RECENZE: Hrej tajně - Emma Hart

 Mé hodnocení: 95 %

Hraj tajně je druhým příběhem ze série The game. Recenzi na první díl si můžete přečíst ZDE. Jak už to tak bývá u romantických knih, které jsou v sérii, tak dostávají v následujících knihách více prostoru vedlejší postavy. Tentokrát to je Megan a Aston, kdo četl první díl, tak zná. V prvním díle se mi zdál Aston jako blbec, ale v této knize jsem si ho zamilovala.

Aston je stejně jako jeho kamarád Braden sukničkář. Nedělá to ani tak pro potěšení, ale spíš aby na chvíli zapomněl. Nemá zrovna nejhezčí vzpomínky na dětství. Měl trochu problémy s matkou a tak jej vychovával starouš. Starouš je nová postava, kterou si rozhodně zamilujete. Je to starší pán zahalený v kouři z tabáku, ale duchem je mladý a hlavně je vtipný. Nerada jsem se s ním po přečtení loučila. Megan si z předchozího dílu moc nepamatuju, ale v tomto díle jsem si ji oblíbila. Holka z bohaté rodiny, která vůbec není rozmazlená, nebo namyšlená a co víc knihomolové nastražte ouška, ráda čte!!  Jednoho víkendu po sobě Aston a Megan zatouží a tak spolu hupsnou do postele. Úlet na jednu noc, říkali si, ale z jedné se stala druhá i třetí. Aston začne cítit, že tahle holka není jako ostatní. Zajímá se o něj a ona zajímá jeho. V začínající romanci by nebyl žádný háček nebýt Bradena, který se rád chová jako velký bratr a chrání Megan před všemi kluky v okolí, jen pro jistotu, aby ji žádný nemohl ublížit.

Společným tématem těchto dvou knih Hrej hráčem a Hrej tajně je temná minulost jednoho z páru. Aston má svého kostlivce ve skříni, kvůli kterému má nízké sebevědomí sám o sobě. Proto se chová někdy jako blbec. Oproti prvnímu dílu mi tento přišel uvěřitelnější. Hlavně rodinné problémy, které v prvním díle vycházely ze strachu z bratra, který jsem úplně nechápala. V tomto díle jsem hlavnímu hrdinovy jeho nízké sebevědomí nevyčítala, chápala jsem ho. V prvním díle mi do plných 100 % v hodnocení vadila ta sázka. Málo uvěřitelná, v jeden čas dva lidé si dají stejnou vsázku, ale tento příběh by se mohl klidně stát komukoliv z nás.

Za mě přečíst? Určitě ano, ano a ještě jednou ano. Většině se sice líbí více první díl, ale mě právě tento. To jsou přesně takové romantické knihy, které potřebuji, když chci číst o lásce, kde musí překročit nějakou překážku. Jsou to útlé knížky, takže vím, že když si pomyslím „Hmm teď bych měla chuť na nějakou romantickou knížku, ale nemám teď zrovna moc času na čtení“, tak si mohu vzít jednu z knih Emmy Hart a za den ji mám přelouskanou. Můj mozek dostane to, co chtěl. Bude po přečtení plout na obloze mezi hvězdami a na očích budu mít růžové brýle. A to je podle mého názoru občas třeba. Přečíst takovouto odlehčující četbu. Můžu říct, že jsem teď měla menší čtecí blok a tato kniha mě nastartovala a já za týden přečetla hned několik knih a to si myslím, že něco znamená.

Děkuji nakladatelství Galatea za poskytnutí recenzního výtisku. 

RECENZE: Žádný sex, je úterý - Tracy Bloomová

O tom, že stará láska nerezaví, se přesvědčila hlavní hrdinka této knihy Katy. Po několika letech potká na školním srazu svého bývalého přítele, který jí kdysi zlomil srdce. Matthew konečně dostává šanci na to, aby se mohl omluvit a tak ani chvíli neváhá. V první chvíli, to vypadá, že Katy by ho nejraději zakopala na zahradě, ale nakonec si všechno vypovídají a skončí spolu v posteli. To je už ale druhý Matthewův omyl. Vypadá to na hezký happyend, ale Matthew je ženatý a Katy má přítele.

Ben, Katyin přítel sice nemá kupu peněz a velký dům, je to mlaďounký učitel tělocviku, ale rozhodně to není páprda pod pantoflem jako Matthew. A tak je Katy vržena do pocitů nejistoty, který muž je vlastně otcem dítěte, zvládne se starat o dítě, a koho vlastně miluje?

Kniha Žádný sex je úterý je vtipně psaný příběh o milostném trojúhelníku a starostech spojených s těhotenstvím. Katynine bouření hormonů, hektolitry slz, hlášky pubertálních kamarádů Bena, a co by nesmělo chybět, teplý zhýčkaný kamarád. Mimochodem Daniel, teplý přítel mi připomínal opravdu hodně Michela z Gilmorových děvčat, nemohla jsem si pomoct.

Tato kniha je pěkná oddechovka na dovolenou, nebo zimní večery. Vtipně popisuje souboj dvou mužů o dítě, které je určitě jejich, kdy připomínají spíše dva kohouty při kohoutích zápasech. Opravdu mě pobavil způsob, jakým autorka poukazuje na typy lidí, kteří i v krizových situacích se musí řídit příručkami.

Katy je normální holka, která dělá chyby, jako my všichni. Matthew je tím dokonalým mužem, jakého by chtěla každá žena. A Ben je prostě Ben. Neuctivý, neví, kdy má zavřít tu svoji pusu. Ale přesto uvnitř zranitelný a citlivý. Každá si musí najít toho svého favorita, kterému bude fandit, pro mě je to Ben a opravdu jsem posledních 20 stran seděla a držela mu palce, aby Katy byla s ním.

Kniha má i pokračování Žádný sex, máme dítě, tak tu si musím přečíst také, protože by mi Ben chyběl. Po přečtení jsem lamentovala, proč kniha nebyla delší.

"Ráda bych vám všem popřála hodně štěstí," pronesla Joan na závěr lekce. "Teď si pořádně zatleskejme. Dobrá práce, bando." Všichni trochu zmateně pohlédli jeden na druhého. A je to tu. Velký den může nastat. Nakonec se zvedli, rozpačitě se objali a navzájem si popřáli hodně štěstí. Charlene dokonce zvládla na Danielův pokyn obejmout i Matthewa. Po tom, co s Danielem vypracovala cvičení, proměnila se z Tygra zase v Medvídka Pú a poskakovala jako správná puberťačka.

Děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

RECENZE: S láskou lvice - Christina Hachfeld - Tapukai

Mé hodnocení: 85 %

Afrika, země odkud údajně pocházíme všichni. Můžeme ji nenávidět za chudobu, nebo milovat pro její nádhernou přírodu a ještě krásnější faunu. Komu by se to nelíbilo jet se tam někdy podívat, samozřejmě sedět v ultra bezpečném autě, aby mi lev nekousl nos, a pozorovat ty krásné stvoření jako jsou zebry, žirafy v jejich přirozeném prostředí. Tento příběh se odehrává také v Africe, ale trochu jiné, než jakou ji známe.

Knihy o Africe nevyhledávám, ale když už se k nějaké dostanu, tak mě to opravdu baví číst. Kniha s Láskou lvice se ke mně dostala náhodou, někdo říká, že je to dost podobné Bílé masajce, to nemůžu posoudit, protože jsem tuto knihu nečetla.

Kniha popisuje deset let života ženy jménem Christina, její útrapy i radosti. Vše začíná smrtí Christinina manžela. Aby se vyrovnala se svým žalem, tak odjíždí do Afriky na dovolenou i se svými syny. Afričtí muži jí přímo učarují, jejich snědá pleť a korále na nahém těle. Netrvá to dlouho a zamiluje se do jednoho samburského válečníka, bohužel tento vztah nevydrží dlouho, když se plánuje svatba, Christine zjistí, že by byla už druhou ženou. A to ona rozhodně nechce, když manželka muže, tak jen jednou a jedinou. Z lásky mnoho nezbyde. Před svým odjezdem potká druhého válečníka Lpetatiho, ten v hotelu tancuje, aby si vydělal peníze pro svou rodinu. Lpetati vyznává svou lásku Christině, čekal jen na to, až nebude s předchozím mužem. Během týdne jejich známosti se dohodne druhá svatba, tentokrát s Lpetatim.

Přišlo mi to opravdu rychlé. Christine je ochotná vzdát se své kariéry v Německu i svého domova a odstěhovat se do Afriky. Vesnice, ve které žije Lpetati není vyspělá, žije se v hliněných chatrčích, hlavní náplní dne je starání o dobytek. Asi to musela být opravdu velká láska na první pohled, když se Christina ze dne na den rozhodla žít tímto způsobem. Tento domorodý kmen nikdy dopředu neví, kdy budou trpět hladem a žízní, stačí malá bouřka, hrom a na vesnici se řítí stádo slonů, bizonů, nebo jiného zvířectva. Krom těchto potíží se Christině žije s Lpetatim dobře, rodina ji přijala za svou. Jediná, kdo jim lásku nepřeje, je žena, která bydlí osamoceně na druhé straně hory. Když je požádá, jestli by nemohla žít s nimi v jejich domě a je odmítnuta, začne se mstít. Lpetatiho očaruje, aby se zamiloval do její dcery a ona tak získala jeho stádo a dům. Tím to začíná mezi Christinou a Lpetatim skřípat, začnou se hádat. Spolu odjíždí na pobřeží, aby vydělali nějaké peníze, ale Lpetati propadne alkoholu a dokonce okrádá samotnou Christine. Ta v hotelu pozná hudební skupinu a přidává se k ní. Mezi ní a Lpetatim vzniká obrovská průrva. Dokonce to vypadá na rozvod. Dojde to až do děsivých důsledků, které Christine neumí překonat. Její láska k Africe a Lpetatimu zůstává na svém místě. V jejím srdci. Jestli dokáže někdy Lpetatimu odpustit jeho hrozný čin a jeho chování, to ani Christine sama neví.

 

Pokud se chcete dozvědět spoustu věcí o Africe, tak knihu vřele doporučuju. Já ji četla jedním dechem, protože byla napsána dá se říct formou deníku. A přitom na sebe vše navazovalo, jako by mezi dny nebyly mezery. Jako by se události děly den za dnem a nebyl tam měsíc vynechán. Já do dnes nechápu, jak se autorka mohla tak rychle zamilovat a odejít žít do chatrče. Nechápu, že chce žít s mužem, který lže, krade a je i násilnický, který spal i s jinými ženami. No, je to ní, ale já bych s takovým mužem nebyla.

RECENZE: Nebezpečná láska - Kateřina Petrusová

NÁZEV: Nebezpečná láska

AUTOR: Kateřina Petrusová

SÉRIE: Bavettovi

DÍL: První

ROK VYDÁNÍ: 2012

STRAN: 376

ŽÁNR: Romantická

NAKLADATEL: Fragment

PROVEDENÍ: Vázaná

HODNOCENÍ: 89 %

Na doporučení posledního zaměstnavatele získá mladá newyorská ošetřovatelka Paige práci v rodině Bavettových, bohatých podnikatelů pocházejících z Itálie. Má se starat o jejich syna Michaela, mladého muže, který se po autonehodě duševně vrátil do období svého dětství. Paige si k němu postupně nachází cestu a Michael si ji velice oblíbí. Postupem času Paige přichází na to, že se dostala do newyorského podsvětí a její zaměstnavatelé jsou součástí mafie. Co se stane, až se jednou Michael probere? Dostane se Paige ze spárů Bavettových, když odhalila jejich tajemství? 

Tuto knihu jsem si vybrala, protože na mě už dlouhou dobu pokukovala ze všech stran. Jak to mám ve zvyku, nepřečetla jsem si anotaci a ani se nepodívala na hodnocení na databáziknih. Po knize Francesca jsem si chtěla přečíst jiný žánr. V domnění, že je kniha Nebezpečná láska detektivka, jsem se do ní pustila.

Kniha nám představuje mladou sebevědomou ženu Paige, ano v překladu strana, ale píše se to jinak. Paige pracuje jako pečovatelka u starého a nemocného muže. Paige má opravdu velmi ráda starého pána, ten však zemře a Paige si musí jít hledat novou práci. S tou jí naštěstí pomůže její bývalý zaměstnavatel, který ji doporučí svému dlouholetému příteli. Paige se ocitá v bohaté rodině, která má nemocného syna Michaela. Michael měl vážnou autonehodu a po nehodě se jeho mozek uzavřel před okolím, stal se z něj znovu tříletý kluk. Měl tělo dospělého muže, ale chování malého kluka. 

Paige svými schopnostmi přesvědčí rodinu o tom, že je schopná se o něj postarat. Bez udání důvodu je vyhnána na pusté místo, kde je pouze chata a les. Michael jede s ní, údajně kvůli jejich bezpečnosti. Paige se seznamuje se svým svěřencem, který dělá hlouposti, jako každý malý kluk. Rád se kouká na Spidermana a hraje si s autíčky. Občas si nechtěně ublíží a občas se ztratí. Paige zrovna nemá jednoduchou práci, není lehké jít s dospělým mužem mezi lidi, když se chová jako malý. Nicméně právě proto je kniha velmi zábavná a velmi čtivá. O klukovské kousky zde není nouze. 

Kuchařka a člen ochranky Johnny jsou přesně takoví členové rodiny, které by si přál každý. Díky těmto dvěma postavám byla kniha přívětivější. Ráda jsem se nechala překvapit nějakou hláškou Johnnyho. Teď se vrátím zpět k malému Michaelovi, který se jednoho dne probere do své dřívější podoby. Tedy, začne myslet jako zdravý třicetiletý muž. Paige je zmatená, Michael se do ní zamiloval a ona netuší, zda si Michael pamatuje, jak se k němu chovala, když byl mimo sebe. Možná proto si myslí, že jí miluje, protože má v paměti, že jí má rád. Paige také není imunní, bohužel také nedokáže rozeznat, zda má ráda malého Michaela, nebo už jeho velkou kopii. Aby toho nebylo málo, tak se Paige dozvídá, proč je celá Michaelova rodina tak bohatá. Jsou to mafiáni, bohužel se přeřekne před řidičem a pak neví, zda ji někdo nepřijde zaříznout ve spánku. Přijme Paige vědomě svou lásku k Michaelovi? A pokud ano, jak by ji mohla vůbec přijmout do rodiny Michaelova matka, která ji nenávidí? Smíří se někdy Paige s tím, že je muž, o kterého se tak dlouho starala a možná je do něj zamilovaná, mafián?

Kniha byla perfektní, opravdu si čím dál více oblibuji spisovatelku Kateřinu Petrusovou. Mé sympatie si již získala knihou S hlavou v oblacích, ale touto knihou si mě zcela získala. Rozhodně si musím přečíst druhý díl. Kniha byla přečtená během dvou dnů. Nápad muže, který se chová jako dítě byl prostě skvělý. Ani na stránce jsem se nenudila, přesto musím přiznat, že jsem konec uhodla. Myslím si, že by se kniha mohla líbit obzvláště ženám, které děti mají a nebo je už měly. Protože určitě vyvádějí ty samé věci, co Michael.

„A ten jejich syn?“ zajímala jsem se. Řidič ale jen omluvně zavrtěl hlavou. Nejspíš nic nevěděl, navíc se musel věnovat řízení, protože jsme se dostali na čtyřproudovou silnici, která byla teď ve špičce hodně ucpaná. Sjeli jsme přímo na exitu Centrum a zamířili mezi mrakodrapy. Obdivovala jsem jistotu, s jakou se řidič proplétal mezi taxíky a messengery na skútrech. Byl výborný. Najednou, jen kousek od Times Square, jsme zahnuli a vypadalo to, že necháme auto přímo na chodníku. Než jsem se stačila leknout, vjeli jsme do podzemních garáží. Řidič zajel až dozadu a zastavil na jednom z míst označených nápisem Bavetta, hned naproti výtahu. Vystoupil a otevřel mi dveře. Už zase mi nervózně bušilo srdce a ruce jsem měla úplně ledové. Nevěděla jsem, co tu teď v garáži budu dělat, ale řidič se na mě mile usmál a ukázal k výtahu: „Vezmu vás nahoru, slečno.“ „Bezva,“ vydechla jsem úlevně a vydala se za ním. Výtah byl na klíč a řidič ho měl v kapse zvlášť, připnutý k očíslovanému štítku. Mlčky jsme čekali a já si v duchu znovu připomínala, jak se chovat, co říkat, že se mám lidem dívat do očí. 

Ještě jsem naposledy zkontrolovala složku s diplomem, licencí a doporučeními předchozích zaměstnavatelů. Jen pan Russo mi to svoje bude muset dát ústně. S pípnutím se otevřely dveře výtahu, nastoupili jsme. Byla tam nad sebou jen dvě tlačítka. Řidič stiskl to horní, dveře se zavřely a my vyrazili nahoru. Ve výtahu chyběl ukazatel poschodí, ve kterém jsme se právě nacházeli, takže jsem neměla ponětí, jak dlouho a jak vysoko jsme jeli. Že jsme na místě, jsem poznala podle nepříjemného zhoupnutí žaludku. Dveře se otevřely a přede mnou se objevila vstupní hala. I když jsem se hodně snažila nevypadat jako slabomyslná, ohromením jsem otevřela pusu. Huňatý koberec a přímo naproti výtahu velká skleněná plastika, nasvícená zespodu barevnými světly. V noci musela vypadat úchvatně, už teď byla nádherná. Pozorovala jsem ji s takovým zaujetím, že jsem neslyšela přicházet ženu v tmavém oblečení, dokud nepozdravila. Koberec tlumil kroky. „Dobrý den, slečno Adamsová,“ ozvalo se vedle mě a já sebou škubla. Ženě mohlo být tak čtyřicet a vypadala hodně vážně.

 Rty semknuté do přísné čárky a ani stopa po vráskách od smíchu. Nepodala mi ruku a já se o to také nepokusila, protože jsem si přeříkala pravidla etikety. Pokynula řidiči, který zase nastoupil do výtahu, a pak mi řekla: „Jsem asistentka pana Bavetty. Ještě jednají, mám vás zatím dovést do Michaelova pokoje, abyste se mohli seznámit.“ Přikývla jsem a následovala ji. Hned za rohem se hala změnila v dlouhou chodbu a já s překvapením zjistila, že byt má dvě patra. Asistentka se vydala po schodech nahoru. Ani na vteřinu nezaváhala, přestože schody byly skleněné a bylo skrze ně vidět na zem. Nedělalo mi to dobře, musela jsem se pevně držet zábradlí a zírat té ženské na zadek. Nechápala jsem, jak se tady může pohybovat dítě, navíc pravděpodobně handicapované. Vystoupaly jsme do patra a prošly chodbou dál do útrob bytu. Zastavila před jedněmi z dveří a kývla na mě: „Můžete dovnitř. Pokud se rozčílí, prostě odejděte. Berte to jako součást přijímacího pohovoru.“ Otočila se, podpatky odklapaly zase po schodech dolů. Už jsem si nepřipadala tak nadšeně. Byt byl moc nóbl, plný na první pohled drahých věcí. A asistentka byla vážně nepříjemná. Nikde ani stopa po přítomnosti dítěte. Bála jsem se, že ten chudák strávil celý život zavřený v tomhle pokoji. Na to bych opravdu neměla. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. Napočítala jsem do pěti, a když se nic neozvalo, otevřela jsem dveře a vstoupila. Nebyl to dětský pokoj. A zároveň byl. Velké letiště z nějakého drahého dřeva, na něm tmavě šedé saténové povlečení.

 Po pravé straně těžké tmavé police, teď zrovna prázdné. U okna stála šedá kožená pohovka a konferenční stolek. Na stěnách prosvítaly obdélníky po obrazech, které někdo odnesl. A všude ležely hračky. Auta, logické hry, stavebnice, figurky zvířat ze statku, postavičky hasičů. Autodráha. Vláčky. Spousta pomalovaných papírů a pastelek. Nikde žádné dítě. Za dveřmi vedle postele se ozvalo spláchnutí. Slyšela jsem téct vodu v umyvadle – moje nervozita dosáhlala vrcholu. Pak se otočila klika a do ložnice vešel dospělý muž. Tedy… Vypadal jako dospělý muž. Na první pohled. Mohlo mu být nanejvýš třicet. Vysoký, štíhlý, ale ne hubený, tmavé vlasy, tmavé oči, strniště. Na sobě měl džíny a bílé tričko s límečkem, na kterém byl flek od něčeho čokoládového. Zaraženě mě sledoval a já určitě vypadala stejně. Protože i když vypadal naprosto zdravě, v jeho očích bylo něco jinak. Ten pohled byl neuvěřitelně… dětský. Bezelstný, upřímný. Zvědavý. Pořád ještě mi to pořádně nedocházelo, nebyla jsem si jistá, ale skoro to vypadalo, že tohle byl vážně syn, o kterého bych se měla starat. Jen byl tak trochu dospělý. A zároveň nebyl. „Ahoj,“ vydechla jsem. Sklopil oči. „Ty jsi Michael?“ pokračovala jsem a snažila se znít mile. Rozpačitě přešlápl a pak si rychlým pohybem dřepl. Popadl do velkých rukou papír a oranžovou voskovku, postavil se a natáhl ke mně ruce. Podíval se mi do očí, zeširoka se usmál a zeptal se: „Umíš nakreslit hasiče?“

(úryvek jsem si vypůjčila ze stránky http://www.katerinapetrusova.cz/knizky/nebezpecna-laska/pokus/ )

PS: Možná někdo poznal Oresta Villanuevu ze seriálu Má tlustá valentýna. Musím se přiznat, že se mi sem perfektně hodil, syn bohatých rodičů a navíc je to opravdu krásný chlap. Ano přiznávám, jsem zamilovaná. :P :)

Knihu k recenzi poskytlo nakladatelství Fragment, tímto mu děkuji.

Více zde: http://bookskla.webnode.cz/products/nebezpecna-laska-katerina-petrusova/
Vytvořte si vlastní stránky zdarma: http://www.webnode.cz