KNIŽNÍ PŘÍRŮSTKY: Říjen 2015

Po pár měsíční pauze se vracím s přírůstky. Pauza byla způsobená stěhováním do vlastního bytu, druhou půlkou zkouškového a taky jsem vydržela i nějaký ten měsíc bez nákupů. Takže asi tak :) Vynahradíme si to jindy. :) 

Za tak dlouhou abstinenci jsem si to nahradila. Půl napůl jsou knihy koupené v knihkupectví a na bazarech. Celkem je to tedy 9 kousků. 

Lovec draků, Strach moudrého muže, Cesta králů a Pistolníka jsem koupila na Megaknihách. Mám ráda jejich záložky a to poštovné je taky rozhodující. Knihy přišly vždy v pořádku a jsem ráda, že tomu bylo i zde. Akorát to čekání na knihy týden je nesnesitelné.

Nejvíce jsem se těšila na Strach moudrého muže, protože jsem četla díl první a ten mě nadchnul. Nakonec to dopadlo jinak a největší radost mám z Cesty králů. Jen jsem ji prolistovala a zamilovala jsem se. Příběh nevím, jaký je, ale ty kreby jsou nádherné!! Mapy, nákresy různých stvoření, to je nádhera!! Mám chuť přeskočit druhý díl Kroniky královraha, jen abych se do ní mohla začíst. 

Rány na cti jsem neměla v plánu kupovat, ale měla jsem čas než začne přednáška a tak jsem zašla do antikvariátu. Stovečka, kniha úplně v pořádku, historická, co víc si přát.

O Lovci draků jsem se dozvěděla při jedné hře na Martinus.cz kdy se hádaly knihy podle nápověd. Řekla jsem si, že zkusím nějakou knihu, o které nevím vůbec nic. Normálně jsem ji koupit nechtěla, ale třeba mě ještě překvapí a já nakonec budu ráda, že jsem příběh četla.

O sérii Temná věž jsem toho také slyšela spoustu. Kinga jsem četla zatím jen jednou, Pistolníka jsem chtěla zkusit. Přečetla jsem zatím asi 3 strany a leží na stole už týden. Tak uvidíme. Nevím proč, ale měla jsem představu, že má tak okolo 500 stran. Nevím, kde jsem k tomu přišla. První reakce byla: Taková tenká?? No, co si v hlavě usmyslíš, na to nesmíš nadávat. :) 

Papírová města musím vyzkoušet. Četla jsem Hledání Aljašky, která se mi líbila. Četla jsem Hvězdy nám nepřály a nevěděla, kvůli čemu je takový humbuk. Třetí kniha by to mohla rozetnout.

Na Manželovo tajemství jsem četla taky chválu, někoho zlaté nálepky bestseller odrazují, mě naopak přitahují. Obálka je krásná a jestli je to román pro ženy, tak to občas můžu. :) Příjemná romantika umí zpříjemnit i den.

A tady máme ty dvě, které se perou o mou pozornost. Druhý díl Kroniky královraha? Nebo úplně novou sérii s krásnými ilustracemi? Těžký to boj. :) Jen mě mrzí, že jsem si při objednávce nevšimla, že je Strach moudrého muže v měkké vazbě. Třeba se ale taková bichle bude číst lépe. Doufám, že se mi to nezničí po prvním čtení.

A jako poslední Esej o tragédii a Škola dobra a zla. Ani mi nedošlo, že byla většina knih pěkně sladěna do modra. Od Eseje o trágédii čekám silný příběh. Recenze knihu chválí, proto mám velké očekávání. Škola dobra a zla na mě vykukovala na knižních bloggerech, tak jsem ji nechtěla jen tak minout. Jestli bych měla vybrat jedno nakladatelství, u kterých mě knihy v 90% nezklamou, tak jsou to právě knihy od CooBoo. Proto jsem zvědavá a těším se na ni, i když se trochu bojím, že bude už dost dětská. Uvidím. :)

Opět následuje otázka.. četli jste? Líbilo se? :)

RECENZE: Hlas nože - Patrick Ness

Autor: Patrick Ness 

Název: Hlas nože

Série: Chaos *1


Rok vydání: 2011

Počet stran: 376

Nakladatelství: Jota

Představa nového života, kde se konečně budeme mít dobře, ovládla už alespoň jednou za život každého z nás. Skupina osadníků s touto myšlenkou opustila svůj domov a v lodi přiletěla do nového světa. Začali budovat město, rodiny měli děti, jenže vždy se najde někdo, kdo touží po moci. A to není jediná věc, muže dokonce i zvířata stihne podivný vir, který způsobuje Hluk. Tak se nazývá nemoc, při které slyšíte myšlenky ostatních. Kdybyste byli v nesnázích, mohlo by se to hodit. Horší variantou je, když se snažíte utéct před armádou, která zná vaše plány a myšlenky.

Osadníci jsou krutí muži, jediným nevinným člověkem ve vesnici je mladý Todd. Ještě nenastal čas, aby se stal mužem a vesničané jej nestihli zasvětit do svých ohavných praktik. Todd má štěstí, že i ve zkaženém městě se našli dva muži, kteří si jej po smrti matky vzali do péče a milují jej jako svého vlastního syna. Právě oni Todda posílají pryč. Todd nechápe, proč musí pryč a co komu udělal. Jen prchá a snaží se věřit, že jeho otec jej nevyslal pryč jen tak. Todd má však sehrát v plánu osadníků velkou roli a tak se jim velmi nelíbí, že utekl. Vydávají se za ním. Armáda je Toddovi stále v patách a on zjišťuje, že to, co celý život věděl o lidech kolem sebe a o světě není pravda.

Kniha nás vrhne přímo do světa hluku. První dvě kapitoly jsem byla dost zmatená. Když mi nikdo nevysvětlil, co hluk vlastně je, tak se v novém světě těžko orientuje. Přeci jen jsem četla dál a zvykla si na nový styl psaní a úplně nové starosti hrdinů. Todd mi jako hrdina sympatický vůbec nebyl. Já jako milovník zvířat jsem těžko nesla, jak se ze začátku choval ke svému psovi. Opravdu jak k psovi. Tím si mě znepřátelil hned od začátku. Jak už jsem řekla, i zvířata jsou zasažena virem hluku a jejich myšlenky nejsou skryty. Tady mi chyběla trochu větší inteligence Toddova psího přítele. Jeho slovní zásoba je omezena na Todde? Když mu Todd ublíží a hovínko Todde. Neříkám, že měl psík řečnit, jako antický filozof, ale tohle mi přišlo až moc omezené. Možná díky tomu si pes zachoval status zvířete a ničeho víc. Až později najednou chápe požadavky pána a i sám odpoví jednoduší větou. Alespoň to. 

Asi by bylo na místě se zmínit o nepříteli. Po Toddovi jde kněz Aaron. Tato postava mi přijde tak nereálná, že to více ani nejde. Nedokážu pochopit, jak někdo může stále žít, když byl několikrát zneškodněn. Asi je to nějaký kříženec Arnolda s Jean-Claude Van Dammem okořeněný hrdiny z Cobry 11. Nikdo jiný nemůže být tak nezničitelný. Autor často popisuje, že má v obličeji jen zející díry, zuby jdou vidět, nos chybí a podobné krásné popisy, při kterých si představíte zombie z nejhoršího hororu, který jste kdy viděli. Byl tak trochu utopený, tak trochu mu rozmlátili obličej na kaši. A on stále žije a stále je první a stále Todda nalézá. No, nezlobte se na mě, ale je to snad Superman, jinak to nechápu. Konec knihy sice nemůžu spoilerovat, ale ten byl úplně pro mě postavený na hlavu. Celou dobu po Toddovi střílí, drží mu nůž u krku a další věci a nakonec… kdo četl, tak ví.

"JE TO DĚVČE," řeknu znova. Pořád zadržuju dech, pořád cítím ten tlak v hrudi a pořád před sebou držím napřažený nůž.
Děvče.
Dívá se na nás, jako kdybychom ji chtěli zabít. Choulí se v klubku, aby bylo co nejmenší, a nespouští oči z Mancheeho, jen tu a tam letmo pohlídne na mě.
Na mě a na můj nůž.
Manchee vrčí a supí, celý hřbet naježený. Hopsá po zemi, jako by to byla rozpálená plotna, a vypadá rozrušeně a popleteně jako já, až na to, že je naprosto beznadějný udržet ho nějak v klidu.
"Co děvče?" štěká. "Co děvče?"
Čímž myslí: "Co je děvče?"

(NESS Patrick . Hlas nože. Jota, 2011. 376 s. Chaos. ISBN: 978-80-7217-909-1.)

Kniha jako celek se mi nečetla špatně. Jen mi přišlo, že je jen o utíkání a stále nalézání armádou a pak zase utíkání. Důvod proč Todda vlastně pronásledovali, jsem sice pochytila, ale nechápu ho. Todda by vůbec nepotřebovali, kdyby nechtěli. Tahle honička mi přijde úplně praštěná na hlavu. A když ho chtějí, proč po něm střílí, když jej tím mohou zabít? Nevím. Tím, že Todda stále nalézají, kniha nestojí na mrtvém bodě, ale celkem rychle vám dojde, že prostě nemají šanci utéct. Když jej doženou asi po 5x tak už mě to ani nepřekvapilo a jen si říkám, tak už to ukonči. Velký konec, který měl přijít, kdy se vše vysvětlí mně už ani nezajímal. Jen jsem si říkala, že to dočtu, když jsem to začala číst. Hrdinové mě nezaujali, příběh mi přišel stále o tom samém, místy dost kruté scény. No, myslím, že kdyby mne kniha minula, nic by se nestalo.

Abych ukončila recenzi něčím pozitivním, tak řeknu alespoň to. Vir hluku mě zaujal. Alespoň ten mi přišel zajímavý. Líbí se mi, že autor nehledal nějaké kličky, jak by se dal hluk přehlušit. Prostě je tady a neschováte se. Vždy vás prozradí a nemáte se kam schovat. Když hluk, tak se vším všudy. Každý slyší vaše myšlenky, vždy a všude.

RECENZE: V ringu - K. Evans

 

Jelikož neumím usnout bez přečtení alespoň pár stran nějaké knihy, tak jsem prohledávala čtečku, co bych si tak přečetla. Volba padla na knihu V ringu, která mne zaujala hlavně díky své obálce. Ten kontrast červené a černé se mi prostě líbí.

Kniha V ringu je příběhem boxera Remingtona Tatea, který má bipolární poruchu. V praxi to znamená, že je nepředvídatelný a má občasné násilnické záchvaty. Při jednom ze svých zápasů zahlédne v hledišti pěknou slečnu, na které mohl oči nechat. Rozhodl se tedy o ní něco zjistit a tak se dozvěděl, že je fyzioterapeutka. Ha, to se mu právě hodí. Brooke zaměstná a má originální výmluvu, proč ji mít u sebe. Každý z nich má na svých bedrech životní zklamání a velkou dávku smůly, ale spolu se musí pokusit ze svých chyb udělat přednost.

Ze začátku je kniha psána velmi svižně. Za chvíli pochopíme, že nejen že Brooke přitahuje Remingtona, ale i ona by jej chtěla. Řeknete si, kde je tedy problém? Ale odpověď na tuto otázku hned tak mít nebudete. I když oba po sobě navzájem touží, na první jejich společné milování si pěkně počkáte. Důvod proč tomu tak dlouho Remington odolává, vás možná překvapí a možná také ne. Když už se to tedy stane, očekávejte dlouhé kapitoly plné sexu. Až se musím přiznat, že jsem knihu v polovině jejich aktu, nebo před začátkem bez sebemenších výčitek přestala číst. Těch popisů a společných aktů je v knize tolik, že mě sex začal nudit. Ani se mi znovu do čtení nechtělo, protože jsem chtěla trochu více, než jen ten sex, sex a zase sex. 

Neříkám, že by kniha byla pouze o sexu, to vůbec ne. Ale v té polovině jde zejména o tomhle.

Až později zase slovo dostává i vážnější téma. Remington mně osobně neimponoval. Muž, který spal s prostitutkami, by mne nikdy nelákal. Už jen ta představa, že měl ženy, které zažily možná desítky, či stovky můžu. Brr, až mi jde mráz po zádech, že by jistá část jeho těla měla pak být součástí mé. Prostě chlap sukničkář mi nikdy nebude sedět. Kromě toho už by jako chlap ušel. Až na žárlení sám na sebe, které nedokážu pochopit a jedno neiracionální jednání kdy vyšiloval kvůli jedné puse na tvář.

Abych jen nebručela, tak zkusím popsat, co se mi líbilo. Autorka popisuje sbližování dvojice pomocí hudby, ten nápad se mi líbil opravdu moc. Navzájem si vyměňují mp3 přehrávače a pouští druhému svou oblíbenou hudbu, to byly mé oblíbené pasáže. Hezké. Také jsem díky této knize přišla na ústřední písničku filmu Město andělů jménem Iris od kapely  Goo Goo Dolls. Písnička je to opravdu pěkná, takže jestli máte čas, tak si ji zkuste pustit. Na začátku knihy (nebo na konci?) je dokonce seznam skladeb, které si autorka pouštěla při psaní knihy. Pokud tedy chcete rozšířit svůj repertoár romantických skladeb, můžete se podívat, jestli vás něco nezaujme.

V celkovém kontextu kniha špatná nebyla, ale že bych si z ní sedla na zadek, to také ne. Pasáže, které by mi vyloženě vadily, tam asi žádné nebyly. Jen občasná hluchá místa. Záporák mi velkou část knihy přišel záporný jen v hlavách hrdinů, až na konci knihy jsem usoudila, že opravdu špatný byl. Po pravdě si neumím představit, že má kniha další pokračování a ne jen jedno. Nevím, co více chce autorka o ústřední dvojici říci. A myslím, že to zjišťovat nemusím. Bude to nejspíše další rozečtená série, kterou nikdy nedočtu.

RECENZE: PS: Miluju tě - C. Ahern

Najít si toho správného muže, kterého si jednou vezmete, je výhra. Nevadí, když se občas pohádáte kvůli maličkostem, stačí, když v něm máte oporu a umíte si navzájem odpustit. Holly a Gerry jsou spolu i přes malé neshody velmi šťastní. Užívají si sebe navzájem a podnikají akce s přáteli. Jejich slunečné dny nezkazí hádka, ale návštěva u doktora. Gerry má v poměrně mladém věku nádor na mozku a nevypadá to s ním nejlépe. 

Kniha začíná v momentu, kdy Gerry své nemoci podlehne a nechá svou ovdovělou ženu na pospas samotě a novému životu. Nikdo se nebude divit, když budou první kapitoly smutné a prosáklé slzami naší hrdinky. Naštěstí má přátelé a rodinu. Ti se snaží, jak nejvíce mohou, aby Holly začala znovu žít. Nejvíce ji v tomto bodu pomůže zesnulý manžel. Měl tolik ohleduplnosti a empatie, a navíc chtěl splnit jeden ze slibů daných své ženě, že ji sepsal seznam věcí, které by měla splnit po jeho smrti. Seznam rozdělený do deseti dopisů měl Holly chodit každý měsíc. Gerry do něj zahrnul maličké hlouposti, jako Kup si novou lampičku, až po svolení, aby se Holly nebála znovu zamilovat. Tyto dopisy jsou ústředním tématem této knihy. Dopisy a láska přátel a rodiny, která podrží v těch nejtěžších chvílích.

Kniha se mi líbila, ne tak moc, abych ji četla někdy znovu, ale nebyla ani vyloženě špatná. Čekala jsem od ní více romantiky.  Věděla jsem zhruba, o čem kniha je. Film jsem viděla už dávno a nepamatuju si z něj téměř nic. Moc mě nezaujal. Chtěla jsem originální myšlenku z knihy, která tvořila tak dobrou předlohu, že podle toho někdo film natočil. Nakonec se velké ovace neděly. Nápad dopisů, které chodili od milujícího manžela, i když tady už nebyl, byl dojemný. Ale čekala bych trochu jiné znění vzkazů. Něco více romantického, nějaká velká vyznání lásky, které by mi po smrti manžela připomínali, jak velmi mě miloval. Nicméně musím přiznat, že některé Gerryho úkoly byly opravdu dobře promyšlené. 

To by bylo, co se týká dopisů. Teď k hlavní hrdince. Holly mi bohužel sympatická nebyla. Chápu, že po smrti někoho blízkého se trápíme, ale přišla mi velmi sobecká. Její muž zemřel před rokem a ona nedokázala přát štěstí dvěma svým nejlepším přítelkyním. Pořád se utápěla v sebelítosti a stále brečela a všichni kolem ní museli chodit po špičkách a podřizovat se jí. Takovou osobu bych nechtěla mít ve své blízkosti.

Naopak jsem měla ráda vedlejší postavu Richarda, což je Hollyin nerudný bratr. Richard byl opravdu v polovině knihy nesnesitelný. Namyšlený, arogantní, no blbec. Ale postupem času zjišťujeme, že má opravdu rád své děti a umí se chovat odvázaně. Na konci příběhu jej mám už opravdu ráda a je mi ho líto. Na této postavě jde opravdu vidět proměna za ten rok, který s rodinou a přáteli prožijeme.

Když to vezmu kolem a kolem, tak mi celkově život ostatních přišel zajímavější, než ten Hollyin. Dva bratři zcela jiní, každému je věnována stejná pozornost, sestra milující adrenalin a australského chlapíka, který ji opustil. Dvě kamarádky a jejich vztahy s milujícími muži. Knihu bych ani neoznačovala jako romantický příběh, ale spíše jako nějaký román o vztazích v rodině a také přátel. 

Nakladatelství: BB art

Rok vydání: 2013

Počet stran: 376

ISBN: 978-80-7461-286-2