RECENZE: Dívka se sněhem ve vlasech - Ninni Schulman

Po opravdu dlouhé době jsem si znovu přečetla nějakou tu detektivní knihu. Jen náhodou jsem si vytáhla z hromádky právě Dívku se sněhem ve vlasech, která se odehrává v zimě na Nový rok. Skvělé, číst takovou knihu čtvrtého ledna, ještě umocňuje můj zážitek.

Moje hodnocení: 80 %

Novinářka Magdaléna Hamssonová je po čerstvém rozvodu. Stěhuje se zpět do svého rodného městečka, aby utekla myšlenkám na bývalého manžela a aby její syn vyrůstal na zdravějším a klidnějším venkově. Pevně věří, že je právě venkov pro jejího syna to nejbezpečnější místo na světě. Kriminalita v tomto zapomenutém kraji je téměř nulová, až do dne, kdy se ztratí dcera bohatého doktora. Magdaléna okamžitě využívá příležitosti a píše jeden článek za druhým. Chce sobě i konkurenčním novinám dokázat, že i v tomto malém městečku může její novinářská kariéra stoupat vzhůru. Policisté i desítky dobrovolníků prohledávají les a okolí. Výsledky nejsou dobré, je neskutečná zima, okolo několika centimetrové závěje, v těchto podmínkách se pátrací čety stále vracejí, aby se ohřály. Přeci jenom se nalezne tělo, nicméně hledaná dívka to není. Vlastně tuto dívku nehledá vůbec nikdo. Ani v jiných městech se po této dívce nepátrá, kdo to je a proč byla nalezena v lese? A kde je původně hledaná dívka? Jsou zločiny skutkem jednoho člověka? Policie tápe a Magdaléna je do případu zakousnutá jak bulldog do pošťáka a rozhodne se pátrat na vlastní pěst.

Kniha se mi opravdu moc líbila. Četla jsem ji téměř v kuse až do ranních hodin. Líbí se mi, že neteče všude okolo jen krev. Nemusím znát všechny ohavné detaily, které by na těle šly vidět. I když je hlavní postavou Magdaléna, tak se dá říci, že není sama. Příběh je vypravován hlavně z pohledu Magdalény, ale také kromě jí z pohledu policistů, také jsou v knize krátké výjevy z života i jiných postav, které se třeba příběhem jen letmo mihnou. Asi nejdůležitějšími jsou právě ty výjevy, které mají vysvětlovat, jak se důvěřivé dívky dostaly do nevěstince a jejich život tam. Některé postavy a jména mi hned v hlavě nenaskočili, proto mi občasné odbočení jinam dělalo hlavně ze začátku problémy se zorientováním, poté jména už byly známějšími a už to bylo v pořádku. Tedy až na výjimky.

Líbila se mi i milostná zápletka Magdalény a jejího bývalého milence, přeci jenom patřím k něžnějšímu pohlaví a tyhle věci mi v detektivce asi nikdy vadit nebudou. Případ z pohledu policistů měl také své kouzlo. Nahlédnutí do jejich osobního života bylo skvělé. Dá vám více možností, jak se poté na postavy a jejich chování dívat.

Kdybych měla říci, co se mi nelíbilo, tak asi pasáže z pohledu dívek, které byly pod vlivem pasáků. Nebylo to detailně popisované, ale i přesto mi to stačilo. Také mě překvapil laxní přístup policie, když dostala tip na vykřičený dům. Vražda je možná důležitější, ale policie tápala ve tmě a neměla nejmenší tušení, kdo mohl dívku zavraždit, tak klidně mohli dívky z hanbince zachránit. Také by mě zajímalo, kdo pasáky včas varoval. Byly dvě postavy, které to mohly být, ale vysvětlení jsem se nedočkala.

Tato detektivka z maloměsta, kde se všichni znají mi prostě a jednoduše kápla do noty. Opravdu pro mne povedená detektivka, kde není nic zbytečně natahováno. Soukromí postav a vyšetřování sehrálo rovný souboj, ani jedno nijak zvlášť nepřevyšuje to druhé. Magdaléna mi byla většinou sympatická (pokud zrovna nebyla protivná na policisty) a její vztah se synem se mi velmi líbil. A na co bych málem zapomněla, pro mě největším plusem je.. téměř ani na konci knihy nevíte, kdo byl vrah.

Děkuji nakladatelství Galatea za poskytnutí recenzního výtisku!!

RECENZE: Spiknutí v ulici Bílých plášťů - Jean-Francois Parot

Mé hodnocení: 50 %

Detektivní kniha odehrávající se v Paříži za vlády Ludvíka XV.  Mladý Nicolas Le Floch odjíždí od svého pěstouna do velkého a neznámého města Paříže, kde se má naučit práva. Jeho bystrost a doporučení jeho přátel ho dostane až k panu Sartine, obávanému a přísnému veliteli policie Ludvíka XV. Hned je nováčkovi svěřen velký úkol a to, vypátrat, kde zmizel jeden z policistů a co se s ním stalo. Později se nalezne rozčtvrcená mrtvola, která určitě patří nezvěstnému policistovi, nebo nepatří? Mladý Nicolas je hned po hlavě vržen do svého nového zaměstnání, při kterém se potkává s tou největší spodinou. Je jen na něm, aby případ vyšetřil a ve svém zájmu i zájmu státním, našel tajné listiny, které by mohly poškodit celé království.

"Ty panáku, dej ruce nahoru." Bourdeau poslechl, ale zároveň vykřikl: "Stráže, ke mně!" "Buď zticha, nebo po tobě pálím!" Uběhlo pár dlouhých vteřin. Všichni strnuli v očekávání. Nic se nedělo. "Na veterána jsi ztratil mušku, Poberto!" "Jestli nechceš, abych oddělal tvýho kamarádíčka," ozval se Žrout, "musíš mi říct, co tu pohledáváte." (str. 261)

Barvitý příběh o mladíkovi, který se učí chodit ve svém řemesle, se mi velice líbil. Prostředí Paříže, období okolo roku 1761 mě plně zaujalo autorovými popisy. Autor živě popisuje chutě jídel, splašky na ulicích i úctu mezi pány, že jsem si až místy říkala, jestli tam náhodou nežil. Nežil, ale vystudoval dějiny Paříže v 18. století. Vše bylo popsáno tak věrohodně a rozmanitě, že jsem měla pocit, jako by přede mnou běžel film. Všechny ty scény jsem si dokonale představila.

Opravdu hodně se mi líbilo zapojení skutečných osob a událostí do děje. V poznámkách bylo vždy vysvětleno, co je to za událost, nebo kdo tato osoba byla a co vykonala. Když se vám to číst nechtělo, tak jste se do poznámek podívat nemuseli a ničemu to nevadilo. Byla to spíše taková milá historická vložka, pokud byste se něco chtěli dozvědět. Nechybí již zmiňovaný Ludvík XV, Madame de Pompadour, kat, který popravil Ludvíka XVI, nebo známé místa, jako je vězení Bastila.  To se mi na některých historických knihách líbí, příběh je smyšlený, ale když se tam objevují tito lidé a známé místa, tak mám vždy pocit, jako by se příběh skutečně odehrál.

Postava Nicolase je milá, důvěřivá a vychytralá. Od řešení vraždy přeskočíme také sem tam na Nicolasův milostný život, který není ani trochu jednoduchý. Nejvíce jsem si zamilovala postavu kuchařky, která mluvila s přízvukem a tak nebylo snad ani jediné slovo vysloveno normálně. Nicolasův zájem o vaření byl nečekaný, ale líbil se mi.  Zajímavý koníček u muže v 18. století.

 Závěrem bych asi řekla jen to, že detektivní příběh se četl skoro sám. Strany ubíhaly, a já najednou byla v půli knihy, až jsem nakonec zdárně doběhla do konce. Vysvětlení bylo tak zamotané, že jste to opravdu nemohly tušit, že to provedli tito lidé a proč. Záhada tedy úspěšně zůstala zachována až do posledních stran. Trochu více jsem si přiblížila v povědomí Paříž a vyhledala jsem si, jak vypadá Bastila, tedy vypadala. Díky této knize jsem se dozvěděla historii tohoto známého vězení, kterou jsem si musela vyhledat, abych věděla, o čem čtu. Nebyla to jediná informace, která mi byla z doslechu známá, ale přesně jsem nevěděla, kdo, nebo co to je a tak jsem se obohatila o spoustu informací a to mě, historického milovníka vždy potěší.

Podle knih s hrdinou Nicolasem Le Floch vznikl stejnojmenný seriál o 10 dílech. Možná, že jej také někdy zkouknu. Nejvíce by mě zajímal samozřejmě díl, kterému by byla předlohou tato kniha, abych měla porovnání. :)

RECENZE: Neviditelný strážce - Dolores Redondo

Kniha Neviditelný strážce vydána roku 2013 v nakladatelství Panteon je dílo zatím neznámé autorky Dolores Redondo. Neviditelný strážce by měl být první knihou ze série Baztán.

Amaia Salazarová pracuje jako inspektorka, když se v jejím rodném městě stane vražda mladé dívky, tak se vrací zpět do míst, kterým se posledních několik let vyhýbala. Bohužel nemá na vybranou, je vybrána jako hlavní vyšetřující, což se nelíbí jejím mužským kolegům a hlavně jejich egům. I se svým mužem se na čas stěhuje ke své tetě a dvěma sestrám, aby mohla vraždu vyšetřovat, co nejblíže místu činu. Jak se později ukazuje, tak vražda není pouze jedna. V městečku se objevil sériový vrah, který vyhledává mladé dospívající dívky, které zabíjí většinou u řeky, oholí jim ohanbí a ozdobí je sladkým moučníkem. Amaia čelí tomuto vrahovi, své neplodnosti a i temným stínům své minulosti. Celkem dost věcí na jednu ženu.

Po stručném shrnutí děje bych ráda vyjádřila svůj názor na tuto knihu. Pokud budu brát knihu jako detektivní příběh, tak musím říct, že mi přišlo, že je v ní o vyšetřování opravdu málo. Navíc mytologické postavy jako ochránce lesa se mi do detektivky nehodí. Kdyby to zůstalo jen jako pověra, tak budiž, ale tím, že jej opravdu viděla a ještě ji pomáhal, to mi zkazilo dojem z celé knihy, po této události kniha ztrácí reálnost. Pokud knihu budu brát jako psychologický thriller, tak už by to bylo lepší. Kniha hlavně místo případu řeší vztahy mezi postavami. Láska muže, soudržnost rodiny, nenávist a závist to vše lze v knize nalézt. Časté popisy krajiny mě nijak nezaujaly, kromě tohoto mi v knize vadilo více věcí, ale vše rozepisovat nebudu. Když to řeknu v zkratce, tak by kniha z mého pohledu mohla být o spoustu stran zkrácená.

Mé nízké hodnocení vás nemusí odrazovat. Jen já jsem si s knihou nesedla do noty. Hrdinka mi sympatická nepřišla, její minulost byla deprimující, ano vím, že to tak mělo být, ale myslím si, že člověk má sám o sobě dost problémů a ještě číst takové věci. Děkuji, nechci. Četla jsem i lepší detektivky a tak se této knize omlouvám. Nicméně kniha byla napsána dobrým způsobem, četlo se to samo, ale obsah mi nesedl a proto, i když jsem knihu přečetla za dva dny, tak se do dalších dílů pouštět nebudu.

RECENZE: Ohnivý anděl - Yrsa Siguardardóttir

NÁZEV: Ohnivý anděl

ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Horfðu á mig

AUTOR: Yrsa Sigurdardóttir

ŽÁNR: Detektivka

SÉRIE: Tóra Gudmundsdóttir

DÍL: Pátý

STRAN: 376

ROK VYDÁNÍ: 2013

NAKLADATELSTVÍ: Metafora

PROVEDENÍ: Vázaná

VĚK: 18+

HODNOCENÍ: 99 %

Jaké hrůzy se děly za zdmi ústavu pro postižené, který lehl popelem? Nejlepší příběh od dob Přeletu na kukaččím hnízdem Islandská odpověď na Stiega Larssona! Detektivní thriller charakterizovaný slovy „žhavé smrtící plameny, ledově chladné lži“ je mrazivý i podmanivý jako sám Island, kde talentovaná autorka žije. Advokátka Tóra Gudmundsdóttir má toho nejděsivějšího klienta své kariéry. O její služby se zajímá duševně narušený sexuální deviant ve výkonu trestu. Nežádá však osvobození pro sebe. Přeje si propuštění Jakoba, mladíka s Downovým syndromem, který údajně založil požár v ústavu pro nemocné. Brzy nato začne Tóra dostávat prazvláštní esemesky a kdekdo jako by najednou měl co skrývat. Pitva ochrnuté neslyšící dívky pak přinese úděsné odhalení… Tóra si náhle připadá jako ve zlém snu. Vždyť, kde jinde než v nočních můrách píší neviditelné ruce na zamrzlé sklo divné znaky a kde se mrtvé au-pair dožadují, že budou dál hlídat své malé svěřence?

Je libo detektivní příběh s nádechem tajemna? Ohnivý anděl je přesně něco pro Vás!

Kniha Ohnivý anděl se nedá zařadit mezi mé obvykle čtené žánry. Většinou čtu právě nenáročné knihy u kterých si můžu odpočinout od školy, prostě vypnout mozek. Kdo by nechtěl na chvíli se stát někým jiným, hledat v jehličí stopy vlkodlaka, jestřábím okem sledovat prérii ze hřbetu svého koně anebo jen promilovat noc se svůdným šlechticem ve starodávném hradě? Tato kniha má nicméně závažnější téma. 

Budeme se spolu s advokátkou Tórou Gudmundsdóttir snažit zjistit pravdu o vyhořelém blázinci. Nebude to lehké, nejdříve musíme najít informace o všech příznacích nemocí, které se v domě vyskytovaly. Jen tak můžeme říci, kdo by byl anebo nebyl schopen dům podpálit, jen tak se na chvíli můžeme vžít do myšlení těchto lidí. O této knize dost napovídá již obálka. Kdo se podívá na přebal a řekne mi, jaký pocit z ní má, tak taková ta kniha přesně je. Tajemná a hrůzostrašná. 

Kniha mě navzdory tématu opravdu zaujala, až jsem hltala stranu za stranou. Dokázala jsem se do Tóry vžít, když propátrávala trosky bývalé léčebny, tak jsem měla za ní strach. Má představivost pracovala na plné obrátky, představovala jsem si, jak takový dům může vypadat. Hned mi naskočil obrázek jak vystřižený z hororu, kde problikávají světla a při rožnutí se může hned za tebou zjevit duch. Cítila jsem tu spáleninu všude kolem mě a mokro v botách, až tak jsem se do ní vžila. Tóře nezávidím ani trochu, ať už jejího klienta, tak i toho kdo si ji najal. Jak Tóra přišla ke svému klientovi? Zavolal jí sexuální deviant, který znásilňoval malé kluky. A tím to jen začíná. Její klient má Downův syndrom, jak může tedy prošetřit vraždu tří lidí, kteří v domě uhořeli? Když jí ani sám obviněný nedokáže smysluplně odpovědět na její otázky. Na povrch vystoupá hned několik nejasností ohledně případu. Tóra musí zjistit, zda byl Jakob obviněný právem anebo se stal jen obětovanou ovečkou.  Kdo a proč podpálil dům doopravdy? Nebo to přece jen byl obviněný chlapec? Kdo Tóře posílá tajemné indicie přes sms zprávy? Co ty zprávy mohou znamenat? A jakou souvislost má duch dívky strašící v jednom domě s vyhořelou léčebnou? Nechte si vyskočit hus kůži a přečtěte si Ohnivého anděla.

Veliké plus, které v knize vidím je tykání všech postav. V poznámce překladatele se dozvíme, že to je na Islandu běžné. Moc se mi to líbilo, postavy vám hned byli bližší. Jako by to byly kamarádi, i když je v knize záporná postava, tak tím tykáním její povýšenost ani nejde vidět. Tóra je sympatická vyšetřovatelka, která se hezky stará o svého přítele. Místo toho, aby ho nechala doma se svými rodiči, tak ho bere spolu vyšetřovat případ. To mi bylo opravdu sympatické, navíc jeho pohledy a postřehy k případu znamenaly něco nového v ději a velké oživení. 

Další veliké plus, které kniha má. Těch podezřelých je opravdu spousta, už si říkáte, „Ano, ten to udělal.“ a ještě si klepete na hlavu, že to vyšetřovatelka nevidí. Že ty důkazy přece jasně na něj ukazují. A ono ne, stačí otočit pár stran a je zase všechno úplně jinak. Do posledních stran čtenář netuší, kdo za tím vším stojí. A tak to má u detektivky být. Knihu určitě doporučuji, mně se neskutečně líbila a hned si budu objednávat další.

Poté ho brali na noc k sobě, což se patrně dívčinu duchovi nelíbilo. Stále se probouzeli, protože přikrývky jim bez zvláštního důvodu pomalu klouzaly na podlahu. Zpod postele se ozývalo škrábání, zprvu sotva slyšitelné, potom stále hlasitější a důraznější. Zvuky přestaly, jakmile Halli vstal, nakoukl pod postel a ospale zamumlal, že to jsou jistě zatracené myši. Žádné zvířátko však nikdy nespatřil. Stejný chlad, jaký vládl v Pésiho pokoji, naplňoval nyní ložnici rodičů, také se tu potila okna a kolísal proud. Kromě toho se před prahem dělaly malé loužičky, které ve tmě vypadaly jako krev, ale na světle se ukázalo, že je to voda. Přišli dva pokrývači, vylezli na střechu, ale nenašli žádná netěsná místa. Ze zpětného pohledu bylo neuvěřitelné, jak dlouho tohle všechno snášeli, aniž by vyhledali nějakou pomoc. Jednoho rána Berglinda oznámila, že už to déle nevydrží, že by dům měli ihned prodat bez ohledu na hospodářskou krizi a stagnaci trhu s nemovitostmi. Když se probudila, jejich šaty visely na skříni v ložnici, a to ne jen tak nějaké, nýbrž Halliho oblek s košilí a kravatou a s ním ladící Berglindino oblečení. Byly to přesně tytéž svršky, které měli na sobě toho večera, kdy chtěli slavit Vánoce. Když ale včera uléhali, na skříni rozhodně nic neviselo. Halliho to poprvé vyděsilo tak hrozně jako Berglindu, což jí nahnalo ještě větší strach, než už měla.

Recenzní výtisk poskytlo nakladatelství Metafora.