RECENZE: S hlavou v oblacích (pejru) - Kateřina Petrusová

NÁZEV: S hlavou v oblacích (pejru)

AUTOR: Kateřina Petrusová

ROK VYDÁNÍ: 2013

ŽÁNR: Romantická

NAKLADATELSTVÍ: Fragment

PROVEDENÍ: Vázaná

VĚK: Bez omezení, já doporučuji 18+

HODNOCENÍ: 86%

Stačí okamžik a váš život může být vzhůru nohama! Něco o tom ví i Markéta, kreativní ředitelka malé reklamní agentury, které víkend v jižních Čechách změní život. Kam se poděla profesionálka z města, která to má v hlavě srovnané? Pár sebevíc příjemných chvil na vesnici po boku typického "vidláka" přece nemůže změnit celý pohled na svět! Nebo snad ano?...

Když mi přišla domů kniha Kateřiny Petrusové, byla jsem hodně překvapená její tloušťkou. Teda spíše tím, že je opravdu docela tenká. Řekla jsem si, že příběh nemůže být moc rozvinutý, ale knihu jsem dopředu neodsuzovala a udělala jsem dobře.

Markéta pracuje v reklamní agentuře, dá se říct, že je to typická Pražanda. Na vesnici a její obyvatelé se dívá svrchu. To se změní autonehodou, kdy Markéta při cestě ke svým přítelkyním, kvůli koni, zajede s autem do příkopu v jedné malé vesničce. Vidláci, jak nazývá obyvatele, zde chodí telefonovat ke hřbitovu, protože nikde jinde nemají signál.  Prostě idylka na venkově.

Jen díky této nehodě potkává statkáře Pavla, protivu a vidláka. Díky okolnostem, které nastanou, musí Markéta u tohoto muže přespat. Postupně si Pavel získává Markétini sympatie, až spolu prožijí krátký letní románek, který bude mít neočekávané a trvalé následky. Nakonec se překvapeně dozvídáme, jak si může takový vidlák dovolit horkovzdušný balón a nóbl auto. Tento závěr opravdu překvapil.

O této knize není moc co napsat, protože je kraťoulinká, to ale neznamená, že není pěkná.

Kniha je napsaná opravdu vtipně, mockrát jsem se u knihy zasmála.  Nejvíce mě pobavily scény se zvířaty. Hned ze začátku si Markéta povídala s koněm. Trošičku šiblá je ta holka. A scéna, kdy Markéta ukradne svou oblíbenou kočku k sobě do Prahy, byla velmi zábavná.

Nejvíce se mi asi líbilo toto přirovnání, asi ho začnu používat.

„Naučím vás létat.“

Nenapadla mě žádná adekvátní odpověď. Dokonalé pusto. Prázdno. Už chybělo jen klubko uschlých rostlin, které by se prokutálelo mou lebkou od ucha k uchu jako opuštěným městečkem ve westernu. (str. 22)

Takových vtipných pasáží je v knize více. Rozhodně knihu doporučuji, je to krásná oddechovka na dovolenou nebo na výlet. Já jsem si jí zpříjemnila víkend a nelituju pročtené soboty.

Líbí se mi autorčin humor, takže si asi přečtu i jinou její knihu.

„Přísahám, že to vypadá, jako kdyby tam ty ruce měl naschvál!“zasténala Kačenka. Dneska podruhé se pokoušela toho tvora v nestřeženém okamžiku odhalit, ale zase marně. „Tys mu řekla, že se na něj chystám, že jo!“ obvinila mě nešťastně. „Ne. Od rána jsem nahlas mluvila o tom, že jdu odpoledne na kosmetiku, na které se k břichu nikdo ani nepřiblíží,“ ušklíbla jsem se. „Jenže ten prevít je chytrej po mně, tak je jasný, že mě prokoukl.“ „Zkusíme to za týden,“ rozhodla má doktorka a kamarádka. Otřela hlavici ultrazvuku, vrátila ho zpátky do držáku a podala mi hrst papírových utěrek. Zatímco jsem utírala gel z podbřišku, slibovala jsem v duchu Flekovi, že za tohle nedostane tu autodráhu, kterou jsem předevčírem viděla v hračkářství a která mě naprosto uchvátila. Vždycky jsem takovou chtěla, jenže naši nezastávali názor, že by si holky měly v rámci genderové vyváženosti hrát i s autíčky. Já byla rozhodnutá si ji pořídit. Tedy, pořídit ji Flekovi. Ale teď, když zlobil? Pch... „Možná bychom to mohly zkusit u tebe doma? Nebo u mě?“ napadlo mě. Kateřina se ušklíbla a kývla bradou k ultrazvuku: „Rozhodně nehodlám tahat celou tuhle těžkou krávu přes půl Prahy, aby na mě pak tvůj potomek zase vystrčil zadek.“ (str. 71)

Tuto knihu k recenzi daroval Fragment, tímto mu chci poděkovat.