RECENZE: Robin - Zdena Frýbová

Mé hodnocení: 50 %

Děti odletěly z rodného hnízda a Milena se svým mužem Rudolfem se těší na klidný život. To by ale nesměly být jejich děti, aby odešly bez velkého divadla okolo. Pro dobro rodičů, aby náhodou nezemřeli žalem, pořídí malé chlupaté štěňátko foxteriéra. Malá chlupatá kulička není zprvu ihned přijmuta zrovna s nadšením, pak ale vyhraje její roztomilost a nevinnost a ušáček zůstává v rodině. Co by taky takový malý plyšáček mohl udělat? Vždyť ani nebudou vědět, že je v bytě. Jak se mýlili. Robin, tak se pejsek jmenuje je ďábel v těle psíka. Nejenom, že je postrachem rodiny, ale i blízkého okolí. Kouše, štěká, utíká a zabíjí slepice. O problémy s ním není nouze, nejenže je vybíravý v jídle, nejenom má o sobě mínění, že jen kvůli něj se svět točí, ale i je rád naháněn po celé Praze a v lesích okolo rodinné chaty. Díky jeho kouskům je vyřčeno spoustu omluv a utraceno spoustu peněz na nápravy škod. Je to takový nevychovaný grázlík, který si za každou cenu dělá to, co sám chce.

Jakmile jsem vyslechla popis psa a seznam škod, které v ordinaci napáchal, byla jsem si jista, že je to Robin. Nejradši bych byla rovnou vyběhla z domu, ale pak jsem přece jenom zavolala Rudolfovi a Aleně. Rudolf měl poradu, takže jsem mu nechala vzkaz, zato Alena byla hotova okamžitě vyrazit. "Už letím, chytnu taxíka a jedu pro tebe. A vezmi do termosky teplou polívku, určitě je zubožený, no ať si mne ta baba nepřeje, ukradne cizího psa, budeme ji žalovat, a jestli ho tejrala, tak ji rozšlapu na místě, a vem s sebou taky piškoty." (str. 119)

Kromě Robina se v knize také vyskytují obě Mileniny děti. Honza a Alena četli v matčiných knihách o psychologii a rádi používají výroky z knih proti své matce, aby dosáhli svého. Jsou to chudáčci zbědovaní bez kousku soucitu a pochopení od rodičů, tak se tedy rádi prezentují. Ve většině knihy se objevují jako záchranáři a ochránci práv Robinka. Vždy jsou ochotní jít ho několik hodin hledat po celé Praze a skoro ani nemuknou. Jen aby Robinek nešel pryč. Alena vymýšlí samé bláznoviny a tak jednou přivede na chatu i svou přítelkyni z práce Ruth, která má problémy s manželem. Maminka psycholožka přece musí jejich ztroskotané manželství zachránit za každou cenu i přes její nesouhlas. Když se maminka k záchraně nemá, tak se do záchrany pustí sama Alena, která je rozhodnuta jít i přes mrtvoly, jen aby manželství své přítelkyně zachránila. Nebojí se použít jakýkoliv nástroj a příležitost. Při tom udělá nejeden přešlap a hloupost.

Můj názor:

Od tak vychvalované knihy jsem čekala o hodně více. Neříkám, že by kniha byla špatná, ale Robinek vesměs jen utíká, nebo něco rozkousává. V tomhle mi přijde kniha občas moc natáhnutá, přestože chápu, že utíká a tak musí občas utéct, ale nemusí ho v téměř polovině knihy někde hledat. Ani mi ty příhody nepřišly veselé, jako že ten pes byl nevychovaný až běda. Já bych ho asi na místě zabila a to jsem psomil. Myslím si, že mám s hafíkama, které s kamarádkou venčíme spoustu jiných a lepších historek, které by byly zábavnější.

Výčitky dětí na adresu matky mi přišly z počátku vtipně pojaté. Děti využívají matčiny psychologické profily a poučení proti ní samotné. Později už mě to dost rozčilovalo a nebavilo mě to číst. Naopak měla jsem chuť to přeskakovat. Pořád jen poslouchat, jak jsou nedoceněni a jak trpí kvůli matce depresemi, mě odrazovalo od čtení.

Oživením pro mě byla Ruth s jejím manželem. Ty způsoby, kterými je chtěla Alena stmelit, byly tak hloupé, že mě to vždy pobavilo. Asi nejlepší postavou byl otec rodiny, kterého nedokázalo téměř nic vytočit. Vše přešel s humorem a s klidnou hlavou. Dost jsem si ho oblíbila. Škoda jen, že hlavního psího hrdinu jsem měla nejméně ráda z celé knihy. Dokonce jsem měla chuť v polovině knihy knihu zaklapnout a nechat ji tak. Říkala jsem si, že o nic nepřijdu, moc se mi nechtělo pokračovat. Prostě místy jsem se nudila, a četla jsem knihu dál jen pro mou zásadu, že když něco rozečtu, tak to i dočtu. Nezasmála jsem se ani jednou, buď jsem suchar, nebo potřebuji něco víc. A tak knize dávám poloviční hodnocení. Nebylo to špatné, ale ani nějak úchvatné. Prostě to není jedna z těch knih, kterou bych doporučovala a vnucovala všem na potkání, což u některých knih, které mě uchvátí, dělám. :D

RECENZE: Golem - Karel Štorkán

Kniha Golem spisovatele Karla Štorkána byla vydána v roce 2013, je součástí třídílné série Pražské židovské kroniky. Pan Štorkán krom těchto kronik napsal také knihy jako Kroniky katů Mydlářů a knihy pro mládež Sbohem maturito.

Kniha o Golemovi se „nečekaně“ odehrává v Praze. Krom znalostí pražských památek, by měl každý znát alespoň jednu pověst z naší minulosti. Ta o Golemovi patří naštěstí mezi ty známější díky pohádce Císařův pekař. Řekla bych, že nemusím vysvětlovat, kdo je to Golem, ale i v dnešní době se najdou tací, kteří pohádku neviděli a proto pro vysvětlenou. Golem je stvoření, věc chcete-li stvořená z hlíny pomocí magie rabi  Löwem pro ochranu židů. Ve většině zpodobnění a popisů je Golem opravdu hromada hlíny, která se dá oživit šémem (v pohádce zpodobněný kuličkou, v knize svitkem).  Pan Štorkán vykreslil Golema jako obyčejného muže, který sice vznikl z hlíny, ale krom velké síly není k rozeznání od obyčejných lidí. Zničit se nedá, rána po hlavě rýčem je pro něj jako pohlazení, v jedné ruce udrží i čtyři muže. A takový je Golem, velký silný, chránící Židy před křesťany.

Ale proč vlastně museli být Židé chráněni? Židé jsou pronásledování, snad od té doby, co svět existuje. Ať si vzpomeneme na středověk a křižácké války, nebo na druhou světovou válku. Přesný důvod vám nepovím, protože nejsem ani křesťan a ani nevyznávám judaismus, tudíž na odlišné chápání víry se a jejich nenávist navzájem nedokážu pochopit. Tento příběh se odehrává ve středověké Praze, kde vládne „překvapivě“ Rudolf II. Nenávist křesťanů každým dnem stoupá, ne jen, že rozbíjejí výklady v obchodech a kradou zboží, neštítí se ani podpalování domů a vraždění. S tím se snaží bojovat obchodník Maisl, který má s císařem dobré vztahy. Císař si od něj často půjčuje peníze na svá tažení, které nevrací a proto má vůči obchodníkovi dluh, který nehodlá splácet. Souhlasí tedy s tím, co ho nejméně bolí, dá židům jisté privilegia, které se nelíbí ostatním obyvatelům Prahy jak jinak. Tak se jen přiživuje nenávist a tím víc přibývá požadavků na císaře z obou stran.

Netušila jsem, že je kniha rozkouskovaná na různé menší příběhy obyvatel z židovského města. Když se nelíbí jeden příběh, může vás zaujmout jiný. A přesto to není příběhová kniha, všechny zmíněné postavy a jejich osudy jsou navzájem propleteny, takže v knize mají své místo. Nejenže to knihu oživuje, přiznejme si, koho by bavilo číst 300 stran o Golemovi, který rozbíjí jednu hlavu za druhou, ale i přibližuje jejich nelehký život v tehdejší době. Překvapilo mě, že se zmínka o rabi Löwovi objevuje až v polovině knihy, čekala jsem, že celá kniha bude o Golemovi, když se tak jmenuje. Pořád na každé straně jsem čekala, kdy se slavný Golem objeví a on byl stále v sypkém stádiu někde na louce.

Na knize se mi asi nejvíce líbily fakta, na kterých kniha stavěla. Týká se to především různých informací o životě židů, o kterých jsem vůbec netušila, nebo o Rudolfu II. Všechny informace jsem neověřovala, ale co jsem tak ze zvědavosti vyhledala, se s knihou opravdu shodovalo a tak knihu doporučuji všem, kteří mají rádi historii obzvlášť naší české země.  Kapitoly jsou krátké, takže doporučuji jako četbu před spaním pro ty, kteří nedokáží jít spát, aniž by dočetli kapitolu.

Nejvíce bych vyzdvihla zpracování knihy. Já si potrpím na krásné písmo, v některých knihách i na nějaké pěkné ilustrace. Tato knihy splňuje pro mě vše, co mi dokáže zpříjemnit četbu. Na ukázku jsem vám vyfotografovala pár ukázek. Jen menší postřeh knihomola: Kniha se čte dobře při obědě, protože je svázaná tak, že se nezavírá. Asi bych ji nedoporučila nosit do školy, protože je trochu většího formátu. Obálka knihy připomíná starou kůži a to je prostě krása.

Postavy v této recenzi popisovat nebudu, protože jich je docela dost. Myslím si, že každý najde tu svou oblíbenou. Možná bude jen na pár stranách a pak zmizí a možná s vámi bude až do konce. Nezbývá, než si knihu koupit, nebo půjčit v knihovně a najít tak tu svou oblíbenou.

"No..šlo by to mimo něj. Pokud s tím samozřejmě souhlasíte." Zvedla k Falkovi nejistý pohled. Cítila se ve svém rozhodování bez manžela příliš osamělá. Nemohl se jí divit. Nikdy nic takového nedělala. "Myslím, že to bylo vaše přání, paní Kateřino," připomněl jí. "Neplést do smluvního jednání žádnou další osobu." "Ale ano. Bylo to tak. Nesmíte se na mne zlobit, pane Falku, že jsem stále tak nerozhodná. Nemám s půjčováním peněz téměř žádné zkušenosti. O všem, co se týkalo našeho majetku, vždy rozhodoval můj muž. Ale na druhé straně je pravda, že on mělnický dvůr se vším, co k němu patří, se mnou vyženil. Mělnické panství patřilo mým rodičům, šlechtici Kolowratovi, a já je dostala jako věno. (Str. 173)

Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství Šulc - Švarc.