RECENZE: Spiknutí v ulici Bílých plášťů - Jean-Francois Parot

Mé hodnocení: 50 %

Detektivní kniha odehrávající se v Paříži za vlády Ludvíka XV.  Mladý Nicolas Le Floch odjíždí od svého pěstouna do velkého a neznámého města Paříže, kde se má naučit práva. Jeho bystrost a doporučení jeho přátel ho dostane až k panu Sartine, obávanému a přísnému veliteli policie Ludvíka XV. Hned je nováčkovi svěřen velký úkol a to, vypátrat, kde zmizel jeden z policistů a co se s ním stalo. Později se nalezne rozčtvrcená mrtvola, která určitě patří nezvěstnému policistovi, nebo nepatří? Mladý Nicolas je hned po hlavě vržen do svého nového zaměstnání, při kterém se potkává s tou největší spodinou. Je jen na něm, aby případ vyšetřil a ve svém zájmu i zájmu státním, našel tajné listiny, které by mohly poškodit celé království.

"Ty panáku, dej ruce nahoru." Bourdeau poslechl, ale zároveň vykřikl: "Stráže, ke mně!" "Buď zticha, nebo po tobě pálím!" Uběhlo pár dlouhých vteřin. Všichni strnuli v očekávání. Nic se nedělo. "Na veterána jsi ztratil mušku, Poberto!" "Jestli nechceš, abych oddělal tvýho kamarádíčka," ozval se Žrout, "musíš mi říct, co tu pohledáváte." (str. 261)

Barvitý příběh o mladíkovi, který se učí chodit ve svém řemesle, se mi velice líbil. Prostředí Paříže, období okolo roku 1761 mě plně zaujalo autorovými popisy. Autor živě popisuje chutě jídel, splašky na ulicích i úctu mezi pány, že jsem si až místy říkala, jestli tam náhodou nežil. Nežil, ale vystudoval dějiny Paříže v 18. století. Vše bylo popsáno tak věrohodně a rozmanitě, že jsem měla pocit, jako by přede mnou běžel film. Všechny ty scény jsem si dokonale představila.

Opravdu hodně se mi líbilo zapojení skutečných osob a událostí do děje. V poznámkách bylo vždy vysvětleno, co je to za událost, nebo kdo tato osoba byla a co vykonala. Když se vám to číst nechtělo, tak jste se do poznámek podívat nemuseli a ničemu to nevadilo. Byla to spíše taková milá historická vložka, pokud byste se něco chtěli dozvědět. Nechybí již zmiňovaný Ludvík XV, Madame de Pompadour, kat, který popravil Ludvíka XVI, nebo známé místa, jako je vězení Bastila.  To se mi na některých historických knihách líbí, příběh je smyšlený, ale když se tam objevují tito lidé a známé místa, tak mám vždy pocit, jako by se příběh skutečně odehrál.

Postava Nicolase je milá, důvěřivá a vychytralá. Od řešení vraždy přeskočíme také sem tam na Nicolasův milostný život, který není ani trochu jednoduchý. Nejvíce jsem si zamilovala postavu kuchařky, která mluvila s přízvukem a tak nebylo snad ani jediné slovo vysloveno normálně. Nicolasův zájem o vaření byl nečekaný, ale líbil se mi.  Zajímavý koníček u muže v 18. století.

 Závěrem bych asi řekla jen to, že detektivní příběh se četl skoro sám. Strany ubíhaly, a já najednou byla v půli knihy, až jsem nakonec zdárně doběhla do konce. Vysvětlení bylo tak zamotané, že jste to opravdu nemohly tušit, že to provedli tito lidé a proč. Záhada tedy úspěšně zůstala zachována až do posledních stran. Trochu více jsem si přiblížila v povědomí Paříž a vyhledala jsem si, jak vypadá Bastila, tedy vypadala. Díky této knize jsem se dozvěděla historii tohoto známého vězení, kterou jsem si musela vyhledat, abych věděla, o čem čtu. Nebyla to jediná informace, která mi byla z doslechu známá, ale přesně jsem nevěděla, kdo, nebo co to je a tak jsem se obohatila o spoustu informací a to mě, historického milovníka vždy potěší.

Podle knih s hrdinou Nicolasem Le Floch vznikl stejnojmenný seriál o 10 dílech. Možná, že jej také někdy zkouknu. Nejvíce by mě zajímal samozřejmě díl, kterému by byla předlohou tato kniha, abych měla porovnání. :)