Dopisy z ostrova Skye,
romantický příběh se špetkou historie. Děj se odehrává za první světové války
až do přelomu druhé světové. Právě v tomto neutěšeném období vykvete láska
mezi dvěma lidmi, kteří se nikdy neviděli.
David studuje na univerzitě a rád čte. Zvláště jedna kniha
ho okouzlí natolik, že se rozhodne napsat pochvalu autorce. Sue píše básně,
žije na malém ostrově, ze kterého se nikdy nikam nevydala. Z psaní dopisů
se stane téměř závislost. Nové vzniklé přátelství s jejím prvním fanouškem
Davidem ji plně naplňuje. Papír údajně snese vše a to platí i pro platonické
přátelství s Davidem. Mezi nimi nejsou žádná tajemství, proč by taky.
David přeci žije tak daleko a Sue nikdy svůj ostrov neopustí, bojí se vody, tak
žádná loď nepřichází v úvahu, navíc je vdaná žena a David je zasnouben.
Přeci jenom se s příchodem války mezi nimi vykřeše jiskra. Milostná slůvka
se v dopisech objevují stále častěji. Přitom se stále nesetkali naživo. Až..
Po několika letech najde Margaret jeden z matčiných dopisů
a rozhodne se vypátrat, kdo je její otec. Nechápe, proč ji matka tak odrazuje
od její touhy vdát se za svého pilota. Minulost je minulost, říkává ji. V tom
však matka sbalí kufry a odjede neznámo kam, to je pro Margaret výborná
příležitost, aby mohla zahájit pátrání po matčině a částečně i své minulosti.
Postupně s každým dopisem odkrývá osudy dvou mladých lidí, které osud
spojil, a poté vyrval z náruče toho druhého.
Celá kniha je psána formou dopisů. Není zde ani jedna
obyčejná věta, která by dopis, nebo rozmluvu mezi dvěma osobami popisovala. Je
kouzelné, jak autorka dokázala takto knihu sestavit. Nepřijdeme vůbec o nic.
Vypravěčem jsou samy postavy, které se zpovídají ze svých pocitů, strachů i
lásky. Líbí se mi, jak se postupně David vyvíjí. Napřed je to mladý nerozvážný
student, který rád dělá lumpárny. Z krátkých dopisů se stanou dopisy
několika stránkové. I starosti Davidovi s každým rokem přibývají a mění
svou hloubku. Díky tomu, že je kniha v dopisech, známe postavy, jako bychom
je znali celý život. Nikdy bych neřekla, že čtyři adresáti mohou vyprávět celý
příběh. A ono to šlo a ještě to krásně navazovalo na sebe. Původně jsem jen
nakoukla do knihy, jestli mi styl psaní bude vyhovovat. Přečetla jsem si jeden
dopis, protože byl krátký, potom druhý až jsem nakonec přečetla za pouhých pár hodin
celou knihu.
Ach Davey,
já už vůbec nevím, co mám cítit. Iain je pohřešován. Teprve
před pár dny jsem dostala dopis z vojenské kanceláře a nejsem si jistá,
jestli už mi došlo, co se stalo. Přečetla jsem si, co v něm stojí, jednou
jsem vykřikla, ale od té chvíle jsem nepromluvila – jako kdyby bylo možné
pouhým ignorováním tu zprávu přimět, aby zmizela. (str. 157)
Přiznám se, že moc nemám ráda knihy z období válek.
Jsou na mne moc depresivní a já mám ráda šťastné konce a knihy, které mě
rozveselí a přivedou na jiné myšlenky. Ne, aby mi do hlavy daly ještě více
brouků. Nicméně autorka této knihy se válce věnuje jen okrajově. Nejsou zde
popisovány úrazy vojáků, počet mrtvých nebo hrůzy, které se děly. To vůbec ne.
Spíše popisuje ješitnost mužů, kteří šli do války, jen aby dokázali, že jsou
muži a ne chlapci. Šli bojovat za čest a za svou vlast, které se boje ani
netýkaly. Popisuje přátelství na život a na smrt na frontě. Pocity Davida,
který přímo trpí, že válku vidí jen z dálky. Že nemůže prokázat svou
odvahu bojem, jen řídí sanitní vůz a odváží hrdiny z bojiště.
Obě hlavní postavy mi byly sympatické, i když ne vždy dělaly
správná rozhodnutí. Postupné prohlubování citů mi bylo sympatičtější, než že by
se na sebe zahleděli a už by plánovali svatbu. David chvilku neposedí a rád
dělá různé rošťárny, přitom je to chlapec, který rád čte různé knihy a už jen
tím mi byl sympatický. David i Sue žijí každý odlišně. Zatímco David žije v Americe
ve městě v domě rodičů, Sue má s manželem menší srub u jezera. Škoda
jen, že jsem si Davida nedokázala představit jako muže, do kterého bych se
mohla zamilovat. Jeho strakaté sako, knírek a oslovování chlapče od Sue tomu
nepomáhalo.
Možná sis podle hlavičky dopisu všimla, že už jsme se zase
přesunuli. Mezitím bylo ještě Místo č. 2, ale tam jsme se zdrželi jenom pár
dní. Teď jsme trochu blíž frontě, ale ne tak, abychom se museli bát, že na nás
v noci ve spánku budou padat granáty – což je dobře, protože při počtu
hodin, které strávíme ve službě, je nám každá minuta klidného spánku víc než
drahá. Když už mluvím o spánku, Sue, myslím, že si půjdu lehnout. Sotva únavou
udržím tužku v ruce. Prosím Tě, dej mi vědět, co je nového. I přes
současné okolnosti mi na tom opravdu záleží. Kéž bych mohl být s Tebou a
držet Tě v náručí – ale to jediné, co teď můžu udělat, je myslet na Tebe a
psát Ti.
Miluju Tě z celého srdce, děvče moje.
David (str. 159)
Kniha na mě působila příjemným dojmem. Není přeslazená,
ani zde nejsou hrůzné popisy války. A přitom je to krásný romantický příběh ve
formě dopisů převážně z fronty. Čtení této knihy byla slast, i když mi
vyhovovaly spíše ty kratší dopisy a do těch delších se mi už tolik nechtělo.
Dopisy mezi Suinou dcerou a jejím pilotem by mi v knize ani nechyběly. I
když je to zajímavý prvek, že se osud opakuje a dcera prožívá to samé, co
matka. Vztah s vojákem. A konečně bychom se také nedozvěděli, proč se
bratr Sue odmítá s ní stýkat. I když mi to vyplynulo z kontextu.
Rozhodně knihu doporučuji všemi deseti. Je to milé počtení,
které pohladí na duši. Romantický příběh, který se vám zapíše do paměti i do
srdce. Nakonec otočíte poslední stránku a ani nevíte, jak se to stalo, že jste
na konci. Nejraději bych začala číst znovu a od začátku, protože viditelně
cítím, že mi teď něco chybí. Nejprve to byla láska na první pohled do obálky,
teď i do obsahu.
Jessica Brockmole odmalička milovala historické romány a v dospělosti se stala jejich recenzentkou. Je Američanka, ale strávila několik let v Skotsku. K prvotině Dopisy z ostrova Skye ji inspirovala návštěva tohoto ostrova a jeho odloučenost. Román v dopisech okamžitě vzbudil mezinárodní zájem kritiky i čtenářů. Když Jessica zrovna nepíše, ráda navštěvuje antikvariáty a nechává se pohltit atmosférou starých zaprášených knih. (Oficiální madailonek na obálce knihy)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za zpětnou vazbu. :) Komentáře typu dvouslovné věty: Hezký blog, recenze, knihy + Váš odkaz na blog nebudu publikovat. Nezlobte se. :) Nepřijde mi to jako upřímný komentář, ale jen jako reklama.