RECENZE: Dívka se sněhem ve vlasech - Ninni Schulman

Po opravdu dlouhé době jsem si znovu přečetla nějakou tu detektivní knihu. Jen náhodou jsem si vytáhla z hromádky právě Dívku se sněhem ve vlasech, která se odehrává v zimě na Nový rok. Skvělé, číst takovou knihu čtvrtého ledna, ještě umocňuje můj zážitek.

Moje hodnocení: 80 %

Novinářka Magdaléna Hamssonová je po čerstvém rozvodu. Stěhuje se zpět do svého rodného městečka, aby utekla myšlenkám na bývalého manžela a aby její syn vyrůstal na zdravějším a klidnějším venkově. Pevně věří, že je právě venkov pro jejího syna to nejbezpečnější místo na světě. Kriminalita v tomto zapomenutém kraji je téměř nulová, až do dne, kdy se ztratí dcera bohatého doktora. Magdaléna okamžitě využívá příležitosti a píše jeden článek za druhým. Chce sobě i konkurenčním novinám dokázat, že i v tomto malém městečku může její novinářská kariéra stoupat vzhůru. Policisté i desítky dobrovolníků prohledávají les a okolí. Výsledky nejsou dobré, je neskutečná zima, okolo několika centimetrové závěje, v těchto podmínkách se pátrací čety stále vracejí, aby se ohřály. Přeci jenom se nalezne tělo, nicméně hledaná dívka to není. Vlastně tuto dívku nehledá vůbec nikdo. Ani v jiných městech se po této dívce nepátrá, kdo to je a proč byla nalezena v lese? A kde je původně hledaná dívka? Jsou zločiny skutkem jednoho člověka? Policie tápe a Magdaléna je do případu zakousnutá jak bulldog do pošťáka a rozhodne se pátrat na vlastní pěst.

Kniha se mi opravdu moc líbila. Četla jsem ji téměř v kuse až do ranních hodin. Líbí se mi, že neteče všude okolo jen krev. Nemusím znát všechny ohavné detaily, které by na těle šly vidět. I když je hlavní postavou Magdaléna, tak se dá říci, že není sama. Příběh je vypravován hlavně z pohledu Magdalény, ale také kromě jí z pohledu policistů, také jsou v knize krátké výjevy z života i jiných postav, které se třeba příběhem jen letmo mihnou. Asi nejdůležitějšími jsou právě ty výjevy, které mají vysvětlovat, jak se důvěřivé dívky dostaly do nevěstince a jejich život tam. Některé postavy a jména mi hned v hlavě nenaskočili, proto mi občasné odbočení jinam dělalo hlavně ze začátku problémy se zorientováním, poté jména už byly známějšími a už to bylo v pořádku. Tedy až na výjimky.

Líbila se mi i milostná zápletka Magdalény a jejího bývalého milence, přeci jenom patřím k něžnějšímu pohlaví a tyhle věci mi v detektivce asi nikdy vadit nebudou. Případ z pohledu policistů měl také své kouzlo. Nahlédnutí do jejich osobního života bylo skvělé. Dá vám více možností, jak se poté na postavy a jejich chování dívat.

Kdybych měla říci, co se mi nelíbilo, tak asi pasáže z pohledu dívek, které byly pod vlivem pasáků. Nebylo to detailně popisované, ale i přesto mi to stačilo. Také mě překvapil laxní přístup policie, když dostala tip na vykřičený dům. Vražda je možná důležitější, ale policie tápala ve tmě a neměla nejmenší tušení, kdo mohl dívku zavraždit, tak klidně mohli dívky z hanbince zachránit. Také by mě zajímalo, kdo pasáky včas varoval. Byly dvě postavy, které to mohly být, ale vysvětlení jsem se nedočkala.

Tato detektivka z maloměsta, kde se všichni znají mi prostě a jednoduše kápla do noty. Opravdu pro mne povedená detektivka, kde není nic zbytečně natahováno. Soukromí postav a vyšetřování sehrálo rovný souboj, ani jedno nijak zvlášť nepřevyšuje to druhé. Magdaléna mi byla většinou sympatická (pokud zrovna nebyla protivná na policisty) a její vztah se synem se mi velmi líbil. A na co bych málem zapomněla, pro mě největším plusem je.. téměř ani na konci knihy nevíte, kdo byl vrah.

Děkuji nakladatelství Galatea za poskytnutí recenzního výtisku!!

RECENZE: Robin Hood král zbojníků - Alexandr Dumas

Známá legenda o Robinu Hoodovi znovu ožívá v novém zeleném kabátu.

Znáte Robina Hooda? Určitě ano. Kdo by nevěděl, že Robin Hood je zbojník, který žije v Sherwoodském lese se svými přáteli a bojovníky. Bohatým bere a chudým dává. Jeho milou je Mariana, to je také známá věc, ale četli jste knižní verzi této legendy? Já až nyní a byla jsem opravdu překvapena, kolik věcí je zcela jinak, než jak to znám.

„Běda! Nikoliv, drahá Mariano,“ odpověděl Robin a vzal děvče za ruku, „Bůh nám dosud drahého Allana neposlal zpátky; ale Will se vrátil. Pamatujete se přece na Willa Scarletta, statečného Wiliama?“
„Ovšem, že se na něj pamatuji. Velice ráda slyším, že se vrátil zdráv a bez pohromy. Kde je?“
„U matky; když jsem opouštěl síň, bratři se o něj prali, aby ho mohli obejmout. Já hledám Maud.“
„Je ve své komnatě. Mám ji říci, aby sešla dolů?“
„Nikoliv, musím jít k ní, neboť ubohé dítě musí být připraveno na Williamovu návštěvu. Moje poslání není snadné,“ pokračoval Robin se smíchem, „neboť znám lépe bludiště Sherwoodského lesa než tajemné cesty ženského srdce.“ (str. 21)

Příběhů o Robinu Hoodovi je spousta, neumím říci, které vydání je právě to správné a které špatné. Nicméně já četla verzi od Alexandra Dumase a ráda se s vámi podělím o pár postřehů. Příběh začíná až v Sherwoodském lese, Robin je už nějakou dobu vůdce zbojníků. Nevíme nic o jeho minulosti, jak se dostal do lesa, ani kdy a jak se stal velitelem zbojníků. Jsme vrženi rovnou do děje a do Robinových nástrah, při kterých okrádá bohaté občany města a projíždějící mnichy. Možná si vzpomínáte na velké souboje zbojníků s ozbrojenou stráží na lesní cestě, kde Robin přepadl ozbrojený doprovod i s vozem ve kterém se veze spousta peněz. Musím vás zklamat. To se nekoná. Robin je lupič džentlmen a tak bez použití násilí vláká bohaté muže na svou hostinu a poté si nechá velmi tučně zaplatit za obsloužení. Myslela jsem si, že takto okrade pouze jednoho muže a příště použije jinou fintu, ale Robin tak řeší téměř všechny přepadení. Proto mi přišlo, že by knize neuškodilo trochu více akce. Robinův slavný luk na můj vkus docela zahálel. Jak jsem řekla, přepadení probíhala v poklidu, takže Robin luk nevyužil. Vzpomenu si jen asi na tři případy, kdy známý lukostřelec svůj luk opravdu použil a to mi přijde docela málo na to, jak je všude zobrazován s lukem.

Robinovi přátelé Will Scarlett, bratr Tuck a Malý John samozřejmě nechybí. Hlavním nepřítelem je samozřejmě šerif z Nottinghamu, kterému se moc nelíbilo, že jej Robin sprostě okradl. Ale ve finále jsou největší Robinovi nepřátelé Normané, kteří trápí chudé vesničany. Tady je další bod, na kterém jsem se pozastavila. Robin Hood je známý tím, že bere bohatým a dává chudým, ale v knize jsem se nedočetla, že by někdy šel do vesnice nebo mezi chudé a dával někomu peníze. Dal zchudlému šlechtici, který se ocitl u něj v lese, jedné ženě, která mu pomohla, ale o obyčejném lidu jsem neslyšela. Další překvapení pro mne byla Mariana, která neměla vůbec žádnou spojitost se šerifem z Nottinghamu. Robin si ji vybral a také si ji vzal, žádné překážky neměli v cestě. Žádný únos, žádné držení někde v hradu, žádná tajná láska.

Robin Hood, který nepouštěl uzdy koní, zabránil mnichům v útěku.
„Bratři,“ pravil ještě smutnějším a slabším hlasem, „mějte se mnou slitování. Jestli nemáte ani kousek chleba, dejte mi alespoň nějaké peníze. Bloudím tímto lesem již od včerejška a dosud jsem ještě ani nejedl, ani nepil. Dobří bratři, zapřísahám vás ve jménu Páně, dejte mi malou almužnu.“
„Poslouchej, ty hlupáku, zanech žvanění, pusť naše otěže a nech nás na pokoji. Nemáme čas mluvit s blázny.“ „Ano,“ dodával druhý mnich a opakoval řeč svého představeného, „nemáme čas na řeči s hlupákem.“ (str. 109)

První polovina knihy se dá označit za méně akční. Robin žije, dá se říci v poklidu ve svém lese a vesele plní kapsy. Druhá polovina už je lepší. Tady konečně dochází i na střety meč, proti meči a vojáci proti zbojníkům. Kniha je trochu naivní v tom, že by zbojníci porazili několikanásobně velké po zuby ozbrojené vojsko bez žádných ztrát. Tomu se věřit prostě nedá. To jsem si myslela, poté ale přeci jen nějaká ztráta nastane a to ta největší. Robin úplně ztratí chuť k životu a dokonce zbojníky opouští. Já nikdy filmu neholdovala a tak nevím, jestli je to pouze záležitost knihy, nebo i filmu, ale nevěděla jsem, že se to stane. Možná jsem zapomněla. A konec knihy? Ten byl pro mne úplně nečekaný. Asi bych si vážně měla pustit i film.

Kniha se mně moc líbila. Sice se může zdát, že ji dost věcí vyčítám, ale jsou to jen věci, které mě překvapily a které jsem čekala jinak. Nebo lépe řečeno znám je jinak. Proto jsem si čtení více užila, protože jsem nevěděla, co se bude dít v další kapitole. Kapitoly byly krátké a já byla vždy připravená přečíst jednu před spaním a nakonec jsem přečetla ještě jednu a pak ještě jednu. I když je knížečka poměrně tenká, tak mi přečtení nějakou dobu trvalo. Možná za to může jazyk, jakým je kniha psaná. Co mi ale hodně vadilo, byly překlepy a úplně špatně použitá slova a slovosled ve větách. Hlavně na začátku knihy byly chyby téměř na každé straně. Ke konci se to trochu uklidnilo, ale přeci jen se tam tyto chyby objevovaly a já kdybych knihu koupila, tak bych byla dost naštvaná. Přeci jenom je korektor a šéfredaktor za něco placený a to by mělo být někde vidět. Není to bohužel nešvar pouze této knihy, ale všimla jsem si toho už u více knih nejen tohoto nakladatelství. Přeci jenom jsou mi ale tyto knihy čtenářsky na oko přívětivější, než ty milionkrát osahané knihy z povinné četby v knihovně.  A to je alespoň nějaké to plus, které to vyrovnává. Grafik je opravdu šikovný a já ještě nenašla knihu, která by měla ošklivou obálku. A proto po knihách ráda sahám.

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku!!