RECENZE: Cizinka - Diana Gabaldon

Mé hodnocení: 98 %

Píše se rok 1945 a právě skončila válka. Claire neviděla svého muže téměř pět let, a teď konečně po všech strastiplných bojích mohou být znovu spolu. Důležitou otázkou však zůstává, zda-li k sobě dokáží najít zpět cestu. V době kdy se brali, byli velmi zamilovaní, ale teď? Po tak dlouhé době? Kdo ví. Proto před nástupem zpět do normálního života a do práce, odjíždí do Skotska, kde budou mít čas jen na sebe.

Zatímco Claire sbírá rostliny a zajímá se o jejich využití, její muž Frank hledá informace o svém předkovi Jonathanu Randallovi v místních archivech. Vydávají se na nejrůznější procházky po vesnici a okolí, poslouchají od obyvatel různé legendy a užívají vzájemné náklonnosti. Při jedné jejich toulce po okolí narazí na kamenný kruh, který zřejmě používali v dávných dobách druidové. Frank, který je pravý historik, je nadšen. Kdyby věděl, že díky němu přijde o svou drahou ženu, raději by se mu vyhýbal obloukem.

A čára vašeho manželství,“ opět potřásla hlavou, „ta je rozdělená. Není to nic neobvyklého a znamená to dvě manželství…“

Zachvěla jsem se, ale ona neodbytně pokračovala. Nedokázala jsem posoudit, jestli je skutečně dobrou věštkyní. Podívala se na mě konejšivým pohledem.

„Ne, nemějte strach, děvenko. Neznamená to, že se vašemu muži něco stane, znamená to pouze, že kdyby se stalo,“ zdůraznila slovo „kdyby“ a slabě mi stiskla ruku, „nebudete se soužit a trávit zbytek života v hlubokém želu. Znamená to, že dokážete opět milovat, pokud ztratíte svou první lásku.“

Zašilhala krátkozrace do mé dlaně a přejela krátkým ostrým nehtem po mé čáře manželství. „Ale většina takových čar je skutečně rozdělená, ta vaše se větví.“ Vzhlédla a potutelně se usmála. „Doufám, že nejste bigamistka?“

Claire se vydá třetí den ráno na kopec ke kamennému kruhu, aby si vzala vzorek jedné rostliny, která tam nahoře roste. Kameny způsobí, že se jí zatočí hlava a probouzí se až na zemi. Kolem jsou travnaté kopce jako dřív, jen auto zmizelo neznámo kam a kolem ní pobíhají muži v rudých kabátech. Ocitla se v 18. století, a jako prvního člověka potkává právě manželova předka Randalla. Má s ním menší nedorozumění, ze kterého ji vytrhne zarostlý muž v sukni. Unese ji a vhodí ji přímo do chřtánu rodu MacKenziů. Mužů rozhodných, statečných, hrdých a také špinavých, páchnoucích a o jejich slovníku by se dalo také ledasco říci. Právě v jejich skupině je i mladý zraněný muž Jamie. Claire ve válce pracovala jako zdravotní sestra a tak se směle vrhne do téměř 300 stránkového léčení svého pacienta. Opravdu, nikoho jsem neviděla tak často zraněného, jako Jamieho.

Jamie je postava, kterou si musíte oblíbit. Odvážný mladý muž, který je jiný, než všichni ti zarostlí neandrtálci, kteří žijí na hradu Leoch. Nebojí se bolesti, a je opravdu muž se srdcem na pravém místě. Ne jednou riskuje svůj život pro druhé. Jak oddaně umí nasazovat svůj krk, tak oddaně umí i milovat. Líbila se mi jeho bezstarostnost a smysl pro legraci. Umí být také tvrdohlavý, ale i tak je to pravý hrdina z románů. Kdybych mohla, také bych odcestovala do Skotska 18. století a vzala bych si ho za muže. Jezdila bych s ním na koni po travnatých kopcích, kolem stříbrných jezer, lozila po skalách, abychom se mohli kochat krajinou.

Postava Claire se stala hned po Mercy Thompson druhou mou nejoblíbenější ženskou postavou. Odvaha, se kterou vycházela vstříc všem těm mužům, kteří s ní mohli dělat, co chtěli, byla úžasná. Její prořízlá pusa, když se vztekala a útěky všech, kteří byli v dosahu, aby ji vyhověli byly skvělé. Líbilo se mi, jak si dokázala získat přízeň a přátelství mužů z rodu MacKenziů. Všechny způsoby ošetřování a léčení pacientů těmi nejprostšími metodami se mi také líbily. I jak uměla přesvědčit všechny kolem sebe, aby přispěli k jejímu plánu. Není to hrdinka, která by se utápěla ve smutku, raději vezme příležitost za pačesy a jde se poprat s osudem.

Příběh odehrávající se v minulosti, zejména ve středověku mě vždy osloví. Zejména, pokud je to tak čtenáři oblíbená kniha. Narazila jsem na ni náhodou, koupila ji a až po koupi jsem ji šla vyhledávat na internetu. Jakmile jsem zjistila, že je téměř všude vyprodaná, letěla jsem hned druhý den znovu do stejného obchodu a koupila další tři díly. Teď toho nelituji. Příběh je to opravdu kouzelný. Začínající zlehka, poté trochu přitlačí, jako Claire zavazující ránu, graduje velkou láskou, až zase splyne do klidnější roviny skotských jezírek. Zamilovala jsem si všechny skotské muže vyskytující se v knize. Jsou to tvrdí muži, ale přitom spolehliví, a když se jim dostanete až pod kilt, uvidíte, že umí být i citliví. Ač páchnou po whisky, či jiném alkoholu. Všechny popisy těžkého života ve středověku byly úžasné. Hlavně pro mě jako milovníka tohoto období. Když už čtete tak dlouhou knihu, najde se v ní dost místa na popisy a rozvádění opravdu všeho, co autorka chce a potřebuje. Líbil se mi celý vývoj příběhu, ze začátku nepřátelští Skotové, nepřijímající Angličanku mezi sebe. Později o něco přátelštější, nicméně podezíraví společníci. Až to přechází v křehká přátelství a přátelství na život a na smrt. Nicméně tím to nekončí. Ze začátku jsem se bála, že kniha bude zejména o tom, jak Skotové bojují proti rudo kabátníkům. Naštěstí tomu tak nebylo. Menší šarvátky jsou po celou dobu přítomné, ale hlavním tématem je mladý Jamie ze stájí a cizinka Claire, které by se také rádi podívali na zoubek.

Pohnul svým zdravým ramenem. „Rudokabátníci. Seřezali mě dvakrát během týdne. Udělali by to v jednom dni, ale báli se, že mě zabijí. Bičovat mrtvolu není žádná zábava.“

Snažila jsem se mluvit neúčastně, když jsem mu omývala ránu. „Myslím, že se při tom nikdo nemůže bavit.“

„Ne? Měla bys ho vidět.“

„Koho?“

Toho kapitána od rudokabátníků, který mě málem stáhl z kůže. Přímo zářil radostí, na rozdíl ode mě,“ dodal. „Jmenoval se Randall.“ „Randall!“ Nedokázala jsem potlačit třes v hlase. Chladné modré oči se na mě zadívaly.

 „Ty znáš toho muže?“ Hlas měl najednou podezíravý.

„Ne, ne! Znala jsem jednu rodinu, která se tak jmenovala, ale to… bylo před mnoha lety.“

O Jamiem se za celou dobu čtení dozvíme opravdu mnoho a mnoho informací. Zajímavé je, že si všechny pamatuji. Rád vypráví o své rodině a já se skrz jeho vyprávění zamilovala do jeho otce. Jamie toho má spoustu za sebou, je obviněn z vraždy a musí se skrývat. Nebylo by to tak špatné, kdyby kapitál Randall nebral svou mstu osobně. Jenže bere a Jamie nemá chvíli klidu. Nemůžu a ani nechci tvrdit, že v téměř sedmi set stránkové knize není místo, kde byste se ani chvilku nenudili. Možná tady pár takových míst je, ale já sama pocítila upadávající pozornost až na konci knihy a to je tedy kus práce. Autorka mě udržela až do konce. Až po skončení hlavní dějové linie jsem doufala, že knihu brzy dočtu a hrdě ji budu moci dát mezi své přečtené knihy.

 Kniha je to velmi čtivá, hlavně pro milovníky historických a romantických knih. Oba typy si mohou najít to své. Já ji četla neuvěřitelných zhruba šest dní, to není vůbec mnoho. Přes sto stran každý den, a kniha byla pryč. Málo kdy se mi stává, že kniha neumí v klidu ležet na gauči a nechat mě být. Cizinka to neuměla. Psala jsem si s přáteli na chatu, a když neodepisovali, přemýšlela jsem nad Jamiem a očima vyhledávala knihu. Nakonec jsem ji měla stále někde po ruce a četla v každé volné chvíli. Už bych mohla přestat s vychvalováním, protože recenze je pomalu stejně dlouhá, jako samotná kniha. Jen jedna věc se mi v knize nelíbila a tou byli některé ošklivé zranění popisované do detailů a chování kapitána Randalla, který nebral žádné servítky. Ale to už k době a ke knize patří. Konec knihy, i když byl v pomalejším tempu, než zbytek knihy otevřel zajímavou otázku. Ovlivňuje Claire svým léčením a vůbec celkově svým chováním budoucnost? Skvělý konec! Přiznávám bez mučení, mám již záložku ve Vážce z jantaru. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.

Škoda, že Jamie není zpěvák. Pak by všechny mladé holky okamžitě zapomněly na One direction a Justina Biebera a skandovaly by: Jamie, Jamie, Jamie. A já bych tam hrdě stála a křičela taky.

PS: Asi 200 stran před konce jsem to nevydržela a pustila si první díl seriálu. Vřele doporučuji! Viděla jsem první díl a věrně se držel seriálu. I říkali stejné repliky. A Jamie je neuvěřitelně sexy. Poprvé, co nelituji, že mi seriál/film zkazil mou vlastní představivost. Jamie je kus a už jsem jej viděla před očima jen takhle. Miluji ho, jak knižního, tak seriálového. 

RECENZE: Kainovo dědictví - Charlotte Lyne

Anglie, konec 13. století

Historický román spisovatelky Charlotte Lyne vyšel v roce 2013 v nakladatelství Brána.

Na hradě Carisbrooke žili kromě lordů, služebnictva a dalších i tři děti. Měly spokojený život, než se rozbil na malé střípky při přepadení hradu. Jeden hoch byl zabit, druhý zmizel beze stopy a dívka byla unesena.

V příběhu se objevujeme o několik let později. Sledujeme životy a osudy hned několika postav. To vše z jejich pohledu, který je přehledně rozdělen do kapitol označených symboly. Pro každou postavu jeden.

Nejvýznamnější postavou je Amicie, žije sama v malém domku pod ochranou mnichů. Možná by tak žila stále, kdyby se v kraji neobjevil výběrčí daní Mathew. Toho neznámí muži přepadnou a zasadí mu hned několik bodných ran. Jen zázrakem se živý dostane k Amicii, která má léčitelské znalosti a tak ho může léčit. Mniši po útoku na Mathewa vidí, že už u nich Amicia nemůže zůstat. Je pro zemi mnohem důležitější, než by se mohlo zdát. A tak pro její bezpečí ji vyšlou i s vyléčeným Mathewem na dalekou cestu. Amicia se bránila, nechtěla opustit svůj domov a už vůbec nechtěla být v blízkosti Mathewa, který v ní vyvolával neznámý strach a střípky vzpomínek. Nechtěla být v blízkosti jeho ohyzdného sluhy, bývalé hloupoučké prostitutky a psa, který bezdůvodně útočí na lidi. Kdo by se jí divil. Bohužel nemá na vybranou. 

Během jejich putování se nevyhnou léčkám a nástrahám. Je tady spoustu mocných, kteří tahají za nitky a tak nikdy neví, kdo je s nimi a kdo proti nim. Nemohou utéct ani před rozvíjející se náklonosti k sobě navzájem a žárlivosti Magdalény, která svého pána bezmezně miluje.

Kromě této hlavní dějové linie se odvíjí druhá, která sleduje osudy židovské rodiny, která prchá před nenávistí a vojáky samotného krále. Může se zdát, že to nemá s hlavní postavou nic společného, ale zdání klame. Všechny příběhy se nakonec vysvětlí a ukáže se, že všechny postavy v knize toho mají více společného, než se zdálo. Tímto kniha připomíná detektivku, kdy se rozuzlení dozvíme až na konci.

Pro mě kniha byla zpočátku zmatená, nechápala jsem, kdo je kdo a o čem to spolu mluví. Měla jsem nutkání knihu odložit. Naštěstí jsem neměla na dovolené žádnou náhradní a tak jsem četla dál a nezklamala jsem se. Sice jsem pořád nechápala souvislosti, ale už se děj odehrával dál a tak nebylo proč přemýšlet nad začátkem knihy. Naštěstí kniha pomalým tempem míří na vrchol, kde nás čeká konečné rozuzlení a tam pochopíte začátek knihy a některé pasáže, které jste nechápali během čtení. A o to autorce šlo, takže i když mě to opravdu zlobilo, tak dosáhla přesně toho, co chtěla.

Kainovo dědictví je milá, nenáročná kniha o boji pro úrodnou půdu a jeden malý nedobytný hrad. Jak to tak bývá tak v boji o majetek se nikdo neštítí ničeho. Opět se dozvíme něco více o nenávisti vůči židům i ve středověku.  Postavy jsou sympatické, jak pan Mathew, který je sice bručoun, ale má pro to své důvody, nebo Magdaléna, která je tak hloupoučká a tak oddaná, až je vám ji líto. S rozdělením kapitol podle postav jsem byla spokojená, vždy je to lepší, protože pochopíte lépe jednání postav. 

Děkuji nakladatelství Brána za poskytnutí recenzního výtisku.