RECENZE: Dívka se sněhem ve vlasech - Ninni Schulman

Po opravdu dlouhé době jsem si znovu přečetla nějakou tu detektivní knihu. Jen náhodou jsem si vytáhla z hromádky právě Dívku se sněhem ve vlasech, která se odehrává v zimě na Nový rok. Skvělé, číst takovou knihu čtvrtého ledna, ještě umocňuje můj zážitek.

Moje hodnocení: 80 %

Novinářka Magdaléna Hamssonová je po čerstvém rozvodu. Stěhuje se zpět do svého rodného městečka, aby utekla myšlenkám na bývalého manžela a aby její syn vyrůstal na zdravějším a klidnějším venkově. Pevně věří, že je právě venkov pro jejího syna to nejbezpečnější místo na světě. Kriminalita v tomto zapomenutém kraji je téměř nulová, až do dne, kdy se ztratí dcera bohatého doktora. Magdaléna okamžitě využívá příležitosti a píše jeden článek za druhým. Chce sobě i konkurenčním novinám dokázat, že i v tomto malém městečku může její novinářská kariéra stoupat vzhůru. Policisté i desítky dobrovolníků prohledávají les a okolí. Výsledky nejsou dobré, je neskutečná zima, okolo několika centimetrové závěje, v těchto podmínkách se pátrací čety stále vracejí, aby se ohřály. Přeci jenom se nalezne tělo, nicméně hledaná dívka to není. Vlastně tuto dívku nehledá vůbec nikdo. Ani v jiných městech se po této dívce nepátrá, kdo to je a proč byla nalezena v lese? A kde je původně hledaná dívka? Jsou zločiny skutkem jednoho člověka? Policie tápe a Magdaléna je do případu zakousnutá jak bulldog do pošťáka a rozhodne se pátrat na vlastní pěst.

Kniha se mi opravdu moc líbila. Četla jsem ji téměř v kuse až do ranních hodin. Líbí se mi, že neteče všude okolo jen krev. Nemusím znát všechny ohavné detaily, které by na těle šly vidět. I když je hlavní postavou Magdaléna, tak se dá říci, že není sama. Příběh je vypravován hlavně z pohledu Magdalény, ale také kromě jí z pohledu policistů, také jsou v knize krátké výjevy z života i jiných postav, které se třeba příběhem jen letmo mihnou. Asi nejdůležitějšími jsou právě ty výjevy, které mají vysvětlovat, jak se důvěřivé dívky dostaly do nevěstince a jejich život tam. Některé postavy a jména mi hned v hlavě nenaskočili, proto mi občasné odbočení jinam dělalo hlavně ze začátku problémy se zorientováním, poté jména už byly známějšími a už to bylo v pořádku. Tedy až na výjimky.

Líbila se mi i milostná zápletka Magdalény a jejího bývalého milence, přeci jenom patřím k něžnějšímu pohlaví a tyhle věci mi v detektivce asi nikdy vadit nebudou. Případ z pohledu policistů měl také své kouzlo. Nahlédnutí do jejich osobního života bylo skvělé. Dá vám více možností, jak se poté na postavy a jejich chování dívat.

Kdybych měla říci, co se mi nelíbilo, tak asi pasáže z pohledu dívek, které byly pod vlivem pasáků. Nebylo to detailně popisované, ale i přesto mi to stačilo. Také mě překvapil laxní přístup policie, když dostala tip na vykřičený dům. Vražda je možná důležitější, ale policie tápala ve tmě a neměla nejmenší tušení, kdo mohl dívku zavraždit, tak klidně mohli dívky z hanbince zachránit. Také by mě zajímalo, kdo pasáky včas varoval. Byly dvě postavy, které to mohly být, ale vysvětlení jsem se nedočkala.

Tato detektivka z maloměsta, kde se všichni znají mi prostě a jednoduše kápla do noty. Opravdu pro mne povedená detektivka, kde není nic zbytečně natahováno. Soukromí postav a vyšetřování sehrálo rovný souboj, ani jedno nijak zvlášť nepřevyšuje to druhé. Magdaléna mi byla většinou sympatická (pokud zrovna nebyla protivná na policisty) a její vztah se synem se mi velmi líbil. A na co bych málem zapomněla, pro mě největším plusem je.. téměř ani na konci knihy nevíte, kdo byl vrah.

Děkuji nakladatelství Galatea za poskytnutí recenzního výtisku!!

RECENZE: Robin - Zdena Frýbová

Mé hodnocení: 50 %

Děti odletěly z rodného hnízda a Milena se svým mužem Rudolfem se těší na klidný život. To by ale nesměly být jejich děti, aby odešly bez velkého divadla okolo. Pro dobro rodičů, aby náhodou nezemřeli žalem, pořídí malé chlupaté štěňátko foxteriéra. Malá chlupatá kulička není zprvu ihned přijmuta zrovna s nadšením, pak ale vyhraje její roztomilost a nevinnost a ušáček zůstává v rodině. Co by taky takový malý plyšáček mohl udělat? Vždyť ani nebudou vědět, že je v bytě. Jak se mýlili. Robin, tak se pejsek jmenuje je ďábel v těle psíka. Nejenom, že je postrachem rodiny, ale i blízkého okolí. Kouše, štěká, utíká a zabíjí slepice. O problémy s ním není nouze, nejenže je vybíravý v jídle, nejenom má o sobě mínění, že jen kvůli něj se svět točí, ale i je rád naháněn po celé Praze a v lesích okolo rodinné chaty. Díky jeho kouskům je vyřčeno spoustu omluv a utraceno spoustu peněz na nápravy škod. Je to takový nevychovaný grázlík, který si za každou cenu dělá to, co sám chce.

Jakmile jsem vyslechla popis psa a seznam škod, které v ordinaci napáchal, byla jsem si jista, že je to Robin. Nejradši bych byla rovnou vyběhla z domu, ale pak jsem přece jenom zavolala Rudolfovi a Aleně. Rudolf měl poradu, takže jsem mu nechala vzkaz, zato Alena byla hotova okamžitě vyrazit. "Už letím, chytnu taxíka a jedu pro tebe. A vezmi do termosky teplou polívku, určitě je zubožený, no ať si mne ta baba nepřeje, ukradne cizího psa, budeme ji žalovat, a jestli ho tejrala, tak ji rozšlapu na místě, a vem s sebou taky piškoty." (str. 119)

Kromě Robina se v knize také vyskytují obě Mileniny děti. Honza a Alena četli v matčiných knihách o psychologii a rádi používají výroky z knih proti své matce, aby dosáhli svého. Jsou to chudáčci zbědovaní bez kousku soucitu a pochopení od rodičů, tak se tedy rádi prezentují. Ve většině knihy se objevují jako záchranáři a ochránci práv Robinka. Vždy jsou ochotní jít ho několik hodin hledat po celé Praze a skoro ani nemuknou. Jen aby Robinek nešel pryč. Alena vymýšlí samé bláznoviny a tak jednou přivede na chatu i svou přítelkyni z práce Ruth, která má problémy s manželem. Maminka psycholožka přece musí jejich ztroskotané manželství zachránit za každou cenu i přes její nesouhlas. Když se maminka k záchraně nemá, tak se do záchrany pustí sama Alena, která je rozhodnuta jít i přes mrtvoly, jen aby manželství své přítelkyně zachránila. Nebojí se použít jakýkoliv nástroj a příležitost. Při tom udělá nejeden přešlap a hloupost.

Můj názor:

Od tak vychvalované knihy jsem čekala o hodně více. Neříkám, že by kniha byla špatná, ale Robinek vesměs jen utíká, nebo něco rozkousává. V tomhle mi přijde kniha občas moc natáhnutá, přestože chápu, že utíká a tak musí občas utéct, ale nemusí ho v téměř polovině knihy někde hledat. Ani mi ty příhody nepřišly veselé, jako že ten pes byl nevychovaný až běda. Já bych ho asi na místě zabila a to jsem psomil. Myslím si, že mám s hafíkama, které s kamarádkou venčíme spoustu jiných a lepších historek, které by byly zábavnější.

Výčitky dětí na adresu matky mi přišly z počátku vtipně pojaté. Děti využívají matčiny psychologické profily a poučení proti ní samotné. Později už mě to dost rozčilovalo a nebavilo mě to číst. Naopak měla jsem chuť to přeskakovat. Pořád jen poslouchat, jak jsou nedoceněni a jak trpí kvůli matce depresemi, mě odrazovalo od čtení.

Oživením pro mě byla Ruth s jejím manželem. Ty způsoby, kterými je chtěla Alena stmelit, byly tak hloupé, že mě to vždy pobavilo. Asi nejlepší postavou byl otec rodiny, kterého nedokázalo téměř nic vytočit. Vše přešel s humorem a s klidnou hlavou. Dost jsem si ho oblíbila. Škoda jen, že hlavního psího hrdinu jsem měla nejméně ráda z celé knihy. Dokonce jsem měla chuť v polovině knihy knihu zaklapnout a nechat ji tak. Říkala jsem si, že o nic nepřijdu, moc se mi nechtělo pokračovat. Prostě místy jsem se nudila, a četla jsem knihu dál jen pro mou zásadu, že když něco rozečtu, tak to i dočtu. Nezasmála jsem se ani jednou, buď jsem suchar, nebo potřebuji něco víc. A tak knize dávám poloviční hodnocení. Nebylo to špatné, ale ani nějak úchvatné. Prostě to není jedna z těch knih, kterou bych doporučovala a vnucovala všem na potkání, což u některých knih, které mě uchvátí, dělám. :D

RECENZE: Francesca - Bertrice Small

NÁZEV: Francesca

AUTOR: Bertrice Small

SÉRIE: Dcery obchodníka s hedvábím

DÍL: Druhý

ROK VYDÁNÍ: 2013

STRAN: 328

ŽÁNR: Romantická, Erotická

NAKLADATEL: Baronet

PROVEDENÍ: Vázaná

VĚK: 18+

HODNOCENÍ: 87 %

Další příběh z nové série oblíbené autorky „Dcery obchodníka s hedvábím“ nás opět zavádí do renesanční Itálie. Po nezdaru s výběrem ženicha pro nejstarší dceru chce dát Giovanni Pietro D’Angelo své druhé dceři Francesce větší volnost při výběru manžela, dívka však všechny nápadníky odmítá a o sňatek nestojí vůbec. Zoufalí rodiče si neumí představit, že by dcera zůstala neprovdána, a tak ji víceméně lstí zaslíbí dědici vévody z Terreno Boscoso. Rozzuřená Francesca prchá do lesů, vydává se za služku v zájezdním hostinci a potká muže, který si získá její srdce – avšak budoucnost je pro ni přesto nejistá, neboť je nevěstou jiného… Dobrodružná historická romance nezklame nikoho z těch, kdo si Bertrice Small oblíbili.

Tuto knihu jsem si vybrala díky její podařené obálce. Zaujal mě sympatický muž a krásná žena v dobovém oblečení. Jelikož mám ráda romantické knihy pro ženy, zejména ty z dob dávno minulých, tak jsem si vybrala tuto knihu. Dlouho jsem žádnou knihu tohoto žánru nečetla a tak jsem byla ráda, že si něco takového po dlouhé době přečtu.

Kniha nemá žádný dlouhý úvod, právě naopak. Ihned na první straně se dozvídáme děj celé knihy. Starý vévoda má sice se svým jediným synem dobrý vztah, ale rád by se dočkal vnoučat. A tak se, i bez souhlasu svého syna, rozhodne a vyšle pro tři mladé dívky. Pro mladou hodnou a tichou Luisu, pro namyšlenou a intrikánkou Aceline a nakonec pro Francescu. Mladý vévoda stráví s děvčaty letní měsíce, aby na konci léta mohl říct, kterou z žen si vybral. Není pro něj lehké vybrat si mezi mladými slečnami. Jedna slečna nepřichází v úvahu, protože je již zadaná, druhá má vysoké postavení, ale je nesnesitelná. Zbývá jen jediná, ale s tou se skoro nezná. Dokonce, když ji oznámí, že si ji vybral, tak uteče do lesa. 

Není to žádná husička, která by dělala to, co se jí řekne. S tímto svazkem z celého srdce nesouhlasí. Když se v noci začne ochlazovat a dívka musí přespat v lese, pochopí, že nemyslela zrovna rozumně. Naštěstí ji druhý den do cesty přijde malinký hostinec. Dá se říci, že je to spíše malá chatka pro lovce, kteří se na zimu schovávají před nepřízní počasí. Mladá lady dostane práci jako pomocnice hospodské a musí se naučit všechny činnosti s tím spojené. Tato práce pro ni nebude vůbec lehká, lovci nejsou žádní džentlmeni, jsou to drsní muži, kteří nevidí ženu několik měsíců. Snoubenka lorda převlečená za služebnou musí ochránit svou nevinnost. Má to o to těžší, když se do ní zamiluje jeden lovec Carlo. Nemůžeme říct, že by náklonost nebyla oboustranná. Francesca je i přes její povahu poslušná, a i když stále zamilovaná do lovce, bere si lorda Raffaela. Jestli a jak k sobě najdou cestu, to nechám na Vás. Knihu si musíte přečíst sami. Zda-li Francesca zapomene na svou lesní lásku? Dokáže být dobrou ženou svému muži? V celém okolí vládne neklid, panství vévody je přesně uprostřed znepřátelených zemí. Co když se zachce francouzskému vladaři po této půdě? A co kdyby bylo jeho vojsko vedené zhrzeným otcem nevybrané nevěsty?

Tato kniha se četla opravdu rychle, není ani jedna strana, kde by se nic nedělo. Musím se tedy přiznat, že jsem poprvé ve svém životě přeskočila v knize stranu. Byla na ní popsána tehdejší politika a to se musím přiznat, že tohle mě nudilo.

Hrdinka mě překvapila, ze začátku knihy autorka píše, že je Francesca takový malý „rebel“. Nebylo tomu přesně tak, jak jsem si myslela.

Knihu doporučuji všem, kteří mají náladu trochu se odreagovat od všedního života. Pro milovnice romantických příběhů musím říct, že konec Vás asi nepotěší. Mě nepotěšil, po přečtení jsem měla pocit, jakoby chyběla kapitola. Nedostavil se úlevný pocit, jaký se mi dostaví po každém přečtení knihy, právě naopak, musela jsem nad tím přemýšlet a nedalo mi to spát.

Knihu k recenzi darovalo knihkupectví: