RECENZE: Golem - Karel Štorkán

Kniha Golem spisovatele Karla Štorkána byla vydána v roce 2013, je součástí třídílné série Pražské židovské kroniky. Pan Štorkán krom těchto kronik napsal také knihy jako Kroniky katů Mydlářů a knihy pro mládež Sbohem maturito.

Kniha o Golemovi se „nečekaně“ odehrává v Praze. Krom znalostí pražských památek, by měl každý znát alespoň jednu pověst z naší minulosti. Ta o Golemovi patří naštěstí mezi ty známější díky pohádce Císařův pekař. Řekla bych, že nemusím vysvětlovat, kdo je to Golem, ale i v dnešní době se najdou tací, kteří pohádku neviděli a proto pro vysvětlenou. Golem je stvoření, věc chcete-li stvořená z hlíny pomocí magie rabi  Löwem pro ochranu židů. Ve většině zpodobnění a popisů je Golem opravdu hromada hlíny, která se dá oživit šémem (v pohádce zpodobněný kuličkou, v knize svitkem).  Pan Štorkán vykreslil Golema jako obyčejného muže, který sice vznikl z hlíny, ale krom velké síly není k rozeznání od obyčejných lidí. Zničit se nedá, rána po hlavě rýčem je pro něj jako pohlazení, v jedné ruce udrží i čtyři muže. A takový je Golem, velký silný, chránící Židy před křesťany.

Ale proč vlastně museli být Židé chráněni? Židé jsou pronásledování, snad od té doby, co svět existuje. Ať si vzpomeneme na středověk a křižácké války, nebo na druhou světovou válku. Přesný důvod vám nepovím, protože nejsem ani křesťan a ani nevyznávám judaismus, tudíž na odlišné chápání víry se a jejich nenávist navzájem nedokážu pochopit. Tento příběh se odehrává ve středověké Praze, kde vládne „překvapivě“ Rudolf II. Nenávist křesťanů každým dnem stoupá, ne jen, že rozbíjejí výklady v obchodech a kradou zboží, neštítí se ani podpalování domů a vraždění. S tím se snaží bojovat obchodník Maisl, který má s císařem dobré vztahy. Císař si od něj často půjčuje peníze na svá tažení, které nevrací a proto má vůči obchodníkovi dluh, který nehodlá splácet. Souhlasí tedy s tím, co ho nejméně bolí, dá židům jisté privilegia, které se nelíbí ostatním obyvatelům Prahy jak jinak. Tak se jen přiživuje nenávist a tím víc přibývá požadavků na císaře z obou stran.

Netušila jsem, že je kniha rozkouskovaná na různé menší příběhy obyvatel z židovského města. Když se nelíbí jeden příběh, může vás zaujmout jiný. A přesto to není příběhová kniha, všechny zmíněné postavy a jejich osudy jsou navzájem propleteny, takže v knize mají své místo. Nejenže to knihu oživuje, přiznejme si, koho by bavilo číst 300 stran o Golemovi, který rozbíjí jednu hlavu za druhou, ale i přibližuje jejich nelehký život v tehdejší době. Překvapilo mě, že se zmínka o rabi Löwovi objevuje až v polovině knihy, čekala jsem, že celá kniha bude o Golemovi, když se tak jmenuje. Pořád na každé straně jsem čekala, kdy se slavný Golem objeví a on byl stále v sypkém stádiu někde na louce.

Na knize se mi asi nejvíce líbily fakta, na kterých kniha stavěla. Týká se to především různých informací o životě židů, o kterých jsem vůbec netušila, nebo o Rudolfu II. Všechny informace jsem neověřovala, ale co jsem tak ze zvědavosti vyhledala, se s knihou opravdu shodovalo a tak knihu doporučuji všem, kteří mají rádi historii obzvlášť naší české země.  Kapitoly jsou krátké, takže doporučuji jako četbu před spaním pro ty, kteří nedokáží jít spát, aniž by dočetli kapitolu.

Nejvíce bych vyzdvihla zpracování knihy. Já si potrpím na krásné písmo, v některých knihách i na nějaké pěkné ilustrace. Tato knihy splňuje pro mě vše, co mi dokáže zpříjemnit četbu. Na ukázku jsem vám vyfotografovala pár ukázek. Jen menší postřeh knihomola: Kniha se čte dobře při obědě, protože je svázaná tak, že se nezavírá. Asi bych ji nedoporučila nosit do školy, protože je trochu většího formátu. Obálka knihy připomíná starou kůži a to je prostě krása.

Postavy v této recenzi popisovat nebudu, protože jich je docela dost. Myslím si, že každý najde tu svou oblíbenou. Možná bude jen na pár stranách a pak zmizí a možná s vámi bude až do konce. Nezbývá, než si knihu koupit, nebo půjčit v knihovně a najít tak tu svou oblíbenou.

"No..šlo by to mimo něj. Pokud s tím samozřejmě souhlasíte." Zvedla k Falkovi nejistý pohled. Cítila se ve svém rozhodování bez manžela příliš osamělá. Nemohl se jí divit. Nikdy nic takového nedělala. "Myslím, že to bylo vaše přání, paní Kateřino," připomněl jí. "Neplést do smluvního jednání žádnou další osobu." "Ale ano. Bylo to tak. Nesmíte se na mne zlobit, pane Falku, že jsem stále tak nerozhodná. Nemám s půjčováním peněz téměř žádné zkušenosti. O všem, co se týkalo našeho majetku, vždy rozhodoval můj muž. Ale na druhé straně je pravda, že on mělnický dvůr se vším, co k němu patří, se mnou vyženil. Mělnické panství patřilo mým rodičům, šlechtici Kolowratovi, a já je dostala jako věno. (Str. 173)

Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství Šulc - Švarc.