RECENZE: Zlodějka knih - M. Zusak

Ačkoliv jsem měla počáteční obavy a Zlodějce knih jsem se vyhýbala velkým obloukem, dopadlo to tak, že byly neopodstatněné. Obavy jsem měla zejména proto, že nemám ráda knihy s válečnou tématikou. Je to na můj čtenářský vkus moc deprimující. Hrůzy, jaké se děli, hrdinové přicházejí o své milované. Do knih se ráda začtu právě proto, abych od těch negativních témat normálního života mohla odpoutat. Druhou obavou byla vypravěčka jako smrt. Knihu jsem začala číst na tři pokusy. V prvních dvou jsem přestala v první kapitole a proč? Smrt rozebírala význam barev, mezi tím nějaký její „citát“ a já se bála, jestli to tak bude celou dobu. Naštěstí mě kniha nakonec vlákala a já tu osudnou první kapitolu přečetla.

Zlodějka knih pojednává o dívce Liesel Memingerové, která se z ničeho nic musí rozloučit hned na začátku s nejdůležitějšími osobami v jejím životě. Liesel a její bratr byli na cestě k pěstounům, když přišla naše vypravěčka smrt. Nečekaně a tiše a Liesel jela do neznáma sama. Začátek války je za obzorem a válka je nebezpečné místo pro děti. Zvlášť v rodině, kde není dostatek jídla. A tak se Liesel loučí se svou matkou a poprvé vidí své pěstouny. Tátu Hanse Hubermanna a mámu Rosu Hubermannovou. Oba jsou zvláštní lidé, nejsou v jádru zlí, ale cestu k Liesel musí nacházet postupně. A tak si Liesel pomalu zvyká na nový život a novou rodinu, s tátou se učí číst a najednou jí jedna kniha, několikrát přečtená, nestačí. Právě v tomto místě dostává Liesel své druhé jméno Zlodějka knih. Ukrade nejednu knihu a její láska ke knihám a k psanému slovu je větší a větší. Německo mezitím už plně nasadilo zbraně a na ulicích se pilně Hailuje. Židé jsou pronásledováni a putují do koncentračních a pracovních táborů. Jeden z nich najde cestu i k Liesel domů. To teprve začíná ten pravý strach a celá rodina cítí dopady válčení a Hitlerovy propagandy.

Musím říct, že znám příběhy hlavně Židů. Knih z druhé světové války je hodně, jak jsem psala v úvodu, těmto knihám se mi daří vyhýbat, nicméně ne jednou jsem byla povinně v kině se školou na Colette a podobné filmy, proto pár příběhů znám. Zlodějka knih pro mne byla překvapením v tom, že je kniha z pohledu Němců, kteří nesouhlasí s činností Hitlera. Tento pohled jsem viděla poprvé. O přídělových lístcích jsem věděla, že existovaly u nás. Ale nikdy jsem popravdě nepřemýšlela nad tím, že i sami Němci mohli hladovět. 

Pěstouny Liesel jsem si velmi oblíbila. Hans – táta podporoval Liesel ve všem, co dělala, i když to nebylo správné. Téměř kvůli ní nespal, přes den chodíval do práce, když nějaká byla a po nocích Liesel předčítal. Asi každý by chtěl mít takový vztah s nevlastním otcem, co s nevlastním i s vlastním. Jejich vztah by se dal závidět. Táta vždy drží slovo, je odvážný, vždy stojí za Liesel i proti mámě. Je to pohodář a člověk s dobrým srdcem. Ráda bych toho muže znala osobně. Líbila se mi Liesel a její schopnost být tak pěkně nadšená z jakékoliv knihy a udělat z ní něco, co by chtěl číst každý. Fascinace slovy a knihou samotnou, obsah je až druhý v řadě. Přistihla jsem sama sebe, že je mi líto, že už číst umím. Že nemám už tu moc objevovat krásu čtení. Můžu si užívat stále nové příběhy, ale žádná kniha už mi nedá stejný pocit, jako ta právě první přečtená kniha, kterou jsem si přečetla sama. To je škoda, mám na ni pěkné vzpomínky a pamatuji si, že jsem úplně stejně jako Liesel, hltala slova a nechala se unášet příběhem někam, kde jsem měla pocit, že jsem mohla jen já sama. Mámu – Rosu jsem zvláště ze začátku ráda neměla. Je přísná, často srší jednu nadávku za druhou, ale čím víc se blížíte ke konci knihy, tím ji máte raději. Samozřejmě, že postav je v knize opravdu hodně, než bych se vyjádřila ke všem, i kdyby jen k těm hlavním, tak bych měla popsanou další stranu. Nechám tedy na vás, ať kouzlo dalších charakterů objevíte sami. 

Smrt jako vypravěčka mi ze začátku nevyhovovala, naštěstí stránky z jejího bezprostředního pohledu nejsou dlouhé a hned pak příběh opět připomíná obyčejné vypravování, jak ho známe. Ačkoliv mě Posel od M. Zusaka zaujal více a i bych jej četla vícekrát, tak na Zlodějku se také dívám jako na pěkně strávený čas. Bohužel, vícekrát, bych asi knihu nečetla. Nemůžu říct, co přesně se mi nelíbilo, abych tomu dala plný počet bodů, ale něco málo tam je. Zusaka obdivuji, že napsal příběh o válce ve válce, kde nechybí ani ty momenty, které právě nemám ráda. Krev, mrtvoly, slzy lidí, kteří ty lidi milovali. Zusak to ale napsal tak, že mě z toho nemrazilo, spala jsem klidně a nepřemýšlela nad tím před spaním. Bylo to napsáno citlivě, a ačkoliv popisoval hlad, a jiné věci, které se nám nemusejí líbit, tak z jeho pera mi ta válka nepřišla tak hrozná, jaká doopravdy byla. Takže na otázku, zda-li jde napsat kniha o hrůzách války, nevynechávat plynové komory, mrtvé po náletech, německou propagandu a teror a přitom v člověku neprobudit odpor ke knize, tak to jde. Netuším, jak se mu to povedlo, ale i mně se tato kniha líbila. A to jsem zastánce románků a fantasy literatury s dobrým koncem.

Celkové hodnocení: 80 % 

Zdroje obrázků deviantart:

 german soldier by fabcob focker

adolf hitler by engdrago 

aircraft 10 png stock by jumpfer stock