RECENZE: Golem - Karel Štorkán

Kniha Golem spisovatele Karla Štorkána byla vydána v roce 2013, je součástí třídílné série Pražské židovské kroniky. Pan Štorkán krom těchto kronik napsal také knihy jako Kroniky katů Mydlářů a knihy pro mládež Sbohem maturito.

Kniha o Golemovi se „nečekaně“ odehrává v Praze. Krom znalostí pražských památek, by měl každý znát alespoň jednu pověst z naší minulosti. Ta o Golemovi patří naštěstí mezi ty známější díky pohádce Císařův pekař. Řekla bych, že nemusím vysvětlovat, kdo je to Golem, ale i v dnešní době se najdou tací, kteří pohádku neviděli a proto pro vysvětlenou. Golem je stvoření, věc chcete-li stvořená z hlíny pomocí magie rabi  Löwem pro ochranu židů. Ve většině zpodobnění a popisů je Golem opravdu hromada hlíny, která se dá oživit šémem (v pohádce zpodobněný kuličkou, v knize svitkem).  Pan Štorkán vykreslil Golema jako obyčejného muže, který sice vznikl z hlíny, ale krom velké síly není k rozeznání od obyčejných lidí. Zničit se nedá, rána po hlavě rýčem je pro něj jako pohlazení, v jedné ruce udrží i čtyři muže. A takový je Golem, velký silný, chránící Židy před křesťany.

Ale proč vlastně museli být Židé chráněni? Židé jsou pronásledování, snad od té doby, co svět existuje. Ať si vzpomeneme na středověk a křižácké války, nebo na druhou světovou válku. Přesný důvod vám nepovím, protože nejsem ani křesťan a ani nevyznávám judaismus, tudíž na odlišné chápání víry se a jejich nenávist navzájem nedokážu pochopit. Tento příběh se odehrává ve středověké Praze, kde vládne „překvapivě“ Rudolf II. Nenávist křesťanů každým dnem stoupá, ne jen, že rozbíjejí výklady v obchodech a kradou zboží, neštítí se ani podpalování domů a vraždění. S tím se snaží bojovat obchodník Maisl, který má s císařem dobré vztahy. Císař si od něj často půjčuje peníze na svá tažení, které nevrací a proto má vůči obchodníkovi dluh, který nehodlá splácet. Souhlasí tedy s tím, co ho nejméně bolí, dá židům jisté privilegia, které se nelíbí ostatním obyvatelům Prahy jak jinak. Tak se jen přiživuje nenávist a tím víc přibývá požadavků na císaře z obou stran.

Netušila jsem, že je kniha rozkouskovaná na různé menší příběhy obyvatel z židovského města. Když se nelíbí jeden příběh, může vás zaujmout jiný. A přesto to není příběhová kniha, všechny zmíněné postavy a jejich osudy jsou navzájem propleteny, takže v knize mají své místo. Nejenže to knihu oživuje, přiznejme si, koho by bavilo číst 300 stran o Golemovi, který rozbíjí jednu hlavu za druhou, ale i přibližuje jejich nelehký život v tehdejší době. Překvapilo mě, že se zmínka o rabi Löwovi objevuje až v polovině knihy, čekala jsem, že celá kniha bude o Golemovi, když se tak jmenuje. Pořád na každé straně jsem čekala, kdy se slavný Golem objeví a on byl stále v sypkém stádiu někde na louce.

Na knize se mi asi nejvíce líbily fakta, na kterých kniha stavěla. Týká se to především různých informací o životě židů, o kterých jsem vůbec netušila, nebo o Rudolfu II. Všechny informace jsem neověřovala, ale co jsem tak ze zvědavosti vyhledala, se s knihou opravdu shodovalo a tak knihu doporučuji všem, kteří mají rádi historii obzvlášť naší české země.  Kapitoly jsou krátké, takže doporučuji jako četbu před spaním pro ty, kteří nedokáží jít spát, aniž by dočetli kapitolu.

Nejvíce bych vyzdvihla zpracování knihy. Já si potrpím na krásné písmo, v některých knihách i na nějaké pěkné ilustrace. Tato knihy splňuje pro mě vše, co mi dokáže zpříjemnit četbu. Na ukázku jsem vám vyfotografovala pár ukázek. Jen menší postřeh knihomola: Kniha se čte dobře při obědě, protože je svázaná tak, že se nezavírá. Asi bych ji nedoporučila nosit do školy, protože je trochu většího formátu. Obálka knihy připomíná starou kůži a to je prostě krása.

Postavy v této recenzi popisovat nebudu, protože jich je docela dost. Myslím si, že každý najde tu svou oblíbenou. Možná bude jen na pár stranách a pak zmizí a možná s vámi bude až do konce. Nezbývá, než si knihu koupit, nebo půjčit v knihovně a najít tak tu svou oblíbenou.

"No..šlo by to mimo něj. Pokud s tím samozřejmě souhlasíte." Zvedla k Falkovi nejistý pohled. Cítila se ve svém rozhodování bez manžela příliš osamělá. Nemohl se jí divit. Nikdy nic takového nedělala. "Myslím, že to bylo vaše přání, paní Kateřino," připomněl jí. "Neplést do smluvního jednání žádnou další osobu." "Ale ano. Bylo to tak. Nesmíte se na mne zlobit, pane Falku, že jsem stále tak nerozhodná. Nemám s půjčováním peněz téměř žádné zkušenosti. O všem, co se týkalo našeho majetku, vždy rozhodoval můj muž. Ale na druhé straně je pravda, že on mělnický dvůr se vším, co k němu patří, se mnou vyženil. Mělnické panství patřilo mým rodičům, šlechtici Kolowratovi, a já je dostala jako věno. (Str. 173)

Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství Šulc - Švarc.

KNIŽNÍ PŘÍRŮSTKY: Červen 2014

Jelikož jsem trochu utrácela peníze, které jsem dostala na narozeniny, tak musím začít psát tento příspěvek už teď. Tímto zdravím Lucku, vím, že to pokaždé čteš a minule jsi říkala, že jich mám nějak málo, tak to nyní napravuji. :) Asi začnu..

Zatím se má sbírka rozrostla o 13 kousků, nepočítám knihy, které ještě mají dorazit. Pak budu muset tuto fotku přefotit. :) Hromada vypadá strašidelně, ale moc peněz jsem za ní nedala. Čtyři knihy jsou recenzní výtisky, čtyři knihy jsou z bazaru a pět knih je z výprodeje. :)

Začnu recenzními výtisky. Žádný sex je úterý jsem vzala ze zvědavosti po diskutování na facebooku se na ní docela těším. :) Trochu se knihcentra bojím po té "skvělé" knize Sex v Praze, tak uvidíme, co bude tohle za poklad. Pak tady mám knihy z nakladatelství Galatea. Na knihy Hrej hráčem a Hrej tajně vidím pořád na internetu spoustu recenzí, já se přiznám, že jsem je nečetla. Dopředu nechci nikdy vědět, o čem kniha je. Nečtu ani anotace, ale po přečtení k knihy čtu i recenze, abych věděla, jestli mám s někým stejný názor na knihu, tak uvidíme, jak tohle dopadne. :) Přivolávání je žhavá novinka, tak do té se pustím asi jako první, vypadá opravdu skvěle. Musela jsem se s knihami hodinu muckat. :)

Pak jsou tady knihy z bazaru. Na Drakie jsem zvědavá, protože knihu znám jen podle obálky. Ani nevím, co se o ní říká.

 Znamení vlka jsem chtěla už od jeho vydání a Splynutí jsem prostě musela mít!! Vlci!!! Víc nemusím dodávat.

Ale asi největší radost mám z této knihy. Znáte to, někde zahlédnete knihu, uděláte i na vás nečekanou věc a přečtete si anotaci, přečtete si nadšené komentáře na knihu a řeknete si, tu prostě chci. A tak jsem to měla já s touto knihou. :)

Knihy z Krnova. To si tak jednou jedu na slavnostní vyřazení a předání maturitního vysvědčení a najednou stojím se spolužačkou v obchodě s knihami a mám plnou náruč knih. :) Ve správný čas na špatném místě, nebo správném? :) 0:) Tak si to představte, tak vybírám jen jednu knihu, kterou si odnesu a prodavačka mi řekne, že je 50 % sleva na všechny knihy. Musím podotknout, že už tak to je obchod s levnými knihami. Nákup za 300 Kč. :P :) Mapu v kůži jsem vyhlížela už dlouho a ona tam pokaždé v tom obchodě ležela a já váhala, jestli si ji vzít a nebo ne. Tak ji mám :) Drood mě zaujal hlavně tloušťkou, jak je kniha tlustá a ještě levná, tak je moje. A série o Siegfridovi bude pro mě překvapením, protože krom tohoto faktu nevím o knihách vůbec nic. :)

KNIŽNÍ PŘÍRŮSTKY: Květen 2014

Další měsíc pryč, maturita za mnou, konečně čas na čtení. :) Teda to jsem si myslela. Nakonec mi aktivní tcháneček hned na první den "prázdnin" zařídil brigádu na poli. Takže nakonec ten čas na čtení tak velký není, když přijdu utahaná a v 16h padám do postele s náznaky infarktu. :D. Takže snad za dva měsíce ten čas bude. Pokud mě nesežere hejno komárů, nebo nezašlape stádo vyplašených zajíců, jo a taky se může stát, že se ztratím v kukuřici, až povyroste těch mých 150 cenťáčků mě asi nezachrání. :D Dost vykecávání, jdeme na knížky.

Konečně mě můj modrý zub přestal zlobit a tak přináším čerstvé zprávy, teda fotky jsem chtěla říct. :) (Modrý zub je moje pojmenování Bluetooth). Poslušně hlásím, že knih je 7. Z toho jsou dva recenzní výtisky. Nad zbytkem zaplakala moje peněženka. 

Total price: 895 Kč

Cena nákupu: 80 Kč. Více mě stálo poštovné, než tyto dvě knihy. Vydřiduši. :/ :D To jsou ty dlouho vzpomínané knihy, na které jsem čekala týden z knihkupectví Bux.cz. No asi si tam už nic nekoupím.

Maso od šibenice jsem už i stihla přečíst, pořád se snažím odhodlat se sirkami v očích, abych po práci napsala recenzi, ale nedaří se. Hodně mě to překvapilo, myslela jsem, že ji prodám a ne. Zůstává u mě v knihovničce. 

Malér Eyrová mě zaujal, už ani nevím kde. Asi rok jsem ji sháněla na databáziknih v bazaru. A nakonec ji koupím tak levně novou. :) Hodnocení je vysoké a mě se líbí to téma: Knihy. Může to knihomolovi chybět v knihovně? :)

Tady máme dva recenzní výtisky. Percyho jsem stihla přečíst v týdnu, kdy pršelo a nešlo se na pole. Recenzi můžete najít u mě na blogu. :) A Templářská relikvie je z nakladatelství Metafora. Chtěla jsem první dva díly této série, a nebyly. Radili jsme se s paní a nemělo by to navazovat, tak snad to bude dobré no. :) Jsem z toho nervozní. Pořád čtení odkládám a přitom mám ráda jak templáře, tak knihy na způsob Dana Browna. A Chloe Palov je prý Dan Brown v sukni. :)

Moje vlčí mánie zažívá nejlepší měsíc z roku. Nedělejte poplach jsem četla na čtečce a moooc se mi to líbilo. Vypráví vlastně příběh vědce, který zkoumá vlka v přirozeném prostředí. Je to knížka stará, dokonce rozpadlá, některé listy jsou volně, ale i tak jsem ráda, že ji mám. Osamělou vlčici jsem nečetla, trochu mě zklamala. Ano, věděla jsem, že tam bude dost fotografií, ale nečekala jsem, že tolik. Fotky jsou na celou stranu, někdy i 5 stan je fotek. Textu minimálně. Během půl hodiny jsem se dostala do poloviny knihy. Asi poputuje dál. 

A to nejlepší nakonec. Odměna za maturitu, ne nemám tak hodné rodiče. Odměnila jsem se sama. :D A už mi vrtá v kebulce, že bych si za první výplatu z brigády mohla koupit druhý díl. Sice je to drsná představa, že mě to bude stát den práce, ale tak já se možná obětuji. :D

Tak zatím ahoj šílenci, už mi přišly knihy nové, ale ty už zařadím do Knižních přírůstků červnových. 

PS: Stav knihovny po 20 narozeninách. Darovaných knih: 0. Bééé nikdo mě nemá rád, jsem adoptovaná. :D

RECENZE: Zloděj blesku - Rick Riordan

Zase se zatmělo a v dálce slyším blesky. Už je
nevnímám jako dřív, není to uklidňující, znamená to, že se bohové zlobí. Diovi někdo ukradl jeho nejmocnější zbraň, mocný blesk.  Jak už to tak bývá mezi sourozenci, tak i bozi začnou podezřívat jeden druhého. Moc tomu nepomáhají ani stoleté sváry mezi jednotlivými bohy. Blesk může navrátit jen jeden člověk, ještě není ani pravým mužem, zatím je jen malým chlapcem. Jmenuje se Percy Jackson a podle orákula by to mohl být právě on, komu se podaří navrátit ztracený blesk a urovnat sváry mezi bohy a zabránit tím válce.

Percy Jackson si připadá jako mnozí z nás, jako mimoň. Podle oficiálních rozsudků je tak trochu hyperaktivní, trpí poruchou pozornosti a je dyslektik. Mimo to se mu často stane nehoda, po které ho pošlou na další školu.  Poslední kapkou byla učitelka matematiky, která se proměnila na Erínyi a chtěla Percyho zabít, proč? Percy se dozvídá, že není jen tak obyčejným smrtelníkem, je polobohem. Synem lidské ženy a boha z Olympu. Dostává se do speciálního tábora, kde žijí jen polokrevní teenageři.  Jeho instruktorem se stává kentaur, zjišťuje, že jeho jediný přítel je satyr a to není všechno. K Percymu se přihlásí i jeho božský otec, je podezřelý z krádeže Diova blesku a Percy by měl očistit jeho jméno.  Vydává se tedy na výpravu i se svými přáteli, aby blesk našel a získal ho zpět. 

Kniha se odehrává v 21. století v Americe, přišlo mi to divné. Řečtí bohové, kteří mají sídlo na  Empire State Building? Bůh války jako motorkář? Poseidón jako beach boy z Účastníků zájezdu Michala Viewegha? Je pravda, že neznám tak dobře řecké báje, abych dokázala porovnat, jestli popisy příšer a bohů sedí. Zeus se mi jevil jako trouba, který si nevidí na špičku nosu, zato Hádes mi byl sympatický opravdu hodně. Vůbec celý Erebos a nejvíc Kerberos (=pes, který má tři hlavy) se mi líbili nejvíce. V tomto díle zastávají nejdůležitější role bohové: Poseidón, Áres, Zeus a Hádes. Můžeme se tady setkat s Medúzou, chimérou, Minotaurem,… Percy jako hrdina mi je sympatický, nemá to v rodině lehké. Skoro všechny šarvátky přežije jen tak tak, takže to není žádný Superman. A to se mi na něm líbí. 

Celkově knihu hodnotím pozitivně. S hrdinou se dá sžít, protože to není zase až tak moc výjimečný kluk. Jeho meč sice vždy vystřelí z propisky, no dokázala bych vymyslet spoustu lepších věcí, kde by se meč mohl skrývat, ale to nevadí. Propiska se mi moc k starému Řecku nehodí. Kniha by měla být určena asi pro mladší čtenáře, ale to mi nevadilo. Jako fantasy se mi kniha líbila. Sice už jsem dokázala předvídat, že všichni, se kterými se Percy setká se promění na nějakou potvoru, ale co. Přečetla jsem to opravdu za dva dny, a to už poukazuje na to, že je kniha dobrá. Já mám ve zvyku knihu pořád odkládat a pak se nemám k tomu, abych znovu se začetla. Ale Percy mi na dva dny nahradil mého přítele. :D Na nic jiného jsem neměla čas.

Sebral jsem šátek. Růžově se třpytil a nepopsatelně voněl - po růžích nebo kytkách z hor. Po něčem příjemném. Trochu zasněně jsem se usmál a zrovna jsem se chystal otřít si šátek o tvář, když mi ho Annabeth vytrhla z ruky a nacpala si ho do kapsy. "Tohle teda nedělej. Nezapleť se do těch milostných hrátek." "Co?" "Prostě vezmi ten štít, chaluhový mozečku, a vypadneme odtud." Jakmile jsem na ten štít sáhl, věděl jsem, že jsme v maléru. Má ruka protrhla něco, co ho spojovalo s palubní deskou. Možná pavučina, pomyslel jsem si, ale pak jsem se podíval na tu věc na své dlani a viděl jsem, že je to nějaké kovové vlákno, tak jemné, že bylo skoro neviditelné. Nastražený drát. "Počkej," brzdila mě Annabeth. "Pozdě." "Tady na boku člunu je další řecké písmeno, další éta. Tohle je past." (Str. 253)

Moje hodnocení: 78 %

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment.

RECENZE: S láskou lvice - Christina Hachfeld - Tapukai

Mé hodnocení: 85 %

Afrika, země odkud údajně pocházíme všichni. Můžeme ji nenávidět za chudobu, nebo milovat pro její nádhernou přírodu a ještě krásnější faunu. Komu by se to nelíbilo jet se tam někdy podívat, samozřejmě sedět v ultra bezpečném autě, aby mi lev nekousl nos, a pozorovat ty krásné stvoření jako jsou zebry, žirafy v jejich přirozeném prostředí. Tento příběh se odehrává také v Africe, ale trochu jiné, než jakou ji známe.

Knihy o Africe nevyhledávám, ale když už se k nějaké dostanu, tak mě to opravdu baví číst. Kniha s Láskou lvice se ke mně dostala náhodou, někdo říká, že je to dost podobné Bílé masajce, to nemůžu posoudit, protože jsem tuto knihu nečetla.

Kniha popisuje deset let života ženy jménem Christina, její útrapy i radosti. Vše začíná smrtí Christinina manžela. Aby se vyrovnala se svým žalem, tak odjíždí do Afriky na dovolenou i se svými syny. Afričtí muži jí přímo učarují, jejich snědá pleť a korále na nahém těle. Netrvá to dlouho a zamiluje se do jednoho samburského válečníka, bohužel tento vztah nevydrží dlouho, když se plánuje svatba, Christine zjistí, že by byla už druhou ženou. A to ona rozhodně nechce, když manželka muže, tak jen jednou a jedinou. Z lásky mnoho nezbyde. Před svým odjezdem potká druhého válečníka Lpetatiho, ten v hotelu tancuje, aby si vydělal peníze pro svou rodinu. Lpetati vyznává svou lásku Christině, čekal jen na to, až nebude s předchozím mužem. Během týdne jejich známosti se dohodne druhá svatba, tentokrát s Lpetatim.

Přišlo mi to opravdu rychlé. Christine je ochotná vzdát se své kariéry v Německu i svého domova a odstěhovat se do Afriky. Vesnice, ve které žije Lpetati není vyspělá, žije se v hliněných chatrčích, hlavní náplní dne je starání o dobytek. Asi to musela být opravdu velká láska na první pohled, když se Christina ze dne na den rozhodla žít tímto způsobem. Tento domorodý kmen nikdy dopředu neví, kdy budou trpět hladem a žízní, stačí malá bouřka, hrom a na vesnici se řítí stádo slonů, bizonů, nebo jiného zvířectva. Krom těchto potíží se Christině žije s Lpetatim dobře, rodina ji přijala za svou. Jediná, kdo jim lásku nepřeje, je žena, která bydlí osamoceně na druhé straně hory. Když je požádá, jestli by nemohla žít s nimi v jejich domě a je odmítnuta, začne se mstít. Lpetatiho očaruje, aby se zamiloval do její dcery a ona tak získala jeho stádo a dům. Tím to začíná mezi Christinou a Lpetatim skřípat, začnou se hádat. Spolu odjíždí na pobřeží, aby vydělali nějaké peníze, ale Lpetati propadne alkoholu a dokonce okrádá samotnou Christine. Ta v hotelu pozná hudební skupinu a přidává se k ní. Mezi ní a Lpetatim vzniká obrovská průrva. Dokonce to vypadá na rozvod. Dojde to až do děsivých důsledků, které Christine neumí překonat. Její láska k Africe a Lpetatimu zůstává na svém místě. V jejím srdci. Jestli dokáže někdy Lpetatimu odpustit jeho hrozný čin a jeho chování, to ani Christine sama neví.

 

Pokud se chcete dozvědět spoustu věcí o Africe, tak knihu vřele doporučuju. Já ji četla jedním dechem, protože byla napsána dá se říct formou deníku. A přitom na sebe vše navazovalo, jako by mezi dny nebyly mezery. Jako by se události děly den za dnem a nebyl tam měsíc vynechán. Já do dnes nechápu, jak se autorka mohla tak rychle zamilovat a odejít žít do chatrče. Nechápu, že chce žít s mužem, který lže, krade a je i násilnický, který spal i s jinými ženami. No, je to ní, ale já bych s takovým mužem nebyla.

RECENZE: Sex v Praze - Jana Collins

Moje hodnocení: 20 %

Tato novela vítá čtenáře oslovením Všem kentaurům, už to mi přišlo opravdu hodně zvláštní, ale nezůstalo jen u toho, nad čím mi rozum zůstal stát.

Kniha začíná tak, jako každá jiná, takže se může zdát, že jde o normální knihu. Seznamujeme se s hlavní hrdinkou Hanou, tato úspěšná podnikatelka má vše až na muže, který by ji nějak zaujal. Hana je krásná přitažlivá žena o muže nouzi nemá, ale nemůže najít muže, ze kterého by se jí podlamovaly kolena. Tedy muže, o kterém sní většina žen.

Hana se ve stylu Sexu ve městě setkává s přítelkyněmi v kavárně, aby probraly chlapy a nenechaly na nic nit suchou. Hana sedí hlavně v knihách, takže se momentálně nemá čím chlubit, a tak si ji její kamarádky dobírají. Společně se vydají do baru, kde Hana pozná toho svého vysněného muže. Jeho penis cítí skoro v sobě už ve dveřích, když uvidí jen jeho záda.  Hned si představuje, co vše by s ní dělal v posteli a má z něj úplně mokré kalhotky.  Sebevědomě jde za ním a do očí mu řekne, že ho chce, tím začíná 157 stran popisů jejich sexu. Mrzí mě, že jsem jim nepočítala, kolikrát ten sex měli, protože kniha postrádá jakýkoliv děj, je to hlavně o těch popisech milostných aktů. Já to odhaduju tak na dvacet postelových hrátek, a je pravda, že to není ani jednou popsáno stejně, takže v tom má kniha plus. Autorka by mohla některé jiné autorky milostných knih naučit pár synonym a přirovnání, aby mohly své vlastní popisy lásky oživit.

Pořád jsme se nedostali k té hlavní myšlence recenze, proč se mi tato kniha nelíbila a proč ji většina čtenářů hodnotí negativně. Je to erotická novela, popis sedí, ale zbytek je úplně špatně. Někdo tam zapomněl dopsat, že má prvky fantasy, že se v knize objevují básně, které se vůbec nerýmují a hlavně politické zamyšlení, které vůbec nechápu, co v této knize dělají.

Nikdo kdo knihu četl a s kým jsem o ní mluvila, knihu nepochopil. Přitom jako erotická novela, by kniha nebyla zase tak špatná. Vypustila bych již zmíněné prvky, které tam vůbec nepatří. Hlavně ty politické, i když jsem v nich našla i zajímavé myšlenky, ráda bych věděla, kde autorka vzala informace, na kterých zakládá své myšlenky.

Dva pro mě nejhorší, nebo nejlepší úryvky z knihy vám dávám k přečtení, vůbec jsem to nepochopila a asi nikdo z čtenářů. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo zkusit tu hru, jak člověk píše tím způsobem, že mlátí hlavou o klávesnici.

Po skončení procesu nabrání vzorku chtěl doktor na závěr vytáhnout baňku.  A ejhle! Hanina úžasná broskvička měla asi jiný pohled na věc. Svými svaly (Podotýkám, že zcela bez Haniny účasti) tu baňku v sobě plasticky tak pevně sevřela, že ji gynekolog nemohl vytáhnout ven. A tak spolu chvíli zápasili…Vyšetření skončilo tak, že si stoupl doktor, chytil baňku za její vyčuhující konec, za něj si stoupla sestřička, chytila doktora za pas a jako když máma s tátou tahali řepu z pole v té básničce pro děti, začali tahat baňku z Haniny broskvičky. (Str. 99, 100)

Chvíli seděli v klidu u stolu. Pak se zvedl se slovy: Haničko, já si na půl hodinky odskočím ven, ano?...Měla co dělat, aby nevykřikla, a tím se neprozradila. Kentaur byl tak nějak větší, vyšší a silnější. Jeho krásné, svalnaté tělo jakoby dole ve své spodní polovině nabralo na oběmu. Tak nějak zmohutnělo, ale pohybovalo se po stráni velmi lehce a ladně. A co vlastně dělal? On chodil, nebo spíše běhal po čtyřech jako nějaký pes nebo kůň s nosem u země. Ústy ukusoval trávu a jiné zelené rostlinky a žvýkal je a polykal. Proboha, vždyť on se pásl! (Str. 81, 82)

Neděste se, takové popisy používá autorka, já jsem ještě tak nezvlčela. Vlci jsou mými oblíbenci, ale jedním z nich stále ještě nejsem. :D

Závěrem, knihu jsem nepochopila, hledala jsem rozhovory se spisovatelkou, ale nenašla jsem žádný, který by vysvětloval, co to všechno má znamenat. Možná to někdo chápe, já ale ne.

Děkuji knihkupectví knihcentrum.cz za recenzní výtisk.

Knižní přírůstky: DUBEN 2014

Tak jsem zase trochu nakupovala knihy. :) Myslela jsem si, že jsem koupila jen dvě a nakonec jsem zjistila, že jich je mnohem víc.

Nakupovala jsem hlavně v internetových bazarech, jako vždy. Splnila jsem si zase dva sny. Koupila jsem si knihu Smrtící polibek a Váhání. Knihy o vlcích a vlkodlacích, jak já je žeru. :D :)
Potom jsem narazila na knihu S láskou lvice, dívala jsem se, že má vysoké hodnocení, tak jsem si ji koupila. Teď ji louskám a není vůbec špatná. :)

Knihy z obchodů jsou Ahoj z nebe, Praktické účetní případy (nojo, maturovala jsem z účetnictví), Appalossa.

Taky jsem se stihla zúčastnit soutěže na blogu:

Zjistila jsem, že jsem nečetla asi nic, protože jsem ani jednu z knih neznala. Vlastně ano, znala jsem Hru o trůny, ale jinak.. Špatné to se mnou je. Na dotazovaných asi 25 knih jsem znala jednu. Bída. Ale i když jsem nevyhrála, tak jsem za 2 hodiny soutěžení dostala dvě záložky a náramek. Nejvíce se mi líbí záložka z knihcentra, přítel si zase zamiloval náramek a musel mi ho hned přivázat na ruku. :)