RECENZE: PS: Miluju tě - C. Ahern

Najít si toho správného muže, kterého si jednou vezmete, je výhra. Nevadí, když se občas pohádáte kvůli maličkostem, stačí, když v něm máte oporu a umíte si navzájem odpustit. Holly a Gerry jsou spolu i přes malé neshody velmi šťastní. Užívají si sebe navzájem a podnikají akce s přáteli. Jejich slunečné dny nezkazí hádka, ale návštěva u doktora. Gerry má v poměrně mladém věku nádor na mozku a nevypadá to s ním nejlépe. 

Kniha začíná v momentu, kdy Gerry své nemoci podlehne a nechá svou ovdovělou ženu na pospas samotě a novému životu. Nikdo se nebude divit, když budou první kapitoly smutné a prosáklé slzami naší hrdinky. Naštěstí má přátelé a rodinu. Ti se snaží, jak nejvíce mohou, aby Holly začala znovu žít. Nejvíce ji v tomto bodu pomůže zesnulý manžel. Měl tolik ohleduplnosti a empatie, a navíc chtěl splnit jeden ze slibů daných své ženě, že ji sepsal seznam věcí, které by měla splnit po jeho smrti. Seznam rozdělený do deseti dopisů měl Holly chodit každý měsíc. Gerry do něj zahrnul maličké hlouposti, jako Kup si novou lampičku, až po svolení, aby se Holly nebála znovu zamilovat. Tyto dopisy jsou ústředním tématem této knihy. Dopisy a láska přátel a rodiny, která podrží v těch nejtěžších chvílích.

Kniha se mi líbila, ne tak moc, abych ji četla někdy znovu, ale nebyla ani vyloženě špatná. Čekala jsem od ní více romantiky.  Věděla jsem zhruba, o čem kniha je. Film jsem viděla už dávno a nepamatuju si z něj téměř nic. Moc mě nezaujal. Chtěla jsem originální myšlenku z knihy, která tvořila tak dobrou předlohu, že podle toho někdo film natočil. Nakonec se velké ovace neděly. Nápad dopisů, které chodili od milujícího manžela, i když tady už nebyl, byl dojemný. Ale čekala bych trochu jiné znění vzkazů. Něco více romantického, nějaká velká vyznání lásky, které by mi po smrti manžela připomínali, jak velmi mě miloval. Nicméně musím přiznat, že některé Gerryho úkoly byly opravdu dobře promyšlené. 

To by bylo, co se týká dopisů. Teď k hlavní hrdince. Holly mi bohužel sympatická nebyla. Chápu, že po smrti někoho blízkého se trápíme, ale přišla mi velmi sobecká. Její muž zemřel před rokem a ona nedokázala přát štěstí dvěma svým nejlepším přítelkyním. Pořád se utápěla v sebelítosti a stále brečela a všichni kolem ní museli chodit po špičkách a podřizovat se jí. Takovou osobu bych nechtěla mít ve své blízkosti.

Naopak jsem měla ráda vedlejší postavu Richarda, což je Hollyin nerudný bratr. Richard byl opravdu v polovině knihy nesnesitelný. Namyšlený, arogantní, no blbec. Ale postupem času zjišťujeme, že má opravdu rád své děti a umí se chovat odvázaně. Na konci příběhu jej mám už opravdu ráda a je mi ho líto. Na této postavě jde opravdu vidět proměna za ten rok, který s rodinou a přáteli prožijeme.

Když to vezmu kolem a kolem, tak mi celkově život ostatních přišel zajímavější, než ten Hollyin. Dva bratři zcela jiní, každému je věnována stejná pozornost, sestra milující adrenalin a australského chlapíka, který ji opustil. Dvě kamarádky a jejich vztahy s milujícími muži. Knihu bych ani neoznačovala jako romantický příběh, ale spíše jako nějaký román o vztazích v rodině a také přátel. 

Nakladatelství: BB art

Rok vydání: 2013

Počet stran: 376

ISBN: 978-80-7461-286-2

RECENZE: Zlodějka knih - M. Zusak

Ačkoliv jsem měla počáteční obavy a Zlodějce knih jsem se vyhýbala velkým obloukem, dopadlo to tak, že byly neopodstatněné. Obavy jsem měla zejména proto, že nemám ráda knihy s válečnou tématikou. Je to na můj čtenářský vkus moc deprimující. Hrůzy, jaké se děli, hrdinové přicházejí o své milované. Do knih se ráda začtu právě proto, abych od těch negativních témat normálního života mohla odpoutat. Druhou obavou byla vypravěčka jako smrt. Knihu jsem začala číst na tři pokusy. V prvních dvou jsem přestala v první kapitole a proč? Smrt rozebírala význam barev, mezi tím nějaký její „citát“ a já se bála, jestli to tak bude celou dobu. Naštěstí mě kniha nakonec vlákala a já tu osudnou první kapitolu přečetla.

Zlodějka knih pojednává o dívce Liesel Memingerové, která se z ničeho nic musí rozloučit hned na začátku s nejdůležitějšími osobami v jejím životě. Liesel a její bratr byli na cestě k pěstounům, když přišla naše vypravěčka smrt. Nečekaně a tiše a Liesel jela do neznáma sama. Začátek války je za obzorem a válka je nebezpečné místo pro děti. Zvlášť v rodině, kde není dostatek jídla. A tak se Liesel loučí se svou matkou a poprvé vidí své pěstouny. Tátu Hanse Hubermanna a mámu Rosu Hubermannovou. Oba jsou zvláštní lidé, nejsou v jádru zlí, ale cestu k Liesel musí nacházet postupně. A tak si Liesel pomalu zvyká na nový život a novou rodinu, s tátou se učí číst a najednou jí jedna kniha, několikrát přečtená, nestačí. Právě v tomto místě dostává Liesel své druhé jméno Zlodějka knih. Ukrade nejednu knihu a její láska ke knihám a k psanému slovu je větší a větší. Německo mezitím už plně nasadilo zbraně a na ulicích se pilně Hailuje. Židé jsou pronásledováni a putují do koncentračních a pracovních táborů. Jeden z nich najde cestu i k Liesel domů. To teprve začíná ten pravý strach a celá rodina cítí dopady válčení a Hitlerovy propagandy.

Musím říct, že znám příběhy hlavně Židů. Knih z druhé světové války je hodně, jak jsem psala v úvodu, těmto knihám se mi daří vyhýbat, nicméně ne jednou jsem byla povinně v kině se školou na Colette a podobné filmy, proto pár příběhů znám. Zlodějka knih pro mne byla překvapením v tom, že je kniha z pohledu Němců, kteří nesouhlasí s činností Hitlera. Tento pohled jsem viděla poprvé. O přídělových lístcích jsem věděla, že existovaly u nás. Ale nikdy jsem popravdě nepřemýšlela nad tím, že i sami Němci mohli hladovět. 

Pěstouny Liesel jsem si velmi oblíbila. Hans – táta podporoval Liesel ve všem, co dělala, i když to nebylo správné. Téměř kvůli ní nespal, přes den chodíval do práce, když nějaká byla a po nocích Liesel předčítal. Asi každý by chtěl mít takový vztah s nevlastním otcem, co s nevlastním i s vlastním. Jejich vztah by se dal závidět. Táta vždy drží slovo, je odvážný, vždy stojí za Liesel i proti mámě. Je to pohodář a člověk s dobrým srdcem. Ráda bych toho muže znala osobně. Líbila se mi Liesel a její schopnost být tak pěkně nadšená z jakékoliv knihy a udělat z ní něco, co by chtěl číst každý. Fascinace slovy a knihou samotnou, obsah je až druhý v řadě. Přistihla jsem sama sebe, že je mi líto, že už číst umím. Že nemám už tu moc objevovat krásu čtení. Můžu si užívat stále nové příběhy, ale žádná kniha už mi nedá stejný pocit, jako ta právě první přečtená kniha, kterou jsem si přečetla sama. To je škoda, mám na ni pěkné vzpomínky a pamatuji si, že jsem úplně stejně jako Liesel, hltala slova a nechala se unášet příběhem někam, kde jsem měla pocit, že jsem mohla jen já sama. Mámu – Rosu jsem zvláště ze začátku ráda neměla. Je přísná, často srší jednu nadávku za druhou, ale čím víc se blížíte ke konci knihy, tím ji máte raději. Samozřejmě, že postav je v knize opravdu hodně, než bych se vyjádřila ke všem, i kdyby jen k těm hlavním, tak bych měla popsanou další stranu. Nechám tedy na vás, ať kouzlo dalších charakterů objevíte sami. 

Smrt jako vypravěčka mi ze začátku nevyhovovala, naštěstí stránky z jejího bezprostředního pohledu nejsou dlouhé a hned pak příběh opět připomíná obyčejné vypravování, jak ho známe. Ačkoliv mě Posel od M. Zusaka zaujal více a i bych jej četla vícekrát, tak na Zlodějku se také dívám jako na pěkně strávený čas. Bohužel, vícekrát, bych asi knihu nečetla. Nemůžu říct, co přesně se mi nelíbilo, abych tomu dala plný počet bodů, ale něco málo tam je. Zusaka obdivuji, že napsal příběh o válce ve válce, kde nechybí ani ty momenty, které právě nemám ráda. Krev, mrtvoly, slzy lidí, kteří ty lidi milovali. Zusak to ale napsal tak, že mě z toho nemrazilo, spala jsem klidně a nepřemýšlela nad tím před spaním. Bylo to napsáno citlivě, a ačkoliv popisoval hlad, a jiné věci, které se nám nemusejí líbit, tak z jeho pera mi ta válka nepřišla tak hrozná, jaká doopravdy byla. Takže na otázku, zda-li jde napsat kniha o hrůzách války, nevynechávat plynové komory, mrtvé po náletech, německou propagandu a teror a přitom v člověku neprobudit odpor ke knize, tak to jde. Netuším, jak se mu to povedlo, ale i mně se tato kniha líbila. A to jsem zastánce románků a fantasy literatury s dobrým koncem.

Celkové hodnocení: 80 % 

Zdroje obrázků deviantart:

 german soldier by fabcob focker

adolf hitler by engdrago 

aircraft 10 png stock by jumpfer stock