RECENZE: S láskou lvice - Christina Hachfeld - Tapukai

Mé hodnocení: 85 %

Afrika, země odkud údajně pocházíme všichni. Můžeme ji nenávidět za chudobu, nebo milovat pro její nádhernou přírodu a ještě krásnější faunu. Komu by se to nelíbilo jet se tam někdy podívat, samozřejmě sedět v ultra bezpečném autě, aby mi lev nekousl nos, a pozorovat ty krásné stvoření jako jsou zebry, žirafy v jejich přirozeném prostředí. Tento příběh se odehrává také v Africe, ale trochu jiné, než jakou ji známe.

Knihy o Africe nevyhledávám, ale když už se k nějaké dostanu, tak mě to opravdu baví číst. Kniha s Láskou lvice se ke mně dostala náhodou, někdo říká, že je to dost podobné Bílé masajce, to nemůžu posoudit, protože jsem tuto knihu nečetla.

Kniha popisuje deset let života ženy jménem Christina, její útrapy i radosti. Vše začíná smrtí Christinina manžela. Aby se vyrovnala se svým žalem, tak odjíždí do Afriky na dovolenou i se svými syny. Afričtí muži jí přímo učarují, jejich snědá pleť a korále na nahém těle. Netrvá to dlouho a zamiluje se do jednoho samburského válečníka, bohužel tento vztah nevydrží dlouho, když se plánuje svatba, Christine zjistí, že by byla už druhou ženou. A to ona rozhodně nechce, když manželka muže, tak jen jednou a jedinou. Z lásky mnoho nezbyde. Před svým odjezdem potká druhého válečníka Lpetatiho, ten v hotelu tancuje, aby si vydělal peníze pro svou rodinu. Lpetati vyznává svou lásku Christině, čekal jen na to, až nebude s předchozím mužem. Během týdne jejich známosti se dohodne druhá svatba, tentokrát s Lpetatim.

Přišlo mi to opravdu rychlé. Christine je ochotná vzdát se své kariéry v Německu i svého domova a odstěhovat se do Afriky. Vesnice, ve které žije Lpetati není vyspělá, žije se v hliněných chatrčích, hlavní náplní dne je starání o dobytek. Asi to musela být opravdu velká láska na první pohled, když se Christina ze dne na den rozhodla žít tímto způsobem. Tento domorodý kmen nikdy dopředu neví, kdy budou trpět hladem a žízní, stačí malá bouřka, hrom a na vesnici se řítí stádo slonů, bizonů, nebo jiného zvířectva. Krom těchto potíží se Christině žije s Lpetatim dobře, rodina ji přijala za svou. Jediná, kdo jim lásku nepřeje, je žena, která bydlí osamoceně na druhé straně hory. Když je požádá, jestli by nemohla žít s nimi v jejich domě a je odmítnuta, začne se mstít. Lpetatiho očaruje, aby se zamiloval do její dcery a ona tak získala jeho stádo a dům. Tím to začíná mezi Christinou a Lpetatim skřípat, začnou se hádat. Spolu odjíždí na pobřeží, aby vydělali nějaké peníze, ale Lpetati propadne alkoholu a dokonce okrádá samotnou Christine. Ta v hotelu pozná hudební skupinu a přidává se k ní. Mezi ní a Lpetatim vzniká obrovská průrva. Dokonce to vypadá na rozvod. Dojde to až do děsivých důsledků, které Christine neumí překonat. Její láska k Africe a Lpetatimu zůstává na svém místě. V jejím srdci. Jestli dokáže někdy Lpetatimu odpustit jeho hrozný čin a jeho chování, to ani Christine sama neví.

 

Pokud se chcete dozvědět spoustu věcí o Africe, tak knihu vřele doporučuju. Já ji četla jedním dechem, protože byla napsána dá se říct formou deníku. A přitom na sebe vše navazovalo, jako by mezi dny nebyly mezery. Jako by se události děly den za dnem a nebyl tam měsíc vynechán. Já do dnes nechápu, jak se autorka mohla tak rychle zamilovat a odejít žít do chatrče. Nechápu, že chce žít s mužem, který lže, krade a je i násilnický, který spal i s jinými ženami. No, je to ní, ale já bych s takovým mužem nebyla.

RECENZE: Sex v Praze - Jana Collins

Moje hodnocení: 20 %

Tato novela vítá čtenáře oslovením Všem kentaurům, už to mi přišlo opravdu hodně zvláštní, ale nezůstalo jen u toho, nad čím mi rozum zůstal stát.

Kniha začíná tak, jako každá jiná, takže se může zdát, že jde o normální knihu. Seznamujeme se s hlavní hrdinkou Hanou, tato úspěšná podnikatelka má vše až na muže, který by ji nějak zaujal. Hana je krásná přitažlivá žena o muže nouzi nemá, ale nemůže najít muže, ze kterého by se jí podlamovaly kolena. Tedy muže, o kterém sní většina žen.

Hana se ve stylu Sexu ve městě setkává s přítelkyněmi v kavárně, aby probraly chlapy a nenechaly na nic nit suchou. Hana sedí hlavně v knihách, takže se momentálně nemá čím chlubit, a tak si ji její kamarádky dobírají. Společně se vydají do baru, kde Hana pozná toho svého vysněného muže. Jeho penis cítí skoro v sobě už ve dveřích, když uvidí jen jeho záda.  Hned si představuje, co vše by s ní dělal v posteli a má z něj úplně mokré kalhotky.  Sebevědomě jde za ním a do očí mu řekne, že ho chce, tím začíná 157 stran popisů jejich sexu. Mrzí mě, že jsem jim nepočítala, kolikrát ten sex měli, protože kniha postrádá jakýkoliv děj, je to hlavně o těch popisech milostných aktů. Já to odhaduju tak na dvacet postelových hrátek, a je pravda, že to není ani jednou popsáno stejně, takže v tom má kniha plus. Autorka by mohla některé jiné autorky milostných knih naučit pár synonym a přirovnání, aby mohly své vlastní popisy lásky oživit.

Pořád jsme se nedostali k té hlavní myšlence recenze, proč se mi tato kniha nelíbila a proč ji většina čtenářů hodnotí negativně. Je to erotická novela, popis sedí, ale zbytek je úplně špatně. Někdo tam zapomněl dopsat, že má prvky fantasy, že se v knize objevují básně, které se vůbec nerýmují a hlavně politické zamyšlení, které vůbec nechápu, co v této knize dělají.

Nikdo kdo knihu četl a s kým jsem o ní mluvila, knihu nepochopil. Přitom jako erotická novela, by kniha nebyla zase tak špatná. Vypustila bych již zmíněné prvky, které tam vůbec nepatří. Hlavně ty politické, i když jsem v nich našla i zajímavé myšlenky, ráda bych věděla, kde autorka vzala informace, na kterých zakládá své myšlenky.

Dva pro mě nejhorší, nebo nejlepší úryvky z knihy vám dávám k přečtení, vůbec jsem to nepochopila a asi nikdo z čtenářů. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo zkusit tu hru, jak člověk píše tím způsobem, že mlátí hlavou o klávesnici.

Po skončení procesu nabrání vzorku chtěl doktor na závěr vytáhnout baňku.  A ejhle! Hanina úžasná broskvička měla asi jiný pohled na věc. Svými svaly (Podotýkám, že zcela bez Haniny účasti) tu baňku v sobě plasticky tak pevně sevřela, že ji gynekolog nemohl vytáhnout ven. A tak spolu chvíli zápasili…Vyšetření skončilo tak, že si stoupl doktor, chytil baňku za její vyčuhující konec, za něj si stoupla sestřička, chytila doktora za pas a jako když máma s tátou tahali řepu z pole v té básničce pro děti, začali tahat baňku z Haniny broskvičky. (Str. 99, 100)

Chvíli seděli v klidu u stolu. Pak se zvedl se slovy: Haničko, já si na půl hodinky odskočím ven, ano?...Měla co dělat, aby nevykřikla, a tím se neprozradila. Kentaur byl tak nějak větší, vyšší a silnější. Jeho krásné, svalnaté tělo jakoby dole ve své spodní polovině nabralo na oběmu. Tak nějak zmohutnělo, ale pohybovalo se po stráni velmi lehce a ladně. A co vlastně dělal? On chodil, nebo spíše běhal po čtyřech jako nějaký pes nebo kůň s nosem u země. Ústy ukusoval trávu a jiné zelené rostlinky a žvýkal je a polykal. Proboha, vždyť on se pásl! (Str. 81, 82)

Neděste se, takové popisy používá autorka, já jsem ještě tak nezvlčela. Vlci jsou mými oblíbenci, ale jedním z nich stále ještě nejsem. :D

Závěrem, knihu jsem nepochopila, hledala jsem rozhovory se spisovatelkou, ale nenašla jsem žádný, který by vysvětloval, co to všechno má znamenat. Možná to někdo chápe, já ale ne.

Děkuji knihkupectví knihcentrum.cz za recenzní výtisk.

Knižní přírůstky: DUBEN 2014

Tak jsem zase trochu nakupovala knihy. :) Myslela jsem si, že jsem koupila jen dvě a nakonec jsem zjistila, že jich je mnohem víc.

Nakupovala jsem hlavně v internetových bazarech, jako vždy. Splnila jsem si zase dva sny. Koupila jsem si knihu Smrtící polibek a Váhání. Knihy o vlcích a vlkodlacích, jak já je žeru. :D :)
Potom jsem narazila na knihu S láskou lvice, dívala jsem se, že má vysoké hodnocení, tak jsem si ji koupila. Teď ji louskám a není vůbec špatná. :)

Knihy z obchodů jsou Ahoj z nebe, Praktické účetní případy (nojo, maturovala jsem z účetnictví), Appalossa.

Taky jsem se stihla zúčastnit soutěže na blogu:

Zjistila jsem, že jsem nečetla asi nic, protože jsem ani jednu z knih neznala. Vlastně ano, znala jsem Hru o trůny, ale jinak.. Špatné to se mnou je. Na dotazovaných asi 25 knih jsem znala jednu. Bída. Ale i když jsem nevyhrála, tak jsem za 2 hodiny soutěžení dostala dvě záložky a náramek. Nejvíce se mi líbí záložka z knihcentra, přítel si zase zamiloval náramek a musel mi ho hned přivázat na ruku. :) 

DENÍČEK: Jak jsem se učila anglicky

Tak je to tady a mě se blíží maturita. Už zítra mám praktickou maturitu, a tak abych se odreagovala a přitom si nepřipadala, že se flákám, tak jsem si včera pustila Tarzana v angličtině. Poprvé jsem zkoušela pohádku Lilo a Stitch a dopadlo to dobře k mému překvapení jsem zjistila, že rozumím i tomu, co říkají. :)

Tento zápisek je ale o Tarzanovi, nevím, proč jsem ho neviděla už 10 let, když je to taková krásná pohádka. Tak jsem se u toho nasmála, že to ani není možné. Dokonce jsem se naučila nové slovíčko APE - lidoop, taky jsem si připomněla výraz be disappointed - tedy v pohádce by Jane byla zklamaná, pokud by Tarzan s ní neodjel do Anglie. Těch slovíček jsem pochytila více, ale nebudu to tady vše vypisovat.

Miluju hlas Phila Collinse úplně jsem si užívala všechny ty písničky, které k pohádce nazpíval. Dokonce jsem se přistihla, že si s ním zpívám a přitom jsem ani nevěděla, že znám slova. :) Už dva dny mi ty písničky běží v hlavě, dopadlo to tak, že jsem si najela na youtube a vyhledala jsem si sountrack k této pohádce, abych si to mohla znovu poslechnout. Asi nejlepší písničky jsou Two words a You´´ll be in my heart.

Taky si dovolím přidat pár mých postřehů.

1) Podle mě je malinkatý Tarzan to nejmilejší a nejroztomilejší miminko ve vodách Walt Disney. Vždycky když ho vidím, tak chci mít taky jedno svoje.

2) Miluju Tarzanovu rodinku. Opět se neubráním tomu, abych neřekla, že je to ta nejhezčí rodina, kterou jsem zatím v pohádce viděla.

3) I když chápu, že je Tarzan pohádka, tak mě překvapilo, co všechno s sebou měla Jane v pralese. Slabikář, dalekohled, kterým sledovali hvězdy, projektor. 

4) K tomu prostě nemám slov, to je prostě nádhera. :)

A tady máme písničku. :)

SPRÁVNÁ CHVÍLE NA ÚRYVEK: Charlotte Lyne - Kainovo dědictví

Takový můj malinkatý projekt. Líbí se mi projekty, kde vezmete právě čtenou knihu a zveřejníte náhodný úryvek a proto jsem se rozhodla vytvořit si to po svém. :) Inspirace: http://alipelis.blogspot.cz/2012/11/uryvkove-utery.html

Nevím jak u vás, ale na Opavsku dneska opravdu hodně prší a to je počasí leda tak na dvě věci, na spaní a čtení. Já teď čtu knihu Kainovo dědictví a o ni se chci s vámi podělit.

• Historický román
• Nakladatelství Brána
• Počet stran 428
• Rok vydání 2013
• Dějiště: Anglie konec 13. století
• Malá urozená dívka přijde o svůj domov a je vychovávána mnichy, teď se vzpomínky začínají vracet a mniši ji pro její vlastní dobro vyhánějí z jejího jediného domova.

Chvatně kráčel před hostem do chodby s otvory pro výdej jídla. Za sebou slyšel klepání berlí o kámen. Chodba byla nízká a vlhká, ale zde návštěvníka nikdo nespatří. 

"Jak hnusné." Host si vytřepal kapky z kožichu vskutku medvěd. "Tenhle temný koutek je vlastně k mordu nejvhodnější, že?" Randulf mu pohlédl do temné tváře. Leckdo v tomto muži spatřoval nejnebezpečnějšího člověka Anglie a nebyla snad jediné ukrutnosti, již by se od něj nenadál. Randulf by se od něj nadál i vraždy Svatého otce, a přesto se ho nebál. Stejně jako hrady i nejnebezpečnější muži mají své slabiny a návštěvníkovu slabinu neznal nikdo tak dobře jako on. "Co chceš?" otázal se příkře.

"Nenabídl bys ubohému mrzáku aspoň něco k sezení?"

"Toho ubohého mrzáka mě můžeš ušetřit. Ptal jsem se tě, co chceš, Adame, a nehodlám čekat na odpověď dlouho."

Str. 147

DENÍČEK: Můj názor na soutěže

Můžete se na mě zlobit, ale mě to nevadí. Dneska se chci podělit na můj názor na soutěže nejmenovaných blogů. Nelíbí se mi soutěže typu: sdílej mě všude, olajkuj mi celou stránku ale hlavně si přidej můj blog do sledovaných. Přijde mi, že to tyto blogy nedělají ani tak pro své čtenáře, ale jen pro sebe. Aby sehnaly jen ty velká čísla sledovanosti. K čemu jim tyto falešná čísla jsou? Pro nakladatelství a budoucí spolupráci? Možná. Já tohle nikdy nedělala a dělat nebudu. Nikdy nikoho nebudu nutit, aby mě odebíral jen pro to, aby vyhrál. A já před ostatními vypadala, jaký jsem king.

To už můžu přímo zamezit vstup všem pod podmínkou registrace. Jen registrovaní mohou číst obsah blogu. Tyto rádoby soutěže mě dožírají. Možná je to pro soutěžící i lehčí, jen kliknou sdílet, lajk a doufají, že budou slosováni.

Já mám tři pravidelné čtenáře, a jsem na to hrdá a i když je to malý počet, tak to budu hrdě rozhlašovat. Tito lidé si mě našli, zalíbil se jim blog a tak mě odebírají. O to mi jde, aby můj blog četli lidi, které to zajímá.

A tak se nebudu už rozčilovat, já si budu vymýšlet soutěže, kde se něco děje a vy si dělejte, co chcete. Ale nemyslete si, že se někdy do takové soutěže přihlásím.

Pac a pusu vlčata

Můj názor na soutěže

RECENZE: Případ Vincent Franke - Christoffer Carlsson

NÁZEV: Případ Vincent Franke

AUTOR: Christoffer Carlsson

ŽÁNR: Krimi

STRAN: 260

NAKLADATELSTVÍ: Panteon

ROK VYDÁNÍ: 2013

PROVEDENÍ: Pevná vazba

Mé hodnocení: 80 %

Vincent Franke nebyl nikdy ten „hodný“. Ano byl to malý tichý hoch, ale nikdy nikdo nevěděl, kdy někomu zlomí nos. A takový už zůstal. Nemůžeme se mu divit, jeho otec byl alkoholik a Vincenta celý život mlátil. Vincent se vrací z vazby a první jeho cesta je do jeho sešlého bytu. Zvedá telefon a začne obvolávat své klienty. Vincent je totiž drogový dealer a sám závislý na drogách. Je to taková ztracená existence, po které ani pes neštěkne. Právě tito lidé se skvěle hodí šéfovi podsvětí, který jimi není ohrožen a tak se stane, že se u Vincenta doma objeví spoutaná dívka, kterou potřebovali na chvíli někde odklidit. Vše by bylo v pořádku, kdyby jen Vincentovi nepřipomněla jeho dávnou lásku. Probudí v něm ochranářské pudy a tento vyvrhel se rozhodne ji zachránit stůj, co stůj. Když se odhodlaný vrací do svého bytu, dívku tam již nenalezne a tak se rozhodne po ni pátrat na vlastní pěst. Jít proti tak velké rybě není jen tak. Tady jde o život. Nakonec svou lásku přece jen najde, ale to už po něm nejde jen Pastor velký boss, ale i policie, která si myslí, že Mariu unesl on.

Kniha byla psaná velmi živým způsobem. Nejsem fanouškem tohoto typu knih, ale tato kniha mě opravdu chytila a nepustila, dokud nebyl konec. Nedokážu popsat, co to způsobilo. Je samozřejmé, že se v knize používají jazykové prostředky spodních vrstev. To mě neodrazovalo, protože kniha i přes to nezněla vulgárně a byla pro nečtenáře tohoto žánru čitelná.

Matoucí se může zdát přeskakování Vincentovi mysli, když si vezme svůj morfin. Vrací se mu vzpomínky na otce, na svou první lásku, i na jeho předchozí život. Tyto skoky do minulosti mohou připadat nesouvislé, ale s přibývajícími vidinami v tom začínáme nacházet smysl. Vlastně si řeknete, že to tak má být. Jak jinak by měla pracovat závislákova mysl, než zmateně?

Za mě knihu doporučuji, je to taková oddechová kniha, i když se to může zdát jako klišé vzhledem k tomuto žánru a tématu. Kniha není jen tak nositelkou ceny nejlepší švédský krimiromán roku 2013.

Děkuji 2media.cz za poskytnutí recenzního výtisku.