RECENZE: Železná spravedlnost - Louis L'amour

MÉ HODNOCENÍ: 75 %

Malému Tomu Shanaghymu zemřel otec ve válce, s matkou se tedy vydává do Londýna, kde oba doufají, že najdou lepší zítřky. Matka bohužel při cestě na lodi onemocněla a zemřela, a tak mladý Tom zůstal úplně opuštěný. Náhodou se připletl ke rvačce v přístavu a tak si vydobude své první zaměstnání. Jeho vděčnost a loajalita k zaměstnavateli nezná mezí, jeho šéf však není žádný svatoušek. Vydělává si peníze hlavně podvody a tak má spoustu nepřátel a s ním se veze i Tom. Tito nepřátelé využijí příležitosti a málem Toma zabijí, ten však před nimi uprchl v jedoucím vlaku. Tím se dostává do zapadlého městečka, které má svých starostí dost. Přátelé si tam získá rychle, ale zůstat tam nechce. Nakonec donucen okolnostmi zůstane a stane se maršálem. Proniká hlouběji do historie městečka a do vzájemných vztahů mezi jeho obyvateli. Nakonec sám uzná, že tady něco nehraje a chce to mermomocí vyřešit. Rozzlobený rančer a podivná dvojice tajně se scházející na různých místech ve městě mu dělají největší starosti, zvlášť když má v nejbližších dnech přijet vlak plný peněz.

Shanaghy nepřestával sledovat ženu na druhém konci místnosti a viděl, jak se její vidlička náhle zastavila ve vzduchu. Na okamžik strnula a pak pokračovala v jídle. „Jaké zásilky by to měly být?“ „Nevím to přesně, ale odhaduji, že by to mělo být něco neobvyklého. Případně člověk, který tady není moc známý.“ „Ne, o ničem takovém nevím. Ale netrávím ve městě tolik času. Kam tím míříte?“ Shanaghy mluvil jen proto, aby viděl, jak se bude neznámá žena tvářit, jinak tápal v mlze. O co mohlo jít? Kvůli čemu bylo nutné vyhodit ho z vlaku? Nebo – napadlo ho náhle – co když to nebylo něco, ale někdo? Řekněme, že se ve vlaku skrývali jiní lidé, kteří si nepřáli, aby je náhodou spatřil nějaký tulák, který by mohl při hledání úkrytu přelézat z vagonu do vagonu? To bylo ono, tak to muselo být. (str.119)

Tom, ať už se táhl s jakoukoliv pakáží, mi nikdy nepřišel jako špatný člověk. Umí se vylhat z čehokoliv, nebojí se použít pěsti a rád manuálně pracuje. Líbil se mi jeho postoj ke svému úřadu šerifa. Bere ho opravdu vážně a to i přesto, že jej dostal nedobrovolně.  Protože má kniha detektivní zápletku, tak Tom často střídá různé podezření a pohledy na různé osoby ve městě. Neumím říci, které další postavy byly dobré a které špatné.  I když od začátku je v popředí pořád zdůrazňována jedna osoba, která je podezřelá a to ještě ani neví z čeho, tak nakonec zjistíme, že sice zapletená do všech špatností je, ale rozhodně není hlavou této akce. Organizátor zločinu, překvapení pro mne veliké, i když logické se dozvíme až na konci. Tak to má správně být u každé detektivky a to se mi na knize líbí.

Kniha má vše, co by správný westernový příběh mít měl. Poblouznění do krásné ženy, padouchy na rychlých koních, vlak plný zlata, kolty a pěsti a také plný salón darebů. Asi nejvíce se mi líbila obratnost hlavního hrdiny, s jakou dokázal věšet bulíky na nos komukoliv, koho potkal. Uměl se tak šikovně vylhat i z takových situací, kde to s ním vypadalo už opravdu zle. Kniha se četla lehce a tempo nikde neskleslo. Stále se tam něco děje a já se nenudila ani minutu. Je pravda, že se mi občas pletly některé jména, ale nevím, jestli to bylo mou nepozorností, nebo podobností jmen.

Shanaghy tam chvilku stál, než mu došlo, že ti koně mohli patřit někomu jinému než těm mužům v saloonu. Ale komu? Podíval se dolů na stopy. Jedna připomínala tu, kterou viděl u potoka, kde se stkali neznámí jezdci. Obrátil se, kráčel zpátky ulicí a cestou přemýšlel. Pokud ti koně patřili mužům v saloonu, byli ještě ve městě. Nikdo neodjel, protože v té otevřené krajině bylo možné nepozorovaně přijet nebo opustit město jen v noci. Vrátil se ke Greenwoodovi. „Znáte některého z těch chlapů?“ zeptal se majitele baru. Greenwood pokrčil rameny. „Jsou to cizinci, Tome. Jakmile sem přišli, bylo mi jasné, že budou problémy. Člověk v mém oboru na to musí mít nos.“ (str. 157)

Už jsem četla pár westernů prodávajících se v trafikách v měkkých vazbách.  Řekla bych, že tato kniha v porovnání s levnými knihami stojí na vrchních příčkách na mém pomyslném žebříčku nejlepších westernů, které jsem prozatím přečetla. Při psaní recenze jsem prozkoumala i životopis spisovatele a zjistila jsem, že pár jeho knih posloužilo i jako knižní předloha pro film. Rozhodně si zkusím přečíst některou s těchto knih a porovnat s filmy. Westerny, které jsem četla, jsou většinou z pohledu přímo kovbojů, nebo různých honáků a předáků. Většinou to byli muži, kteří pracovali někde na statku, nebo statek přímo vlastnili. Tato kniha je jiná. Tom je vlastně kluk z města, který krávy viděl jen z dálky. Je to příběh z druhé strany, který se tímto odlišuje od ostatních.

Ráda bych také upozornila na to, že v říjnu vyšla od tohoto autora novinka Smyčka se stahuje.

Děkuji nakladatelství Alpress za poskytnutí recenzního výtisku!!

RECENZE: Carolina - Hana Marie Körnerová

Milostný příběh Coralina se odehrává v Paříži v 19. století v období obléhání a revolucí. Carolina je mladá dívka, která žije v klášteře, než dospěje do věku, kdy by byla schopná se vdát. Rodiče ji vyhlédli spousty bohatých ženichů z dobrých rodin. Carolina se však zakoukala do mladého a hezkého muže, který ji po cestách do kláštera vyznával něžná slůvka obdivu. Když se do něj Carolina po několika tajných dostáníčkách úplně zamilovala, tak jí navrhl, ať s ním uteče a vezme si ho. Carolina oslepená první láskou souhlasí a dostává se jí života, který rozhodně nečekala. Její muž není vůbec takovým, jakým se tvářil. Brzo poznává, že Simonovi nejde o ní, ale o její peníze. Je vržena do života s věčným dlužníkem, podvodníkem a tyranem. Simonův nevlastní otec se rozhodne už více neplatit synovi dluhy a nechá ho platit za své rozhodnutí. Bohužel se vše podepisuje i na Simonově ženě Carolině. Pan Julien ale není úplně bezcitný a tak se snaží alespoň mladé ženě pomáhat, jak jen to jde. Během toho začne o Carolině přemýšlet úplně jinak, než jako o své snaše. Tento vztah je však nemožný už jen kvůli tomu, že je Carolina vdaná a ještě k tomu za jeho syna.

Carolina seděla v křesle a se zavřenýma očima poslouchala, jak Simon přechází po pokoji. Chodil tak už celou věčnost a jí to nervózní pochodování působilo téměř fyzickou nevolnost. Přijel asi před hodinou a zastihl ji tady v Červeném pokoji, kam se odebrala hned po té podivné snídani s jeho otcem. Pořád na ní musela myslet. Na to, že se k ní Julien Arnaud choval téměř zdvořile, rozhodně zdvořileji, než by po včerejším nevlídném přijetí očekávala. A také na to, že mu skoro odpřísáhla, že mu Simon bude dělat čest. A že ona mu bude vždycky důvěřovat a vždycky při něm bude stát... Tam to znělo přirozeně a samozřejmě, a ona věřila každému slovu, které pronášela. Ale jakmile se vrátil Simon, všechno se pokřivilo a ona už necítila onu nadlidskou odvahu a odhodlání, ale jen únavu. (str. 83)

Můj názor:

Kniha je psána takovým jazykem, že mě okamžitě chytila za srdce. Strany ubíhaly jedna za druhou, tolik nenávisti a tolik bolesti a vypočítavosti jsem pod tímto titulem nečekala. Příběhy zasazené do doby minulé, zvlášť 18. a 19. století se mi obzvláště líbí. Proto mě kniha zaujala hned na první pohled. Příběh začíná na zcela jiné linii. Linii, kde se dva staří přátelé rozkmotří na život a na smrt. Jen proto, aby po dvaceti letech se mohly jejich osudy znovu proplést.

Simon je postava skrz naskrz nesympatická, je to mladý muž, který rád zneužívá ostatní a nesmí se mu klást žádný odpor. Je ochotný udělat úplně cokoliv, aby dostal peníze na své hýření, které mu opravdu bleskovým tempem docházejí. Je surový, majetnický a vidí v lidech kolem sebe jen způsob obohacení sebe samotného.

Carolina je opravdu naivní dívka, která po týdnu byla schopná vše opustit jen kvůli své lásce. Simonovi křivdy a výlevy trpí v tichosti, nechce nikoho obtěžovat a tak jen celé dny vysedává ve svém pokoji. Později se stává více sebevědomou a dokonce se dokáže starat o služebnictvo a chod domu v době války.

Nejvíce mou oblíbenou postavou se stal pan Julien. Je přísný, ale i dobrácký. Dlouho ochraňuje svého nevlastního syna jen pro památku jeho zesnulé matky. Každou stranu, kde pan Julien byl, jsem hltala, jako když psovi dáte slaninu. Někteří mužští hrdinové jsou nesympatičtí a vy vlastně ani nevíte, proč se hrdinka do něj zamilovala, ale u pana Juliena jsem v tom měla jasno. Jeho vystupování, jeho nepřímé zásahy do Carolinina života, aby ničím nestrádala, jeho vojenská kariéra a odvaha mě naprosto dostali. Byl mi sympatický od první strany, kde sice zvítězil v souboji, ale svou lásku nezískal, protože neměl bohatství. Je ctnostný, milý a milující. Takového pana Juliena by chtěla každá.

Příběh mě neskutečně chytl za srdce, i když je plný násilí a strádání, tak byl pro mě nejkrásnějším, který jsem za dlouhou dobu přečetla. Moc se omlouvám knize, kterou jsem málem odsoudila po prvním dojmu z obálky. Od této knihy jsem se neuměla odpoutat, není to romantický příběh, kde by byl samý sex, sex a sex, nebo myšlení na něj. Och, mu tak vystupují svaly na rukou a já z toho omdlévám. Vlastně se o lásce ani moc nemluví, řeší se úplně jiné všední věci. Do toho válka a nepokoje popsané tak, že jsem sama kontrolovala dveře, jestli jsou v noci zamčené, aby se mi do domu nedostal nějaký revolucionář. Láska tam přichází nevinně a opravdu po malých krůčcích. Já jsem knihu četla skoro v kuse, pokud jsem zrovna nemusela jít do školy. Přísahala jsem si, že seženu další knihy této spisovatelky, protože mě její styl opravdu zaujal. Četla jsem dokonce, že se věnuje hodně době Napoleonských válek a 19. století, takže si ráda přečtu ještě něco z jejího pera. 

Moc děkuji prodejci knih Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku!!

Obrázky jsou použity od těchto autorů: Ayhe, Radojavor