CESTOVÁNÍ: Benátky a Verona ČÁST I.

Líbí se mi, když jsem jako knihomol označována za tichého intelektuála. Zní to lépe, než označení introvert, který se více blíží pravdě. A jako intelektuál jsem také poctivě a dlouhou dobu vybírala dovolenou, na kterou bychom s přítelem mohli vyrazit. Už při první nechtěné reklamě, která mi vyskočila přes celou obrazovku a odkazovala na jakýsi slevový portál, mě zaujaly poznávací zájezdy, které se nezdály zase až tak moc drahé. Tudíž na mé narozeniny mi přítel jako dárek daroval jeden z těchto zájezdů. Když už máte danou cenu, za kterou můžete jet, tak nemáte vyhráno. Těch zážitků, které čekají za rohem a krásných míst je tolik, že jsem každý týden říkala spolužákům, že jsem se rozhodla opět pro něco jiného. V plánu byla jak Paříž, tak třeba Holandsko a nakonec Benátky. Vyhrály Benátky jako poslední volba, které jsme koupili den před koncem akce. 

Zájezd nás zaujal, protože sliboval jak zájezd do Benátek, tak návštěvu města Verona a také půl den koupání v moři. Prostě vše, co bychom v Itálii mohli chtít dělat a vidět.

Vyjeli jsme kolem 14h od nás z domu, nástupní místo bylo v Brně a to je od nás ještě kousek cesty. Po třech hodinách a pár desítkách minut jsme seděli v Brně v restauraci a krátili si čas čekáním na hodinu odjezdu. Cestovní kancelář v pokynech uvedla, aby účastníci zájezdu byly na autobusovém nádraží ve 20 hodin a asi 45 minut. Odjezd byl plánován na 21 hodin večer. Nakonec jsme měli deset minut do odjezdu a lítali jsme od jednoho autobusu ke druhému a hledali ten náš správný. Propadali jsme panice a kontrolovali všechny autobusy snad 4x. Je hezké hledat jeden autobus mezi další stovkou autobusů, které stále přijížděly a odjížděly s dalšími nedočkavými turisty a rekreanty. Bylo něco po deváté hodině a náš autobus stále nikde. Strach začal pracovat naplno. Přeci jenom, když něco koupíte poprvé přes slevový portál, máte trochu strach, jestli pro vás vůbec někdo přijede. Přijeli, nakonec přece jen přijeli. Odjezd byl o hodinu později, ale co. V tu chvíli nám to bylo jedno. Byli jsme rádi, že sedíme ve správném autobusu, a že se konečně někam jede. 

Následuje deset hodin jízdy v autobusu do Itálie. Netrvá dlouho a přejíždíme hranice a vjíždíme do Švýcarska. Už je téměř tma a tak z úzkých uliček městeček a hlavně z Alp nevidíme nic. To je docela škoda, protože ty skalní masivy jsou opravdu impozantní a prostě obrovské a krásné. Následující hodiny probíhají ve smyslu střídání dvou činností. Vrtění se na sedačce, aby člověk našel alespoň nejméně nepohodlnou polohu a cosi jako spaní, které se za spaní vydávat nemůže. Po spánku bychom měli být trochu odpočatí. Neustálé se probouzení jen vše zhoršovalo a brzy z toho člověka začne pobolívat hlava. Proto jsem snahu usnout brzy vzdala a raději jsem se dívala z okna na siluety hor a tunely vedoucí skrze ně. Kolem 5 hodin ráno se rozednívá a já vidím jedno pole vedle druhého a vinice. Itálie je tady. Sice ještě pojedeme spoustu hodin, ale přeci. Jsme tady.

Asi kolem 9 hodiny druhého dne od odjezdu stojíme na autobusovém parkovišti a odlepujeme víčka. Po zakoupení všech průjezdů jsme konečně na první zastávce a to ve Veroně. Sluníčko už praží a my přecházíme spolu s paní průvodkyní podchodem hlavní cestu. Vcházíme na most, ze kterého lze zahlédnout první stavby města.

Stačí udělat pár kroků a vidíme první z památek. Na fotce můžete vidět pozůstatky z Římských dob. Jde o opevnění města, tedy hradby, které chránili pány a měšťany. Chudina zůstávala venku před hradbami. Tyto hradby se táhnou asi kilometr a my je stále měli na levé straně, až do chvíle, než jsme došli na náměstí Piazza Bra. Stačí přejít cestu a jsme u arény, před kterou je několik soch a vozů. Na můj vkus jsou tam věci vyskládané trochu chaoticky. Proč tam vlastně jsou, jestli jsou pravé, nebo jen atrapy, to jsem se nedozvěděla.

Aréna je pěkná, zachovaly se sice pouze dvě řady, ale i tak si myslím, že by mohla konkurovat té v Římě. Navíc její výhodou je, že jsme s přítelem neviděli před vchodem žádné kilometrové fronty. Kdyby nám zbyl dostatečný čas, také bychom se tam podívali.

Poté nás paní průvodkyně vede okolo arény do prvních uliček, kde jsou zejména obchůdky, které jsme s přítelem úspěšně míjeli. Nechybí ani kavárny, nebo restaurace. My jsme chtěli mít výklad, proto jsme pokračovali i nadále s naší delegátkou. Domečky jsou barevné a veselé, nechybí ani dřevěné okenice typické právě pro teplejší oblasti jako Itálie nebo Španělsko. 

Uličky nás úspěšně vedou k věži Torre dei Lamberti, která se nachází na náměstí Piazza delle Erbe uprostřed města. Věž sloužila hlavně k vyhlášení poplachu při útoku, nebo požáru. Tato věž je největší ve Veroně a jde vidět téměř z jakéhokoliv místa, proto nám také často sloužila jako orientační bod.

Odtud už stačí jít jen kousek a v tmavém průchodu je ukrytý balkón Julie. Verona je spjata se spisovatelem Wiliamem Shakespearem. Podle pověstí právě z tohoto balkónu mluvila Julie s Romeem. Pod balkónem je socha Julie, která má značně osahaná ňadra, nedalo mi to a tak jsem se zeptala, proč. Při dotyku na pravé ňadro Julie se údajně ten, kdo se jí dotýká, zamiluje. Nechybí ani zeď lásky. V nějakém romantickém filmu jsem viděla zeď plnou papírových vzkazů nalepených na zdi,

ta opravdová je jen počmáraná fixami a centráky a nevypadá to zrovna nejlépe.

Poté jsme pokračovali na největší náměstí Piazza delle Erbe, neboli Zelný trh. Je pravda, že zde je opravdu jeden stánek na druhém a lovcům suvenýrů mohou zazářit oči. Magnetky a přívěšky vyšly tak na 3 – 5 euro. Já si musela koupit klobouk, protože bylo opravdu parno a pravé poledne a ty stály tak od 10-15 euro. Nikde ve Veroně nechybí fontánky a zdroje vody. Dá se osvěžit například na tomto náměstí je jeden kohoutek. Nevím, zda-li voda byla opravdu pitná, ale napouštěli si jí všichni a my také a nic nám nebylo. Na tomto náměstí můžete vidět například pranýř, nebo spoustu soch různých osobností města.

 

Je zde také socha svatého Marka, patrona Benátek, které Veronu nějakou dobu vlastnili. A také má nejpovedenější fotografie. :) 

Dá se říci, že poté jsme byli vypuštěni na volný průzkum okolí. Vybaveni mapkou jsme stáli na okraji řeky a kochali jsme se panoramatem. 

Nakonec jsme se s přítelem po menší debatě vydali nahoru na kopec okouknout hrad.  

 

Na hrad vedlo asi tisíc schodů, v tom horkém počasí žádný med, ale přeci jen jsme se vyšplhali nahoru. Hrad nás celkem zklamal, byl celý rozkopaný a opravovaný. Nedal se ani obejít. Zato ten výhled!! Ten byl k nezaplacení. 

Posuďte sami.

Hned pod hradem je staré divadlo. Vstup nebyl drahý, ale původních sedaček moc nezůstalo. Nyní se divadlo využívá pro koncerty.  

Nám pomalu docházely síly, proto jsme sešli z kopce a šli jsme se ochladit do řeky. Po cestě k jednomu ze spousty mostů jsme opět potkali pár nádherných soch. Jako je například tato. My už jsme byli úplně uvaření i po koupeli, která proběhla před 10 minutami a tak jsme se vydali hledat pravou italskou zmrzlinu. Chvíli nám to trvalo, ale pak jsme přeci jen našli. Italská zmrzlina je opravdu úžasná, navíc se prodávala u krásného průchodu.  

S mým Davčou jsme viděli, že máme ještě nějaký čas pro sebe a tak jsme se chtěli vrátit na původní místo, odkud jsme vyšli. Bylo blízko i autobusovému parkovišti a chtěli jsme hlavně navštívit arénu, kterou jsme viděli na začátku. Do cesty se nám ale postavil hrad Castelvecchio, takže z původních plánů trochu sešlo.

Hned u hradu byl krásný oblouk a hrad se dal projít. Sice na ochozy bychom si asi už museli koupit vstupenku, ale i most a nádvoří stály za to.

Od hradu jsme se snažili dostat k té přítelem vytoužené aréně, bohužel se ukázalo, že nám zbývá poslední půl hodina a prohlídka byla na hodinu. Tak jsme se alespoň vyfotili s Kleopatrou a římským vojákem a unavení jsme čekali na zbytek skupiny.

Pro dnešek bylo zážitků až až. Tělo je uvařené a tak se těšíme na hotel na sprchu. Asi se o ní popereme. Příjezd na hotel a druhý den v Benátkách a u moře rozvedu v druhé části článku. Protože věřím, že vás tak dlouhý článek unavil a pokud jste vydrželi až sem, tak se vám klaním.

Fotek mám mnohem více, bohužel nelze je všechny dát do jednoho článku. :)  Vybrala jsem proto ty nejhezčí a pro ty, kteří plánují do Verony cestu jsem udělala malinkatý přehled, na co se mohou těšit. Veronu určitě doporučuji. My tam byli 5 hodin celkem a stejně jsme ji celou neprošli. I když jsme toho zvládli více, než zbytek skupiny.

KNIŽNÍ PŘÍRŮSTKY: Červenec 2015

Já vím, já vím. Zase jsem tady s přírůstkami moc brzy. :) Tentokrát pro to mám i dobrý důvod. Pojedu na dovču, takže nebude čas na to, abych přírůstky mohla sepsat na začátku měsíce. Tak vám je ukážu hned.



Docela se mi to i hodí, protože mám dilema, kterou z knih si vzít s sebou do autobusu, můžete poradit. :) Mám tedy nakoupeno v průběhu června 8 knih. Opět mě lákají všechny a hned bych je chtěla číst nejlépe všechny najednou. Teď už mi začaly i prázdniny, tak číst můžu jupí. :)

Jako první tady mám svou první knihu od Kinga Lunapark :) Je ironií, že mě k němu přivedl brácha, který čte jen svátečně. Koupila jsem ji pro ni a já si ji teda napřed přečtu no.. :) Jsem na to zvědavá. Doufám, že je to nějaká podařenější kniha z jeho pera, aby mě hned na začátek neodradila.  Přiznám se, že horory nemám ráda, pak mám divoké sny. Ale na kolotoče nechodím, tak snad to přežiju bez následků.

Druhou knihou je Loviště. Autorku miluji, první kniha série Alfa a Omega sice nezaujala v srdci takové místo, jako Marcy a ani mě další díly nelákaly, ale dám tomu druhou šanci. Ještě sehnat ten první díl na re-reading.

Láska v Provenci by se možná na cestu do Benátek a Verony hodila, co? :) Tlustá je tak akorát, aby mě netáhla k zemi a aby stačila na cestu asi 20 hodinovou, no uvidíme. :) Jen to hodnocení nemá jedno z nejlepších, ale ani nízké. Tak váhám.
Agnes je jedna z těch knih, které vidíte, jak je lidi vychvalují a navíc jsou ty knihy i zlevněné většinou v levných knihách a vy po ní začnete toužit, až když je vyprodaná. :D No, jsem případ. Pak ji kupuji za "normální" cenu od někoho z bazaru, i když dobře vím, že ho stála možná tak 60,- Agnes odsouzená za vraždu svého pána může být taky zajímavá. Je to těžké rozhodování.

 Přechod můžu vyloučit, ne, že bych jej nechtěla číst, ale ten tahat vážně nebudu. Škoda. Údajný názor Kinga na přebalu a místo anotace úryvek z knihy. Nevím tedy, co si o knize myslet a co od ní očekávat.
(Ne)obyčejný kluk byl přibrán spolu s některými knihami od jedné prodejkyně. Anotace zase chybí, takže se nechám překvapit.

A jako poslední dvě knihy s překrásnými obálkami. Archiv si nechci po cestě zničit, takže zůstane asi doma. První tři věty anotace obsahují pro mne kouzelná slůvka: knihovník, archiv, knihy. To se mi už teď líbí, jak by taky ne, když studuji na knihovnici že? :) Víc číst z anotace ani nemusím. Zatím nebyla žádná z knih od CooBoo,  která by se mi nelíbila. Nevím, jak to dělají, ale stránky těchto knih opravdu rychle utíkají a já mám vždy knihu přečtenou za maximálně dva dny. Velikost a písmo mi naprosto vyhovuje. :)
Dcera sněhu anotace slibuje silný příběh, takže od této knihy asi prozatím ruce dál. Mám z ní obavy. Když dva manželé trápí, že se jim nedaří mít dítě, tak to asi není kniha na odreagování do autobusu. Ale určitě si na ní během léta čas udělám, hlavně, jak se budu chtít schladit.

Kterou jste četli? Kterou byste si vzali na cestu vy? :)

RECENZE: Zlatá vstupenka - Brendon Burchard

V dnešní době můžeme sehnat kouče na všechno. Kouče pro stravování, kouče v milostných vztazích, tréninkového kouče. Brendon Burchard, autor této knihy je jedním z nich. Po automobilové havárii přišel na to, že není spokojen se svým životem. Že svůj život nežil, ale přežíval. Od té události začal svůj celý život od základů měnit a radí i ostatním, jak změnit ten jejich. Do jaké míry budeme věřit jeho verzi, to už je na každém z nás. Svépomocných příruček existuje velká spousta, Brendon Burchard vzal všechny své zkušenosti a napsal knihu. Jiná je v tom, že je psána jako beletrie. Kniha mi připomíná Malého prince, možná se vám nebude srovnávání této knihy s klasikou líbit, ale vysvětlím vám to. Tak jako Malý princ působí na svého čtenáře v každém věku jinak a pokaždé v něm najdete něco jiného, ať už jej čtete v dětství, nebo v dospělosti, taktéž by se dala chápat Zlatá vstupenka. Buď to v ní hledat ponaučení pro sebe a svůj nový život, nebo budete knihu vnímat jen jako příběh mladého muže a jeho hledání pravdy. S další životní zkušeností vám příběh může nabídnout něco jiného. Nebojím se říct, že knihu může číst celá rodina. Děti okouzlí podivný zábavný park a dospělé chytí životní pravdy, které jsou trochu více hlubokomyslné.

Hrdina příběhu by mohl mít spokojený život. Má dobře placenou práci, snoubenku, nedávno podepsal hypotéku na dům, ale život najednou šel jinou cestou. Po jedné z mnoha hádek jeho snoubenka Mary práskla dveřmi a odešla. Je to již více, jak měsíc a stále se nevrátila. Až ji jednou dezorientovanou na opuštěné silnici srazí nákladní automobil. Z nemocnice ihned zavolají, a on konečně po 40 dnech se smíšenými pocity vchází do nemocničního pokoje. Marynin stav je velmi vážný. Vypadá to, že se svými blízkými bude už jen v řádu několika hodin. Místo toho, aby chtěla ten krátký čas strávit se svým milovaným, tak jej posílá naléhavě pryč. Vnucuje mu zakrvácenou obálku a chce po něm, aby jel do starého a již nefungujícího zábavního parku a obálku předal Maryninu bratrovi. Problém je ten, že Marynin bratr je již několik let mrtvý. Ač se jí to snažil vymlouvat a nepřikládal tomu žádnou váhu, nakonec přeci jen odjel. Poslední přání splnit musel. To by si neodpustil. A tak se v parku snaží přijít na to, co se jeho snoubence stalo a jak se z parku mohla ocitnout o několik kilometrů dál na silnici, kudy projede jedno auto denně a co s tím má společného nějaká obálka.

„Bohužel nevím, co přesně se Mary stalo. Prožitek každého návštěvníka je jedinečný. Všichni se sice svezou na atrakcích, hrají hry, jedí, prohlédnou si celý park a přemýšlí o životě, ale to, co prožijí, se liší člověk od člověka. Nechci ti také tajit, že každý je nakonec konfrontován i s těmi částmi svého života, které nejsou zrovna příjemné. Někdy to lidi vyděsí, uzavřou se, nebo se ztratí. Obávám se, že se Mary na její cestě mohlo stát něco takového, ale je to jen doměnka. (…)

 

Kniha je psána s velkou dávkou fantazie. Tak jako v knize Karlík a továrna na čokoládu, tak i do zábavního parku přichází spousta lidí, vpuštěn je jen ten, kdo má speciální vstupenku. Kdo se tam dostane, zjistí, že z parku nezbylo jen zrezivělé švédské kolo, ale park funguje tak, jako dřív. Až na to, že v něm nic není skutečné. V parku je spousta zaměstnanců, kteří si někdy hrají na hodné a zlé policajty, ale jde jim společně jen o jedno. Nechtějí člověka do ničeho tlačit, chtějí, aby si sám uvědomil s čím je nespokojený a změnil to. Napomáhat v tom budou například provazochodci, čaroděj, věštkyně nebo silák. Každý může nabídnout něco jiného a ukázat vám jiný kousek vaší duše.

Prostředí příběhu, tedy zábavný park mne překvapil. Opuštěné atrakce mám spojené s hororovými příběhy. Už jenom při popisu zrezivělého švédského kola, se mi vybavilo to z Černobylu. Nelíbily se mi postupy, kterými se lidé v parku snažili pomoci. Většina z nich jakoby hrdinu ponižovala, shazovala jej a konfrontovala ho se spoustou nepříjemných situací, které rozhodně nechtěl prožít znovu. Nevím, jestli je mužská nátura odolnější, ale kdyby do mne někdo měsíc rýpal a říkal mi, že jsem k ničemu, a co jsem udělala, bylo špatně, tak se psychicky složím. Stala by se ze mě Bridget Jones. Začala bych kouřit a pít ve velkém zavřená osamělá v pokoji a pouštěla bych si jeden smutný film za druhým a u toho bych se topila v moři slz. Naštěstí je v knize Henry, který je vždy oporou. Stal se patronem našeho hrdiny a svou úlohu plnil dokonale. Henry vyvažuje všechny negativní části knihy.

Na knize se mi nejvíce líbilo, že nikdo našemu hrdinovi nechtěl říci a neřekl, co se stalo s jeho přítelkyní. Musel na to přijít sám. Konec je neočekávaný, ani u hrdiny si nejsme jisti, zda si vezme pobyt v parku k srdci, nebo ne.

Mé hodnocení: 60%

Děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

MĚSÍČNÍ PŘÍRŮSTKY: Červen 2015

Ačkoliv se to může zdát neuvěřitelné, začalo léto. A to značí další měsíc. Tento měsíc jsem si neobjednala téměř žádné recenzní výtisky, protože je hold zkouškové období. Budu ráda, když přežiju ve zdraví, ještě aby mě tlačily termíny recenzí, to bych si to mohla rovnou jít hodit. :)

Recenzní výtisk je tedy jen jeden, s nakupováním jsem samozřejmě zkouškovým omezována nebyla, takže knížek je zase malá kupička. Tentokrát jsem měla velké štěstí a některé z knih jsem sehnala za pár korun. Dvě z nich dokonce za padesátikorunu, jiné zase okolo sto koruny, neberte to. Myslím, že se na ně můžeme vrhnout.

Celkem je tedy knížek 8. Protože se blíží mé stěhování do vlastního bytečku, tak už to nemohu moc přehánět. Více knih jsem za květen prodala, než koupila. Poprvé jsem v plusu, co se týče peněz utracených za knihy.

Tentokrát potěším milovníky fantasy, nic jiného tady nemám. A i když jsem říkala, že už nemám, co bych kupovala, spletla jsem se. Přeci se ještě něco našlo.

 

Stvoření temnoty je tím jediným recenzním výtiskem. Na knihu jsem se těšila od doby, kdy jsem ji viděla, že má vyjít. Obálka mě uchvátila. Něco z anotace: nastaly těžké časy, občanská válka, prastará magie.. Jako milovníka fantasy mě kniha lákala. Musím říct, že mám termín odevzdání recenze za dva týdny, ale knihu přelouskávám s velkými obtížemi. Jsem na straně 40 a podle mne je kniha psána opravdu složitě. Dost věcí musím číst znovu, v postavách mám zmatek. Jakmile mě někdo vyruší, tak nevím, kde zrovna v textu jsem a musím začít znovu. Čekala jsem něco jiného. Ale těžko odsuzovat knihu, když jsem teprve na začátku že? :)

Zrození zimy slibuje také války, svět bez bohů a řinčení mečů. Myslím si, že není jediná kniha, která by mne od Fantomprintu nelákala. Když za knihu chtěl prodejce jen 49,- tak jsem neváhala. Jestli to byla dobrá koupě, nebo špatná, to se uvidí.

 

Tyto dvě knihy nechci nijak moc komentovat. První díl jsem ještě nečetla a tudíž na anotaci nechci ani nahlédnout, co kdyby prozrazovala díl předchozí. Ještě sice nevím, jak se mi bude líbit díl první, ale když už jsem kupovala knihy z jednoho antikvariátu přes internet a měla to za jdno poštovné, ceny byly příznivé, tak jsem vzala i tyto dvě. Co se může stát, přinejhorším je prodám společně s prvním dílem.

 

Miluji tlusté knihy. Kushielova střela byla v mém seznamu na databáziknih. Už ani nevím, jak dlouho tam je a kde jsem na ni narazila. Opět 49,- 672 stran, no není to krása? Když prohledávám bazary, nikde nic nenajdu. Poté jen tak náhodou projíždím různé stránky a takové úlovky. Něco z anotace: potomek lidí a andělů, kurtizánka i špionka v jednom.. doufám, že kniha bude napínavá, možná i trochu romantická. Moc se těším. Ještě nikdy mě žádná bichle nezklamala. Ať už to byly Pilíře země, Hra o trůny, nebo Cizinka. :)

 

Tuto knihu jsem obhlížela už nějakou dobu v knihkupectví. Jediné, co mi zabránilo ji koupit byla cena. Přeci jen dát čtyřista korun po SLEVĚ. Mi přijde opravdu hodně. Nakonec jsem ji také nalezla u antikvaritátu, od kterého mám většinu nakoupených knih z tohoto měsíce. Většina těchto knih je vyřazená z knihoven. Vůbec mi nejde na rozum, proč by je někdo vyřazoval. Možná trošku odřený hřbet, ale vyřadit knihy, které vyšly nedávno?? Nepochopím. Týká se to hlavně jiné knihy, kterou budu ukazovat později. Legenda o Brokenu spojuje opět čaroděje a boje o spravedlnost. Bílá panteřice má podle anotace také svou roli a kniha má opět téměř 600 stran, takže se těším na propracovaný příběh a postavy. Ke koupi jsem se rozhodla asi kvůli tomu krásnému tygrovi na obálce. Či pantěřici?? :D Nevím no, asi máme jiné představy o kočkovitých šelmách s nakladatelem.

 

Tuto knihu určitě znáte. Tuto chci opravdu tento měsíc mezi zkouškami přečíst. Doufám, že se mi to povede. Pustila bych se do ní ihned, jenže mě hryže svědomí za ten recenzní výtisk, u kterého jsem na začátku. Takže promiň Martine, musíš počkat. U této knihy jsem se nejvíce rozčilovala, že ji někdo z knihovny vyřadil. Pochopíte to? Rok stará knížka.. proč? Má odrbaný horní a podní hřbet, jinak je v pořádku. To by mne zajímalo, jestli to tak dělají se všemi knihami. Škoda peněz. Mohly raději nakoupit jiné tituly, než koupit nového Rytíře, když teto je celkem v pořádku. Tím lépe pro mne. 120,- A i já si jej můžu přečíst a vlastnit jej.  Co si mám představit k ději knížky, to uvidím. Středověk mám ráda, rytíře ještě více a anotace je úryvek z knížky, takže nevím. Nechám se překvapit.

 

Poslední knihou je Oko světa. 99.- Prostě krása, můžu znít, že se vychloubám a je to asi pravda. Jsem opravdu na sebe pyšná, že jsem je takto ulovila. Tato knížka není z antikvariátu, ani vyřazená z knihovny. Tato je z obyčejného internetového bazaru. Vypadá naprosto neporušeně. Knihu jsem koupila na doporučení od knižních bloggerů. Anotace konečně neslibuje válku jedněch, proti druhým, ale obyčejného hrdinu, který zažije něco neobyčejného. Tuto knížečku bych také ráda přečetla ještě tento měsíc.

MĚSÍČNÍ PČÍRŮSTKY: Květen 2015

Jako obvykle přináším ukázat knihy, které jsem nakoupila, nebo dostala k recenzi v průběhu minulého měsíce nebo na začátku tohoto. Tento měsíc se budu pouštět celkem do třech recenzních výtisků. V akci jsem pak koupila celkem šest knih od Fantom print. Doufám, že se alespoň k  některým během zkoušek dostanu.

Jako první tady mám dvě koupené krásky. Původně jsem je měla za jinou sérii, která má téměř totožné obálky, ale nevadí mi to, že jsem koupila jiné. Od autora jsem četla první díl série Elfové a právě tu jsem chtěla původně koupit, ale věřím, že tato druhá série bude stejně tak dorá. Už se na knihy těším.

Druhá série koupená ve Fantom printu. Obálky mě zaujaly, knihy jsem měla dokonce na databáziknih v kolonce, chystám se číst, takže jsem je evidentně někde už viděla. Cena krásná 50,- za kus, tak i kdyby knihy nestály za nic, tak mě to tak mrzet nebude.

Poslední koupenou knihou je Riallina hra od známé autorky Patricie Briggs. Myslím si, že můžu tvrdit, že sérii Mercy Thompson zná většina z nás a spousta z nás ji miluje. Já patřím mezi ně, proto mě zajímá i jiná kniha od autorky. Nevydržela jsem, a už jsem knihu i rozečetla. Prvním recenzním výtiskem je pak Zlatá vstupenka. Kniha dorazila tuším minulý týden ve čtvrtek a já ji za dva dny přečetla. Na novém noťaskovi se už rýsuje recenze.

Poslední dva recenzní výtisky mi udělaly velkou radost. Na oba jsem zvědavá. Měla bych je oba přečíst v nejbližších dnech, ať splním termín, ale bojím se, že se mi to bude míchat. V Dračí cestě jsem přečetla asi 4 kapitoly. Je tam několik postav a já jsem zatím z toho mírně zmatená. Po dvou týdnech, kdy jsem knihu odložila a znovu vzala do rukou, nevím, o čem ty 4 kapitoly byly, tudíž musím začít znovu. Temné bratrstvo jsem začala číst včera.Úvodní kapitola nebyla špatná a nalákala mě. Těším se, jak se bude příběh dále vyvíjet.

Z mých květnových přírůstků je to vše. Tento měsíc se snažím krotit jak s nakupováním, tak s recenzními výtisky. Hold patřím mezi vysokoškoláky, kteří se půl roku flákají a pak mají 12 zkoušek během 1,5 měsíce. Takže teď je přednější učení. 

Četli jste něco? Líbilo?