RECENZE: PS: Miluju tě - C. Ahern

Najít si toho správného muže, kterého si jednou vezmete, je výhra. Nevadí, když se občas pohádáte kvůli maličkostem, stačí, když v něm máte oporu a umíte si navzájem odpustit. Holly a Gerry jsou spolu i přes malé neshody velmi šťastní. Užívají si sebe navzájem a podnikají akce s přáteli. Jejich slunečné dny nezkazí hádka, ale návštěva u doktora. Gerry má v poměrně mladém věku nádor na mozku a nevypadá to s ním nejlépe. 

Kniha začíná v momentu, kdy Gerry své nemoci podlehne a nechá svou ovdovělou ženu na pospas samotě a novému životu. Nikdo se nebude divit, když budou první kapitoly smutné a prosáklé slzami naší hrdinky. Naštěstí má přátelé a rodinu. Ti se snaží, jak nejvíce mohou, aby Holly začala znovu žít. Nejvíce ji v tomto bodu pomůže zesnulý manžel. Měl tolik ohleduplnosti a empatie, a navíc chtěl splnit jeden ze slibů daných své ženě, že ji sepsal seznam věcí, které by měla splnit po jeho smrti. Seznam rozdělený do deseti dopisů měl Holly chodit každý měsíc. Gerry do něj zahrnul maličké hlouposti, jako Kup si novou lampičku, až po svolení, aby se Holly nebála znovu zamilovat. Tyto dopisy jsou ústředním tématem této knihy. Dopisy a láska přátel a rodiny, která podrží v těch nejtěžších chvílích.

Kniha se mi líbila, ne tak moc, abych ji četla někdy znovu, ale nebyla ani vyloženě špatná. Čekala jsem od ní více romantiky.  Věděla jsem zhruba, o čem kniha je. Film jsem viděla už dávno a nepamatuju si z něj téměř nic. Moc mě nezaujal. Chtěla jsem originální myšlenku z knihy, která tvořila tak dobrou předlohu, že podle toho někdo film natočil. Nakonec se velké ovace neděly. Nápad dopisů, které chodili od milujícího manžela, i když tady už nebyl, byl dojemný. Ale čekala bych trochu jiné znění vzkazů. Něco více romantického, nějaká velká vyznání lásky, které by mi po smrti manžela připomínali, jak velmi mě miloval. Nicméně musím přiznat, že některé Gerryho úkoly byly opravdu dobře promyšlené. 

To by bylo, co se týká dopisů. Teď k hlavní hrdince. Holly mi bohužel sympatická nebyla. Chápu, že po smrti někoho blízkého se trápíme, ale přišla mi velmi sobecká. Její muž zemřel před rokem a ona nedokázala přát štěstí dvěma svým nejlepším přítelkyním. Pořád se utápěla v sebelítosti a stále brečela a všichni kolem ní museli chodit po špičkách a podřizovat se jí. Takovou osobu bych nechtěla mít ve své blízkosti.

Naopak jsem měla ráda vedlejší postavu Richarda, což je Hollyin nerudný bratr. Richard byl opravdu v polovině knihy nesnesitelný. Namyšlený, arogantní, no blbec. Ale postupem času zjišťujeme, že má opravdu rád své děti a umí se chovat odvázaně. Na konci příběhu jej mám už opravdu ráda a je mi ho líto. Na této postavě jde opravdu vidět proměna za ten rok, který s rodinou a přáteli prožijeme.

Když to vezmu kolem a kolem, tak mi celkově život ostatních přišel zajímavější, než ten Hollyin. Dva bratři zcela jiní, každému je věnována stejná pozornost, sestra milující adrenalin a australského chlapíka, který ji opustil. Dvě kamarádky a jejich vztahy s milujícími muži. Knihu bych ani neoznačovala jako romantický příběh, ale spíše jako nějaký román o vztazích v rodině a také přátel. 

Nakladatelství: BB art

Rok vydání: 2013

Počet stran: 376

ISBN: 978-80-7461-286-2

RECENZE: Dopisy z ostrova Skye - Jessica Brockmole

Dopisy z ostrova Skye, romantický příběh se špetkou historie. Děj se odehrává za první světové války až do přelomu druhé světové. Právě v tomto neutěšeném období vykvete láska mezi dvěma lidmi, kteří se nikdy neviděli.

David studuje na univerzitě a rád čte. Zvláště jedna kniha ho okouzlí natolik, že se rozhodne napsat pochvalu autorce. Sue píše básně, žije na malém ostrově, ze kterého se nikdy nikam nevydala. Z psaní dopisů se stane téměř závislost. Nové vzniklé přátelství s jejím prvním fanouškem Davidem ji plně naplňuje. Papír údajně snese vše a to platí i pro platonické přátelství s Davidem. Mezi nimi nejsou žádná tajemství, proč by taky. David přeci žije tak daleko a Sue nikdy svůj ostrov neopustí, bojí se vody, tak žádná loď nepřichází v úvahu, navíc je vdaná žena a David je zasnouben. Přeci jenom se s příchodem války mezi nimi vykřeše jiskra. Milostná slůvka se v dopisech objevují stále častěji. Přitom se stále nesetkali naživo. Až..

Po několika letech najde Margaret jeden z matčiných dopisů a rozhodne se vypátrat, kdo je její otec. Nechápe, proč ji matka tak odrazuje od její touhy vdát se za svého pilota. Minulost je minulost, říkává ji. V tom však matka sbalí kufry a odjede neznámo kam, to je pro Margaret výborná příležitost, aby mohla zahájit pátrání po matčině a částečně i své minulosti. Postupně s každým dopisem odkrývá osudy dvou mladých lidí, které osud spojil, a poté vyrval z náruče toho druhého.

Celá kniha je psána formou dopisů. Není zde ani jedna obyčejná věta, která by dopis, nebo rozmluvu mezi dvěma osobami popisovala. Je kouzelné, jak autorka dokázala takto knihu sestavit. Nepřijdeme vůbec o nic. Vypravěčem jsou samy postavy, které se zpovídají ze svých pocitů, strachů i lásky. Líbí se mi, jak se postupně David vyvíjí. Napřed je to mladý nerozvážný student, který rád dělá lumpárny. Z krátkých dopisů se stanou dopisy několika stránkové. I starosti Davidovi s každým rokem přibývají a mění svou hloubku. Díky tomu, že je kniha v dopisech, známe postavy, jako bychom je znali celý život. Nikdy bych neřekla, že čtyři adresáti mohou vyprávět celý příběh. A ono to šlo a ještě to krásně navazovalo na sebe. Původně jsem jen nakoukla do knihy, jestli mi styl psaní bude vyhovovat. Přečetla jsem si jeden dopis, protože byl krátký, potom druhý až jsem nakonec přečetla za pouhých pár hodin celou knihu.

Ach Davey,

já už vůbec nevím, co mám cítit. Iain je pohřešován. Teprve před pár dny jsem dostala dopis z vojenské kanceláře a nejsem si jistá, jestli už mi došlo, co se stalo. Přečetla jsem si, co v něm stojí, jednou jsem vykřikla, ale od té chvíle jsem nepromluvila – jako kdyby bylo možné pouhým ignorováním tu zprávu přimět, aby zmizela. (str. 157)

Přiznám se, že moc nemám ráda knihy z období válek. Jsou na mne moc depresivní a já mám ráda šťastné konce a knihy, které mě rozveselí a přivedou na jiné myšlenky. Ne, aby mi do hlavy daly ještě více brouků. Nicméně autorka této knihy se válce věnuje jen okrajově. Nejsou zde popisovány úrazy vojáků, počet mrtvých nebo hrůzy, které se děly. To vůbec ne. Spíše popisuje ješitnost mužů, kteří šli do války, jen aby dokázali, že jsou muži a ne chlapci. Šli bojovat za čest a za svou vlast, které se boje ani netýkaly. Popisuje přátelství na život a na smrt na frontě. Pocity Davida, který přímo trpí, že válku vidí jen z dálky. Že nemůže prokázat svou odvahu bojem, jen řídí sanitní vůz a odváží hrdiny z bojiště.

Obě hlavní postavy mi byly sympatické, i když ne vždy dělaly správná rozhodnutí. Postupné prohlubování citů mi bylo sympatičtější, než že by se na sebe zahleděli a už by plánovali svatbu. David chvilku neposedí a rád dělá různé rošťárny, přitom je to chlapec, který rád čte různé knihy a už jen tím mi byl sympatický. David i Sue žijí každý odlišně. Zatímco David žije v Americe ve městě v domě rodičů, Sue má s manželem menší srub u jezera. Škoda jen, že jsem si Davida nedokázala představit jako muže, do kterého bych se mohla zamilovat. Jeho strakaté sako, knírek a oslovování chlapče od Sue tomu nepomáhalo.

Možná sis podle hlavičky dopisu všimla, že už jsme se zase přesunuli. Mezitím bylo ještě Místo č. 2, ale tam jsme se zdrželi jenom pár dní. Teď jsme trochu blíž frontě, ale ne tak, abychom se museli bát, že na nás v noci ve spánku budou padat granáty – což je dobře, protože při počtu hodin, které strávíme ve službě, je nám každá minuta klidného spánku víc než drahá. Když už mluvím o spánku, Sue, myslím, že si půjdu lehnout. Sotva únavou udržím tužku v ruce. Prosím Tě, dej mi vědět, co je nového. I přes současné okolnosti mi na tom opravdu záleží. Kéž bych mohl být s Tebou a držet Tě v náručí – ale to jediné, co teď můžu udělat, je myslet na Tebe a psát Ti.

Miluju Tě z celého srdce, děvče moje.

David (str. 159)

Kniha na mě působila příjemným dojmem. Není přeslazená, ani zde nejsou hrůzné popisy války. A přitom je to krásný romantický příběh ve formě dopisů převážně z fronty. Čtení této knihy byla slast, i když mi vyhovovaly spíše ty kratší dopisy a do těch delších se mi už tolik nechtělo. Dopisy mezi Suinou dcerou a jejím pilotem by mi v knize ani nechyběly. I když je to zajímavý prvek, že se osud opakuje a dcera prožívá to samé, co matka. Vztah s vojákem. A konečně bychom se také nedozvěděli, proč se bratr Sue odmítá s ní stýkat. I když mi to vyplynulo z kontextu.

Rozhodně knihu doporučuji všemi deseti. Je to milé počtení, které pohladí na duši. Romantický příběh, který se vám zapíše do paměti i do srdce. Nakonec otočíte poslední stránku a ani nevíte, jak se to stalo, že jste na konci. Nejraději bych začala číst znovu a od začátku, protože viditelně cítím, že mi teď něco chybí. Nejprve to byla láska na první pohled do obálky, teď i do obsahu.

Jessica Brockmole odmalička milovala historické romány a v dospělosti se stala jejich recenzentkou. Je Američanka, ale strávila několik let v Skotsku. K prvotině Dopisy z ostrova Skye ji inspirovala návštěva tohoto ostrova a jeho odloučenost. Román v dopisech okamžitě vzbudil mezinárodní zájem kritiky i čtenářů. Když Jessica zrovna nepíše, ráda navštěvuje antikvariáty a nechává se pohltit atmosférou starých zaprášených knih. (Oficiální madailonek na obálce knihy)