RECENZE: Objetí - Jessica Shirvington

Mé hodnocení: 80 %

Asi každý někdy přemýšlel, co se s ním stane po jeho smrti. Přijde do nebe? A co když je ten, kdo zemře těhotná žena? V tomto případě, když při porodu zemře žena, tak se z dítěte stane poloanděl. Originální nápad, řekla jsem si po přečtení prvních stran.

Violet má za sebou pár nepěkných zážitků, které ji donutili dělat bojové umění. Na jedné z hodin pozná Lincolna, mladého a hezkého kluka, který s ní začne trénovat. Ráno běhají, odpoledne lezou po lezeckých stěnách a tráví spolu čím dál tím více času. Jak to tak bývá, tak se Violet do Lincolna zakouká. O to víc ji zasáhnou jeho lži, které se na den jejích narozenin provalí. Lincoln je poloanděl a Violet je souzeno být jeho partnerkou. Zní to skvěle, být souzena klukovi, kterého milujete, ale Violet se neumí přenést přes všechny lži a ani přes svou andělskou podstatu. Začne se tedy Lincolnovi vyhýbat, aby si všechno srovnala v hlavě, a v tom potká Fénixe, ješitného kluka, který ji umí odpovědět na otázky, které chce o sobě a světě andělů znát. Tak dostaneme základ k milostnému trojúhelníku. Jednoho miluje, ale nechce s ním být v jedné místnosti. Druhého miluje, nebo ne? Ovládá jen její emoce, nebo ho miluje skutečně? Co dokáže pro jednoho z nich obětovat? Přijme andělské objetí a stane se ochráncem? Pronásledována emigranty nebude mít na toto rozhodnutí moc času.

Po probuzení jsem spatřila Fénixe usazeného na konci postele. Pohled na nezvaného vetřelce v mém soukromí by mě správně měl pořádně naštvat, ale zůstala jsem v klidu. „Zase mi ovlivňuješ emoce?“ ušklíbla jsem se a přitom si odkašlala. „Ne.“ Nebyla jsem si jistá, jestli Fénix nelže. Dlaní mi uhladil přikrývku, ale hned ji zase pomuchlal a zaťal pěst. Trucoval. (str. 180)

Kniha byla velmi čtivá. Ze začátku mě okamžitě chytila atmosféra, kterou autorka dokázala precizně popsat. Vžila jsem se do Violet a cítila jsem to souznění s Lincolem, a ten pocit, jak se cítíte doma. Lincolna jsem si zamilovala hned na prvních pěti stranách. Dost mě mrzelo, že byl pak zastrčen do pozadí. Fénixe jsem naopak neměla od začátku ráda. Byl vlezlý a namyšlený. Jeho postava nebyla ani dobrá a ani zlá. To se mi vždy líbí, alespoň to není jen černé, nebo bílé. A jeho schopnost ovládání emocí byla zlověstná. Asi nejvíce mě rozčilovala hlavní hrdinka a její přelétavost mezi oběma muži. Jednomu vyzná lásku a s druhým se vyspí. Na druhou stranu se mi líbily popisy pocitů, které má Violet v blízkosti emigrantů. Chuť jablek, vítr ve vlasech, zpěv ptáků, svrbění kůže, to vše jsem si uměla představit. Popisy andělských hodností a vysvětlování všeho kolem nich mi místy přišlo složité, jindy zase perfektně zasazené, že vám hned svitne, proč jsou věci tak, jak jsou. Konec knihy vysvětluje, co potřebujete vědět, vyvede vás z omylů a načrtne děj druhého dílu. Uzavře se tak příběh této knihy a vy můžete v klidu spát.

Mlčení se prohlubovalo, ale nakonec ho přerušil Lincoln. „Uznávám, že jsem zklamal tvou důvěru. Až přijmeš objetí a staneš se Grigori, všechna tajemství budou rázem zbytečná, Přísahám, že před tebou už nikdy nic nezatajím.“ (str. 178)

Děkuji nakladatelství Práh za poskytnutí recenzního výtisku!! 

Autoři obrázků: Sakimichan a Kejablank