RECENZE: Sedmá polnice - Peter Tremayne

NÁZEV: Sedmá polnice
AUTOR: Peter Tremayne
SÉRIE: Sestra Fidelma
DÍL: 23
ŽÁNR: Detektivní, Historická
STRAN: 320
NAKLADATELSTVÍ: Vyšehrad
ROK VYDÁNÍ: 2013
PROVEDENÍ: Pevná vazba

Knihu Sedmá polnice darovalo pro tuto recenzi knihkupectví Knihcentrum. Sedmá polnice je již dvacátou třetí knihou ze série Sestra Fidelma. Všechny knihy z této série jsou detektivní příběhy vyšetřovatelky Fidelmy, královy sestry. Příběhy se odehrávají na bridských ostrovech v 7. stloletí. Autor je velký znalec keltské historie a kultury, především se dobře vyzná v staroirském právu.

Proč se o tom zmiňuji, v knize Sedmá polnice autor plně využívá právě těchto svých znalostí. Kniha je přímo nabytá irskými zákony, které v těchto dávných dobách platily. Nechybí ani popisy krajin, kterými hrdinové projíždí, popisy královských rodů a klanů. Sice jsem při čtení neměla u sebe mapu, ale věřím, že autor má toto téma opravdu dost dobře nastudované. Popisuje krajinu úplně do detailů, každý kopec pojmenuje a řekne, který klan za tímto kopcem sídlí. Hned za tím vyjmenuje všechny členy této rodiny a jejich historii. Mimo to používá staré výrazy asi irské, i když to si netroufnu přímo říci. Naštěstí s Fidelmou vyšetřuje případ i její manžel a ten tyto výrazy nezná, takže mu je vždy někdo vysvětlí a přeloží. Tím tyto výrazy autor vysvětlí i nám laikům.

Ze začátku mi opravdu dělalo velké problémy se začíst. Jména mi přišly všechny podobné. Nevyznala jsem se vůbec ve všech klanech. Postupně s probíhajícím vyšetřováním kniha začínala být zajímavější. Zaujaly mě už výše zmiňované staré irské výrazy, i když postupem času mi začaly trošku vadit, protože jich tam bylo docela dost. Ráda bych si něco z toho zapamatovala, ale vzhledem k tomu, jaké ty slova mají tvary, mi to přijde zcela nemožné. Nicméně kdyby se našel nějaký fanoušek historie, zvláště Keltů a podobných národů, tak se může dozvědět spoustu nového. I mně zaujalo spoustu věcí např. vysvětlování, jak se v těchto dobách stavěly dřevěné mosty. Další z mých postřehů je ten, že ani nemusíte číst předchozí díly. Já dostala do ruky až dvacátý třetí díl, z čeho jsem měla trochu strach, ale ničemu to nevadilo.

Fidelma mi přijde někdy až moc důležitá, spoustu věcí si vynucuje jen tím, že je sestrou krále. Její manžel mi zase přijde hodně jako podpantoflák, zrovna moc se nevyjadřuje.

Finále příběhu bylo překvapující, rozhodně bych na začátku nedokázala odhadnout, co si na nás autor vymyslel. Jestli nemáte rádi detektivky, kde už v půlce knihy víte, kdo je vrah, tak tato kniha je zrovna pro Vás. Musím ale upozornit, že je to hlavně historická kniha, detektivní příběh je prostě jiný. Nedá se to srovnávat například se slavným Sherlockem Holmesem, který pomocí pozorování vyšetří celý případ. Fidelma pracuje hlavně s tím, co ji kdo poví při výslechu. Já mám tedy raději tu první variantu.

Teď k ději:

Fidelma je po dlouhém nicnedělání trochu mrzutá. A bude ještě víc, když zjistí, že se nestala hlavní „soudkyní“ dalo by se říci. Naštěstí, i když my bychom to takhle neřekli, se nedaleko její pevnosti objeví tělo mrtvého muže. Velmi bohatého muže.  Je podivné, že na těle zůstaly všechny šperky a nic nebylo ukradeno. Fidelma je tedy svým bratrem pověřena, aby tuto vraždu vyšetřila. Při převozu mrtvého k mnichovi, který by ho měl pohřbít, se všechno začíná malinko zamotávat. Tomuto mnichovi nic neříká půst. Rád se opíjí do němoty a nikdo netuší proč. Vždy to byl ctihodný mnich. Tento mnich je však nalezen mrtev a Fidelma nevěří tomu, že by se udusil vlastními zvratky. Díky této vraždě procestuje několik set kilometrů na koňském sedle, pěšky, ale i unesená a svázaná v pytli. Z jednoho zavražděného je najednou několik a do toho přibývá stále více nejasností. Všechno do sebe pomalu začíná zapadat jako Němci do krytu, jak se říká. Z jedné malé vraždy je najednou obrovské soukolí intrik a vražd a toto soukolí se pořád točí a nikdo neví, k čemu to všechno směřuje. Kdo by zabíjel opileckého mnicha a proč? Proč by někdo unášel chudého barda. A nakonec ti tajemní mniši na severu mají co za lubem? Z malého opatství si postavili hotový hrad. Nechovají se vůbec jako mniši. Neznají ani základní věci. Pak se tady zjevuje tajemná skupina nájezdníků, která vyplauje všechny vesnice v okolí. Údajně je vede žena, která se oznamuje zatroubením sedmé polnice. Co to všechno dohromady má společného? Podaří se Fidelmě a jejímu manželovi vše vyřešit?

 HODNOCENÍ: 30 %

Úryvek

„Dobrá, paní,“ promluvil Gormán. „Jak vidíš, Gobánova kovárna je až na samém konci města – chceš městem projet, nebo je raději obkroužit a přiblížit se ke kovárně od západu?“ „Bylo by to možné?“ „Cesta by nebyla příliš pohodlná, museli bychom jet po užších stezkách, než je tato, zřejmě by šlo o stezky kategorie tuagrota.“ Eeadulf věděl, že tuagrota je úzká venkovská pěšina používaná převážně rolníky. Tyto stezky se většinou napojovaly na hlavní cesty v krajině. Fidelma zavrtěla hlavou.

str. 228

Děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.