neděle 15. června 2014

DENÍČEK: Nominace Bloger Tag

Tak jsem byla nominovaná na Bloger Tag, tak zkusím o sobě něco prozradit a odpovědět na otázky. :)

Pravidla
Povězte o sobě deset věcí
Odpověz na deset otázek blogera, který tě nominoval

Jen deset věcí? OK, to je výzva.

1. Miluju čtení, to asi není překvapení. Přečtené knihy prodávám, a za peníze jich nakoupím ještě víc, tím pádem se u mě knihy čím dál více hromadí.

2. Má první kniha, kterou jsem si koupila sama byl Eragon. Šetřila jsem na něj 5 měsíců. Od té doby je to moje srdcovka.

3. Jsem posedlá vlky. To už asi někteří vědí. :) Jak vidím jakoukoliv knihu, kde by se vlk, nebo vlkodlak měl objevit, tak po ni hned sahám.

4. Právě jsem byla přijatá na vysokou školu obor Knihovnictví a informační technologie.

5. Žiju kousek od Opavy, ale jsem rodilý Krnovák a jsem na to hrdá. 

6. Ráda jezdím na kole různě po výletech. Kolikrát jsem někam jela po neznámé cestě i lesních cestách, a vždy jsem trefila domů, i když jsem se nevracela stejnou cestou. Sama to nechápu.

7. Miluju středověk a vše s ním spojené. Jak vidím hrad, tak jsem uchvácená. Nejraději bych ho celý prolezla každou místnost, sklep, stáj a všechno. Nejvíce mě fascinují rytíři a různé zbraně. Asi jsem se měla narodit jako kluk. :) :P

8. Každé úterý jezdím za svým hafanem 23 km daleko. Protože ho mám nejvíc ráda a mrzí mě, že už nemůže být se mnou.

9. Dokážu strávit opravdu hodně času na databáziknih, kdysi jsem zbožňovala program Calibre, kam jsem hodnotila knihy, vypisovala poctivě všechny údaje o knihách, dávala úryvky a podobně.

10. Nečtu anotace a nečtu ani recenze. Recenzi si přečtu jen u té knihy, kterou vím, že nechci číst. Vadí mi, kolik toho je prozrazeno. Raději otevřu knihu a vůbec dopředu netuším, co v ní bude.

A tady mám otázky z Knižního očistce:

Jaký máš názor na spor mezi Ukrajinou a Ruskem?
No, jsem z toho nervozní. Bojím se, aby to nedošlo až k nám, to už tady jednou bylo.

Co nejvíce zaplňuje tvůj volný čas (kromě čtení, samozřejmě) ?
Čtení a pak je hned za tím sledování seriálů. Miluju například Sběratelé kostí.
Věříš na duchy, upíry, vlkodlaky, čaroděje, boha?
V boha nevěřím, vlkodlaky mám ráda. S duchy je to ošemetné. Byla jsem svědkem nevysvětlitelných věcí, které do teď nikdo nikdy nedokázal vysvětlit. Takže asi nějaké to nadpřirozeno tady je.

Co se ti líbilo více Pán prstenů jako film nebo jako kniha?
Knihy jsem si koupila, ale zatím nečetla, takže nemůžu porovnat. Filmy se mi líbí, ale přijdou mi moc zdlouhavé. Ale moc se mi líbí soundtrack. :)

Kdo je tvůj vzor?
Můj přítel. Motivuje mě, abych věci dělala poctivě, neodkládala je a ať si více věřím.

V jakém typu knih nebo filmů se vyžíváš? Romantika, akce nebo nějaká vyvražďovačka?
Hmm těžká otázka, já filmy moc nesleduju. Mám ráda pohádky jako Já padouch. A i z těch fantastických filmů se něco najde. Nejoblíbenější film je Van Helsing.

Proč bloguješ?
Protože mám místo hlavy cedník, jak říká moje mamka. Hrozně rychle zapomínám a tak si píšu o čem knihy byly a jak se mi líbily, když zapomenu, tak ať se mám kam podívat.

Jaká literární postava ti přijde nejlépe promyšlená?
Tak tohle je opravdu těžká otázka. Zamýšlím se nad nejoblíbenějšími knihami a nevím. Možná hlavní postava z knihy Pán čarodějnic. Napřed je to dobrý chlap a pak s jeho přeměnou na vlkodlaka se z něj stává bestie, která nemá slitování.

Pán prstenů nebo Harry Potter? Proč?
Harry Potter, protože jsem Pána prstenů zatím nečetla. A to co jsem četla, ten kousek, kde bylo asi 20 stran jen o dýmce mě zklamal.

Kdo je ti z blogerského světa nejbližší?
Lucka Feixová, protože vím, že čte ty moje hlody. Ráda zanechá i nějaký komentář a to mě motivuje k pokračování aktivity na blogu. (Ne aby jsi byla moc namyšlená. Dvakrát v jednom týdnu zmíněná ve článku.)

RECENZE: Přivolávání - Kelley Armstrong


Dnes mám pro vás recenzi na knižní novinku vydanou tento týden. Jmenuje se Přivolávaní a jde o první díl ze série Nejtemnější síly. Podle goodreads by měly být tři díly této série + díly jako 1,5 2,5 3,5 a 3,6 rozhodně se máme na co těšit. A teď ke knize. Jestli už vás nebaví neustále se opakující hrdinové jako jsou upíři, čarodějky, draci a podobné, tak je kniha něco pro vás. Máme tady další young adult knihu a za mě ji můžu vřele doporučit. Originalita se jí neupře.

Chloe stejně jako každý z nás měla v dětství strach z temných sklepů a půd. Dětská představivost dokáže i z obyčejných stínů vytvořit obrovského ducha, který se hýbe a sleduje nás. Co když to není jen představivost? Chloe již není to malé děvčátko, chodí na střední školu, kde se jí přímo na školní chodbě zjeví mrtvý školník. Představivost? Chloe vystrašená k smrti z jeho zjevu prchá přes celou školu, nechápe, proč jí učitelé drží na zemi a nepomůžou jí. Snaží se s nimi bojovat a dostat se od přibližujícího se ducha co nejdál, to už ale přijíždí sanitka a odváží Chloe přivázanou na nosítkách. Na doporučení lékařů i školy se dostává do psychiatrické léčebny pro mladistvé. Přijmout svou diagnózu a začít se léčit není tak jednoduché, jak se zdá. Jak vysvětlit, že opravdu duchy vidí? Halucinace, nebo schizofrenie, ne ani jedno. Chloe je nekromantka. Vidí duchy, dokáže s nimi mluvit a dokonce dokáže i oživit jejich mrtvá těla. Už po krátkém pobytu zjišťuje, že není sama s nadpřirozenými schopnostmi. Je to náhoda, nebo záměr, že se hned několik „jiných“ dětí dostalo do stejného ústavu? Co po nich opravdu chtějí? Aby se vyléčily, nebo něco jiného?

Z této knihy jsem nadšená. Možná právě vyvrátím své vlastní tvrzení ze začátku, ale stojím si za tím. Kniha je opravdu originální, i když se tam nadpřirozené bytosti objevují, tak jako v jiných young adult knihách. Líbí se mi nová bytost nekromantka, ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak si nevzpomenu na žádnou knihu, kde by byla. A zasazení příběhu do blázince? To jsem rozhodně při pohledu na knihu nečekala. Překvapila mě a to hodně. Nenudila jsem se ani minutu. Stále se něco děje. I když nikdo nikoho nepronásleduje, nikdo s nikým nebojuje, tak je v knize akce až až. Postava Chloe byla sympatická, mladá holka, která pochybuje sama o sobě. Je blázen, nebo není? I když nemá matku, její otec je stále někde pryč, tak ji neuvidíte fňukat. Je přirozeně zvědavá, není přehnaně inteligentní, nedůvěřivá, tak jak by vypadala každá obyčejná holka. Lehce jí uvěříte, že je opravdová a hned se s ní sžijete.  I ostatní postavy nemají chybu. Jsou náladové, urážejí se, mstí se. Zápornou postavu musíte opravdu nenávidět a přitom vám je ji líto. Buran je buranem. Vše je tak, jak má být. Nevím, jak vydržím čekat do dalšího dílu. Rozhodně je to kniha, u které netušíte dopředu, co se stane. Žádné scény z červené knihovny, jen malé rozpačité náznaky. Nekromanta, která poznává sama sebe a svou sílu. To je zkrácený děj knihy.

Víc už asi nemám, co bych vychválila, protože bych vám řekla všechno. Jen s tím koncem mě spisovatelka naštvala. Nesnáším otevřené konce. Příběh běží a najednou je utnutý, vůbec nic není vyřešeno. Achjo, co zbývá, než čekat na další díl.


Když nás propustili, vyšli jsme společně na chodbu. Schválně jsem se loudala a zaobírala se imaginární skvrnou na svém tričku, aby šel napřed. Neměla jsem nejmenší chuť pokračovat v rozpačitých hovorech na tohle téma. Jenže on mi zastoupil cestu, paže stále složené na prsou a prsty si netrpělivě poklepával na své bicepsy. Věděla jsem, že mě v tom sklepě zachránil. Měla bych cítit vděk. A snad to tak i bylo. Ale teď najednou.. prostě nevím. Bolela mě hlava, pořád ještě jsem se cítila dotčena tím, jak mě teta odsoudila. (str. 202)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Galatea.

sobota 14. června 2014

RECENZE: Neviditelný strážce - Dolores Redondo


Kniha Neviditelný strážce vydána roku 2013 v nakladatelství Panteon je dílo zatím neznámé autorky Dolores Redondo. Neviditelný strážce by měl být první knihou ze série Baztán.

Amaia Salazarová pracuje jako inspektorka, když se v jejím rodném městě stane vražda mladé dívky, tak se vrací zpět do míst, kterým se posledních několik let vyhýbala. Bohužel nemá na vybranou, je vybrána jako hlavní vyšetřující, což se nelíbí jejím mužským kolegům a hlavně jejich egům. I se svým mužem se na čas stěhuje ke své tetě a dvěma sestrám, aby mohla vraždu vyšetřovat, co nejblíže místu činu. Jak se později ukazuje, tak vražda není pouze jedna. V městečku se objevil sériový vrah, který vyhledává mladé dospívající dívky, které zabíjí většinou u řeky, oholí jim ohanbí a ozdobí je sladkým moučníkem. Amaia čelí tomuto vrahovi, své neplodnosti a i temným stínům své minulosti. Celkem dost věcí na jednu ženu.



Po stručném shrnutí děje bych ráda vyjádřila svůj názor na tuto knihu. Pokud budu brát knihu jako detektivní příběh, tak musím říct, že mi přišlo, že je v ní o vyšetřování opravdu málo. Navíc mytologické postavy jako ochránce lesa se mi do detektivky nehodí. Kdyby to zůstalo jen jako pověra, tak budiž, ale tím, že jej opravdu viděla a ještě ji pomáhal, to mi zkazilo dojem z celé knihy, po této události kniha ztrácí reálnost. Pokud knihu budu brát jako psychologický thriller, tak už by to bylo lepší. Kniha hlavně místo případu řeší vztahy mezi postavami. Láska muže, soudržnost rodiny, nenávist a závist to vše lze v knize nalézt. Časté popisy krajiny mě nijak nezaujaly, kromě tohoto mi v knize vadilo více věcí, ale vše rozepisovat nebudu. Když to řeknu v zkratce, tak by kniha z mého pohledu mohla být o spoustu stran zkrácená.


Mé nízké hodnocení vás nemusí odrazovat. Jen já jsem si s knihou nesedla do noty. Hrdinka mi sympatická nepřišla, její minulost byla deprimující, ano vím, že to tak mělo být, ale myslím si, že člověk má sám o sobě dost problémů a ještě číst takové věci. Děkuji, nechci. Četla jsem i lepší detektivky a tak se této knize omlouvám. Nicméně kniha byla napsána dobrým způsobem, četlo se to samo, ale obsah mi nesedl a proto, i když jsem knihu přečetla za dva dny, tak se do dalších dílů pouštět nebudu.

pátek 13. června 2014

RECENZE: Golem - Karel Štorkán


Kniha Golem spisovatele Karla Štorkána byla vydána v roce 2013, je součástí třídílné série Pražské židovské kroniky. Pan Štorkán krom těchto kronik napsal také knihy jako Kroniky katů Mydlářů a knihy pro mládež Sbohem maturito.

Kniha o Golemovi se „nečekaně“ odehrává v Praze. Krom znalostí pražských památek, by měl každý znát alespoň jednu pověst z naší minulosti. Ta o Golemovi patří naštěstí mezi ty známější díky pohádce Císařův pekař. Řekla bych, že nemusím vysvětlovat, kdo je to Golem, ale i v dnešní době se najdou tací, kteří pohádku neviděli a proto pro vysvětlenou. Golem je stvoření, věc chcete-li stvořená z hlíny pomocí magie rabi  Löwem pro ochranu židů. Ve většině zpodobnění a popisů je Golem opravdu hromada hlíny, která se dá oživit šémem (v pohádce zpodobněný kuličkou, v knize svitkem).  Pan Štorkán vykreslil Golema jako obyčejného muže, který sice vznikl z hlíny, ale krom velké síly není k rozeznání od obyčejných lidí. Zničit se nedá, rána po hlavě rýčem je pro něj jako pohlazení, v jedné ruce udrží i čtyři muže. A takový je Golem, velký silný, chránící Židy před křesťany.

Ale proč vlastně museli být Židé chráněni? Židé jsou pronásledování, snad od té doby, co svět existuje. Ať si vzpomeneme na středověk a křižácké války, nebo na druhou světovou válku. Přesný důvod vám nepovím, protože nejsem ani křesťan a ani nevyznávám judaismus, tudíž na odlišné chápání víry se a jejich nenávist navzájem nedokážu pochopit. Tento příběh se odehrává ve středověké Praze, kde vládne „překvapivě“ Rudolf II. Nenávist křesťanů každým dnem stoupá, ne jen, že rozbíjejí výklady v obchodech a kradou zboží, neštítí se ani podpalování domů a vraždění. S tím se snaží bojovat obchodník Maisl, který má s císařem dobré vztahy. Císař si od něj často půjčuje peníze na svá tažení, které nevrací a proto má vůči obchodníkovi dluh, který nehodlá splácet. Souhlasí tedy s tím, co ho nejméně bolí, dá židům jisté privilegia, které se nelíbí ostatním obyvatelům Prahy jak jinak. Tak se jen přiživuje nenávist a tím víc přibývá požadavků na císaře z obou stran.


Netušila jsem, že je kniha rozkouskovaná na různé menší příběhy obyvatel z židovského města. Když se nelíbí jeden příběh, může vás zaujmout jiný. A přesto to není příběhová kniha, všechny zmíněné postavy a jejich osudy jsou navzájem propleteny, takže v knize mají své místo. Nejenže to knihu oživuje, přiznejme si, koho by bavilo číst 300 stran o Golemovi, který rozbíjí jednu hlavu za druhou, ale i přibližuje jejich nelehký život v tehdejší době. Překvapilo mě, že se zmínka o rabi Löwovi objevuje až v polovině knihy, čekala jsem, že celá kniha bude o Golemovi, když se tak jmenuje. Pořád na každé straně jsem čekala, kdy se slavný Golem objeví a on byl stále v sypkém stádiu někde na louce.

Na knize se mi asi nejvíce líbily fakta, na kterých kniha stavěla. Týká se to především různých informací o životě židů, o kterých jsem vůbec netušila, nebo o Rudolfu II. Všechny informace jsem neověřovala, ale co jsem tak ze zvědavosti vyhledala, se s knihou opravdu shodovalo a tak knihu doporučuji všem, kteří mají rádi historii obzvlášť naší české země.  Kapitoly jsou krátké, takže doporučuji jako četbu před spaním pro ty, kteří nedokáží jít spát, aniž by dočetli kapitolu.

Nejvíce bych vyzdvihla zpracování knihy. Já si potrpím na krásné písmo, v některých knihách i na nějaké pěkné ilustrace. Tato knihy splňuje pro mě vše, co mi dokáže zpříjemnit četbu. Na ukázku jsem vám vyfotografovala pár ukázek. Jen menší postřeh knihomola: Kniha se čte dobře při obědě, protože je svázaná tak, že se nezavírá. Asi bych ji nedoporučila nosit do školy, protože je trochu většího formátu. Obálka knihy připomíná starou kůži a to je prostě krása.


Postavy v této recenzi popisovat nebudu, protože jich je docela dost. Myslím si, že každý najde tu svou oblíbenou. Možná bude jen na pár stranách a pak zmizí a možná s vámi bude až do konce. Nezbývá, než si knihu koupit, nebo půjčit v knihovně a najít tak tu svou oblíbenou.

"No..šlo by to mimo něj. Pokud s tím samozřejmě souhlasíte." Zvedla k Falkovi nejistý pohled. Cítila se ve svém rozhodování bez manžela příliš osamělá. Nemohl se jí divit. Nikdy nic takového nedělala. "Myslím, že to bylo vaše přání, paní Kateřino," připomněl jí. "Neplést do smluvního jednání žádnou další osobu." "Ale ano. Bylo to tak. Nesmíte se na mne zlobit, pane Falku, že jsem stále tak nerozhodná. Nemám s půjčováním peněz téměř žádné zkušenosti. O všem, co se týkalo našeho majetku, vždy rozhodoval můj muž. Ale na druhé straně je pravda, že on mělnický dvůr se vším, co k němu patří, se mnou vyženil. Mělnické panství patřilo mým rodičům, šlechtici Kolowratovi, a já je dostala jako věno. (Str. 173)






Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství Šulc - Švarc.

čtvrtek 12. června 2014

KNIŽNÍ PŘÍRŮSTKY: Červen 2014


Jelikož jsem trochu utrácela peníze, které jsem dostala na narozeniny, tak musím začít psát tento příspěvek už teď. Tímto zdravím Lucku, vím, že to pokaždé čteš a minule jsi říkala, že jich mám nějak málo, tak to nyní napravuji. :) Asi začnu..


Zatím se má sbírka rozrostla o 13 kousků, nepočítám knihy, které ještě mají dorazit. Pak budu muset tuto fotku přefotit. :) Hromada vypadá strašidelně, ale moc peněz jsem za ní nedala. Čtyři knihy jsou recenzní výtisky, čtyři knihy jsou z bazaru a pět knih je z výprodeje. :)



Začnu recenzními výtisky. Žádný sex je úterý jsem vzala ze zvědavosti po diskutování na facebooku se na ní docela těším. :) Trochu se knihcentra bojím po té "skvělé" knize Sex v Praze, tak uvidíme, co bude tohle za poklad. Pak tady mám knihy z nakladatelství Galatea. Na knihy Hrej hráčem a Hrej tajně vidím pořád na internetu spoustu recenzí, já se přiznám, že jsem je nečetla. Dopředu nechci nikdy vědět, o čem kniha je. Nečtu ani anotace, ale po přečtení k knihy čtu i recenze, abych věděla, jestli mám s někým stejný názor na knihu, tak uvidíme, jak tohle dopadne. :) Přivolávání je žhavá novinka, tak do té se pustím asi jako první, vypadá opravdu skvěle. Musela jsem se s knihami hodinu muckat. :)

Pak jsou tady knihy z bazaru. Na Drakie jsem zvědavá, protože knihu znám jen podle obálky. Ani nevím, co se o ní říká.

 Znamení vlka jsem chtěla už od jeho vydání a Splynutí jsem prostě musela mít!! Vlci!!! Víc nemusím dodávat.



Ale asi největší radost mám z této knihy. Znáte to, někde zahlédnete knihu, uděláte i na vás nečekanou věc a přečtete si anotaci, přečtete si nadšené komentáře na knihu a řeknete si, tu prostě chci. A tak jsem to měla já s touto knihou. :)



Knihy z Krnova. To si tak jednou jedu na slavnostní vyřazení a předání maturitního vysvědčení a najednou stojím se spolužačkou v obchodě s knihami a mám plnou náruč knih. :) Ve správný čas na špatném místě, nebo správném? :) 0:) Tak si to představte, tak vybírám jen jednu knihu, kterou si odnesu a prodavačka mi řekne, že je 50 % sleva na všechny knihy. Musím podotknout, že už tak to je obchod s levnými knihami. Nákup za 300 Kč. :P :) Mapu v kůži jsem vyhlížela už dlouho a ona tam pokaždé v tom obchodě ležela a já váhala, jestli si ji vzít a nebo ne. Tak ji mám :) Drood mě zaujal hlavně tloušťkou, jak je kniha tlustá a ještě levná, tak je moje. A série o Siegfridovi bude pro mě překvapením, protože krom tohoto faktu nevím o knihách vůbec nic. :)

čtvrtek 5. června 2014

KNIŽNÍ PŘÍRŮSTKY: Květen 2014

Další měsíc pryč, maturita za mnou, konečně čas na čtení. :) Teda to jsem si myslela. Nakonec mi aktivní tcháneček hned na první den "prázdnin" zařídil brigádu na poli. Takže nakonec ten čas na čtení tak velký není, když přijdu utahaná a v 16h padám do postele s náznaky infarktu. :D. Takže snad za dva měsíce ten čas bude. Pokud mě nesežere hejno komárů, nebo nezašlape stádo vyplašených zajíců, jo a taky se může stát, že se ztratím v kukuřici, až povyroste těch mých 150 cenťáčků mě asi nezachrání. :D Dost vykecávání, jdeme na knížky.

Konečně mě můj modrý zub přestal zlobit a tak přináším čerstvé zprávy, teda fotky jsem chtěla říct. :) (Modrý zub je moje pojmenování Bluetooth). Poslušně hlásím, že knih je 7. Z toho jsou dva recenzní výtisky. Nad zbytkem zaplakala moje peněženka. 

Total price: 895 Kč

Cena nákupu: 80 Kč. Více mě stálo poštovné, než tyto dvě knihy. Vydřiduši. :/ :D To jsou ty dlouho vzpomínané knihy, na které jsem čekala týden z knihkupectví Bux.cz. No asi si tam už nic nekoupím.

Maso od šibenice jsem už i stihla přečíst, pořád se snažím odhodlat se sirkami v očích, abych po práci napsala recenzi, ale nedaří se. Hodně mě to překvapilo, myslela jsem, že ji prodám a ne. Zůstává u mě v knihovničce. 

Malér Eyrová mě zaujal, už ani nevím kde. Asi rok jsem ji sháněla na databáziknih v bazaru. A nakonec ji koupím tak levně novou. :) Hodnocení je vysoké a mě se líbí to téma: Knihy. Může to knihomolovi chybět v knihovně? :)

Tady máme dva recenzní výtisky. Percyho jsem stihla přečíst v týdnu, kdy pršelo a nešlo se na pole. Recenzi můžete najít u mě na blogu. :) A Templářská relikvie je z nakladatelství Metafora. Chtěla jsem první dva díly této série, a nebyly. Radili jsme se s paní a nemělo by to navazovat, tak snad to bude dobré no. :) Jsem z toho nervozní. Pořád čtení odkládám a přitom mám ráda jak templáře, tak knihy na způsob Dana Browna. A Chloe Palov je prý Dan Brown v sukni. :)

Moje vlčí mánie zažívá nejlepší měsíc z roku. Nedělejte poplach jsem četla na čtečce a moooc se mi to líbilo. Vypráví vlastně příběh vědce, který zkoumá vlka v přirozeném prostředí. Je to knížka stará, dokonce rozpadlá, některé listy jsou volně, ale i tak jsem ráda, že ji mám. Osamělou vlčici jsem nečetla, trochu mě zklamala. Ano, věděla jsem, že tam bude dost fotografií, ale nečekala jsem, že tolik. Fotky jsou na celou stranu, někdy i 5 stan je fotek. Textu minimálně. Během půl hodiny jsem se dostala do poloviny knihy. Asi poputuje dál. 

A to nejlepší nakonec. Odměna za maturitu, ne nemám tak hodné rodiče. Odměnila jsem se sama. :D A už mi vrtá v kebulce, že bych si za první výplatu z brigády mohla koupit druhý díl. Sice je to drsná představa, že mě to bude stát den práce, ale tak já se možná obětuji. :D

Tak zatím ahoj šílenci, už mi přišly knihy nové, ale ty už zařadím do Knižních přírůstků červnových. 

PS: Stav knihovny po 20 narozeninách. Darovaných knih: 0. Bééé nikdo mě nemá rád, jsem adoptovaná. :D

pondělí 2. června 2014

RECENZE: Zloděj blesku - Rick Riordan



Zase se zatmělo a v dálce slyším blesky. Už je
nevnímám jako dřív, není to uklidňující, znamená to, že se bohové zlobí. Diovi někdo ukradl jeho nejmocnější zbraň, mocný blesk.  Jak už to tak bývá mezi sourozenci, tak i bozi začnou podezřívat jeden druhého. Moc tomu nepomáhají ani stoleté sváry mezi jednotlivými bohy. Blesk může navrátit jen jeden člověk, ještě není ani pravým mužem, zatím je jen malým chlapcem. Jmenuje se Percy Jackson a podle orákula by to mohl být právě on, komu se podaří navrátit ztracený blesk a urovnat sváry mezi bohy a zabránit tím válce.

Percy Jackson si připadá jako mnozí z nás, jako mimoň. Podle oficiálních rozsudků je tak trochu hyperaktivní, trpí poruchou pozornosti a je dyslektik. Mimo to se mu často stane nehoda, po které ho pošlou na další školu.  Poslední kapkou byla učitelka matematiky, která se proměnila na Erínyi a chtěla Percyho zabít, proč? Percy se dozvídá, že není jen tak obyčejným smrtelníkem, je polobohem. Synem lidské ženy a boha z Olympu. Dostává se do speciálního tábora, kde žijí jen polokrevní teenageři.  Jeho instruktorem se stává kentaur, zjišťuje, že jeho jediný přítel je satyr a to není všechno. K Percymu se přihlásí i jeho božský otec, je podezřelý z krádeže Diova blesku a Percy by měl očistit jeho jméno.  Vydává se tedy na výpravu i se svými přáteli, aby blesk našel a získal ho zpět. 



Kniha se odehrává v 21. století v Americe, přišlo mi to divné. Řečtí bohové, kteří mají sídlo na  Empire State Building? Bůh války jako motorkář? Poseidón jako beach boy z Účastníků zájezdu Michala Viewegha? Je pravda, že neznám tak dobře řecké báje, abych dokázala porovnat, jestli popisy příšer a bohů sedí. Zeus se mi jevil jako trouba, který si nevidí na špičku nosu, zato Hádes mi byl sympatický opravdu hodně. Vůbec celý Erebos a nejvíc Kerberos (=pes, který má tři hlavy) se mi líbili nejvíce. V tomto díle zastávají nejdůležitější role bohové: Poseidón, Áres, Zeus a Hádes. Můžeme se tady setkat s Medúzou, chimérou, Minotaurem,… Percy jako hrdina mi je sympatický, nemá to v rodině lehké. Skoro všechny šarvátky přežije jen tak tak, takže to není žádný Superman. A to se mi na něm líbí. 

Celkově knihu hodnotím pozitivně. S hrdinou se dá sžít, protože to není zase až tak moc výjimečný kluk. Jeho meč sice vždy vystřelí z propisky, no dokázala bych vymyslet spoustu lepších věcí, kde by se meč mohl skrývat, ale to nevadí. Propiska se mi moc k starému Řecku nehodí. Kniha by měla být určena asi pro mladší čtenáře, ale to mi nevadilo. Jako fantasy se mi kniha líbila. Sice už jsem dokázala předvídat, že všichni, se kterými se Percy setká se promění na nějakou potvoru, ale co. Přečetla jsem to opravdu za dva dny, a to už poukazuje na to, že je kniha dobrá. Já mám ve zvyku knihu pořád odkládat a pak se nemám k tomu, abych znovu se začetla. Ale Percy mi na dva dny nahradil mého přítele. :D Na nic jiného jsem neměla čas.

Sebral jsem šátek. Růžově se třpytil a nepopsatelně voněl - po růžích nebo kytkách z hor. Po něčem příjemném. Trochu zasněně jsem se usmál a zrovna jsem se chystal otřít si šátek o tvář, když mi ho Annabeth vytrhla z ruky a nacpala si ho do kapsy. "Tohle teda nedělej. Nezapleť se do těch milostných hrátek." "Co?" "Prostě vezmi ten štít, chaluhový mozečku, a vypadneme odtud." Jakmile jsem na ten štít sáhl, věděl jsem, že jsme v maléru. Má ruka protrhla něco, co ho spojovalo s palubní deskou. Možná pavučina, pomyslel jsem si, ale pak jsem se podíval na tu věc na své dlani a viděl jsem, že je to nějaké kovové vlákno, tak jemné, že bylo skoro neviditelné. Nastražený drát. "Počkej," brzdila mě Annabeth. "Pozdě." "Tady na boku člunu je další řecké písmeno, další éta. Tohle je past." (Str. 253)


Moje hodnocení: 78 %

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment.