RECENZE: Francesca - Bertrice Small

NÁZEV: Francesca

AUTOR: Bertrice Small

SÉRIE: Dcery obchodníka s hedvábím

DÍL: Druhý

ROK VYDÁNÍ: 2013

STRAN: 328

ŽÁNR: Romantická, Erotická

NAKLADATEL: Baronet

PROVEDENÍ: Vázaná

VĚK: 18+

HODNOCENÍ: 87 %

Další příběh z nové série oblíbené autorky „Dcery obchodníka s hedvábím“ nás opět zavádí do renesanční Itálie. Po nezdaru s výběrem ženicha pro nejstarší dceru chce dát Giovanni Pietro D’Angelo své druhé dceři Francesce větší volnost při výběru manžela, dívka však všechny nápadníky odmítá a o sňatek nestojí vůbec. Zoufalí rodiče si neumí představit, že by dcera zůstala neprovdána, a tak ji víceméně lstí zaslíbí dědici vévody z Terreno Boscoso. Rozzuřená Francesca prchá do lesů, vydává se za služku v zájezdním hostinci a potká muže, který si získá její srdce – avšak budoucnost je pro ni přesto nejistá, neboť je nevěstou jiného… Dobrodružná historická romance nezklame nikoho z těch, kdo si Bertrice Small oblíbili.

Tuto knihu jsem si vybrala díky její podařené obálce. Zaujal mě sympatický muž a krásná žena v dobovém oblečení. Jelikož mám ráda romantické knihy pro ženy, zejména ty z dob dávno minulých, tak jsem si vybrala tuto knihu. Dlouho jsem žádnou knihu tohoto žánru nečetla a tak jsem byla ráda, že si něco takového po dlouhé době přečtu.

Kniha nemá žádný dlouhý úvod, právě naopak. Ihned na první straně se dozvídáme děj celé knihy. Starý vévoda má sice se svým jediným synem dobrý vztah, ale rád by se dočkal vnoučat. A tak se, i bez souhlasu svého syna, rozhodne a vyšle pro tři mladé dívky. Pro mladou hodnou a tichou Luisu, pro namyšlenou a intrikánkou Aceline a nakonec pro Francescu. Mladý vévoda stráví s děvčaty letní měsíce, aby na konci léta mohl říct, kterou z žen si vybral. Není pro něj lehké vybrat si mezi mladými slečnami. Jedna slečna nepřichází v úvahu, protože je již zadaná, druhá má vysoké postavení, ale je nesnesitelná. Zbývá jen jediná, ale s tou se skoro nezná. Dokonce, když ji oznámí, že si ji vybral, tak uteče do lesa. 

Není to žádná husička, která by dělala to, co se jí řekne. S tímto svazkem z celého srdce nesouhlasí. Když se v noci začne ochlazovat a dívka musí přespat v lese, pochopí, že nemyslela zrovna rozumně. Naštěstí ji druhý den do cesty přijde malinký hostinec. Dá se říci, že je to spíše malá chatka pro lovce, kteří se na zimu schovávají před nepřízní počasí. Mladá lady dostane práci jako pomocnice hospodské a musí se naučit všechny činnosti s tím spojené. Tato práce pro ni nebude vůbec lehká, lovci nejsou žádní džentlmeni, jsou to drsní muži, kteří nevidí ženu několik měsíců. Snoubenka lorda převlečená za služebnou musí ochránit svou nevinnost. Má to o to těžší, když se do ní zamiluje jeden lovec Carlo. Nemůžeme říct, že by náklonost nebyla oboustranná. Francesca je i přes její povahu poslušná, a i když stále zamilovaná do lovce, bere si lorda Raffaela. Jestli a jak k sobě najdou cestu, to nechám na Vás. Knihu si musíte přečíst sami. Zda-li Francesca zapomene na svou lesní lásku? Dokáže být dobrou ženou svému muži? V celém okolí vládne neklid, panství vévody je přesně uprostřed znepřátelených zemí. Co když se zachce francouzskému vladaři po této půdě? A co kdyby bylo jeho vojsko vedené zhrzeným otcem nevybrané nevěsty?

Tato kniha se četla opravdu rychle, není ani jedna strana, kde by se nic nedělo. Musím se tedy přiznat, že jsem poprvé ve svém životě přeskočila v knize stranu. Byla na ní popsána tehdejší politika a to se musím přiznat, že tohle mě nudilo.

Hrdinka mě překvapila, ze začátku knihy autorka píše, že je Francesca takový malý „rebel“. Nebylo tomu přesně tak, jak jsem si myslela.

Knihu doporučuji všem, kteří mají náladu trochu se odreagovat od všedního života. Pro milovnice romantických příběhů musím říct, že konec Vás asi nepotěší. Mě nepotěšil, po přečtení jsem měla pocit, jakoby chyběla kapitola. Nedostavil se úlevný pocit, jaký se mi dostaví po každém přečtení knihy, právě naopak, musela jsem nad tím přemýšlet a nedalo mi to spát.

Knihu k recenzi darovalo knihkupectví: 

RECENZE: S hlavou v oblacích (pejru) - Kateřina Petrusová

NÁZEV: S hlavou v oblacích (pejru)

AUTOR: Kateřina Petrusová

ROK VYDÁNÍ: 2013

ŽÁNR: Romantická

NAKLADATELSTVÍ: Fragment

PROVEDENÍ: Vázaná

VĚK: Bez omezení, já doporučuji 18+

HODNOCENÍ: 86%

Stačí okamžik a váš život může být vzhůru nohama! Něco o tom ví i Markéta, kreativní ředitelka malé reklamní agentury, které víkend v jižních Čechách změní život. Kam se poděla profesionálka z města, která to má v hlavě srovnané? Pár sebevíc příjemných chvil na vesnici po boku typického "vidláka" přece nemůže změnit celý pohled na svět! Nebo snad ano?...

Když mi přišla domů kniha Kateřiny Petrusové, byla jsem hodně překvapená její tloušťkou. Teda spíše tím, že je opravdu docela tenká. Řekla jsem si, že příběh nemůže být moc rozvinutý, ale knihu jsem dopředu neodsuzovala a udělala jsem dobře.

Markéta pracuje v reklamní agentuře, dá se říct, že je to typická Pražanda. Na vesnici a její obyvatelé se dívá svrchu. To se změní autonehodou, kdy Markéta při cestě ke svým přítelkyním, kvůli koni, zajede s autem do příkopu v jedné malé vesničce. Vidláci, jak nazývá obyvatele, zde chodí telefonovat ke hřbitovu, protože nikde jinde nemají signál.  Prostě idylka na venkově.

Jen díky této nehodě potkává statkáře Pavla, protivu a vidláka. Díky okolnostem, které nastanou, musí Markéta u tohoto muže přespat. Postupně si Pavel získává Markétini sympatie, až spolu prožijí krátký letní románek, který bude mít neočekávané a trvalé následky. Nakonec se překvapeně dozvídáme, jak si může takový vidlák dovolit horkovzdušný balón a nóbl auto. Tento závěr opravdu překvapil.

O této knize není moc co napsat, protože je kraťoulinká, to ale neznamená, že není pěkná.

Kniha je napsaná opravdu vtipně, mockrát jsem se u knihy zasmála.  Nejvíce mě pobavily scény se zvířaty. Hned ze začátku si Markéta povídala s koněm. Trošičku šiblá je ta holka. A scéna, kdy Markéta ukradne svou oblíbenou kočku k sobě do Prahy, byla velmi zábavná.

Nejvíce se mi asi líbilo toto přirovnání, asi ho začnu používat.

„Naučím vás létat.“

Nenapadla mě žádná adekvátní odpověď. Dokonalé pusto. Prázdno. Už chybělo jen klubko uschlých rostlin, které by se prokutálelo mou lebkou od ucha k uchu jako opuštěným městečkem ve westernu. (str. 22)

Takových vtipných pasáží je v knize více. Rozhodně knihu doporučuji, je to krásná oddechovka na dovolenou nebo na výlet. Já jsem si jí zpříjemnila víkend a nelituju pročtené soboty.

Líbí se mi autorčin humor, takže si asi přečtu i jinou její knihu.

„Přísahám, že to vypadá, jako kdyby tam ty ruce měl naschvál!“zasténala Kačenka. Dneska podruhé se pokoušela toho tvora v nestřeženém okamžiku odhalit, ale zase marně. „Tys mu řekla, že se na něj chystám, že jo!“ obvinila mě nešťastně. „Ne. Od rána jsem nahlas mluvila o tom, že jdu odpoledne na kosmetiku, na které se k břichu nikdo ani nepřiblíží,“ ušklíbla jsem se. „Jenže ten prevít je chytrej po mně, tak je jasný, že mě prokoukl.“ „Zkusíme to za týden,“ rozhodla má doktorka a kamarádka. Otřela hlavici ultrazvuku, vrátila ho zpátky do držáku a podala mi hrst papírových utěrek. Zatímco jsem utírala gel z podbřišku, slibovala jsem v duchu Flekovi, že za tohle nedostane tu autodráhu, kterou jsem předevčírem viděla v hračkářství a která mě naprosto uchvátila. Vždycky jsem takovou chtěla, jenže naši nezastávali názor, že by si holky měly v rámci genderové vyváženosti hrát i s autíčky. Já byla rozhodnutá si ji pořídit. Tedy, pořídit ji Flekovi. Ale teď, když zlobil? Pch... „Možná bychom to mohly zkusit u tebe doma? Nebo u mě?“ napadlo mě. Kateřina se ušklíbla a kývla bradou k ultrazvuku: „Rozhodně nehodlám tahat celou tuhle těžkou krávu přes půl Prahy, aby na mě pak tvůj potomek zase vystrčil zadek.“ (str. 71)

Tuto knihu k recenzi daroval Fragment, tímto mu chci poděkovat.