RECENZE: Spiknutí v ulici Bílých plášťů - Jean-Francois Parot

Mé hodnocení: 50 %

Detektivní kniha odehrávající se v Paříži za vlády Ludvíka XV.  Mladý Nicolas Le Floch odjíždí od svého pěstouna do velkého a neznámého města Paříže, kde se má naučit práva. Jeho bystrost a doporučení jeho přátel ho dostane až k panu Sartine, obávanému a přísnému veliteli policie Ludvíka XV. Hned je nováčkovi svěřen velký úkol a to, vypátrat, kde zmizel jeden z policistů a co se s ním stalo. Později se nalezne rozčtvrcená mrtvola, která určitě patří nezvěstnému policistovi, nebo nepatří? Mladý Nicolas je hned po hlavě vržen do svého nového zaměstnání, při kterém se potkává s tou největší spodinou. Je jen na něm, aby případ vyšetřil a ve svém zájmu i zájmu státním, našel tajné listiny, které by mohly poškodit celé království.

"Ty panáku, dej ruce nahoru." Bourdeau poslechl, ale zároveň vykřikl: "Stráže, ke mně!" "Buď zticha, nebo po tobě pálím!" Uběhlo pár dlouhých vteřin. Všichni strnuli v očekávání. Nic se nedělo. "Na veterána jsi ztratil mušku, Poberto!" "Jestli nechceš, abych oddělal tvýho kamarádíčka," ozval se Žrout, "musíš mi říct, co tu pohledáváte." (str. 261)

Barvitý příběh o mladíkovi, který se učí chodit ve svém řemesle, se mi velice líbil. Prostředí Paříže, období okolo roku 1761 mě plně zaujalo autorovými popisy. Autor živě popisuje chutě jídel, splašky na ulicích i úctu mezi pány, že jsem si až místy říkala, jestli tam náhodou nežil. Nežil, ale vystudoval dějiny Paříže v 18. století. Vše bylo popsáno tak věrohodně a rozmanitě, že jsem měla pocit, jako by přede mnou běžel film. Všechny ty scény jsem si dokonale představila.

Opravdu hodně se mi líbilo zapojení skutečných osob a událostí do děje. V poznámkách bylo vždy vysvětleno, co je to za událost, nebo kdo tato osoba byla a co vykonala. Když se vám to číst nechtělo, tak jste se do poznámek podívat nemuseli a ničemu to nevadilo. Byla to spíše taková milá historická vložka, pokud byste se něco chtěli dozvědět. Nechybí již zmiňovaný Ludvík XV, Madame de Pompadour, kat, který popravil Ludvíka XVI, nebo známé místa, jako je vězení Bastila.  To se mi na některých historických knihách líbí, příběh je smyšlený, ale když se tam objevují tito lidé a známé místa, tak mám vždy pocit, jako by se příběh skutečně odehrál.

Postava Nicolase je milá, důvěřivá a vychytralá. Od řešení vraždy přeskočíme také sem tam na Nicolasův milostný život, který není ani trochu jednoduchý. Nejvíce jsem si zamilovala postavu kuchařky, která mluvila s přízvukem a tak nebylo snad ani jediné slovo vysloveno normálně. Nicolasův zájem o vaření byl nečekaný, ale líbil se mi.  Zajímavý koníček u muže v 18. století.

 Závěrem bych asi řekla jen to, že detektivní příběh se četl skoro sám. Strany ubíhaly, a já najednou byla v půli knihy, až jsem nakonec zdárně doběhla do konce. Vysvětlení bylo tak zamotané, že jste to opravdu nemohly tušit, že to provedli tito lidé a proč. Záhada tedy úspěšně zůstala zachována až do posledních stran. Trochu více jsem si přiblížila v povědomí Paříž a vyhledala jsem si, jak vypadá Bastila, tedy vypadala. Díky této knize jsem se dozvěděla historii tohoto známého vězení, kterou jsem si musela vyhledat, abych věděla, o čem čtu. Nebyla to jediná informace, která mi byla z doslechu známá, ale přesně jsem nevěděla, kdo, nebo co to je a tak jsem se obohatila o spoustu informací a to mě, historického milovníka vždy potěší.

Podle knih s hrdinou Nicolasem Le Floch vznikl stejnojmenný seriál o 10 dílech. Možná, že jej také někdy zkouknu. Nejvíce by mě zajímal samozřejmě díl, kterému by byla předlohou tato kniha, abych měla porovnání. :)

RECENZE: Lord a lady v utajení - Shana Galen

NÁZEV: Lord a lady v utajení

AUTOR: Shana Galen

ŽÁNR: Romantická, Detektivka

ROK VYDÁNÍ: 2014

STRAN: 256

NAKLADATELSTVÍ: Galatea

PROVEDENÍ: Vázaná

MOJE HODNOCENÍ: 90 %

Dnes jsem dočetla knihu Lord a lady v utajení. Podle mnoho blogů a čtenářů je kniha podobná známému filmu Pan a paní Smithovi, ano sice jsou oba hlavní hrdinové této knihy tajní agenti, ale tím podobnost končí.  Koho zajímají romantické knihy, kde nestráví žena půlku knihy na plese, ať čte dál. Tato kniha je plná akce.

Adrian a Sofie jsou angličtí tajní agenti. Patří mezi ty nejlepší, ale najednou při snižování stavů, jak bychom tomu řekli dneska, ztratí oba práci. Pokud budete čekat, že se hrdinové napřed budou oblétávat jako motýli květiny, tak se mýlíte. Tohle už mají dávno za sebou, jsou totiž už dávno manželé. Ironií je, že ani jeden o tom druhém netuší, že je tajný agent. Doma se vlastně jen míjí. Teď když ztratili oba práci, tak se schází v jenom domě a musí se naučit znovu spolu žít a vycházet. Moc jim nepomůže nabídka na vyšetření vraždy premiéra, která může být pro jednoho z nich osudnou. Kdo tuto vraždu vyšetří dřív, tak dostane zpátky svou milovanou práci. Tuto nabídku dostanou oba zároveň, tak zjistí, že jsou agenti. Takže místo toho, aby se spolu sblížili a tulili se k sobě jako dvě koaly, tak se z nich stávají soupeři. Při vyšetřování vyslýchají podezřelé a dá se říct i sami sebe. Teprve po rocích soužití zjišťují o sobě věci, které by normálně měli už dávno vědět. Připomínají dvojici Bootha a Temperance ze Sběratelů kostí. Adrian je ten drsný vyšetřovatel, který odpovědi vymáhá pěstmi a Sofie používá zase své ženské zbraně. Spolu jsou pak neporazitelní. I když jim to spolu jde opravdu dobře, tak si bohužel stále navzájem nevěří. Práce tajného agenta je nadevše a oni udělají cokoliv pro to, aby se mohli vrátit zpátky anebo je to jinak?

Můj názor

Mrzí mě, že autorka nevymyslela na hrdiny naschvály. Kdyby si Adrian se Sofií házeli klacky pod nohy, mohla by být kniha ještě více zábavná. I přes to, stránky ubíhaly jedna za druhou. Můj problém, který mám několik dní, byl pryč. Už mi nedělalo problém začíst se do knihy. Během dvou dní byla přečtená a já si připadala ošizená. Kniha byla dost zábavná, spojení romantické knihy s detektivkou má něco do sebe. Kdyby šlo dát na databázi 4,5 hvězdy, tak ji to dám. Bohužel kniha dostala jen 4 hvězdy, pět hvězd si šetřím jen pro ty nejlepší knihy, které můžu číst pořád dokola.

Hrdinové mi byli sympatičtí oba, svádění Sofie, která si vždy vydobyla svého. A starostlivost Adriana, který byl podle všeho dost sexy. :D J Knihu určitě doporučuji. 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Galatea.

RECENZE: Ohnivý anděl - Yrsa Siguardardóttir

NÁZEV: Ohnivý anděl

ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Horfðu á mig

AUTOR: Yrsa Sigurdardóttir

ŽÁNR: Detektivka

SÉRIE: Tóra Gudmundsdóttir

DÍL: Pátý

STRAN: 376

ROK VYDÁNÍ: 2013

NAKLADATELSTVÍ: Metafora

PROVEDENÍ: Vázaná

VĚK: 18+

HODNOCENÍ: 99 %

Jaké hrůzy se děly za zdmi ústavu pro postižené, který lehl popelem? Nejlepší příběh od dob Přeletu na kukaččím hnízdem Islandská odpověď na Stiega Larssona! Detektivní thriller charakterizovaný slovy „žhavé smrtící plameny, ledově chladné lži“ je mrazivý i podmanivý jako sám Island, kde talentovaná autorka žije. Advokátka Tóra Gudmundsdóttir má toho nejděsivějšího klienta své kariéry. O její služby se zajímá duševně narušený sexuální deviant ve výkonu trestu. Nežádá však osvobození pro sebe. Přeje si propuštění Jakoba, mladíka s Downovým syndromem, který údajně založil požár v ústavu pro nemocné. Brzy nato začne Tóra dostávat prazvláštní esemesky a kdekdo jako by najednou měl co skrývat. Pitva ochrnuté neslyšící dívky pak přinese úděsné odhalení… Tóra si náhle připadá jako ve zlém snu. Vždyť, kde jinde než v nočních můrách píší neviditelné ruce na zamrzlé sklo divné znaky a kde se mrtvé au-pair dožadují, že budou dál hlídat své malé svěřence?

Je libo detektivní příběh s nádechem tajemna? Ohnivý anděl je přesně něco pro Vás!

Kniha Ohnivý anděl se nedá zařadit mezi mé obvykle čtené žánry. Většinou čtu právě nenáročné knihy u kterých si můžu odpočinout od školy, prostě vypnout mozek. Kdo by nechtěl na chvíli se stát někým jiným, hledat v jehličí stopy vlkodlaka, jestřábím okem sledovat prérii ze hřbetu svého koně anebo jen promilovat noc se svůdným šlechticem ve starodávném hradě? Tato kniha má nicméně závažnější téma. 

Budeme se spolu s advokátkou Tórou Gudmundsdóttir snažit zjistit pravdu o vyhořelém blázinci. Nebude to lehké, nejdříve musíme najít informace o všech příznacích nemocí, které se v domě vyskytovaly. Jen tak můžeme říci, kdo by byl anebo nebyl schopen dům podpálit, jen tak se na chvíli můžeme vžít do myšlení těchto lidí. O této knize dost napovídá již obálka. Kdo se podívá na přebal a řekne mi, jaký pocit z ní má, tak taková ta kniha přesně je. Tajemná a hrůzostrašná. 

Kniha mě navzdory tématu opravdu zaujala, až jsem hltala stranu za stranou. Dokázala jsem se do Tóry vžít, když propátrávala trosky bývalé léčebny, tak jsem měla za ní strach. Má představivost pracovala na plné obrátky, představovala jsem si, jak takový dům může vypadat. Hned mi naskočil obrázek jak vystřižený z hororu, kde problikávají světla a při rožnutí se může hned za tebou zjevit duch. Cítila jsem tu spáleninu všude kolem mě a mokro v botách, až tak jsem se do ní vžila. Tóře nezávidím ani trochu, ať už jejího klienta, tak i toho kdo si ji najal. Jak Tóra přišla ke svému klientovi? Zavolal jí sexuální deviant, který znásilňoval malé kluky. A tím to jen začíná. Její klient má Downův syndrom, jak může tedy prošetřit vraždu tří lidí, kteří v domě uhořeli? Když jí ani sám obviněný nedokáže smysluplně odpovědět na její otázky. Na povrch vystoupá hned několik nejasností ohledně případu. Tóra musí zjistit, zda byl Jakob obviněný právem anebo se stal jen obětovanou ovečkou.  Kdo a proč podpálil dům doopravdy? Nebo to přece jen byl obviněný chlapec? Kdo Tóře posílá tajemné indicie přes sms zprávy? Co ty zprávy mohou znamenat? A jakou souvislost má duch dívky strašící v jednom domě s vyhořelou léčebnou? Nechte si vyskočit hus kůži a přečtěte si Ohnivého anděla.

Veliké plus, které v knize vidím je tykání všech postav. V poznámce překladatele se dozvíme, že to je na Islandu běžné. Moc se mi to líbilo, postavy vám hned byli bližší. Jako by to byly kamarádi, i když je v knize záporná postava, tak tím tykáním její povýšenost ani nejde vidět. Tóra je sympatická vyšetřovatelka, která se hezky stará o svého přítele. Místo toho, aby ho nechala doma se svými rodiči, tak ho bere spolu vyšetřovat případ. To mi bylo opravdu sympatické, navíc jeho pohledy a postřehy k případu znamenaly něco nového v ději a velké oživení. 

Další veliké plus, které kniha má. Těch podezřelých je opravdu spousta, už si říkáte, „Ano, ten to udělal.“ a ještě si klepete na hlavu, že to vyšetřovatelka nevidí. Že ty důkazy přece jasně na něj ukazují. A ono ne, stačí otočit pár stran a je zase všechno úplně jinak. Do posledních stran čtenář netuší, kdo za tím vším stojí. A tak to má u detektivky být. Knihu určitě doporučuji, mně se neskutečně líbila a hned si budu objednávat další.

Poté ho brali na noc k sobě, což se patrně dívčinu duchovi nelíbilo. Stále se probouzeli, protože přikrývky jim bez zvláštního důvodu pomalu klouzaly na podlahu. Zpod postele se ozývalo škrábání, zprvu sotva slyšitelné, potom stále hlasitější a důraznější. Zvuky přestaly, jakmile Halli vstal, nakoukl pod postel a ospale zamumlal, že to jsou jistě zatracené myši. Žádné zvířátko však nikdy nespatřil. Stejný chlad, jaký vládl v Pésiho pokoji, naplňoval nyní ložnici rodičů, také se tu potila okna a kolísal proud. Kromě toho se před prahem dělaly malé loužičky, které ve tmě vypadaly jako krev, ale na světle se ukázalo, že je to voda. Přišli dva pokrývači, vylezli na střechu, ale nenašli žádná netěsná místa. Ze zpětného pohledu bylo neuvěřitelné, jak dlouho tohle všechno snášeli, aniž by vyhledali nějakou pomoc. Jednoho rána Berglinda oznámila, že už to déle nevydrží, že by dům měli ihned prodat bez ohledu na hospodářskou krizi a stagnaci trhu s nemovitostmi. Když se probudila, jejich šaty visely na skříni v ložnici, a to ne jen tak nějaké, nýbrž Halliho oblek s košilí a kravatou a s ním ladící Berglindino oblečení. Byly to přesně tytéž svršky, které měli na sobě toho večera, kdy chtěli slavit Vánoce. Když ale včera uléhali, na skříni rozhodně nic neviselo. Halliho to poprvé vyděsilo tak hrozně jako Berglindu, což jí nahnalo ještě větší strach, než už měla.

Recenzní výtisk poskytlo nakladatelství Metafora. 

RECENZE: Serafína příběh draků - Rachel Hartman

NÁZEV: Serafína příběh draků 

NÁZEV ORIGINÁLU: Seraphina

AUTOR: Rachel Hartman

ŽÁNR: Fantasy

SÉRIE: Serafína

DÍL: První

STRAN: 352

NAKLADATELSTVÍ: Fragment

ROK VYDÁNÍ: 2013

PROVEDENÍ: Vázaná

VĚK: Young adult

HODNOCENÍ: 65 %

Něco málo k ději:

Lidé a draci spolu odjakživa bojovali, až nadešel den, který změnil celé jejich životy. Královská rodina uzavřela s generálem draků mírovou smlouvu. Draci tady nevystupují jako zvířata, bestie, které chrlí jen oheň. Jsou to inteligentní tvorové, kteří se umí proměnit do lidské podoby. Každý drak má dokonale vyvinutý čich a tak dokáže poznat svůj druh. Lidé tuto výhodu nemají a tak vymysleli způsob, jakým označit draky. Každý drak musí na krku nosit rolničku. Děj knihy se odehrává pár desítek let po uzavření mírové smlouvy a to právě v období výročí tohoto uzavření. Serafína je polodrak, otec je člověk a její matka byla drak. Tuto svou zvláštnost musí tajit před celým světem. Není přijímána ani u lidí a ani u draků. Je to něco, na co nikdo ani nechce pomyslet, natož to vidět na vlastní oči. Pár dní před příjezdem generála se najde v bažinách tělo prince bez hlavy. Skupina nábožensky založených mužů, kteří nesnáší draky, ty bezcitné bestie, jak jim říkají, (draci nemají city) takže na těchto jejich argumentech něco je. Hned vezmou do svých rukou tuto informaci a začnou šířit, že prince zabil drak. To vyvolává starou nenávist mezi draky a lidmi. Pořád tady jsou staří rytíři, kteří proti nim bojovali a ti rádi přilívají do ohně nenávisti. Ani všichni draci nejsou spokojení se stavem věcí. Rádi by dostali své loviště zpět. Serafína se snaží vyšetřit, kdo prince zabil s tím ji pomáhá královský bastard Kiggs. Serafína má podezření, kdo prince zabil. Potvrdí se její podezření? Jaké city k ní chová Kiggs? Je to jen obdiv jeho sestry, který ho ovlivňuje jeho pohled, nebo Serafínu dokonce nenávidí? Serafína musí zjistit, kdo se objevuje v jejích vidinách, uspořádat oslavu výročí a uspořádat své vlastní city. Mezitím se musí nechat párkrát zatknout, řešit svůj vztah se svým strýcem a hledat odpovědi ohledně její matky dračice.

V zemi zvané Gored žijí již po čtyři desetiletí lidé a draci v míru. Po tajemné smrti lidského prince je však příměří ohroženo. Podaří se Serafíně, která před světem skrývá své životní tajemství, odhalit skutečného vraha?

Kniha mě zaujala na první pohled, ne jen obálkou, ale i chválou těch, kteří ji četli. Co na to říct? Musela jsem si jí hned objednat k recenzi. Byla jsem šťastná, když jsem ji konečně držela v ruce. Bohužel má radost neměla dlouhé trvání. Už začátek knihy mě neuměl vtáhnout do děje. Knihu jsem několikrát odložila po pár přečtených stránkách. Neuměla jsem se začíst, nudila jsem se.

Přitom prostředí je neobvyklé, draci a lidé v míru. Existence polodraků, neboli míšenců, vražda prince a odhalování jeho vraždy. Akorát se mi zdálo, že tam bylo málo akce. Serafína pořád někde na něco hraje, nebo učí hrát princeznu. Když nedělá tohle, tak si povídá s velitelem stráží Kiggstem. Do poloviny knihy jsem se opravdu dost nudila. Připadalo mi to jen jako popis příprav k chystané slavnosti ke dni uzavření smlouvy nic víc, nic míň.

 Co mě hodně rozčilovalo bylo to, jak Serafína často omdlévala a pak se dostavila vidina. Její zahrada, jak tomu říkala, mě opravdu rozčilovala. Určitě to v knize mělo velký smysl, tedy ten se ukázal až na konci knihy, ale opravdu jsem měla velkou chuť tyto pasáže přeskakovat. Divné jména obyvatel této „zahrady“, podivné chování.

„Právě jsem dočetla a jsem naprosto okouzlená! Perfetní!!! Paolini právě se objevila skutečná konkurence tvých bestselerů...a Eragone pozor, Serafína je skutečná bojovnice. S Ormou jsou si možná ještě více blízcí, než ty a Safira. Nový a dosud neprobádaný fantasy svět... :) skvělé, tleskám (a čekám na další díl!)“

Cituji jednu nejmenovanou uživatelku, její nadšení neumím sdílet. Orma možná má zajímavý vztah se Serafínou, ale rozhodně to není lepší než vztah Eragona a Safíry. Ano postupně se jejich vztah prohlubuje, ale nedokázala jsem se do nich vžít. Přišlo mi to všechno moc odměřené, chladné. Možná právě tohle autorka chtěla. Abychom pochopili, že draci city nemají.

Další důležitou postavou kromě draka Ormy a polodraka Serafíny je už zmíněný velitel stráží Kiggs. Ten chce nalézt pravdu o smrti svého strýce, Serafína mu s tím dost pomáhá a i jejich vztah prochází během knihy velkými změnami. Střídají se pasáže, kdy se Kiggs zlobí na Serafínu a na druhé straně ji obdivuje a chválí. Musím říct, že právě pasáže s Kiggsem se mi líbili nejvíce a že je skoro celá kniha o něm a Serafíně. To zachránilo mé hodnocení celkové knihy. Kiggs se stal mou nejoblíbenější postavou, byl všude, kde se něco dělo. Vždy věděl, jak vyřešit problémy. Je to zodpovědný milý muž, který si získal všechny mé sympatie.

Možná, že kdybych se více orientovala ve jménech, tak by se mi kniha líbila více. Takhle jsem z toho měla jen jeden velký guláš. Na konci jsem ani nevěděla, kdo je kdo.

Můj oblíbenec Christopher Paolini podle mě neměl pravdu. Serafína alespoň pro mě není nejlepší fantasy, kterou jsem četla. 

Shrnutí:

Čekala jsem od této knihy mnohem víc. Ale i tak je to zajímavá kniha plná zvratů a zajímavých myšlenek. Kdo se ztrácí ve jménech, tak má vzadu slovník pojmů na který jsem přišla až po přečtení celé knihy. :) 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuju Fragmentu. :)

Ukázka z knihy ke stažení: serafina-pribeh draku-tit-202587-01.pdf (24004)

Pro milovníky draků je tady takový pěkný doplněk.