Asi jsem divná, ale mám to tak jen já? Dříve, když jsem dostala do rukou opravenou slohovou práci, tak jediné chyby byly v čárkách. A to maximálně ve dvou. Učitelka mi pokaždé říkala, ať si na to dávám pozor. A tak jsem si začala dávat pozor a teď mám problém opačný. Neumím rozeznat, kdy tam čárka má být a kdy ne. Píšu jich zase všude moc. A teď dostávám slohovky doslova rudé od červené propisky, kde mi píše, to je slučovací poměr!! A podobné poznámky.
Už se jen děsím hodin češtiny, kdy má učitelka přesně vytipované, co kdo neumí a pořád ho z toho dusí. Zrovna nedávno mě zkoušela z mých oblíbených čárek, tak tak jsem dostala za 4. Nechápu to. Jako dobrý češtinář, který měl z češtiny vždycky za jedna z toho mám postavené chlupy na hlavě.
Určitě byste našli spoustu chyb, pokud byste pročítali mé recenze. Zajímalo by mě, jak si Vy hlídáte své chyby. Případně, co byste mi poradili, abych chyby v čárkách nedělala. Už jsem z toho tak zblblá, že když čtu knihu, tak místo děje sleduji, kde autor napsal čárky.
Zrovna dnes v Dráculovi. Asi půl hodiny jsem civěla na jednu větu, kterou už bohužel neumím najít. Jinak bych ji opsala, abychom mohli debatovat, zda to tak opravdu má být. Byla opravdu hodně divně napsaná. Koukala jsem na to a pořád přemýšlela, jestli to není špatně.
Pomalu už ani nechci sdílet recenze a bojím se psát do nakladatelství. Zrovna nedávno mi přišel "krásný" email od jednoho nejmenovaného nakladatelství: Knihy k recenzím už neposkytujeme. Navíc v krátké recenzi máte tolik hrubek tak velkého zrna, že to snad není ani možné. Naučte se česky!
Po tomto emailu se mi málem chtělo brečet. Nemohla jsem usnout a ještě pořád jsem na ten email nezapomněla. I když mi přišel asi před dvěma týdny.
