středa 5. března 2014

RECENZE: Polibek nesmrtelnosti - Alice Moon




NÁZEV: Polibek nesmrtelnosti
AUTOR: Alice Moon
ŽÁNR: Romantická fantasy
SÉRIE: Krvavá romance
DÍL: První
NAKLADATELSTVÍ: Fragment
STRAN: 248
ROK VYDÁNÍ: 2012
PROVEDENÍ: Brožovaná
VĚK: 13+


MOJE HODNOCENÍ: 50 %

Anotace:
Jako by nestačilo, že je Sára osamělá a nemá mnoho přátel, neustále ji navíc pronásledují hororové sny. Když na začátku školního roku nastoupí do Sářiny třídy nový kluk Dustin, její život se převrátí naruby. K tajemnému spolužákovi ji něco nevysvětlitelně přitahuje. Zdá se jí, že je spojuje jakési neznámé, velmi silné pouto. Sářina jediná kamarádka May se jí však snaží Dustina rozmluvit. Co před Sárou skrývá? Kdo je záhadný Dustin a jaké je jeho tajemství?

Recenze:

Knihu Polibek nesmrtelnosti mi zaslalo nakladatelství Fragment už hodně dávno, ale já pořád neměla čas ji přečíst. Tento týden jsem se k ní prokousala a byla jsem dost překvapená. Název série Krvavá romance se moc nehodí k prvnímu dílu, kde té romantiky opravdu bylo pomálu.


Kniha je o Sáře, mladé nesmělé dívce, která se nedávno přestěhovala do nového městečka. Sáře zemřel její otec a jí se od té doby zdá jeden špatný sen za druhým. Naštěstí pro ni je tady nový školní rok a ten by jí mohl rozptýlit myšlenky.  Oproti minulému roky, kdy tady byla nováček, už tady má alespoň kamarádku. Hned po přivítání s May probíhá jako každý rok oslava nového školního roku, kde má ředitel proslov a představuje nové žáky. Sára na pódiu zahlédne kluka, který ji od té doby nedá spát. Tento tichý tajemný kluk s věčně zachmuřenou tváří, vážnýma očima a tajemnou minulostí, kdo to je? Jenže tento kluk nevypadá na to, že by se někomu chtěl s čímkoliv svěřovat. Dokonce i May Sáru varuje, ať se od něj drží dál. Tento kluk má nějaké tajemství, proč by jinak žil sám v opuštěném křídle kolejí? Sáru k němu něco táhne, ale netuší co. Chtěla by ho více poznat, ale Dustin se drží jen s určitou partou lidí. Sára stále více cítí pouto mezi nimi, jde vidět, že si ho uvědomuje i Dustin kdykoliv se na ni podívá. Ale May je rozhodnutá, že ti dva nesmějí být spolu a udělá vše pro to, aby tomu tak bylo. Jaké k tomu má důvody a co je Dustin zač? Odkud se vzal a před čím utíká? Proč ho také trápí noční můry? Opravdu je tak nebezpečný?
 
Styl psaní
Co mě překvapilo nejvíc, byl asi styl psaní autorky. Nevím, jestli jsem teď jen vnímavější na češtinu, když čtu zároveň knihu Nebezpečné známosti. Kde opravdu musím dávat pozor na každé slovíčko, aby mi neušel význam dopisů, ale.. U této knihy mi přišlo, že je napsána také tak. Jakoby si autorka hrála s každým slovem. Jakoby každé slovo mělo svůj přesný význam. Přitom je kniha pro čtenářky od čtrnácti let a to mě zarazilo. Někdy jsem si i já musela přečíst některý z odstavců vícekrát, než jsem pochopila, co v něm bylo napsáno.

„Už žádné poblouznění a krásná slovíčka. Žádné neuvážené sliby. Dustin se vydal na cestu bez nejmenšího hluku. Pohyboval se plavně a tiše, jakoby přímo plachtil směrem k nočnímu lesu.“

„Přikývnu, ale vlastně nerozumím. Dvacet let.. Jaký je to pocit? Zkouším si na to vzpomenout, ale už to nechápu. Roky.. Už pro mě nic neznamenají. Je dvacet let hodně? Nemohl by čas, který se za tím slovem skrývá, být zrovna tak dobře rokem nebo stoletím?“

Posuďte sami, podle mě se v tomto textu skrývá více, než většina čtenářů vidí. Nechci se nějak dotknout mladších čtenářek, ale myslím si, že většinu z těchto myšlenek neocení. Že to nedokáží ve svém mládí pochopit. Hlavně pokud se v knize řeší láska, i když u této knihy to není zcela dobrý příklad. Kniha mi dost připomíná už zmiňovanou knihu Nebezpečné známosti svým stylem psaní. Přitom je tato kniha vydána v roce 1782 a kniha Polibek nesmrtelnosti v roce 2011.

„Mám se přiznat? Domníval jsem se, že je mé srdce již mrtvé, že zbyla jen smyslnost, a naříkal jsem na předčasné stáří.  Paní de Tourvel mi vrátila kouzelné přeludy mládí. Když jsem s ní, nepotřebuji ani požitek, abych byl šťasten.“
(str. 27 Nebezpečné známosti – Choderlos De Laclos)

Můj názor
Škoda jen, že v knize se moc nedá mluvit o nějakém ději. Na jedné straně máme vzdychající Sáru a na druhé Dustina. Tyto platonické lásky se mi v knihách opravdu nelíbí. Jak může jeden druhého tak moc milovat, když spolu promluví celkem asi třikrát za celou knihu? Další věc, která se mi nelíbí je vlna upírovin, která se strhla po Stmívání. Toto není spoiler, už po pár stranách Vám dojde, co je Dustin zač. No dobře, máme tady dalšího upíra a? Co mě rozesmálo, bylo.. Jak to říci slušně. Masturbování hlavní hrdinky při myšlence na Dustina a na jeho úchylku, když pil jiné dívce krev. Jestli tohle dokáže někoho tak rozhicovat, tak to musím taky zkusit. Doufám, že jsem tuto část špatně nepochopila a teď tady nebudu za blázna. To už musí být opravdu silná platonická láska.

 Od teď svým miláčkům budeme pouštět dokument o netopýrech, jak pijí krev dobytku. Třeba je to taky rozhicuje, lepší než aby se koukal na jiné holky na placených kanálech co? A navíc víte co? Nikoho to nepohorší. Tyto dokumenty mohou hrát kdykoliv nemusíme čekat na 22 hodinu. No dobře, to trochu přeháním. Ale přišlo mi to dost úchylné. Další věc, která mně zaráží na knihách s upíry je tato. To nevadí, že jsi někoho zabil, však já tě moc miluji i tak. To je opravdu reálné. Vím, že jsou to knihy založené na upírech a ti reální nejsou, tak proč to řeším? Ale jak to hlavní hrdinka přešla s klidem, to mě opravdu přivádí v údiv. Jojo z takovýchto hrdinek bychom si měli vzít příklad. Však se nic neděje, že jsi dneska srazil na cestě soba. Santa jich má ještě dalších pět. Hlavně, že se milujeme.  


Tak se milujte a množte. Hlavně ať Vás nevzrušuje cizí krev.

Děkuji nakladatelství Fragment za recenzní výtisk.

1 komentář:

Děkuji za zpětnou vazbu. :) Komentáře typu dvouslovné věty: Hezký blog, recenze, knihy + Váš odkaz na blog nebudu publikovat. Nezlobte se. :) Nepřijde mi to jako upřímný komentář, ale jen jako reklama.