrát za sebou, aby se mohl zdokonalovat v rozličných dovednostech a aby mohl čím dál tím lépe chápat člověka. I hlavní hrdina knihy se na svět vrací znovu a znovu. Jeho první pokus dopadá tragicky. Potom hledá smysl života jako neposedný retrívr malého chlapce Ethana. Ani tahle pokus nemá dlouhé trvání. Když se narodí znovu, nosí v srdci jediné přání – znovu spatřit Ethana, kterého nadevše miluje…

Nicméně jak šel čas, postupně jsem si na jejich přítomnost v pelechu zvykl. Nos mi brzy prozradil, že mám jednu sestru a dva bratry. Sestra byla jen o něco míň dravá jako bratři. Jednomu jsem začal říkat Rychlík, protože se uměl strašně rychle plazit, druhému Hladovec, jelikož by se 

pořád cpal a pokaždé, když maminka odešla, strašně fňukal. Hladovec spal častěji než my ostatní, a tak jsme po něm rádi lezli a žužlali mu čumák. Bydleli jsme v noře vyhrabané u kořenů stromu. Přestože venku pražilo slunce, dole byl příjemný chládek. Když jsem se poprvé vybatolil nahoru, doprovázeli mě sestra s Rychlíkem. Ten byl samozřejmě první. Teprve teď na denním světle jsem si všiml, že má jako jediný z nás čtyř bílou lysinku na nose a hvězdičku na čele, která jako by celému světu sdělovala, že její nositel je výjimečný. Zbytek těla měl stejně černohnědý jako já. Hladovec měl světlejší odstín a sestra zdědila matčin krátký nos a ploché čelo, ale jinak jsme vypadali víceméně všichni stejně, přestože se Rychlík tak vytahoval.

Psí poslání.. ani nevím, jak začít o této knize psát. Ze začátku mi kniha připomínala Dášenku, nebo kocoura Modroočka. Říkala jsem si, jak to může být bestseller, později jsem pochopila. 

Vyprávění příběhu očima psa je zvláštní, ale není to špatné. Při čtení jsem si vzpomněla na film Marley a já, který je na podobné téma. Vidíme celý život našeho nejlepšího přítele od narození až po smrt. Smrt naštěstí není všemu konec, jak se ukáže. Místo toho se Bailey, (toto jméno se mi ze všech, co měl líbí nejvíce) po smrti znovu převtělí do nového štěněte. A tím mu začíná nový život a nové poslání.

Nejvíce jeho život ovlivní Ethan, páníček, který Baileyho dostane k osmým narozeninám. Baileyho očima vidíme, jak se Ethan vyvíjí.  Ethan a Bailey jsou nejlepší přátelé, žijí spolu i odloučeně, ale Bailey je mu vždy věrný, dokonce i po té, kdy sám zemře a znovu se narodí.

V knize je popsán život psa, ať už z dobré stránky, kdy se o něj stará milující rodina anebo z té stránky špatné, kdy se ukazuje lidská bezohlednost pro kterou je pes jen předmět bez duše. Autorovými popisy Baileyho myšlení si možná někteří uvědomí, že psi nechápou spoustu věcí, ale i tak jsou věrní.

Musím říct, že ač se mi to nestalo dlouho u žádné knihy, tak u této jsem si dvakrát pobrečela. V tomto momentu jsem si uvědomila, že to není žádná Dášenka. Doporučuji všem milovníkům psů nebo jen těm, kteří si chtějí přečíst něco oddechového. Ve mně kniha zanechala obrovský dojem, ani ne při čtení, jako až po přečtení všech stran. Ležela jsem v posteli, byly dvě hodiny ráno a já nechtěla jít spát. Cítila jsem, jakoby jsem byla na farmě a žila tam s nimi. Nechtěla jsem jít spát, chtěla jsem, aby ten pocit ve mně zůstal co nejdéle. Jenom tak ležet a být spokojená, že to dobře skončilo, i když jsem přemýšlela, co bude s Baileym dál.

Určitě si přečtu druhý díl, jakmile budu moci. Jen mě zajímá, jestli se bude Bailey pořád dokola reinkarnovat.  Snad ne, chudák, po jeho znovuzrození si všechno pamatuje a to bych nechtěla, aby viděl jen kolem sebe umírat své páničky.

Knize nemám co vytknout, jen pokud jste milovníci psů, tak si vezměte kapesníčky. Zvlášť pokud pláčete u filmů, kde nějaká zvířátka zemřou. Líbilo se mi provedení knihy, kde v každé kapitole byla jiná silueta psa.