RECENZE: Přivolávání - Kelley Armstrong

Dnes mám pro vás recenzi na knižní novinku vydanou tento týden. Jmenuje se Přivolávaní a jde o první díl ze série Nejtemnější síly. Podle goodreads by měly být tři díly této série + díly jako 1,5 2,5 3,5 a 3,6 rozhodně se máme na co těšit. A teď ke knize. Jestli už vás nebaví neustále se opakující hrdinové jako jsou upíři, čarodějky, draci a podobné, tak je kniha něco pro vás. Máme tady další young adult knihu a za mě ji můžu vřele doporučit. Originalita se jí neupře.

Chloe stejně jako každý z nás měla v dětství strach z temných sklepů a půd. Dětská představivost dokáže i z obyčejných stínů vytvořit obrovského ducha, který se hýbe a sleduje nás. Co když to není jen představivost? Chloe již není to malé děvčátko, chodí na střední školu, kde se jí přímo na školní chodbě zjeví mrtvý školník. Představivost? Chloe vystrašená k smrti z jeho zjevu prchá přes celou školu, nechápe, proč jí učitelé drží na zemi a nepomůžou jí. Snaží se s nimi bojovat a dostat se od přibližujícího se ducha co nejdál, to už ale přijíždí sanitka a odváží Chloe přivázanou na nosítkách. Na doporučení lékařů i školy se dostává do psychiatrické léčebny pro mladistvé. Přijmout svou diagnózu a začít se léčit není tak jednoduché, jak se zdá. Jak vysvětlit, že opravdu duchy vidí? Halucinace, nebo schizofrenie, ne ani jedno. Chloe je nekromantka. Vidí duchy, dokáže s nimi mluvit a dokonce dokáže i oživit jejich mrtvá těla. Už po krátkém pobytu zjišťuje, že není sama s nadpřirozenými schopnostmi. Je to náhoda, nebo záměr, že se hned několik „jiných“ dětí dostalo do stejného ústavu? Co po nich opravdu chtějí? Aby se vyléčily, nebo něco jiného?

Z této knihy jsem nadšená. Možná právě vyvrátím své vlastní tvrzení ze začátku, ale stojím si za tím. Kniha je opravdu originální, i když se tam nadpřirozené bytosti objevují, tak jako v jiných young adult knihách. Líbí se mi nová bytost nekromantka, ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak si nevzpomenu na žádnou knihu, kde by byla. A zasazení příběhu do blázince? To jsem rozhodně při pohledu na knihu nečekala. Překvapila mě a to hodně. Nenudila jsem se ani minutu. Stále se něco děje. I když nikdo nikoho nepronásleduje, nikdo s nikým nebojuje, tak je v knize akce až až. Postava Chloe byla sympatická, mladá holka, která pochybuje sama o sobě. Je blázen, nebo není? I když nemá matku, její otec je stále někde pryč, tak ji neuvidíte fňukat. Je přirozeně zvědavá, není přehnaně inteligentní, nedůvěřivá, tak jak by vypadala každá obyčejná holka. Lehce jí uvěříte, že je opravdová a hned se s ní sžijete.  I ostatní postavy nemají chybu. Jsou náladové, urážejí se, mstí se. Zápornou postavu musíte opravdu nenávidět a přitom vám je ji líto. Buran je buranem. Vše je tak, jak má být. Nevím, jak vydržím čekat do dalšího dílu. Rozhodně je to kniha, u které netušíte dopředu, co se stane. Žádné scény z červené knihovny, jen malé rozpačité náznaky. Nekromanta, která poznává sama sebe a svou sílu. To je zkrácený děj knihy.

Víc už asi nemám, co bych vychválila, protože bych vám řekla všechno. Jen s tím koncem mě spisovatelka naštvala. Nesnáším otevřené konce. Příběh běží a najednou je utnutý, vůbec nic není vyřešeno. Achjo, co zbývá, než čekat na další díl.

Když nás propustili, vyšli jsme společně na chodbu. Schválně jsem se loudala a zaobírala se imaginární skvrnou na svém tričku, aby šel napřed. Neměla jsem nejmenší chuť pokračovat v rozpačitých hovorech na tohle téma. Jenže on mi zastoupil cestu, paže stále složené na prsou a prsty si netrpělivě poklepával na své bicepsy. Věděla jsem, že mě v tom sklepě zachránil. Měla bych cítit vděk. A snad to tak i bylo. Ale teď najednou.. prostě nevím. Bolela mě hlava, pořád ještě jsem se cítila dotčena tím, jak mě teta odsoudila. (str. 202)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Galatea.