RECENZE: Třináct relikvií - Michael Scott

 „Mohl bych vytvořit zvláštní klíče, které by dveře do jejich světa, na onen svět, udržovaly zamčené.“ Rychle se otočil a zrak mu padl na hromádku věci určených ke směně a zabalených do kožené celty: na mísu a podnos, nůž, šachovnici, kopí, ohlávku, roh, purpurový plášť, brousek a meč. „Mohl bych je odtud vykázat a zamknout třinácti klíči, posvěcenými silou starší, než je tento svět..“

Třináct dětí bylo za války deportováno do bezpečí na venkov. Právě těchto třináct dětí bylo vyvoleno, aby chránily pradávné relikvie. Relikvie, které drží pod zámkem obrovské zlo. My se nacházíme v době, kdy od předání relikvií jejich strážcům uplynuly už desítky let, většina strážců je již v důchodovém věku. Pro Sarah začal den jako každý jiný, oblékla se a šla do práce. Jenže při přestávce na oběd byla svědkem přepadení, kdy chtěl skinhead okrást nemohoucí stařenku. Ještě než stihla jakákoliv myšlenka Sáře doputovat do mozku, tělo vyběhlo a šlo stařence na pomoc. Kdyby věděla, že nejde o běžné loupežné přepadení a jaké soukolí událostí to v jejím životě vyvolá, určitě by se na pomoc tak nehrnula. Existuje muž, který touží získat všech třináct relikvií a stát se pánem nad zlými silami. Čím více lidí při jeho hledání zemře a bude trpět, tím lépe.

Opět jsem nečetla anotaci, a pokud ano, tak už to bylo dávno. Knihu jsem měla v seznamu knih, které si chci přečíst a tak když jsem knihu viděla na prodej, koupila jsem ji. Možná kdybych si přečetla pár komentářů na Databáziknih.cz, tak bych nebyla tak překvapená. Třináct relikvií je plné dosti nechutných scén. Vlastně je na těchto scénách kniha postavena, zdá se. Potoky krev, vyhřezlé vnitřnosti, rozdrcené čéšky. Spousta mučení, pachy krve, moči, výkalů, hnijících těl. Prostě vyžívání se v bolestech obětí a co největším zmasakrování. Kdyby kniha byla film, tak bych ji směle přiřadila k Saw, nebo filmům se Stevenem Segalem. Prostě ten typ filmů, u kterých mě bolí celé tělo za herce, kroutím očima a odcházím od televize. Prostě cákance krve a desítky mrtvých, mňam.

               

Hlavní postava Sarah mi sice byla sympatická, ale celý dojem z knihy právě zkazily ty nechutné donucovací prostředky hlavního záporáka. Mafie hadra. Al Capone může jít shánět porcelánový set a pít s Alenkou a králíčkem čaj.

Nicméně když zavřu obě oči i Madame Okta všech svých osm, tak kniha měla i své lepší chvilky. Pod pojmem relikvie bych si třeba nikdy nepředstavila ohlávku nebo šachovnici. Všechny postavy, až na ty záporné byly sympatické. Oceňuji i námět knihy, ale té surovosti nemuselo být tolik. Menší romance, která vznikla mezi dvěma hrdiny, byla také oživující. Nebylo to vůbec nic přehnaného, žádné nerozlučné hrdličky, jen dva lidé, které svedl osud dohromady, a jsou pro sebe oporou. Hezké a příjemné. Líbil se mi i retrospektivní pohled na vznik relikvií a jejich účel. Sice mě nejdříve rozčiloval a nechápala jsem ho, ale poté už to začalo být zajímavé.

Abych recenzi nějak ukončila, úplně zlá ta kniha nebyla, ale nikdo by mě nedonutil k tomu, abych ji četla znovu.  Jednou a dost. I tak si myslím, že se najdou příznivci, kterým právě potoky krve vyhovují a kniha by se jim mohla líbit. Přeci jenom má kniha dost velké hodnocení od ostatních čtenářů. Já se k jejich nadšeným výkřikům přidávat nebudu, raději sáhnu po něčem méně morbidním.

RECENZE: Templářská relikvie - Chloe Palov

Jelikož mám ráda filmy a knihy, kde se vyskytují různé symboly, záhady nebo tajemné skryté tunely apod. tak jsem si vybrala k recenzi knihu Templářská relikvie. Dost jsem se na ni těšila, protože mám ráda knihy Dana Browna a tato kniha slibovala podobný čtenářský zážitek. A musím říct, že tentokrát to není jen marketingový tah srovnávat Browna a paní Palov. Opravdu se mu může hrdě rovnat. Je to Dan Brown v sukních. Možná i trochu lepší, protože u Browna jsem se nachytala, že mě to občas nebaví při vysvětlování složitých zápletek. Tato kniha také vysvětlovala věci ohledně fyziky, ale to mi zase tak moc nevadilo, protože tady toho nebylo tolik. A možná je kniha více srozumitelná pro něžnější pohlaví.

Seržant Finn McGuire přišel při tajné akci v Sýrii o svůj prst. Pár měsíců na to přijde i o své přátelé a spolubojovníky a pro co? Pro jeden zlatý náhrdelník, který při akci ukradl v jednom z domů. Záhadným způsobem se jeho dýka, která byla ponechána v těle v daleké zemi, objeví na místě činu a seržant je podezřelý z vraždy svých přátel. Za tím vším stojí organizace Sedmička, která má veliký zájem o tento náhrdelník, je ochotna za něj zaplatit nehoráznou cenu, tak cenný ale není, takže v tom musí být něco jiného a seržant se to rozhodne zjistit. Jen tak jim ho nevydá, ví přesně, kdo jeho přátelé zabil, a chce pro tyto hrdiny spravedlivou odplatu.

Sedmička jeho odmítnutí vezme tak, že je jejich nepřítelem a snaží se jej za každou cenu chytit a zjistit, kde náhrdelník skrývá. Sedmička je totiž odnož nacistické skupiny, která i po válce pokračuje v okultním zkoumání. Náhrdelník potřebují, protože je na něm křižácká šifra, která je má dovést ke grálu. Sedmička doufá, že pomocí něj dokáží využít obrovskou energetickou sílu vril, který vzniká při východu hvězdy Siriuse.

Se seržantem Finem hledá vrahy a zároveň se před nimi ukrývá i svérázná Kate. Připletla se k tomu úplnou náhodou a nejednou je bez domova a utíká před nacisty, kteří se rozhodli, že zabijí i ji, protože ví příliš mnoho. A aby toho nebylo málo, tak Finn do všeho zatáhne i Katyniného bývalého milence Caedmona. Odborníka na templáře a egyptskou historii. Mimochodem hlavní postavu celé série, o čemž jsem vůbec netušila, protože jsem předchozí díly nečetla. Celou dobu jsem byla v domnění, že právě Finn je tou hlavní postavou.

Jestli je kniha originální, nebo není, o tom se dá polemizovat. Asi všechny knihy tohoto typu už navždy budou a jsou srovnávány s Brownem, já mám to štěstí, že jsem jej četla už dříve a tak jej nemám úplně živě v paměti. Hrdinové mi byli sympatičtí. Nemůžu se rozhodnout, jestli jsem měla raději Finna nebo Kate. Kate byla v každé situaci rozumná a děj hodně oživovala, kdyby tam nebyla, tak by se mi kniha tak nelíbila. Finna jsem měla ráda pro jeho drsnou i jemnou stránku. Nejvíce se mi líbily výměny názorů mezi jím a Caedmonem. Opravdu se neměli rádi a tak se nenechají na chvilku na pokoji. Místo děje Paříž jsem už myslím někde viděla. O postavách se toho dozvíme hodně a to se mi líbilo, i o těch, které nejsou úplně hlavní. Není to jen ten „velký nacista s bouchačkou v ruce“, ale i někdo, kdo má své starosti a problémy. Dozvíme se spoustu věcí o Egyptě a Templářích a to se mi vždy líbí. Dala bych do knihy i více symboliky a různých vodítek, ale to nevadí. Třeba by pak zase byla přeplácaná. Pro mě to byla výborná kniha, která se četla opravdu sama. Pořád jsem ji odkládala pro její tloušťku, že nevím kdy na ni budu mít dostatek času a nakonec byla přečtena za tři dny.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora!!