PŘÍRŮSTKY: Prosinec 2015

Tak tady byly opět po roce Vánoce. :) Kdo si myslí, že jsem jako knihomol dostala samé knihy, tak se bude divit.

Pod stromečkem jsem našla 4 knihy. Hezké na tom bylo, že byly všechny sladěné do modré barvy. :)
Zbytek knížek jsem si tak nějak nadělila sama po Vánocích za penízky, které jsem dostala od maminky. Ježíškovi můžete napsat seznam a dvakrát podtrhnout zrovna tu knihu, po které nejvíce toužíte, ale on raději donese tři jiné. :D :) Na seznamu byly taky, to si nemám na co stěžovat, ale tu vysněnou prostě nedonesl. Proto jsem tuším 28. prosince sedla k počítači a najela jako obvykle na stránky knihkupectví a už to jelo. Neumím si objednat jednu, či dvě knihy. To bych nebyla já. Já musím využít toho, že platím poštovné, tak ať je ta krabice megaobří.

Konec vybavování, jdeme na knihy. :)

Celkem jsem za prosinec tedy nastřádala 13 knih. Z toho jsou 4 od Ježíška, 2 z bazaru, jeden recenzáček a 6 nově koupených miláčků.

A víte co? Tu tak obrečenou knihu, dvakrát podtrženou jsem si zapomněla dát do košíku. Takže po naprostém propadnutí Kronice královraha, stále nemám Hudbu ticha. :) No nic, tak zase jindy.

Tak tady vidíte toho modrého Ježíška. Hana Marie Körnerová mě zaujala knihou Carolina, kterou jsem přečetla snad jedním dechcem. Líbila se mi romantika bez pornografických scén, historie a období francozské revoluce. Proto jsem Ježíškovi na seznam napsala sérii Kočár do neznáma. První díl už jsem stihla přečíst, ale nenadchl mě tak, jako Carolina. Tak uvidíme, jaké budou ostatní díly.

   Jsou světla, která nevidíme mi koupil přítel. Knihy z druhé světové války zrovna netvoří můj čtenářský vkus, ale byly i výjimky. Knihy z války, což je opravdu těžké téma a přitom krásně romantické a hezké na čtení. Tak doufám, že světla budou patřit k tomuto žánru.

Dalšími modrými knihami jsou Světlo mezi oceány a Druhá dcera. Druhá dcera je pro můj letošní rok první recenzní výtisk. Sice je řazen ještě do prosince, ale recenze bude v lednu 2016. Ty modré knížky se mi hrozně moc líbí. Zrada, vášeň a pomsta, to slibuje anotace. Nevím přesně, co od knihy čekat, tak se těším. Světlo mezi oceány se nějak dostalo mezi knihy, které bych si ráda někdy přečetla na databáziknih. Asi jsem někde četla pochvalnou recenzi, nebo jsem narazila na anotaci. Kniha vypadá velmi lákavě. Vše, co se týká moře mi navozuje příjemné představy. A život na majáku? To může být fajn. :) 

Všechny modré knihy pohromadě :)

Tyto dvě knížky jsem si koupila v bazaru. Co se týče fantasy, nemám vyhrazený styl. Ať už jsou v knize elfové, magie, draci, nebo cokoliv, tak tomu dávám šanci. :) Královna tearlingu má takovou nicneříkající anotaci, ale tím lépe. Alespoň v ní není nic důležitého vyzrazeno. Tak se můžu pustit do čtení bez předsudků a bez očekávání. Zato od Prních dojmů mám očekávání velké. Na první stránce zní krásná slova: Román o starých knihách, nečekané lásce a Jane Austenové. No nezní to skvěle?? Jen nechápu, proč všechny knihy musí být spojené s Jane Austenovou. Jako by nebyli žádní jiní autoři. :) Většinou narážím na přepracovanou Jane Austenovou, nevím proč.

Další knihou o knihách by měl být Kufr paní Sinclairové. Na tuto knížku a poklady skrývajích se ve starých knihách se moc těším. Obálka je krásná, tak byla otázka času, kdy knihu koupím. Ve znamení štíra jsem si koupila díky obálce a také proto, že autorku moc dobře znám a její sérii Vlci z mercy falls mám velmi ráda. Doufám, že to bude milá zamilovaná fantasy, která nebude náročná a bude se po čtení hezky usínat.

Na Člověka Gabriela jsem párkrát narazila, když kniha byla ještě novinka a objevovala se v různých katalozích. Kniha mě nikdy nelákala, ale řekla jsem si, že bych mohla dát šanci další české autorce. Kniha má velmi vysoké hodnocení a kočovníci jsou mému srdci blíže po přečtení Písně větru. Proto najednou kniha dostala šanci. Teď jen mít tu správnou náladu a chuť a šup do čtení.

   Oproti tomu Nebe v plamenech jsem po přečtení prvního dílu měla v hledáčku téměř rok. Ale plnou cenu se mi za knihu dávat nechtělo. Tak jsem čekala, a čekala a stále čekala, jestli knihu nezlevní. Dočkala jsem se. A tak konečně druhý díl je doma. Teď budu muset přečíst znovu díl první, ať mám přehled. :) 

Totem vlka jsem jednu dobu čítala před spaním na čtečce. Bohužel, když dám novou knihu do čtečky, tak se mi smaže můj "postup" v rozečtené knize a já pak nevím, na jaké stránce jsem byla. To nevadí, teď mám papírovou verzi a tak budu vědět stále, kde jsem :) Totem vlka je velmi zvláštní kniha. Spojuje jakýsi soulad přírody a člověka, politickou situaci v Číně a další různá témata. Kniha je opravdu o vlcích a pastevcích, o politice tam toho zase tolik nebylo. Spíše jen tak na okraj, jak se novodobá společnost dívá na pastevce ovcí, kteří žijí na stepích a bojují každý den s počasím a s přírodou samotnou. Ale je to velmi hezky napsáno a já se těším, až se zase začtu. Kniha sice není nějak nabitá akcí, ale přesto čtení rychle ubývá. Líbí se mi moudrost stařešinů, kteří vysvětlují, proč sem tam musí vlkům uspoupit a nechat je vyhrát, aby byl dodržen životní cyklus. Tuto knihu musím určitě někdy zrecenzovat. :) 

RECENZE: Zlodějka knih - M. Zusak

Ačkoliv jsem měla počáteční obavy a Zlodějce knih jsem se vyhýbala velkým obloukem, dopadlo to tak, že byly neopodstatněné. Obavy jsem měla zejména proto, že nemám ráda knihy s válečnou tématikou. Je to na můj čtenářský vkus moc deprimující. Hrůzy, jaké se děli, hrdinové přicházejí o své milované. Do knih se ráda začtu právě proto, abych od těch negativních témat normálního života mohla odpoutat. Druhou obavou byla vypravěčka jako smrt. Knihu jsem začala číst na tři pokusy. V prvních dvou jsem přestala v první kapitole a proč? Smrt rozebírala význam barev, mezi tím nějaký její „citát“ a já se bála, jestli to tak bude celou dobu. Naštěstí mě kniha nakonec vlákala a já tu osudnou první kapitolu přečetla.

Zlodějka knih pojednává o dívce Liesel Memingerové, která se z ničeho nic musí rozloučit hned na začátku s nejdůležitějšími osobami v jejím životě. Liesel a její bratr byli na cestě k pěstounům, když přišla naše vypravěčka smrt. Nečekaně a tiše a Liesel jela do neznáma sama. Začátek války je za obzorem a válka je nebezpečné místo pro děti. Zvlášť v rodině, kde není dostatek jídla. A tak se Liesel loučí se svou matkou a poprvé vidí své pěstouny. Tátu Hanse Hubermanna a mámu Rosu Hubermannovou. Oba jsou zvláštní lidé, nejsou v jádru zlí, ale cestu k Liesel musí nacházet postupně. A tak si Liesel pomalu zvyká na nový život a novou rodinu, s tátou se učí číst a najednou jí jedna kniha, několikrát přečtená, nestačí. Právě v tomto místě dostává Liesel své druhé jméno Zlodějka knih. Ukrade nejednu knihu a její láska ke knihám a k psanému slovu je větší a větší. Německo mezitím už plně nasadilo zbraně a na ulicích se pilně Hailuje. Židé jsou pronásledováni a putují do koncentračních a pracovních táborů. Jeden z nich najde cestu i k Liesel domů. To teprve začíná ten pravý strach a celá rodina cítí dopady válčení a Hitlerovy propagandy.

Musím říct, že znám příběhy hlavně Židů. Knih z druhé světové války je hodně, jak jsem psala v úvodu, těmto knihám se mi daří vyhýbat, nicméně ne jednou jsem byla povinně v kině se školou na Colette a podobné filmy, proto pár příběhů znám. Zlodějka knih pro mne byla překvapením v tom, že je kniha z pohledu Němců, kteří nesouhlasí s činností Hitlera. Tento pohled jsem viděla poprvé. O přídělových lístcích jsem věděla, že existovaly u nás. Ale nikdy jsem popravdě nepřemýšlela nad tím, že i sami Němci mohli hladovět. 

Pěstouny Liesel jsem si velmi oblíbila. Hans – táta podporoval Liesel ve všem, co dělala, i když to nebylo správné. Téměř kvůli ní nespal, přes den chodíval do práce, když nějaká byla a po nocích Liesel předčítal. Asi každý by chtěl mít takový vztah s nevlastním otcem, co s nevlastním i s vlastním. Jejich vztah by se dal závidět. Táta vždy drží slovo, je odvážný, vždy stojí za Liesel i proti mámě. Je to pohodář a člověk s dobrým srdcem. Ráda bych toho muže znala osobně. Líbila se mi Liesel a její schopnost být tak pěkně nadšená z jakékoliv knihy a udělat z ní něco, co by chtěl číst každý. Fascinace slovy a knihou samotnou, obsah je až druhý v řadě. Přistihla jsem sama sebe, že je mi líto, že už číst umím. Že nemám už tu moc objevovat krásu čtení. Můžu si užívat stále nové příběhy, ale žádná kniha už mi nedá stejný pocit, jako ta právě první přečtená kniha, kterou jsem si přečetla sama. To je škoda, mám na ni pěkné vzpomínky a pamatuji si, že jsem úplně stejně jako Liesel, hltala slova a nechala se unášet příběhem někam, kde jsem měla pocit, že jsem mohla jen já sama. Mámu – Rosu jsem zvláště ze začátku ráda neměla. Je přísná, často srší jednu nadávku za druhou, ale čím víc se blížíte ke konci knihy, tím ji máte raději. Samozřejmě, že postav je v knize opravdu hodně, než bych se vyjádřila ke všem, i kdyby jen k těm hlavním, tak bych měla popsanou další stranu. Nechám tedy na vás, ať kouzlo dalších charakterů objevíte sami. 

Smrt jako vypravěčka mi ze začátku nevyhovovala, naštěstí stránky z jejího bezprostředního pohledu nejsou dlouhé a hned pak příběh opět připomíná obyčejné vypravování, jak ho známe. Ačkoliv mě Posel od M. Zusaka zaujal více a i bych jej četla vícekrát, tak na Zlodějku se také dívám jako na pěkně strávený čas. Bohužel, vícekrát, bych asi knihu nečetla. Nemůžu říct, co přesně se mi nelíbilo, abych tomu dala plný počet bodů, ale něco málo tam je. Zusaka obdivuji, že napsal příběh o válce ve válce, kde nechybí ani ty momenty, které právě nemám ráda. Krev, mrtvoly, slzy lidí, kteří ty lidi milovali. Zusak to ale napsal tak, že mě z toho nemrazilo, spala jsem klidně a nepřemýšlela nad tím před spaním. Bylo to napsáno citlivě, a ačkoliv popisoval hlad, a jiné věci, které se nám nemusejí líbit, tak z jeho pera mi ta válka nepřišla tak hrozná, jaká doopravdy byla. Takže na otázku, zda-li jde napsat kniha o hrůzách války, nevynechávat plynové komory, mrtvé po náletech, německou propagandu a teror a přitom v člověku neprobudit odpor ke knize, tak to jde. Netuším, jak se mu to povedlo, ale i mně se tato kniha líbila. A to jsem zastánce románků a fantasy literatury s dobrým koncem.

Celkové hodnocení: 80 % 

Zdroje obrázků deviantart:

 german soldier by fabcob focker

adolf hitler by engdrago 

aircraft 10 png stock by jumpfer stock