RECENZE: Vlčice a dívka - Henri Loevenbruck

V zemi Gaelie žila opuštěná dívka jménem Alea. Vesničané zrovna nemají rádi toulavé děti, které se živí malými krádežemi. Nestalo se tedy jen jednou, že dívce ošklivě nadávali, nebo po ní házeli různé shnilé ovoce. Její osud se změnil v den, kdy utekla na vřesoviště, aby se vyplakala. Tady v písku našla mrtvého muže. Muži stáhla z ruky prsten, protože věřila, že si za něj koupí alespoň na pár dní plný žaludek. Bohužel tento prsten způsobí více problémů, než radostí. Do vesnice přijíždí druid a začne se o Aleu vážně zajímat, a ne jen on. V zemi vládne nepokoj. Nikdo vlastně neví, zda zemi vládne panovník, nebo druidové. Ať už je tomu jakkoliv, měli by se spojit proti společnému nepříteli.

Kmen žijící pod zemí byl před dávnými lety vyhnán ze země a půdu si přivlastnili lidé. Tento národ chce svou zemi zpět a neváhá zabíjet a plenit vše okolo. Druidové jsou proto neklidní, ale to není jediný důvod. Jejich nejsilnější druid zemřel, jeho moc se dědí. Nikdo ale nezná dědice této moci. Získal ji odpadlý druid, nebo si před smrtí našel svého následovníka?

Zmatená Alea náhle přestala hloubit. Co to jen pod touhle vrstvou písku, právě uprostřed vřesoviště, může být? Látka, z níž byl předmět, jehož se dotkly její prsty, vyroben, v sobě měla cosi zvláštního. Bylo to něco, co sem rozhodně nepatřilo. Že by nějaký vzácný předmět? Ukryté peníze? Osiřelá dívka po celé své dětství pronásledovala štěstí, aniž by se jí kdy podařilo ho dosáhnout. (..) Kam až její paměť sahala, žila Alea sama a bez zastání. Neustále byla nucena bojovat o přežití, a tak jen zpovzdálí sledovala jak si jiné děti v jejím věku hrají a smějí se. (str.13)

V knize jsou hlavní tři dějové linie. Jedna sleduje sirotka Alelu a její putování přes celou zemi. Nalézání přátelství, lásky, ale také nebezpečí. Ve druhé linii poznáváme mladého učňovského druida Wiliama a ve třetí linii, ne méně důležité je popsán osud vlčice Imaly. Asi nejvíce mě zaujal příběh Wiliama. Byl mi sympatický hned od začátku. Líbilo se mi například, jak se dostal do učení druidů, i když na učení neměl peníze. Líbila se mi i jeho prozřetelnost a způsob, jakým uměl přesně odhadnout pravdy, které říkáme zaobalené ve složitých proslovech. Jeho hlavními přednostmi jsou inteligence a sebedůvěra. Mrzí mě, že se v knize neobjevoval ještě trochu více. Naopak nejvíce mě zklamala vlčice Imala. Hned na obálce knihy zabírá polovinu plochy, ale v příběhu se vyskytuje opravdu málo. Na druhou stranu se opravdu chová jako vlk. Lidí se bojí, loví, vychovává vlčata a podřizuje se alfa samici. Neumí mluvit a to je to hlavní. Ale přece víme, co se jí v hlavě odehrává. Autor nezapomene vše popsat. I přes to stále zůstává divokým zvířetem a to se mi líbilo.

 

Myslím si, že si v knize každý dokáže najít to své. Ať už si zamilujete věčně rozesmátého trpaslíka, nebo zamračeného, nicméně moudrého druida, tak lesní stvoření Sylvy, nebo vlky a skřítky. Nadpřirozených bytostí je zde opravdu dost. Líbilo se mi, že každá postava vyprávěla, jak se dostala tam, kde je teď. Když jsem poznala jejich minulost, byly mi hned bližší. Vím, že se v tomto často opakuji. Opravdu mám ráda, když vím, co postava dělala před tím, než se dostala do právě probíhajícího děje. Malé jiskření mezi dvěma mladými lidmi také nechybělo. Zajímavá pro mě byla hierarchie druidů a jejich pomocníků. Nechyběly různé obřady, druidové samozřejmě ovládají magii.

Imala již před několika dny opustila planinu a znovu se ponořila do lesa. Zahnal ji hrůzný výjev, kdy se trojice dvounožců z tábořiště, k němuž se přiblížila, utkala s dalšími dvounožci, kteří byli menší postavy a měli zelenou kůži. Výbuchy a plameny, jež při tomto podivném zápase vyšlehly, ji vylekaly, a tak bez rozmýšlení prchla a zastavila se až mnohem později, když už se ten šílený povyk přestal ozývat. Ode dne, kdy jí onen podivný černý vlk přinesl darem zajíce, nežrala, a začínal ji trápit hlad. (str.148)

Pokud vás alespoň trochu mé nastínění zaujalo, tak se můžete těšit na nové nadpřirozené bytosti. Také souboje s nepřáteli na život a na smrt. Kouzla, přátelství, inteligentní postavy. Děj se odehrává na více místech. Pod zemí, nad zemí, v lese, v pustině, na ulici nebo v přepychovém sídle. Nechybí vtipné pasáže, které se naopak střídají s vážnými. Kromě již zmiňovaných postav, je jich tady samozřejmě více. Okouzlí vás bardka se svými příběhy, zamrazí vás z procedur, které praktikují u druidů. Intriky jako na dvoře G. R. R. Martina. A pokud jste milovníci temna, máme tady také křížence Mozkomorů a  Nazgûli.

Ať už vás recenze zaujala, či nikoliv, neváhejte ji ohodnotit. Jestli vás dovede až k přečtení knihy, rozhodně se po přečtení ozvěte. Ráda diskutuji a porovnávám názory s jinými čtenáři na danou knihu.

RECENZE: Přivolávání - Kelley Armstrong

Dnes mám pro vás recenzi na knižní novinku vydanou tento týden. Jmenuje se Přivolávaní a jde o první díl ze série Nejtemnější síly. Podle goodreads by měly být tři díly této série + díly jako 1,5 2,5 3,5 a 3,6 rozhodně se máme na co těšit. A teď ke knize. Jestli už vás nebaví neustále se opakující hrdinové jako jsou upíři, čarodějky, draci a podobné, tak je kniha něco pro vás. Máme tady další young adult knihu a za mě ji můžu vřele doporučit. Originalita se jí neupře.

Chloe stejně jako každý z nás měla v dětství strach z temných sklepů a půd. Dětská představivost dokáže i z obyčejných stínů vytvořit obrovského ducha, který se hýbe a sleduje nás. Co když to není jen představivost? Chloe již není to malé děvčátko, chodí na střední školu, kde se jí přímo na školní chodbě zjeví mrtvý školník. Představivost? Chloe vystrašená k smrti z jeho zjevu prchá přes celou školu, nechápe, proč jí učitelé drží na zemi a nepomůžou jí. Snaží se s nimi bojovat a dostat se od přibližujícího se ducha co nejdál, to už ale přijíždí sanitka a odváží Chloe přivázanou na nosítkách. Na doporučení lékařů i školy se dostává do psychiatrické léčebny pro mladistvé. Přijmout svou diagnózu a začít se léčit není tak jednoduché, jak se zdá. Jak vysvětlit, že opravdu duchy vidí? Halucinace, nebo schizofrenie, ne ani jedno. Chloe je nekromantka. Vidí duchy, dokáže s nimi mluvit a dokonce dokáže i oživit jejich mrtvá těla. Už po krátkém pobytu zjišťuje, že není sama s nadpřirozenými schopnostmi. Je to náhoda, nebo záměr, že se hned několik „jiných“ dětí dostalo do stejného ústavu? Co po nich opravdu chtějí? Aby se vyléčily, nebo něco jiného?

Z této knihy jsem nadšená. Možná právě vyvrátím své vlastní tvrzení ze začátku, ale stojím si za tím. Kniha je opravdu originální, i když se tam nadpřirozené bytosti objevují, tak jako v jiných young adult knihách. Líbí se mi nová bytost nekromantka, ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak si nevzpomenu na žádnou knihu, kde by byla. A zasazení příběhu do blázince? To jsem rozhodně při pohledu na knihu nečekala. Překvapila mě a to hodně. Nenudila jsem se ani minutu. Stále se něco děje. I když nikdo nikoho nepronásleduje, nikdo s nikým nebojuje, tak je v knize akce až až. Postava Chloe byla sympatická, mladá holka, která pochybuje sama o sobě. Je blázen, nebo není? I když nemá matku, její otec je stále někde pryč, tak ji neuvidíte fňukat. Je přirozeně zvědavá, není přehnaně inteligentní, nedůvěřivá, tak jak by vypadala každá obyčejná holka. Lehce jí uvěříte, že je opravdová a hned se s ní sžijete.  I ostatní postavy nemají chybu. Jsou náladové, urážejí se, mstí se. Zápornou postavu musíte opravdu nenávidět a přitom vám je ji líto. Buran je buranem. Vše je tak, jak má být. Nevím, jak vydržím čekat do dalšího dílu. Rozhodně je to kniha, u které netušíte dopředu, co se stane. Žádné scény z červené knihovny, jen malé rozpačité náznaky. Nekromanta, která poznává sama sebe a svou sílu. To je zkrácený děj knihy.

Víc už asi nemám, co bych vychválila, protože bych vám řekla všechno. Jen s tím koncem mě spisovatelka naštvala. Nesnáším otevřené konce. Příběh běží a najednou je utnutý, vůbec nic není vyřešeno. Achjo, co zbývá, než čekat na další díl.

Když nás propustili, vyšli jsme společně na chodbu. Schválně jsem se loudala a zaobírala se imaginární skvrnou na svém tričku, aby šel napřed. Neměla jsem nejmenší chuť pokračovat v rozpačitých hovorech na tohle téma. Jenže on mi zastoupil cestu, paže stále složené na prsou a prsty si netrpělivě poklepával na své bicepsy. Věděla jsem, že mě v tom sklepě zachránil. Měla bych cítit vděk. A snad to tak i bylo. Ale teď najednou.. prostě nevím. Bolela mě hlava, pořád ještě jsem se cítila dotčena tím, jak mě teta odsoudila. (str. 202)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Galatea.

RECENZE: S láskou lvice - Christina Hachfeld - Tapukai

Mé hodnocení: 85 %

Afrika, země odkud údajně pocházíme všichni. Můžeme ji nenávidět za chudobu, nebo milovat pro její nádhernou přírodu a ještě krásnější faunu. Komu by se to nelíbilo jet se tam někdy podívat, samozřejmě sedět v ultra bezpečném autě, aby mi lev nekousl nos, a pozorovat ty krásné stvoření jako jsou zebry, žirafy v jejich přirozeném prostředí. Tento příběh se odehrává také v Africe, ale trochu jiné, než jakou ji známe.

Knihy o Africe nevyhledávám, ale když už se k nějaké dostanu, tak mě to opravdu baví číst. Kniha s Láskou lvice se ke mně dostala náhodou, někdo říká, že je to dost podobné Bílé masajce, to nemůžu posoudit, protože jsem tuto knihu nečetla.

Kniha popisuje deset let života ženy jménem Christina, její útrapy i radosti. Vše začíná smrtí Christinina manžela. Aby se vyrovnala se svým žalem, tak odjíždí do Afriky na dovolenou i se svými syny. Afričtí muži jí přímo učarují, jejich snědá pleť a korále na nahém těle. Netrvá to dlouho a zamiluje se do jednoho samburského válečníka, bohužel tento vztah nevydrží dlouho, když se plánuje svatba, Christine zjistí, že by byla už druhou ženou. A to ona rozhodně nechce, když manželka muže, tak jen jednou a jedinou. Z lásky mnoho nezbyde. Před svým odjezdem potká druhého válečníka Lpetatiho, ten v hotelu tancuje, aby si vydělal peníze pro svou rodinu. Lpetati vyznává svou lásku Christině, čekal jen na to, až nebude s předchozím mužem. Během týdne jejich známosti se dohodne druhá svatba, tentokrát s Lpetatim.

Přišlo mi to opravdu rychlé. Christine je ochotná vzdát se své kariéry v Německu i svého domova a odstěhovat se do Afriky. Vesnice, ve které žije Lpetati není vyspělá, žije se v hliněných chatrčích, hlavní náplní dne je starání o dobytek. Asi to musela být opravdu velká láska na první pohled, když se Christina ze dne na den rozhodla žít tímto způsobem. Tento domorodý kmen nikdy dopředu neví, kdy budou trpět hladem a žízní, stačí malá bouřka, hrom a na vesnici se řítí stádo slonů, bizonů, nebo jiného zvířectva. Krom těchto potíží se Christině žije s Lpetatim dobře, rodina ji přijala za svou. Jediná, kdo jim lásku nepřeje, je žena, která bydlí osamoceně na druhé straně hory. Když je požádá, jestli by nemohla žít s nimi v jejich domě a je odmítnuta, začne se mstít. Lpetatiho očaruje, aby se zamiloval do její dcery a ona tak získala jeho stádo a dům. Tím to začíná mezi Christinou a Lpetatim skřípat, začnou se hádat. Spolu odjíždí na pobřeží, aby vydělali nějaké peníze, ale Lpetati propadne alkoholu a dokonce okrádá samotnou Christine. Ta v hotelu pozná hudební skupinu a přidává se k ní. Mezi ní a Lpetatim vzniká obrovská průrva. Dokonce to vypadá na rozvod. Dojde to až do děsivých důsledků, které Christine neumí překonat. Její láska k Africe a Lpetatimu zůstává na svém místě. V jejím srdci. Jestli dokáže někdy Lpetatimu odpustit jeho hrozný čin a jeho chování, to ani Christine sama neví.

 

Pokud se chcete dozvědět spoustu věcí o Africe, tak knihu vřele doporučuju. Já ji četla jedním dechem, protože byla napsána dá se říct formou deníku. A přitom na sebe vše navazovalo, jako by mezi dny nebyly mezery. Jako by se události děly den za dnem a nebyl tam měsíc vynechán. Já do dnes nechápu, jak se autorka mohla tak rychle zamilovat a odejít žít do chatrče. Nechápu, že chce žít s mužem, který lže, krade a je i násilnický, který spal i s jinými ženami. No, je to ní, ale já bych s takovým mužem nebyla.

RECENZE: Gjorkové tajemství minulosti - Tereza Benešová

NÁZEV: Gjorkové tajemství minulosti
AUTOR: Tereza Benešová
ŽÁNR: Fantasy
NAKLADATELSTVÍ: Krigl
STRAN: 327
ROK VYDÁNÍ: 2012
PROVEDENÍ: Brožovaná
VĚK: 10+






Pod hladinou oceánu leží svět, o jehož existenci nemá lidstvo dodnes, ani ponětí. Dvanáctiletá Nefas o něm už pár let ví, ale teprve dnes nastal čas zařadit se mezi své. Mezi Gjorky. Nefas nechce nic víc, než najít konečně domov, pár přátel a zjistit proč vlastně musela vyrůstat stranou. V novém světě ji ale otevřená náruč rozhodně nečeká a její touha po kamarádech, se v mžiku smrskne na snahu proplout, a být neviditelná. Brzy sice zjišťuje, že pomoc může přijit z míst, odkud by ji nikdy nečekala, ale také, že kdo se ptá, mohl by dostat odpověď o kterou vlastně vůbec nestojí. Vstupte spolu s Nefas do místa, kde je všechno stejně nebezpečné, jako krásné a fascinující. Kde mají všichni svá malá tajemství a odraz minulosti je příliš silný na to, aby se dal jen tak překonat.

HODNOCENÍ: 50 %

"Nefas si vzala svůj batoh a vydala se za ní. Chůze ve vodě ji dělala trochu potíže. Měla pocit, že jestli se něčeho nepřidrží, nejspíš brzy někam odplave. Ale zdálo se, že profesorka s tím nemá nejmenší problém. Třeba nosí po kapsách kamení..napadlo ji. “Na to si zvyknete,”ozvalo se zepředu, jako by jí snad profesorka četla myšlenky."

Žila mezi upíry, ale není upír. Teď má opustit to jediné, co kdy poznala a vydat se pod hladinu moře.

Pod hladinou nežijí jen delfíni, žraloci a želvy. Žijí tam také Gjorkové. A kdo jsou vlastně ti Gjorkové?

Jsou to lidé jako my, akorát žijí pod vodou. Umějí pod vodou i dýchat a aby toho nebylo málo, tak i umí kouzlit. V moři si vybudovali své vlastní vesnice chráněné bariérami. V každé vesnici žijí Gjorkové s jiným nadáním. S nadáním na jiný element. Jsou tady elementy vody, větru, ohně a země. Každému Gjorkovi je při narození přiřazena jedna z těchto vesnic. Nefas se tady nenarodila, a tak musí být zařazena dodatečně.

Dostává se do gjorské školy, kde ji spolužáci nepřijmou zrovna tak, jak by si představovala. Je jiná, nevyrůstala s nimi a studenti se ji víceméně bojí, právě kvůli toho, že žila u upírů. Dost nepěkným způsobem dávají Nefas najevo, že ji mezi sebou nechtějí. Nefas se i přes to snaží studovat. Hodiny lektvarů, obrany a podobně jí nedělají problémy. Naštěstí má Nefas alespoň jednu kamarádku Selii, malého jedovatého hada, kterého si koupila spolu s školními pomůckami. S pomocí hodné učitelky se snaží hádka vycvičit. Netrvá to dlouho, a i Nefas si najde přátelé. Bohužel toto přátelství je zakázané. Nikomu se nelíbí, že by se měli přátelit studenti se dvou různých vesnic ve kterých vládne nevraživost už od dob dinosaurů. Nicméně Nefas to netrápí se svými novými přáteli získá podivnou knihu, které je psána v latinském jazyce, co v ní může být? Tři přátelé pročtou hromady knih, než zjistí o co jde. Výsledek je tak šokující, že se o tom ani učitelé nesmějí dozvědět. Dokonce kdyby je chytili, tak je můžou i vyloučit ze školy.

Nefas si musí vydobýt své místo ve škole a v životě. Zapřísahala se, že zjistí, kdo jsou její rodiče a proč ji nechtěli vychovávat. Spolu se svými novými přáteli nejednou zježí vlasy na hlavě učitelskému sboru. Oddechovou fantasy připomínající Harryho Pottera si určitě nenechte ujít.

Forma textu

Jde vidět, že knihu psala mladá autorka. Souvětí jsou krátká, převládá hovorová čeština. Nad některými výrazy jsem kroutila hlavou. Ne že by byly špatné to vůbec ne, ale jde prostě vidět, že hrdinka je v pubertě.

Ač nerada, tak musím říci, že mi kniha opravdu hodně připomínala Harryho Pottera. Ne nevěšte mě na šibenici, hned Vám doložím důkazy, kvůli kterým si to myslím. Nevím jestli autorka je fanynka Harryho Pottera, ale podobnosti si nejde nevšimnout. Až když jsem si začala psát do sešitu podobné, nebo stejné věci, tak mě napadlo se podívat i na jiné recenze. Potěšilo mě, že nejsem jediná, kdo si toho všiml. Už jsem si myslela, že jsem zaujatá a hledám ty podobnosti schválně. Nicméně podobností je tam opravdu dost, vypíšu je níže. Tak do poloviny knihy mi to opravdu hodně vadilo, ale překonala jsem se a četla jsem dál. Dobře jsem udělala, zhruba od té poloviny knihy jsou Gjorkové skutečně něčím jiným. Kniha mě nakonec i bavila.

Tady Vám vypíšu jen pár podobností, které jsem si zaznamenala do sešitu během čtení.

Nevím, zda je to náhoda, ale těch podobností je docela dost.

Postavy

Jak už jsem se zmínila v tabulce, kde porovnávám podobnosti, tak je tady hned několik podobných postav. Kdo by se snažil, tak v knize najde Hermionu, Hagrida ale i profesora Snapa. 

Jsou si opravdu hodně podobní.

Nefas je dobrým příkladem pro mladé čtenáře, protože se nevzdává a i když je šikanovaná, tak není zlomená. Na to, že ji má být dvanáct let mi přijde až moc rozumná. Ale ničemu to nevadí, její kamarád je na tom o něco hůře. Že by byl opravdu tak moc inteligentní, jak se v knize popisuje mi přijde opravdu dost nereálné. Ale nechme to tak. 

Zase na druhou stranu milovníci Harryho Pottera tady mají nový díl série. Když to tak řeknu. Pokud je mrzí, že už další díl není, tak si mohou přečíst toto. Na to, že je autorka blogerka, která se pokusila vydat knihu je to dost dobré. Každý nějak začíná a já autorce držím palce.

Tím bych tuto recenzi asi ukončila. Doufám, že si zase příště přečtete další recenzi s pozdravem Klára.

Děkuji nakladatelství Krigl za recenzní výtisk.

RECENZE: Čarodějka stínů - Kalayna Price

NÁZEV: Čarodějka stínů

NÁZEV ORIGINÁLU: Grave witch

AUTOR: Kalayna Price

ŽÁNR: Fantasy

SÉRIE: Alex Craft

DÍL: První

STRAN: 304

NAKLADATELSTVÍ: Baronet

ROK VYDÁNÍ: 2012

PROVEDENÍ: Vázaná

VĚK: 13+

Hodnocení: 50 %

Skutečnost, že stínová čarodějka Alex Craftová dokáže mluvit s mrtvými, neznamená, že se jí vždy zamlouvá, co se jí mrtví snaží říct… 
Coby soukromá vyšetřovatelka a policejní konzultantka viděla Alex Craftová už hodně důsledků černé magie. Ačkoli má dobré vztahy s Deathem, Smrtí samotnou, nic ji zatím nepřipravilo na její poslední případ. Alex vyšetřuje případ sériového vraha, když na ni zaútočí duch oběti, kterého povolala – a to by mělo být nemožné. Pokus o atentát na její osobu je neúspěšný jen proto, že na poslední chvíli zasáhne Death. A když vám i Smrt zachrání život, víte, že váš čeká špatný den… 
Alex se musí spojit s drsným detektivem z oddělení vražd Falinem Andrewsem, aby spolu případ vyřešili. Andrews ovšem něco ukrývá a jeho nechuť k Alex je víc než zřejmá. Andrewsovu pomoc bude ale Alex potřebovat, aby rozpletla zapletenou síť politiky reálného i nadpřirozeného světa a dostala vraha, jenž v rukou třímá moc tak zlověstnou, že to může nakonec stát Alex nejen její život, ale i duši…

Nejspíš to bude brát jako důkazní materiál. Policie mi oblečení ze včerejška stále nevrátila. Jestli to takhle bude pokračovat dál, celá garderoba mi skončí v malých papírových pytlících. Falin otevřel dveře na své straně a z kapsy vytáhl zapalovač. Beze slova přiložil plamen k tílku. "Hele! Co myslíte, že.." Top chytl plamenem a vzduch se naplnil pachem pálené látky. Vyskočila jsem z auta. " Jste šílenec." 

Celou dobu jsem přemýšlela, co mi to připomíná. Nakonec jsem si vzpomněla. Připomíná mi to knihu Magie mrtvých od Ilony Andrewers. Myslím si, že komu se líbila kniha Magie mrtvých, tak to je něco pro něj. Někdo tuto knihu přirovnává ke knihám Patricie Briggs a její hrdince Marcy Thmopson, ale jako velká fanynka a milovnice Marcy a jejího světa nemůžu souhlasit.

V knize jsou hned tři věci, které se mi nelíbí. Alexin pes PK, který má chocholku na hlavě, co je asi tak moc důležité, aby to bylo zmíněné hned na straně 81 a opět na straně 83. A navíc jeho jméno PK, u kterého se až nakonec dozvíme, že to znamená Princ Krasoň. Tak nevím, co je lepší. 

Alex (hlavní hrdinka) během celé knihy zadrží tak patnáctkrát dech, až zapomene dýchat. Nějak podobně je to tam popisováno. 

Mohla by se dát k potápěčům, když tak pilně cvičí zadržování dechu. Jinak knize nemám moc co vytknout. Sice jsem ji dala na databáziknih 3 hvězdy, ale jen z toho důvodu, že mně se to nelíbilo a ne, že by to bylo špatně napsané.

Teď k ději:

Alexis je čarodějka, kterou nesnáší její vlastní otec. Dokonce figuruje ve vládě, která je přímo proti všemu nadpřirozenému. Jednoho dne Alexis zavolá její sestra, která si ji objedná na vyvolání duše neboli stínu. Chce zjistit, jak zemřel bývalý guvernér, ne však všechno je podle jejich představ. Na Alex zaútočí duch, kterého vyvolá, což není normální. Nakazí se podivným kouzlem, které nikdo nezná a neumí ho vyléčit. Aby toho nebylo málo, ve městě někdo vraždí ženy. Asi kvůli rituálu, to nikdo neví. Alex se dostává na tenký led, někomu se její vyšetřování nelíbí a snaží se za každou cenu Alex zastavit. Alex je přiřazen protivný agent, který ji nedá ani na chvilku spát. Všechno se postupně tak zamotává, že nikdo netuší, kdo by mohl být viník vražd. Alex na to naštěstí není sama, má ducha, který se sám od sebe rád objevuje kdekoliv, kde je Alex. Rád by pomohl dopadnout svého vraha. Jak to vše dopadne, nechám už na Vás, abyste si to přečetli. :)