RECENZE: Zapomenutá legie - Ben Kane

Zapomenutá legie je historickou knihou z období starého Říma spisovatele Bena Kane. Tento autor má na svém kontě hned několik knih s touto tématikou. V jeho knihách můžeme potkat Spartaka, Hannibala, Caesara a další známé osobnosti z této slavné historické doby. Kniha Zapomenutá Legie patří do trilogie nesoucí stejný název.Trilogie pokračuje knihou Stříbrný orel a Cesta do Říma.

Řím, rok 70 před Kristem

Po začtení do knihy budete sledovat osudy čtyř hlavních postav. Tarquinuseposledního přeživšího Etruska toužícího po pomstě na Římanech, kteří dobili zem jeho předků. Mimo to také věštce předvídajícího budoucnost. Romula rozeného Římana, ale přesto otroka, který byl prodán do gladiátorské školy a jeho dvojčete Fabioli, kterou nepříznivý osud zavál do nevěstince. A nakonec Brennuse gala, jehož život nešetřil, přišel o všechny své blízké a skončil také jako gladiátor. Máme tady zástupce všech nejdůležitějších národů, které byly v této době známy.

Autor tak popisuje chod života v Římě, jak bychom si jej při obdivování Římských památek určitě nepředstavovali. Splašky na ulicích, znásilňování žen, krutost vládnoucí vrstvy, život otroků a v neposlední řadě také život gladiátorů na život a na smrt. Snaha po moci je všude přítomná. Caesar na válečném tažení v Galii je dost daleko na to, aby mohli ostatní toužit po vyšším postavení. Největší hrozbou Caesara, ale i Říma je Crassus, který neváhá a pošle desítky legionářů na smrt. Jen aby získal slávu a zavděčil se lidu.

Způsob psaní Bena Kana mi vyhovoval, autor umí popsat všechny pocity hrdinů tak dokonale, že se zcela vcítíte do jejich kůže. Uvedu to na příkladu tažení na Parthy. Kane popisuje pálení písku do podrážek vojenských sandál, nezapomene ani na puchýře z kožených pásků. Římský orel na praporech vlaje nad každou centurií. Slunce se odráží od zbroje a oslepuje nepřítele. Několik tisíc vojáků legie táhne v poušti a vy si umíte přesně představit, jak vypadají. Nechybí ani přesné popisy různých taktik boje jako například slavná želva. Autor se pouští i do popisů pocitů jednotlivých vojáků. Strach před bojem a pýcha Římanů na své legie, které neutíkají nikdy z boje. Tekoucí pot z pod přilbice, váhu těžkých zbraní.

Bojové scény mužských hrdinů jsou střídány kapitolami o Fabiole. Ty mi vyhovovaly trochu více. U Fabioly byl také neustálý boj, ale ne na bitevním poli. Konkurence prostitutek a boj o nejlepší zákazníky je Fabiolin každodenní chleba. Brzy Fabiola zjistí, že může i něco získat. Tajné odposlechy vlivných senátorů umožňovaly Fabiole tahat nitkami tam, kde potřebovala. Díky tomu také pronikneme více do politiky státu.

Postav v knize je dá se říci docela dost, ale nejsou přítomny všechny v jednom místě, časem se střídají, takže není problematické si pamatovat jména. Největším překvapením pro mne byl Brutus a Caesar, hned řeknu proč. Brutus byl moje nejoblíbenější postava, pokud se dostanu k dalším knihám této série, tak si myslím, že by se právě tato postava mohla dobře vyvíjet. I když se v knize nevyskytoval často, tak se stal brzy mým oblíbencem. O Caesarovi se v knize stále mluvilo, ale neukázal se tam. To bylo trochu zklamání, ale stejně jako u Bruta doufám v jeho přítomnost v další knize.

Celkový dojem z knihy mám dobrý. Až na jedno místo mi kniha plynule utíkala pod rukama. Představivost mohla pracovat na plné obrátky. Zjistila jsem plno informací o různých typech gladiátorů a jejich způsobu boje. I bohužel o krutosti, kterou Řím podporoval a lid miloval. Autor zakládá spoustu obrazů na skutečných osobnostech a informacích a tak, když jsem si nebyla jistá, kdo právě kuje pikle v lázních, tak stačí pohledat na internetu jméno a vše je brzy jasnější. V cizích nebo neznámých názvech i pomůže vzadu přiložený slovníček pojmů, tak možná ani internet potřebovat nebudete. Navíc velkým je, že kniha staví na skutečné události, kdy Crassus opravdu táhl na Parthy.

RECENZE: Cizinka - Diana Gabaldon

Mé hodnocení: 98 %

Píše se rok 1945 a právě skončila válka. Claire neviděla svého muže téměř pět let, a teď konečně po všech strastiplných bojích mohou být znovu spolu. Důležitou otázkou však zůstává, zda-li k sobě dokáží najít zpět cestu. V době kdy se brali, byli velmi zamilovaní, ale teď? Po tak dlouhé době? Kdo ví. Proto před nástupem zpět do normálního života a do práce, odjíždí do Skotska, kde budou mít čas jen na sebe.

Zatímco Claire sbírá rostliny a zajímá se o jejich využití, její muž Frank hledá informace o svém předkovi Jonathanu Randallovi v místních archivech. Vydávají se na nejrůznější procházky po vesnici a okolí, poslouchají od obyvatel různé legendy a užívají vzájemné náklonnosti. Při jedné jejich toulce po okolí narazí na kamenný kruh, který zřejmě používali v dávných dobách druidové. Frank, který je pravý historik, je nadšen. Kdyby věděl, že díky němu přijde o svou drahou ženu, raději by se mu vyhýbal obloukem.

A čára vašeho manželství,“ opět potřásla hlavou, „ta je rozdělená. Není to nic neobvyklého a znamená to dvě manželství…“

Zachvěla jsem se, ale ona neodbytně pokračovala. Nedokázala jsem posoudit, jestli je skutečně dobrou věštkyní. Podívala se na mě konejšivým pohledem.

„Ne, nemějte strach, děvenko. Neznamená to, že se vašemu muži něco stane, znamená to pouze, že kdyby se stalo,“ zdůraznila slovo „kdyby“ a slabě mi stiskla ruku, „nebudete se soužit a trávit zbytek života v hlubokém želu. Znamená to, že dokážete opět milovat, pokud ztratíte svou první lásku.“

Zašilhala krátkozrace do mé dlaně a přejela krátkým ostrým nehtem po mé čáře manželství. „Ale většina takových čar je skutečně rozdělená, ta vaše se větví.“ Vzhlédla a potutelně se usmála. „Doufám, že nejste bigamistka?“

Claire se vydá třetí den ráno na kopec ke kamennému kruhu, aby si vzala vzorek jedné rostliny, která tam nahoře roste. Kameny způsobí, že se jí zatočí hlava a probouzí se až na zemi. Kolem jsou travnaté kopce jako dřív, jen auto zmizelo neznámo kam a kolem ní pobíhají muži v rudých kabátech. Ocitla se v 18. století, a jako prvního člověka potkává právě manželova předka Randalla. Má s ním menší nedorozumění, ze kterého ji vytrhne zarostlý muž v sukni. Unese ji a vhodí ji přímo do chřtánu rodu MacKenziů. Mužů rozhodných, statečných, hrdých a také špinavých, páchnoucích a o jejich slovníku by se dalo také ledasco říci. Právě v jejich skupině je i mladý zraněný muž Jamie. Claire ve válce pracovala jako zdravotní sestra a tak se směle vrhne do téměř 300 stránkového léčení svého pacienta. Opravdu, nikoho jsem neviděla tak často zraněného, jako Jamieho.

Jamie je postava, kterou si musíte oblíbit. Odvážný mladý muž, který je jiný, než všichni ti zarostlí neandrtálci, kteří žijí na hradu Leoch. Nebojí se bolesti, a je opravdu muž se srdcem na pravém místě. Ne jednou riskuje svůj život pro druhé. Jak oddaně umí nasazovat svůj krk, tak oddaně umí i milovat. Líbila se mi jeho bezstarostnost a smysl pro legraci. Umí být také tvrdohlavý, ale i tak je to pravý hrdina z románů. Kdybych mohla, také bych odcestovala do Skotska 18. století a vzala bych si ho za muže. Jezdila bych s ním na koni po travnatých kopcích, kolem stříbrných jezer, lozila po skalách, abychom se mohli kochat krajinou.

Postava Claire se stala hned po Mercy Thompson druhou mou nejoblíbenější ženskou postavou. Odvaha, se kterou vycházela vstříc všem těm mužům, kteří s ní mohli dělat, co chtěli, byla úžasná. Její prořízlá pusa, když se vztekala a útěky všech, kteří byli v dosahu, aby ji vyhověli byly skvělé. Líbilo se mi, jak si dokázala získat přízeň a přátelství mužů z rodu MacKenziů. Všechny způsoby ošetřování a léčení pacientů těmi nejprostšími metodami se mi také líbily. I jak uměla přesvědčit všechny kolem sebe, aby přispěli k jejímu plánu. Není to hrdinka, která by se utápěla ve smutku, raději vezme příležitost za pačesy a jde se poprat s osudem.

Příběh odehrávající se v minulosti, zejména ve středověku mě vždy osloví. Zejména, pokud je to tak čtenáři oblíbená kniha. Narazila jsem na ni náhodou, koupila ji a až po koupi jsem ji šla vyhledávat na internetu. Jakmile jsem zjistila, že je téměř všude vyprodaná, letěla jsem hned druhý den znovu do stejného obchodu a koupila další tři díly. Teď toho nelituji. Příběh je to opravdu kouzelný. Začínající zlehka, poté trochu přitlačí, jako Claire zavazující ránu, graduje velkou láskou, až zase splyne do klidnější roviny skotských jezírek. Zamilovala jsem si všechny skotské muže vyskytující se v knize. Jsou to tvrdí muži, ale přitom spolehliví, a když se jim dostanete až pod kilt, uvidíte, že umí být i citliví. Ač páchnou po whisky, či jiném alkoholu. Všechny popisy těžkého života ve středověku byly úžasné. Hlavně pro mě jako milovníka tohoto období. Když už čtete tak dlouhou knihu, najde se v ní dost místa na popisy a rozvádění opravdu všeho, co autorka chce a potřebuje. Líbil se mi celý vývoj příběhu, ze začátku nepřátelští Skotové, nepřijímající Angličanku mezi sebe. Později o něco přátelštější, nicméně podezíraví společníci. Až to přechází v křehká přátelství a přátelství na život a na smrt. Nicméně tím to nekončí. Ze začátku jsem se bála, že kniha bude zejména o tom, jak Skotové bojují proti rudo kabátníkům. Naštěstí tomu tak nebylo. Menší šarvátky jsou po celou dobu přítomné, ale hlavním tématem je mladý Jamie ze stájí a cizinka Claire, které by se také rádi podívali na zoubek.

Pohnul svým zdravým ramenem. „Rudokabátníci. Seřezali mě dvakrát během týdne. Udělali by to v jednom dni, ale báli se, že mě zabijí. Bičovat mrtvolu není žádná zábava.“

Snažila jsem se mluvit neúčastně, když jsem mu omývala ránu. „Myslím, že se při tom nikdo nemůže bavit.“

„Ne? Měla bys ho vidět.“

„Koho?“

Toho kapitána od rudokabátníků, který mě málem stáhl z kůže. Přímo zářil radostí, na rozdíl ode mě,“ dodal. „Jmenoval se Randall.“ „Randall!“ Nedokázala jsem potlačit třes v hlase. Chladné modré oči se na mě zadívaly.

 „Ty znáš toho muže?“ Hlas měl najednou podezíravý.

„Ne, ne! Znala jsem jednu rodinu, která se tak jmenovala, ale to… bylo před mnoha lety.“

O Jamiem se za celou dobu čtení dozvíme opravdu mnoho a mnoho informací. Zajímavé je, že si všechny pamatuji. Rád vypráví o své rodině a já se skrz jeho vyprávění zamilovala do jeho otce. Jamie toho má spoustu za sebou, je obviněn z vraždy a musí se skrývat. Nebylo by to tak špatné, kdyby kapitál Randall nebral svou mstu osobně. Jenže bere a Jamie nemá chvíli klidu. Nemůžu a ani nechci tvrdit, že v téměř sedmi set stránkové knize není místo, kde byste se ani chvilku nenudili. Možná tady pár takových míst je, ale já sama pocítila upadávající pozornost až na konci knihy a to je tedy kus práce. Autorka mě udržela až do konce. Až po skončení hlavní dějové linie jsem doufala, že knihu brzy dočtu a hrdě ji budu moci dát mezi své přečtené knihy.

 Kniha je to velmi čtivá, hlavně pro milovníky historických a romantických knih. Oba typy si mohou najít to své. Já ji četla neuvěřitelných zhruba šest dní, to není vůbec mnoho. Přes sto stran každý den, a kniha byla pryč. Málo kdy se mi stává, že kniha neumí v klidu ležet na gauči a nechat mě být. Cizinka to neuměla. Psala jsem si s přáteli na chatu, a když neodepisovali, přemýšlela jsem nad Jamiem a očima vyhledávala knihu. Nakonec jsem ji měla stále někde po ruce a četla v každé volné chvíli. Už bych mohla přestat s vychvalováním, protože recenze je pomalu stejně dlouhá, jako samotná kniha. Jen jedna věc se mi v knize nelíbila a tou byli některé ošklivé zranění popisované do detailů a chování kapitána Randalla, který nebral žádné servítky. Ale to už k době a ke knize patří. Konec knihy, i když byl v pomalejším tempu, než zbytek knihy otevřel zajímavou otázku. Ovlivňuje Claire svým léčením a vůbec celkově svým chováním budoucnost? Skvělý konec! Přiznávám bez mučení, mám již záložku ve Vážce z jantaru. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.

Škoda, že Jamie není zpěvák. Pak by všechny mladé holky okamžitě zapomněly na One direction a Justina Biebera a skandovaly by: Jamie, Jamie, Jamie. A já bych tam hrdě stála a křičela taky.

PS: Asi 200 stran před konce jsem to nevydržela a pustila si první díl seriálu. Vřele doporučuji! Viděla jsem první díl a věrně se držel seriálu. I říkali stejné repliky. A Jamie je neuvěřitelně sexy. Poprvé, co nelituji, že mi seriál/film zkazil mou vlastní představivost. Jamie je kus a už jsem jej viděla před očima jen takhle. Miluji ho, jak knižního, tak seriálového. 

RECENZE: Spiknutí v ulici Bílých plášťů - Jean-Francois Parot

Mé hodnocení: 50 %

Detektivní kniha odehrávající se v Paříži za vlády Ludvíka XV.  Mladý Nicolas Le Floch odjíždí od svého pěstouna do velkého a neznámého města Paříže, kde se má naučit práva. Jeho bystrost a doporučení jeho přátel ho dostane až k panu Sartine, obávanému a přísnému veliteli policie Ludvíka XV. Hned je nováčkovi svěřen velký úkol a to, vypátrat, kde zmizel jeden z policistů a co se s ním stalo. Později se nalezne rozčtvrcená mrtvola, která určitě patří nezvěstnému policistovi, nebo nepatří? Mladý Nicolas je hned po hlavě vržen do svého nového zaměstnání, při kterém se potkává s tou největší spodinou. Je jen na něm, aby případ vyšetřil a ve svém zájmu i zájmu státním, našel tajné listiny, které by mohly poškodit celé království.

"Ty panáku, dej ruce nahoru." Bourdeau poslechl, ale zároveň vykřikl: "Stráže, ke mně!" "Buď zticha, nebo po tobě pálím!" Uběhlo pár dlouhých vteřin. Všichni strnuli v očekávání. Nic se nedělo. "Na veterána jsi ztratil mušku, Poberto!" "Jestli nechceš, abych oddělal tvýho kamarádíčka," ozval se Žrout, "musíš mi říct, co tu pohledáváte." (str. 261)

Barvitý příběh o mladíkovi, který se učí chodit ve svém řemesle, se mi velice líbil. Prostředí Paříže, období okolo roku 1761 mě plně zaujalo autorovými popisy. Autor živě popisuje chutě jídel, splašky na ulicích i úctu mezi pány, že jsem si až místy říkala, jestli tam náhodou nežil. Nežil, ale vystudoval dějiny Paříže v 18. století. Vše bylo popsáno tak věrohodně a rozmanitě, že jsem měla pocit, jako by přede mnou běžel film. Všechny ty scény jsem si dokonale představila.

Opravdu hodně se mi líbilo zapojení skutečných osob a událostí do děje. V poznámkách bylo vždy vysvětleno, co je to za událost, nebo kdo tato osoba byla a co vykonala. Když se vám to číst nechtělo, tak jste se do poznámek podívat nemuseli a ničemu to nevadilo. Byla to spíše taková milá historická vložka, pokud byste se něco chtěli dozvědět. Nechybí již zmiňovaný Ludvík XV, Madame de Pompadour, kat, který popravil Ludvíka XVI, nebo známé místa, jako je vězení Bastila.  To se mi na některých historických knihách líbí, příběh je smyšlený, ale když se tam objevují tito lidé a známé místa, tak mám vždy pocit, jako by se příběh skutečně odehrál.

Postava Nicolase je milá, důvěřivá a vychytralá. Od řešení vraždy přeskočíme také sem tam na Nicolasův milostný život, který není ani trochu jednoduchý. Nejvíce jsem si zamilovala postavu kuchařky, která mluvila s přízvukem a tak nebylo snad ani jediné slovo vysloveno normálně. Nicolasův zájem o vaření byl nečekaný, ale líbil se mi.  Zajímavý koníček u muže v 18. století.

 Závěrem bych asi řekla jen to, že detektivní příběh se četl skoro sám. Strany ubíhaly, a já najednou byla v půli knihy, až jsem nakonec zdárně doběhla do konce. Vysvětlení bylo tak zamotané, že jste to opravdu nemohly tušit, že to provedli tito lidé a proč. Záhada tedy úspěšně zůstala zachována až do posledních stran. Trochu více jsem si přiblížila v povědomí Paříž a vyhledala jsem si, jak vypadá Bastila, tedy vypadala. Díky této knize jsem se dozvěděla historii tohoto známého vězení, kterou jsem si musela vyhledat, abych věděla, o čem čtu. Nebyla to jediná informace, která mi byla z doslechu známá, ale přesně jsem nevěděla, kdo, nebo co to je a tak jsem se obohatila o spoustu informací a to mě, historického milovníka vždy potěší.

Podle knih s hrdinou Nicolasem Le Floch vznikl stejnojmenný seriál o 10 dílech. Možná, že jej také někdy zkouknu. Nejvíce by mě zajímal samozřejmě díl, kterému by byla předlohou tato kniha, abych měla porovnání. :)

RECENZE: Viking - Edison Marshall

„Řekl jsem, že jsem za ten meč směnil svou levou ruku, takže bys ji mohla vytáhnout ze svého váčku a hodit jí do řeky.“ „Ale já už ji nemám, Ojíří,“ odpověděla. „Co jsi s ní udělala ty čarodějnice?“ „Dala jsem ji Aellovi, než šel spát, abych ten obchod potvrdila.“ „Jak bys mu ji mohla dát? On by si ji přece nevzal. Jak to myslíš?“ Přivřela trochu víčka a v očích jako by se jí zajiskřilo. Býval bych přísahal, že lehce zvedla koutky svých dlouhých rtů. „Nebylo nijak těžké ho přimět, aby ji snědl, protože nevěděl, co to je. A dívat se na něj, když si stěžoval, jak je slaná a tuhá, opravdu stačilo, aby se ta malá černovlasá dívka v nebi smíchy popadala za břicho.“ (str. 355,356)

V zemi věčné zimy, kraji kde žijí mroži, žijí také Vikingové. V přístavu ukrytá v mlze, je zakotvena Dračí loď čekající na drancování Anglie. Válečníci brousí sekery a kroutí kníry a mladý hoch obtěžkaný otrockým kruhem kolem krku se za nimi zasněně dívá. A právě tento hoch, který se otrokem už narodil, má veliké sny. Prozatím mu stačí, když bude moci tajně cvičit svého sokola. Už jen to je důvod k nezoufání nad svým

otrockým životem. Radost z jejich malého tajemství nevydrží dlouho. Vikingové dělají čest svému jménu. Zachovají se přesně tak, jak bychom čekali. Krutě a nemilosrdně. Jak se říká, žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán a tak je Ojíří odsouzen ke kruté a pomalé smrti. Intriky nejsou výsadou jen G. R. Martina. I mezi Vikingy se najdou tací, kteří sledují své vlastní zájmy a cíle. A tak se Ojíří stane svobodným člověkem a skončí v družině anglického padlého vévody žijícího v jejich vesnici. Myslíte se, že už bude mladý muž v bezpečí a nebude muset bojovat o život, možná by tomu tak bylo, ale to by ho nesměl nenávidět sám náčelník Vikingů a jeho syn. Ojíří se chce pomstit za křivdy staré, ale i nové, a tak unese cenou zajatkyni a vydá se s ní na dlouhou cestu zpět do Anglie, kde ji čeká její snoubenec a Ojířího možná lepší budoucnost.

Naší jedinou kořistí bylo ohnivě zbarvené ovoce, nazývané pomeranče, a žlutý druh, řečený citrony, které jsme si natrhali, ještě než boj začal. I tak nám pomohly otupit osten naší porážky a ztráty téměř stovky našich druhů, i když způsobem, který by naši nepřátelé sotva pochopili. Jeden Viking za druhým přesvědčoval jiného, aby se zakousl do pomeranče. Když zjistili, jak je sladký, bylo už snadné ho přimět, aby si kousl ještě větší kus citronu. Všichni jsme přitom zachovali kamennou tvář a každý, kdo si kousl, ještě zamlaskal, aby se jich nachytalo co nejvíc, než ten žert přestane zabírat. (str. 287)

Kniha nebyla obyčejným historickým románem. Tolik metafor jsem v jiné knize snad ještě neviděla. Je to možná náročnější na čtení, než čtenář pochopí, co je vlastně myšleno, ale na druhou stranu jsem neviděla jediný popis moře nebo plutí lodě, který by byl stejný. A to se odehrává téměř celá kniha na moři. Kniha je velice ovlivněna náboženstvím, což může někomu vadit, ale bez toho by to nebylo ono. Vikingové byli a i v této knize jsou velice ovlivněni svými bohy, jako je Ódin nebo Thór. Jsou to chlapi jako hora, ale jejich činy podléhají zákonům a strachu právě z těchto bohů. Dost se tady řeší otázka, který z bohů je silnější křesťanský bůh, nebo bozi Vikingů? A kterých se vlastně bát? Čekejte spoustu masakrů, vypalování vesnic, ale i odvahy a lásky. Silně nedoporučuji číst knihu před spaním, protože jak se vám zavírají oči, tak ani nepochopíte, o čem čtete. Pokud vás omrzel styl knih, které jsou psány pořád stále stejně, tak je Viking právě pro vás. Kniha je napsána výjimečně a zaslouží si vaši pozornost. Pokud jste milovníci historie a knih, tak je kniha právě pro vás.

MÉ HODNOCENÍ: 70 %

„Tvé srdce pukne jako ořech dávno předtím.“ „Co tím chceš říct, ty šikmooká čarodějnice?“ „Jak ti to mám říct? Chytil jsi ženu v sokolí podobě, a na tvůj povel zasadila devět ran Ragnarovu synovi. Připojila svého ducha k tvému, a příliv, který tě měl utopit, se obrátil. Zabil jsi Ragnarova bratra, ukradl jsi královskou nevěstu, a když přišel čas, zabil jsi Ragnara a vyspal ses s vílou s černou kadeří do čela; a teď ti kouzelná rybka ukazuje Labutí cestu k Polárce. Jakou cenu za to zaplatíš?“ „Už jsem zaplatil svou levou rukou, ty žlutá čubko z pekel!“ (str. 312)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Alpress!!

RECENZE: Kainovo dědictví - Charlotte Lyne

Anglie, konec 13. století

Historický román spisovatelky Charlotte Lyne vyšel v roce 2013 v nakladatelství Brána.

Na hradě Carisbrooke žili kromě lordů, služebnictva a dalších i tři děti. Měly spokojený život, než se rozbil na malé střípky při přepadení hradu. Jeden hoch byl zabit, druhý zmizel beze stopy a dívka byla unesena.

V příběhu se objevujeme o několik let později. Sledujeme životy a osudy hned několika postav. To vše z jejich pohledu, který je přehledně rozdělen do kapitol označených symboly. Pro každou postavu jeden.

Nejvýznamnější postavou je Amicie, žije sama v malém domku pod ochranou mnichů. Možná by tak žila stále, kdyby se v kraji neobjevil výběrčí daní Mathew. Toho neznámí muži přepadnou a zasadí mu hned několik bodných ran. Jen zázrakem se živý dostane k Amicii, která má léčitelské znalosti a tak ho může léčit. Mniši po útoku na Mathewa vidí, že už u nich Amicia nemůže zůstat. Je pro zemi mnohem důležitější, než by se mohlo zdát. A tak pro její bezpečí ji vyšlou i s vyléčeným Mathewem na dalekou cestu. Amicia se bránila, nechtěla opustit svůj domov a už vůbec nechtěla být v blízkosti Mathewa, který v ní vyvolával neznámý strach a střípky vzpomínek. Nechtěla být v blízkosti jeho ohyzdného sluhy, bývalé hloupoučké prostitutky a psa, který bezdůvodně útočí na lidi. Kdo by se jí divil. Bohužel nemá na vybranou. 

Během jejich putování se nevyhnou léčkám a nástrahám. Je tady spoustu mocných, kteří tahají za nitky a tak nikdy neví, kdo je s nimi a kdo proti nim. Nemohou utéct ani před rozvíjející se náklonosti k sobě navzájem a žárlivosti Magdalény, která svého pána bezmezně miluje.

Kromě této hlavní dějové linie se odvíjí druhá, která sleduje osudy židovské rodiny, která prchá před nenávistí a vojáky samotného krále. Může se zdát, že to nemá s hlavní postavou nic společného, ale zdání klame. Všechny příběhy se nakonec vysvětlí a ukáže se, že všechny postavy v knize toho mají více společného, než se zdálo. Tímto kniha připomíná detektivku, kdy se rozuzlení dozvíme až na konci.

Pro mě kniha byla zpočátku zmatená, nechápala jsem, kdo je kdo a o čem to spolu mluví. Měla jsem nutkání knihu odložit. Naštěstí jsem neměla na dovolené žádnou náhradní a tak jsem četla dál a nezklamala jsem se. Sice jsem pořád nechápala souvislosti, ale už se děj odehrával dál a tak nebylo proč přemýšlet nad začátkem knihy. Naštěstí kniha pomalým tempem míří na vrchol, kde nás čeká konečné rozuzlení a tam pochopíte začátek knihy a některé pasáže, které jste nechápali během čtení. A o to autorce šlo, takže i když mě to opravdu zlobilo, tak dosáhla přesně toho, co chtěla.

Kainovo dědictví je milá, nenáročná kniha o boji pro úrodnou půdu a jeden malý nedobytný hrad. Jak to tak bývá tak v boji o majetek se nikdo neštítí ničeho. Opět se dozvíme něco více o nenávisti vůči židům i ve středověku.  Postavy jsou sympatické, jak pan Mathew, který je sice bručoun, ale má pro to své důvody, nebo Magdaléna, která je tak hloupoučká a tak oddaná, až je vám ji líto. S rozdělením kapitol podle postav jsem byla spokojená, vždy je to lepší, protože pochopíte lépe jednání postav. 

Děkuji nakladatelství Brána za poskytnutí recenzního výtisku.

RECENZE: Golem - Karel Štorkán

Kniha Golem spisovatele Karla Štorkána byla vydána v roce 2013, je součástí třídílné série Pražské židovské kroniky. Pan Štorkán krom těchto kronik napsal také knihy jako Kroniky katů Mydlářů a knihy pro mládež Sbohem maturito.

Kniha o Golemovi se „nečekaně“ odehrává v Praze. Krom znalostí pražských památek, by měl každý znát alespoň jednu pověst z naší minulosti. Ta o Golemovi patří naštěstí mezi ty známější díky pohádce Císařův pekař. Řekla bych, že nemusím vysvětlovat, kdo je to Golem, ale i v dnešní době se najdou tací, kteří pohádku neviděli a proto pro vysvětlenou. Golem je stvoření, věc chcete-li stvořená z hlíny pomocí magie rabi  Löwem pro ochranu židů. Ve většině zpodobnění a popisů je Golem opravdu hromada hlíny, která se dá oživit šémem (v pohádce zpodobněný kuličkou, v knize svitkem).  Pan Štorkán vykreslil Golema jako obyčejného muže, který sice vznikl z hlíny, ale krom velké síly není k rozeznání od obyčejných lidí. Zničit se nedá, rána po hlavě rýčem je pro něj jako pohlazení, v jedné ruce udrží i čtyři muže. A takový je Golem, velký silný, chránící Židy před křesťany.

Ale proč vlastně museli být Židé chráněni? Židé jsou pronásledování, snad od té doby, co svět existuje. Ať si vzpomeneme na středověk a křižácké války, nebo na druhou světovou válku. Přesný důvod vám nepovím, protože nejsem ani křesťan a ani nevyznávám judaismus, tudíž na odlišné chápání víry se a jejich nenávist navzájem nedokážu pochopit. Tento příběh se odehrává ve středověké Praze, kde vládne „překvapivě“ Rudolf II. Nenávist křesťanů každým dnem stoupá, ne jen, že rozbíjejí výklady v obchodech a kradou zboží, neštítí se ani podpalování domů a vraždění. S tím se snaží bojovat obchodník Maisl, který má s císařem dobré vztahy. Císař si od něj často půjčuje peníze na svá tažení, které nevrací a proto má vůči obchodníkovi dluh, který nehodlá splácet. Souhlasí tedy s tím, co ho nejméně bolí, dá židům jisté privilegia, které se nelíbí ostatním obyvatelům Prahy jak jinak. Tak se jen přiživuje nenávist a tím víc přibývá požadavků na císaře z obou stran.

Netušila jsem, že je kniha rozkouskovaná na různé menší příběhy obyvatel z židovského města. Když se nelíbí jeden příběh, může vás zaujmout jiný. A přesto to není příběhová kniha, všechny zmíněné postavy a jejich osudy jsou navzájem propleteny, takže v knize mají své místo. Nejenže to knihu oživuje, přiznejme si, koho by bavilo číst 300 stran o Golemovi, který rozbíjí jednu hlavu za druhou, ale i přibližuje jejich nelehký život v tehdejší době. Překvapilo mě, že se zmínka o rabi Löwovi objevuje až v polovině knihy, čekala jsem, že celá kniha bude o Golemovi, když se tak jmenuje. Pořád na každé straně jsem čekala, kdy se slavný Golem objeví a on byl stále v sypkém stádiu někde na louce.

Na knize se mi asi nejvíce líbily fakta, na kterých kniha stavěla. Týká se to především různých informací o životě židů, o kterých jsem vůbec netušila, nebo o Rudolfu II. Všechny informace jsem neověřovala, ale co jsem tak ze zvědavosti vyhledala, se s knihou opravdu shodovalo a tak knihu doporučuji všem, kteří mají rádi historii obzvlášť naší české země.  Kapitoly jsou krátké, takže doporučuji jako četbu před spaním pro ty, kteří nedokáží jít spát, aniž by dočetli kapitolu.

Nejvíce bych vyzdvihla zpracování knihy. Já si potrpím na krásné písmo, v některých knihách i na nějaké pěkné ilustrace. Tato knihy splňuje pro mě vše, co mi dokáže zpříjemnit četbu. Na ukázku jsem vám vyfotografovala pár ukázek. Jen menší postřeh knihomola: Kniha se čte dobře při obědě, protože je svázaná tak, že se nezavírá. Asi bych ji nedoporučila nosit do školy, protože je trochu většího formátu. Obálka knihy připomíná starou kůži a to je prostě krása.

Postavy v této recenzi popisovat nebudu, protože jich je docela dost. Myslím si, že každý najde tu svou oblíbenou. Možná bude jen na pár stranách a pak zmizí a možná s vámi bude až do konce. Nezbývá, než si knihu koupit, nebo půjčit v knihovně a najít tak tu svou oblíbenou.

"No..šlo by to mimo něj. Pokud s tím samozřejmě souhlasíte." Zvedla k Falkovi nejistý pohled. Cítila se ve svém rozhodování bez manžela příliš osamělá. Nemohl se jí divit. Nikdy nic takového nedělala. "Myslím, že to bylo vaše přání, paní Kateřino," připomněl jí. "Neplést do smluvního jednání žádnou další osobu." "Ale ano. Bylo to tak. Nesmíte se na mne zlobit, pane Falku, že jsem stále tak nerozhodná. Nemám s půjčováním peněz téměř žádné zkušenosti. O všem, co se týkalo našeho majetku, vždy rozhodoval můj muž. Ale na druhé straně je pravda, že on mělnický dvůr se vším, co k němu patří, se mnou vyženil. Mělnické panství patřilo mým rodičům, šlechtici Kolowratovi, a já je dostala jako věno. (Str. 173)

Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství Šulc - Švarc.

SPRÁVNÁ CHVÍLE NA ÚRYVEK: Charlotte Lyne - Kainovo dědictví

Takový můj malinkatý projekt. Líbí se mi projekty, kde vezmete právě čtenou knihu a zveřejníte náhodný úryvek a proto jsem se rozhodla vytvořit si to po svém. :) Inspirace: http://alipelis.blogspot.cz/2012/11/uryvkove-utery.html

Nevím jak u vás, ale na Opavsku dneska opravdu hodně prší a to je počasí leda tak na dvě věci, na spaní a čtení. Já teď čtu knihu Kainovo dědictví a o ni se chci s vámi podělit.

• Historický román
• Nakladatelství Brána
• Počet stran 428
• Rok vydání 2013
• Dějiště: Anglie konec 13. století
• Malá urozená dívka přijde o svůj domov a je vychovávána mnichy, teď se vzpomínky začínají vracet a mniši ji pro její vlastní dobro vyhánějí z jejího jediného domova.

Chvatně kráčel před hostem do chodby s otvory pro výdej jídla. Za sebou slyšel klepání berlí o kámen. Chodba byla nízká a vlhká, ale zde návštěvníka nikdo nespatří. 

"Jak hnusné." Host si vytřepal kapky z kožichu vskutku medvěd. "Tenhle temný koutek je vlastně k mordu nejvhodnější, že?" Randulf mu pohlédl do temné tváře. Leckdo v tomto muži spatřoval nejnebezpečnějšího člověka Anglie a nebyla snad jediné ukrutnosti, již by se od něj nenadál. Randulf by se od něj nadál i vraždy Svatého otce, a přesto se ho nebál. Stejně jako hrady i nejnebezpečnější muži mají své slabiny a návštěvníkovu slabinu neznal nikdo tak dobře jako on. "Co chceš?" otázal se příkře.

"Nenabídl bys ubohému mrzáku aspoň něco k sezení?"

"Toho ubohého mrzáka mě můžeš ušetřit. Ptal jsem se tě, co chceš, Adame, a nehodlám čekat na odpověď dlouho."

Str. 147