RECENZE: Viking - Edison Marshall

„Řekl jsem, že jsem za ten meč směnil svou levou ruku, takže bys ji mohla vytáhnout ze svého váčku a hodit jí do řeky.“ „Ale já už ji nemám, Ojíří,“ odpověděla. „Co jsi s ní udělala ty čarodějnice?“ „Dala jsem ji Aellovi, než šel spát, abych ten obchod potvrdila.“ „Jak bys mu ji mohla dát? On by si ji přece nevzal. Jak to myslíš?“ Přivřela trochu víčka a v očích jako by se jí zajiskřilo. Býval bych přísahal, že lehce zvedla koutky svých dlouhých rtů. „Nebylo nijak těžké ho přimět, aby ji snědl, protože nevěděl, co to je. A dívat se na něj, když si stěžoval, jak je slaná a tuhá, opravdu stačilo, aby se ta malá černovlasá dívka v nebi smíchy popadala za břicho.“ (str. 355,356)

V zemi věčné zimy, kraji kde žijí mroži, žijí také Vikingové. V přístavu ukrytá v mlze, je zakotvena Dračí loď čekající na drancování Anglie. Válečníci brousí sekery a kroutí kníry a mladý hoch obtěžkaný otrockým kruhem kolem krku se za nimi zasněně dívá. A právě tento hoch, který se otrokem už narodil, má veliké sny. Prozatím mu stačí, když bude moci tajně cvičit svého sokola. Už jen to je důvod k nezoufání nad svým

otrockým životem. Radost z jejich malého tajemství nevydrží dlouho. Vikingové dělají čest svému jménu. Zachovají se přesně tak, jak bychom čekali. Krutě a nemilosrdně. Jak se říká, žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán a tak je Ojíří odsouzen ke kruté a pomalé smrti. Intriky nejsou výsadou jen G. R. Martina. I mezi Vikingy se najdou tací, kteří sledují své vlastní zájmy a cíle. A tak se Ojíří stane svobodným člověkem a skončí v družině anglického padlého vévody žijícího v jejich vesnici. Myslíte se, že už bude mladý muž v bezpečí a nebude muset bojovat o život, možná by tomu tak bylo, ale to by ho nesměl nenávidět sám náčelník Vikingů a jeho syn. Ojíří se chce pomstit za křivdy staré, ale i nové, a tak unese cenou zajatkyni a vydá se s ní na dlouhou cestu zpět do Anglie, kde ji čeká její snoubenec a Ojířího možná lepší budoucnost.

Naší jedinou kořistí bylo ohnivě zbarvené ovoce, nazývané pomeranče, a žlutý druh, řečený citrony, které jsme si natrhali, ještě než boj začal. I tak nám pomohly otupit osten naší porážky a ztráty téměř stovky našich druhů, i když způsobem, který by naši nepřátelé sotva pochopili. Jeden Viking za druhým přesvědčoval jiného, aby se zakousl do pomeranče. Když zjistili, jak je sladký, bylo už snadné ho přimět, aby si kousl ještě větší kus citronu. Všichni jsme přitom zachovali kamennou tvář a každý, kdo si kousl, ještě zamlaskal, aby se jich nachytalo co nejvíc, než ten žert přestane zabírat. (str. 287)

Kniha nebyla obyčejným historickým románem. Tolik metafor jsem v jiné knize snad ještě neviděla. Je to možná náročnější na čtení, než čtenář pochopí, co je vlastně myšleno, ale na druhou stranu jsem neviděla jediný popis moře nebo plutí lodě, který by byl stejný. A to se odehrává téměř celá kniha na moři. Kniha je velice ovlivněna náboženstvím, což může někomu vadit, ale bez toho by to nebylo ono. Vikingové byli a i v této knize jsou velice ovlivněni svými bohy, jako je Ódin nebo Thór. Jsou to chlapi jako hora, ale jejich činy podléhají zákonům a strachu právě z těchto bohů. Dost se tady řeší otázka, který z bohů je silnější křesťanský bůh, nebo bozi Vikingů? A kterých se vlastně bát? Čekejte spoustu masakrů, vypalování vesnic, ale i odvahy a lásky. Silně nedoporučuji číst knihu před spaním, protože jak se vám zavírají oči, tak ani nepochopíte, o čem čtete. Pokud vás omrzel styl knih, které jsou psány pořád stále stejně, tak je Viking právě pro vás. Kniha je napsána výjimečně a zaslouží si vaši pozornost. Pokud jste milovníci historie a knih, tak je kniha právě pro vás.

MÉ HODNOCENÍ: 70 %

„Tvé srdce pukne jako ořech dávno předtím.“ „Co tím chceš říct, ty šikmooká čarodějnice?“ „Jak ti to mám říct? Chytil jsi ženu v sokolí podobě, a na tvůj povel zasadila devět ran Ragnarovu synovi. Připojila svého ducha k tvému, a příliv, který tě měl utopit, se obrátil. Zabil jsi Ragnarova bratra, ukradl jsi královskou nevěstu, a když přišel čas, zabil jsi Ragnara a vyspal ses s vílou s černou kadeří do čela; a teď ti kouzelná rybka ukazuje Labutí cestu k Polárce. Jakou cenu za to zaplatíš?“ „Už jsem zaplatil svou levou rukou, ty žlutá čubko z pekel!“ (str. 312)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Alpress!!

RECENZE: Kainovo dědictví - Charlotte Lyne

Anglie, konec 13. století

Historický román spisovatelky Charlotte Lyne vyšel v roce 2013 v nakladatelství Brána.

Na hradě Carisbrooke žili kromě lordů, služebnictva a dalších i tři děti. Měly spokojený život, než se rozbil na malé střípky při přepadení hradu. Jeden hoch byl zabit, druhý zmizel beze stopy a dívka byla unesena.

V příběhu se objevujeme o několik let později. Sledujeme životy a osudy hned několika postav. To vše z jejich pohledu, který je přehledně rozdělen do kapitol označených symboly. Pro každou postavu jeden.

Nejvýznamnější postavou je Amicie, žije sama v malém domku pod ochranou mnichů. Možná by tak žila stále, kdyby se v kraji neobjevil výběrčí daní Mathew. Toho neznámí muži přepadnou a zasadí mu hned několik bodných ran. Jen zázrakem se živý dostane k Amicii, která má léčitelské znalosti a tak ho může léčit. Mniši po útoku na Mathewa vidí, že už u nich Amicia nemůže zůstat. Je pro zemi mnohem důležitější, než by se mohlo zdát. A tak pro její bezpečí ji vyšlou i s vyléčeným Mathewem na dalekou cestu. Amicia se bránila, nechtěla opustit svůj domov a už vůbec nechtěla být v blízkosti Mathewa, který v ní vyvolával neznámý strach a střípky vzpomínek. Nechtěla být v blízkosti jeho ohyzdného sluhy, bývalé hloupoučké prostitutky a psa, který bezdůvodně útočí na lidi. Kdo by se jí divil. Bohužel nemá na vybranou. 

Během jejich putování se nevyhnou léčkám a nástrahám. Je tady spoustu mocných, kteří tahají za nitky a tak nikdy neví, kdo je s nimi a kdo proti nim. Nemohou utéct ani před rozvíjející se náklonosti k sobě navzájem a žárlivosti Magdalény, která svého pána bezmezně miluje.

Kromě této hlavní dějové linie se odvíjí druhá, která sleduje osudy židovské rodiny, která prchá před nenávistí a vojáky samotného krále. Může se zdát, že to nemá s hlavní postavou nic společného, ale zdání klame. Všechny příběhy se nakonec vysvětlí a ukáže se, že všechny postavy v knize toho mají více společného, než se zdálo. Tímto kniha připomíná detektivku, kdy se rozuzlení dozvíme až na konci.

Pro mě kniha byla zpočátku zmatená, nechápala jsem, kdo je kdo a o čem to spolu mluví. Měla jsem nutkání knihu odložit. Naštěstí jsem neměla na dovolené žádnou náhradní a tak jsem četla dál a nezklamala jsem se. Sice jsem pořád nechápala souvislosti, ale už se děj odehrával dál a tak nebylo proč přemýšlet nad začátkem knihy. Naštěstí kniha pomalým tempem míří na vrchol, kde nás čeká konečné rozuzlení a tam pochopíte začátek knihy a některé pasáže, které jste nechápali během čtení. A o to autorce šlo, takže i když mě to opravdu zlobilo, tak dosáhla přesně toho, co chtěla.

Kainovo dědictví je milá, nenáročná kniha o boji pro úrodnou půdu a jeden malý nedobytný hrad. Jak to tak bývá tak v boji o majetek se nikdo neštítí ničeho. Opět se dozvíme něco více o nenávisti vůči židům i ve středověku.  Postavy jsou sympatické, jak pan Mathew, který je sice bručoun, ale má pro to své důvody, nebo Magdaléna, která je tak hloupoučká a tak oddaná, až je vám ji líto. S rozdělením kapitol podle postav jsem byla spokojená, vždy je to lepší, protože pochopíte lépe jednání postav. 

Děkuji nakladatelství Brána za poskytnutí recenzního výtisku.

RECENZE: Případ Vincent Franke - Christoffer Carlsson

NÁZEV: Případ Vincent Franke

AUTOR: Christoffer Carlsson

ŽÁNR: Krimi

STRAN: 260

NAKLADATELSTVÍ: Panteon

ROK VYDÁNÍ: 2013

PROVEDENÍ: Pevná vazba

Mé hodnocení: 80 %

Vincent Franke nebyl nikdy ten „hodný“. Ano byl to malý tichý hoch, ale nikdy nikdo nevěděl, kdy někomu zlomí nos. A takový už zůstal. Nemůžeme se mu divit, jeho otec byl alkoholik a Vincenta celý život mlátil. Vincent se vrací z vazby a první jeho cesta je do jeho sešlého bytu. Zvedá telefon a začne obvolávat své klienty. Vincent je totiž drogový dealer a sám závislý na drogách. Je to taková ztracená existence, po které ani pes neštěkne. Právě tito lidé se skvěle hodí šéfovi podsvětí, který jimi není ohrožen a tak se stane, že se u Vincenta doma objeví spoutaná dívka, kterou potřebovali na chvíli někde odklidit. Vše by bylo v pořádku, kdyby jen Vincentovi nepřipomněla jeho dávnou lásku. Probudí v něm ochranářské pudy a tento vyvrhel se rozhodne ji zachránit stůj, co stůj. Když se odhodlaný vrací do svého bytu, dívku tam již nenalezne a tak se rozhodne po ni pátrat na vlastní pěst. Jít proti tak velké rybě není jen tak. Tady jde o život. Nakonec svou lásku přece jen najde, ale to už po něm nejde jen Pastor velký boss, ale i policie, která si myslí, že Mariu unesl on.

Kniha byla psaná velmi živým způsobem. Nejsem fanouškem tohoto typu knih, ale tato kniha mě opravdu chytila a nepustila, dokud nebyl konec. Nedokážu popsat, co to způsobilo. Je samozřejmé, že se v knize používají jazykové prostředky spodních vrstev. To mě neodrazovalo, protože kniha i přes to nezněla vulgárně a byla pro nečtenáře tohoto žánru čitelná.

Matoucí se může zdát přeskakování Vincentovi mysli, když si vezme svůj morfin. Vrací se mu vzpomínky na otce, na svou první lásku, i na jeho předchozí život. Tyto skoky do minulosti mohou připadat nesouvislé, ale s přibývajícími vidinami v tom začínáme nacházet smysl. Vlastně si řeknete, že to tak má být. Jak jinak by měla pracovat závislákova mysl, než zmateně?

Za mě knihu doporučuji, je to taková oddechová kniha, i když se to může zdát jako klišé vzhledem k tomuto žánru a tématu. Kniha není jen tak nositelkou ceny nejlepší švédský krimiromán roku 2013.

Děkuji 2media.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

RECENZE: Sedmá polnice - Peter Tremayne

NÁZEV: Sedmá polnice
AUTOR: Peter Tremayne
SÉRIE: Sestra Fidelma
DÍL: 23
ŽÁNR: Detektivní, Historická
STRAN: 320
NAKLADATELSTVÍ: Vyšehrad
ROK VYDÁNÍ: 2013
PROVEDENÍ: Pevná vazba

Knihu Sedmá polnice darovalo pro tuto recenzi knihkupectví Knihcentrum. Sedmá polnice je již dvacátou třetí knihou ze série Sestra Fidelma. Všechny knihy z této série jsou detektivní příběhy vyšetřovatelky Fidelmy, královy sestry. Příběhy se odehrávají na bridských ostrovech v 7. stloletí. Autor je velký znalec keltské historie a kultury, především se dobře vyzná v staroirském právu.

Proč se o tom zmiňuji, v knize Sedmá polnice autor plně využívá právě těchto svých znalostí. Kniha je přímo nabytá irskými zákony, které v těchto dávných dobách platily. Nechybí ani popisy krajin, kterými hrdinové projíždí, popisy královských rodů a klanů. Sice jsem při čtení neměla u sebe mapu, ale věřím, že autor má toto téma opravdu dost dobře nastudované. Popisuje krajinu úplně do detailů, každý kopec pojmenuje a řekne, který klan za tímto kopcem sídlí. Hned za tím vyjmenuje všechny členy této rodiny a jejich historii. Mimo to používá staré výrazy asi irské, i když to si netroufnu přímo říci. Naštěstí s Fidelmou vyšetřuje případ i její manžel a ten tyto výrazy nezná, takže mu je vždy někdo vysvětlí a přeloží. Tím tyto výrazy autor vysvětlí i nám laikům.

Ze začátku mi opravdu dělalo velké problémy se začíst. Jména mi přišly všechny podobné. Nevyznala jsem se vůbec ve všech klanech. Postupně s probíhajícím vyšetřováním kniha začínala být zajímavější. Zaujaly mě už výše zmiňované staré irské výrazy, i když postupem času mi začaly trošku vadit, protože jich tam bylo docela dost. Ráda bych si něco z toho zapamatovala, ale vzhledem k tomu, jaké ty slova mají tvary, mi to přijde zcela nemožné. Nicméně kdyby se našel nějaký fanoušek historie, zvláště Keltů a podobných národů, tak se může dozvědět spoustu nového. I mně zaujalo spoustu věcí např. vysvětlování, jak se v těchto dobách stavěly dřevěné mosty. Další z mých postřehů je ten, že ani nemusíte číst předchozí díly. Já dostala do ruky až dvacátý třetí díl, z čeho jsem měla trochu strach, ale ničemu to nevadilo.

Fidelma mi přijde někdy až moc důležitá, spoustu věcí si vynucuje jen tím, že je sestrou krále. Její manžel mi zase přijde hodně jako podpantoflák, zrovna moc se nevyjadřuje.

Finále příběhu bylo překvapující, rozhodně bych na začátku nedokázala odhadnout, co si na nás autor vymyslel. Jestli nemáte rádi detektivky, kde už v půlce knihy víte, kdo je vrah, tak tato kniha je zrovna pro Vás. Musím ale upozornit, že je to hlavně historická kniha, detektivní příběh je prostě jiný. Nedá se to srovnávat například se slavným Sherlockem Holmesem, který pomocí pozorování vyšetří celý případ. Fidelma pracuje hlavně s tím, co ji kdo poví při výslechu. Já mám tedy raději tu první variantu.

Teď k ději:

Fidelma je po dlouhém nicnedělání trochu mrzutá. A bude ještě víc, když zjistí, že se nestala hlavní „soudkyní“ dalo by se říci. Naštěstí, i když my bychom to takhle neřekli, se nedaleko její pevnosti objeví tělo mrtvého muže. Velmi bohatého muže.  Je podivné, že na těle zůstaly všechny šperky a nic nebylo ukradeno. Fidelma je tedy svým bratrem pověřena, aby tuto vraždu vyšetřila. Při převozu mrtvého k mnichovi, který by ho měl pohřbít, se všechno začíná malinko zamotávat. Tomuto mnichovi nic neříká půst. Rád se opíjí do němoty a nikdo netuší proč. Vždy to byl ctihodný mnich. Tento mnich je však nalezen mrtev a Fidelma nevěří tomu, že by se udusil vlastními zvratky. Díky této vraždě procestuje několik set kilometrů na koňském sedle, pěšky, ale i unesená a svázaná v pytli. Z jednoho zavražděného je najednou několik a do toho přibývá stále více nejasností. Všechno do sebe pomalu začíná zapadat jako Němci do krytu, jak se říká. Z jedné malé vraždy je najednou obrovské soukolí intrik a vražd a toto soukolí se pořád točí a nikdo neví, k čemu to všechno směřuje. Kdo by zabíjel opileckého mnicha a proč? Proč by někdo unášel chudého barda. A nakonec ti tajemní mniši na severu mají co za lubem? Z malého opatství si postavili hotový hrad. Nechovají se vůbec jako mniši. Neznají ani základní věci. Pak se tady zjevuje tajemná skupina nájezdníků, která vyplauje všechny vesnice v okolí. Údajně je vede žena, která se oznamuje zatroubením sedmé polnice. Co to všechno dohromady má společného? Podaří se Fidelmě a jejímu manželovi vše vyřešit?

 HODNOCENÍ: 30 %

Úryvek

„Dobrá, paní,“ promluvil Gormán. „Jak vidíš, Gobánova kovárna je až na samém konci města – chceš městem projet, nebo je raději obkroužit a přiblížit se ke kovárně od západu?“ „Bylo by to možné?“ „Cesta by nebyla příliš pohodlná, museli bychom jet po užších stezkách, než je tato, zřejmě by šlo o stezky kategorie tuagrota.“ Eeadulf věděl, že tuagrota je úzká venkovská pěšina používaná převážně rolníky. Tyto stezky se většinou napojovaly na hlavní cesty v krajině. Fidelma zavrtěla hlavou.

str. 228

Děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.  

RECENZE: Montana dědictví - R. C. Ryanová

AUTOR: R. C. Ryanová
NÁZEV: Montana dědictví
ŽÁNR: Romantická
SÉRIE: McCordovi
DÍL: První
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
STRAN: 272
ROK VYDÁNÍ: 2010
PROVEDENÍ: Brožovaná
VĚK: Neomezeno
DATABÁZE KNIH: 80 %

MOJE HODNOCENÍ: 90 %

Montana, země kde muži neváhají kdykoliv použít své pěsti. Není tomu jinak ani u třech drsných kovbojů, třech bratranců McCordových. Čas a rodinné události je zavály do různých koutů světa. Smrt jejich strýce přivede všechny zpět na rodný ranč. Ranč, který obklopují velké pastviny, na kterých povlávají ve větru stébla trávy pokropené rosou. Jen tady můžeme pozorovat, jak hříbě skotačí kolem své matky. Práce na ranči je těžká, od rána do večera se kovbojové lopotí s dobytkem celí pokrytí blátem.

Snad proto Jesse, který na statku vžije celý svůj život, nemá radost, když uslyší závěť, kde se píše, že část pozemků zdědí jeho bratranci. V jeho očích nemá na statek právo ani jeden z nich, protože pro statek nic neudělali. Odstěhovali se, když byli ještě malí kluci. A teď jsou zpátky a nechtějí se nechat vyplatit, chtějí na ranči zůstat. Bude silnější Jesseho zášť anebo minulost, ve které si byli bratranci téměř bratry? Může se vše vrátit do starých kolejí?

Jesse zažívá jeden šok za druhým, kromě jeho bratranců se do rodného města vrací i jeho první láska. Žena, která odešla bez slova vysvětlení a zanechala za sebou jen Jesseho zlomené srdce. Plamínek lásky mezi oběma milenci však neuhasl a milenci se znovu setkávají na pohřbu Poděse. Rozhoří se znovu touha a dostane Jesse s Amy druhou šanci?

Rány jsou příliš veliké, navíc oboum hrozí obrovské nebezpečí. Poděs celý život hledal ztracený poklad, zanechal po sobě spoustu vodítek, která by mohla bratrance k pokladu dovést. Celé městečko je považuje za blázny, nicméně, co kdyby se našel někdo, kdo by tomu také věřil? Dokázal by kvůli tomu i ohrozit něčí život?

Shrnutí

Tento romantický příběh se mi moc líbil, už jen proto, že se tam vyskytují kovbojové. Kniha je napsána opravdu čtivě, není to jen “slaďák”. Od romantických knih bychom čekali hodně romantických scén, ale v knize jich zase tolik není. Je to kniha o dobrých vztazích v rodině, o hledání pokladu a nalézání ztracené lásky.

Do tvrdohlavého Jesseho jsem se zamilovala taky. Je to jeden z těch sympatických hrdinů, který si dělá vždy všechno po svém. Když už zmiňuji Jesseho, tak jsem si zamilovala i oba jeho bratrance. Jejich neustále popichování se mi opravdu moc líbilo. Hned je to takové víc rodinné, opravdovější.

Konec knihy byl tak napráskaný dějem, že ani na rodeu se tak nepráská bičem. Bylo to akční a prostě skvělé zakončení knihy. Happyend beru jako samozřejmost.


Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Metafora!