RECENZE: Sex v Praze - Jana Collins

Moje hodnocení: 20 %

Tato novela vítá čtenáře oslovením Všem kentaurům, už to mi přišlo opravdu hodně zvláštní, ale nezůstalo jen u toho, nad čím mi rozum zůstal stát.

Kniha začíná tak, jako každá jiná, takže se může zdát, že jde o normální knihu. Seznamujeme se s hlavní hrdinkou Hanou, tato úspěšná podnikatelka má vše až na muže, který by ji nějak zaujal. Hana je krásná přitažlivá žena o muže nouzi nemá, ale nemůže najít muže, ze kterého by se jí podlamovaly kolena. Tedy muže, o kterém sní většina žen.

Hana se ve stylu Sexu ve městě setkává s přítelkyněmi v kavárně, aby probraly chlapy a nenechaly na nic nit suchou. Hana sedí hlavně v knihách, takže se momentálně nemá čím chlubit, a tak si ji její kamarádky dobírají. Společně se vydají do baru, kde Hana pozná toho svého vysněného muže. Jeho penis cítí skoro v sobě už ve dveřích, když uvidí jen jeho záda.  Hned si představuje, co vše by s ní dělal v posteli a má z něj úplně mokré kalhotky.  Sebevědomě jde za ním a do očí mu řekne, že ho chce, tím začíná 157 stran popisů jejich sexu. Mrzí mě, že jsem jim nepočítala, kolikrát ten sex měli, protože kniha postrádá jakýkoliv děj, je to hlavně o těch popisech milostných aktů. Já to odhaduju tak na dvacet postelových hrátek, a je pravda, že to není ani jednou popsáno stejně, takže v tom má kniha plus. Autorka by mohla některé jiné autorky milostných knih naučit pár synonym a přirovnání, aby mohly své vlastní popisy lásky oživit.

Pořád jsme se nedostali k té hlavní myšlence recenze, proč se mi tato kniha nelíbila a proč ji většina čtenářů hodnotí negativně. Je to erotická novela, popis sedí, ale zbytek je úplně špatně. Někdo tam zapomněl dopsat, že má prvky fantasy, že se v knize objevují básně, které se vůbec nerýmují a hlavně politické zamyšlení, které vůbec nechápu, co v této knize dělají.

Nikdo kdo knihu četl a s kým jsem o ní mluvila, knihu nepochopil. Přitom jako erotická novela, by kniha nebyla zase tak špatná. Vypustila bych již zmíněné prvky, které tam vůbec nepatří. Hlavně ty politické, i když jsem v nich našla i zajímavé myšlenky, ráda bych věděla, kde autorka vzala informace, na kterých zakládá své myšlenky.

Dva pro mě nejhorší, nebo nejlepší úryvky z knihy vám dávám k přečtení, vůbec jsem to nepochopila a asi nikdo z čtenářů. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo zkusit tu hru, jak člověk píše tím způsobem, že mlátí hlavou o klávesnici.

Po skončení procesu nabrání vzorku chtěl doktor na závěr vytáhnout baňku.  A ejhle! Hanina úžasná broskvička měla asi jiný pohled na věc. Svými svaly (Podotýkám, že zcela bez Haniny účasti) tu baňku v sobě plasticky tak pevně sevřela, že ji gynekolog nemohl vytáhnout ven. A tak spolu chvíli zápasili…Vyšetření skončilo tak, že si stoupl doktor, chytil baňku za její vyčuhující konec, za něj si stoupla sestřička, chytila doktora za pas a jako když máma s tátou tahali řepu z pole v té básničce pro děti, začali tahat baňku z Haniny broskvičky. (Str. 99, 100)

Chvíli seděli v klidu u stolu. Pak se zvedl se slovy: Haničko, já si na půl hodinky odskočím ven, ano?...Měla co dělat, aby nevykřikla, a tím se neprozradila. Kentaur byl tak nějak větší, vyšší a silnější. Jeho krásné, svalnaté tělo jakoby dole ve své spodní polovině nabralo na oběmu. Tak nějak zmohutnělo, ale pohybovalo se po stráni velmi lehce a ladně. A co vlastně dělal? On chodil, nebo spíše běhal po čtyřech jako nějaký pes nebo kůň s nosem u země. Ústy ukusoval trávu a jiné zelené rostlinky a žvýkal je a polykal. Proboha, vždyť on se pásl! (Str. 81, 82)

Neděste se, takové popisy používá autorka, já jsem ještě tak nezvlčela. Vlci jsou mými oblíbenci, ale jedním z nich stále ještě nejsem. :D

Závěrem, knihu jsem nepochopila, hledala jsem rozhovory se spisovatelkou, ale nenašla jsem žádný, který by vysvětloval, co to všechno má znamenat. Možná to někdo chápe, já ale ne.

Děkuji knihkupectví knihcentrum.cz za recenzní výtisk.