neděle 25. ledna 2015

RECENZE: Dopisy z ostrova Skye - Jessica Brockmole




Dopisy z ostrova Skye, romantický příběh se špetkou historie. Děj se odehrává za první světové války až do přelomu druhé světové. Právě v tomto neutěšeném období vykvete láska mezi dvěma lidmi, kteří se nikdy neviděli.

David studuje na univerzitě a rád čte. Zvláště jedna kniha ho okouzlí natolik, že se rozhodne napsat pochvalu autorce. Sue píše básně, žije na malém ostrově, ze kterého se nikdy nikam nevydala. Z psaní dopisů se stane téměř závislost. Nové vzniklé přátelství s jejím prvním fanouškem Davidem ji plně naplňuje. Papír údajně snese vše a to platí i pro platonické přátelství s Davidem. Mezi nimi nejsou žádná tajemství, proč by taky. David přeci žije tak daleko a Sue nikdy svůj ostrov neopustí, bojí se vody, tak žádná loď nepřichází v úvahu, navíc je vdaná žena a David je zasnouben. Přeci jenom se s příchodem války mezi nimi vykřeše jiskra. Milostná slůvka se v dopisech objevují stále častěji. Přitom se stále nesetkali naživo. Až..

Po několika letech najde Margaret jeden z matčiných dopisů a rozhodne se vypátrat, kdo je její otec. Nechápe, proč ji matka tak odrazuje od její touhy vdát se za svého pilota. Minulost je minulost, říkává ji. V tom však matka sbalí kufry a odjede neznámo kam, to je pro Margaret výborná příležitost, aby mohla zahájit pátrání po matčině a částečně i své minulosti. Postupně s každým dopisem odkrývá osudy dvou mladých lidí, které osud spojil, a poté vyrval z náruče toho druhého.
Celá kniha je psána formou dopisů. Není zde ani jedna obyčejná věta, která by dopis, nebo rozmluvu mezi dvěma osobami popisovala. Je kouzelné, jak autorka dokázala takto knihu sestavit. Nepřijdeme vůbec o nic. Vypravěčem jsou samy postavy, které se zpovídají ze svých pocitů, strachů i lásky. Líbí se mi, jak se postupně David vyvíjí. Napřed je to mladý nerozvážný student, který rád dělá lumpárny. Z krátkých dopisů se stanou dopisy několika stránkové. I starosti Davidovi s každým rokem přibývají a mění svou hloubku. Díky tomu, že je kniha v dopisech, známe postavy, jako bychom je znali celý život. Nikdy bych neřekla, že čtyři adresáti mohou vyprávět celý příběh. A ono to šlo a ještě to krásně navazovalo na sebe. Původně jsem jen nakoukla do knihy, jestli mi styl psaní bude vyhovovat. Přečetla jsem si jeden dopis, protože byl krátký, potom druhý až jsem nakonec přečetla za pouhých pár hodin celou knihu.

Ach Davey,

já už vůbec nevím, co mám cítit. Iain je pohřešován. Teprve před pár dny jsem dostala dopis z vojenské kanceláře a nejsem si jistá, jestli už mi došlo, co se stalo. Přečetla jsem si, co v něm stojí, jednou jsem vykřikla, ale od té chvíle jsem nepromluvila – jako kdyby bylo možné pouhým ignorováním tu zprávu přimět, aby zmizela. (str. 157)
Přiznám se, že moc nemám ráda knihy z období válek. Jsou na mne moc depresivní a já mám ráda šťastné konce a knihy, které mě rozveselí a přivedou na jiné myšlenky. Ne, aby mi do hlavy daly ještě více brouků. Nicméně autorka této knihy se válce věnuje jen okrajově. Nejsou zde popisovány úrazy vojáků, počet mrtvých nebo hrůzy, které se děly. To vůbec ne. Spíše popisuje ješitnost mužů, kteří šli do války, jen aby dokázali, že jsou muži a ne chlapci. Šli bojovat za čest a za svou vlast, které se boje ani netýkaly. Popisuje přátelství na život a na smrt na frontě. Pocity Davida, který přímo trpí, že válku vidí jen z dálky. Že nemůže prokázat svou odvahu bojem, jen řídí sanitní vůz a odváží hrdiny z bojiště.

Obě hlavní postavy mi byly sympatické, i když ne vždy dělaly správná rozhodnutí. Postupné prohlubování citů mi bylo sympatičtější, než že by se na sebe zahleděli a už by plánovali svatbu. David chvilku neposedí a rád dělá různé rošťárny, přitom je to chlapec, který rád čte různé knihy a už jen tím mi byl sympatický. David i Sue žijí každý odlišně. Zatímco David žije v Americe ve městě v domě rodičů, Sue má s manželem menší srub u jezera. Škoda jen, že jsem si Davida nedokázala představit jako muže, do kterého bych se mohla zamilovat. Jeho strakaté sako, knírek a oslovování chlapče od Sue tomu nepomáhalo.
Možná sis podle hlavičky dopisu všimla, že už jsme se zase přesunuli. Mezitím bylo ještě Místo č. 2, ale tam jsme se zdrželi jenom pár dní. Teď jsme trochu blíž frontě, ale ne tak, abychom se museli bát, že na nás v noci ve spánku budou padat granáty – což je dobře, protože při počtu hodin, které strávíme ve službě, je nám každá minuta klidného spánku víc než drahá. Když už mluvím o spánku, Sue, myslím, že si půjdu lehnout. Sotva únavou udržím tužku v ruce. Prosím Tě, dej mi vědět, co je nového. I přes současné okolnosti mi na tom opravdu záleží. Kéž bych mohl být s Tebou a držet Tě v náručí – ale to jediné, co teď můžu udělat, je myslet na Tebe a psát Ti.

Miluju Tě z celého srdce, děvče moje.

David (str. 159)

Kniha na mě působila příjemným dojmem. Není přeslazená, ani zde nejsou hrůzné popisy války. A přitom je to krásný romantický příběh ve formě dopisů převážně z fronty. Čtení této knihy byla slast, i když mi vyhovovaly spíše ty kratší dopisy a do těch delších se mi už tolik nechtělo. Dopisy mezi Suinou dcerou a jejím pilotem by mi v knize ani nechyběly. I když je to zajímavý prvek, že se osud opakuje a dcera prožívá to samé, co matka. Vztah s vojákem. A konečně bychom se také nedozvěděli, proč se bratr Sue odmítá s ní stýkat. I když mi to vyplynulo z kontextu.


Rozhodně knihu doporučuji všemi deseti. Je to milé počtení, které pohladí na duši. Romantický příběh, který se vám zapíše do paměti i do srdce. Nakonec otočíte poslední stránku a ani nevíte, jak se to stalo, že jste na konci. Nejraději bych začala číst znovu a od začátku, protože viditelně cítím, že mi teď něco chybí. Nejprve to byla láska na první pohled do obálky, teď i do obsahu.
Jessica Brockmole odmalička milovala historické romány a v dospělosti se stala jejich recenzentkou. Je Američanka, ale strávila několik let v Skotsku. K prvotině Dopisy z ostrova Skye ji inspirovala návštěva tohoto ostrova a jeho odloučenost. Román v dopisech okamžitě vzbudil mezinárodní zájem kritiky i čtenářů. Když Jessica zrovna nepíše, ráda navštěvuje antikvariáty a nechává se pohltit atmosférou starých zaprášených knih. (Oficiální madailonek na obálce knihy)


čtvrtek 22. ledna 2015

RECENZE: Bylo nebylo - Odette Bean

Zlá královna uvalila na prince, princeznu a celé království zlou kletbu. Zní vám to jako úryvek z nějaké pohádky? Přesně tak začíná kniha Bylo nebylo na motivy stejnojmenného seriálu. Nepřející královna nechce vidět šťastný konec Sněhurky a prince a proto na ně a celou pohádkovou říši uvalí kletbu, která je všechny uvězní v našem světě, kde si nebudou na nic pamatovat. Je jen jediná šance, jak ji lze zlomit a tou je Sněhurčina dcera Ema.
3907Ema nepoznala pravou rodičovskou lásku, možná proto žije svůj život odlišně než jiné ženy. Často se stěhuje, od mužů se víceméně distancuje a byla ve vězení. Nyní se živí jako lovec hlav. To se změní v den jejích narozenin, kdy si přeje, aby už dále nebyla sama. V tom momentě zvoní u dveří malý Henry – její syn, kterého neviděla od jeho narození. Zažila už několik problémů, a nerada by se dostala do dalšího, a proto ihned Henryho veze zpět domů k jeho adoptivní matce. Henry po cestě Emě vypráví pohádku o Sněhurce a princi Krasoňovi a snaží se ji přesvědčit, že právě ona je tou Emou z pohádky, která může všechny pohádkové postavy zachránit. Právě Henryho pohádky ji přesvědčí, aby zůstala ve Storybrooke. Chce svému synovi pomoci, protože zjevně žije až příliš ve světě fantazie. Ani sama Regina, adoptivní matka Henryho, se Emě zrovna nezalíbila. Stará se o jejího syna opravdu dobře? Proč ji Henry tak moc nenávidí, když podle všeho by se u samotné Emy lépe neměl? Emě se nelíbí čím dál více věcí, proto se rozhodne ve městečku zůstat a přijít tomu na kloub.
Ve všech případech, kdy má kniha filmovou adaptaci, nepřijímám jiný způsob, než ji napřed přečíst a až potom vidět. V tomto případě bych to udělala přesně naopak! Už jen proto, že je tentokrát kniha podle seriálu. Právě ve srovnání s ním je pro mě kniha slabší. Hlavním důvodem je pro mne vynechávání příběhů samotných postav z pohádkové říše, protože kniha je psána hlavně z pohledu Emy ze Storybrooku. Tím pádem mi dost věcí chybělo, a kdybych neznala seriál, asi bych se nedovtípila, kdo je například Rampelník nebo Popelka.
Chybí mi také minulost jiných postav, potom totiž čtenář nemůže tak docela chápat jejich chování. Myslím, že by knize neuškodilo, kdyby se kniha obohatila o pasáže z výše uvedenými poznatky. Byla by tím pro mě pohádkovější, a to je to, co dělá seriál tím, čím je.
Teď bych ráda upozornila ty, kteří seriál neviděli, nebo nedokoukali první sérii do konce. V následujících řádcích mohu prozradit zásadní věci! (Text je psán bílou barvou, zviditelníte ho tedy označením myši.) Ve srovnání se seriálem je kniha slabší. Hlavním důvodem je pro mne vynechávání příběhů samotných postav z pohádkové říše. Kniha je psána hlavně z pohledu Emy a to ze Storybrooku. Tím pádem mi dost věcí chybělo, a kdybych neznala seriál, asi bych se nedovtípila, kdo je například Rampelník jenom tím, že je psáno, že má zájem o dítě nebo Ashley alias Popelka. Protože například u zmiňované Popelky není v knize vůbec zmíněno, že právě o tu tady jde. Jsou zde jemné náznaky, že má macechu a dvě sestry, ale přímo to tam řečeno není. Opravdu hodně mi v knize chybí minulost jiných postav, potom totiž nemůžeme tak docela chápat jejich chování. Regina – zlá králova také nevypadá jako zákeřná osoba, alespoň v prvních kapitolách knihy. Kdybychom viděli seriál, věděli bychom, že je opravdu krutá, protože se neštítí zabít ani svého otce pro svůj prospěch. Tato pasáž mi například v knize chyběla. I když není zase tak podstatná. KONEC SPOILEROVÉ ČÁSTI
princ-krason-david-nolan-fotoCo se týče postav, tak neumím říct žádnou, kterou bych neměla ráda. Pan Gold (Rampelník) mi jednu chvíli lezl na nervy, jindy zase tahá za jeden provaz s hlavními hrdiny, a tak mu vše odpustím. Zlá královna byla u mne dlouhou dobu v nemilosti, dokud jsem se nedozvěděla důvod její pomstychtivosti, poté i ona získala špetku mého pochopení. Avšak má milovaná postava je Henry. Je neodolatelný, odvážný, nikdy se nevzdává a jde sám proti všem. Stále dokola přesvědčuje Emu, že je musí zachránit a nedbá toho, že mu nikdo nevěří. Samotná Ema, to je prostě nejlepší ženská postava, jakou znám. Je drzá, jde si za svým a scény, kdy proti sobě válčí s Reginou, jsou mé nejoblíbenější. Bez toho by v knize chyběla akce a i trocha té romantiky, kdy matka bojuje o svého syna, kterého se zřekla.
Jestli knihu, nebo seriál, to je už na vás. Doporučuji však napřed seriál, a až si ho zamilujete – a věřím, že ano –, potom číst knihu jako již pravý fanoušek. Stojí to rozhodně za to už jen proto, že neznám jediného muže, který by v seriálu nebyl svůdný a kniha je perfektní věc, pokud vám vypadl děj první série a potřebujete ho oživit přesně tak jako já.

Vydal: CooBoo; 2014
Autorka: Odette Bean
EAN: 9788074477386
ISBN: 978-80-7447-738-6
Počet stran: 296
Recenzi jsem psala pro webmagazín MFantasy.

pondělí 19. ledna 2015

RECENZE: Víc než touha - Thea Devine




Říkali mu zloděj a tvrdili, že je bezohledný. Říkali, že je lupič a dravec a obviňovali ho, že si přisvojoval jejich teritoria a zpochybňoval jejich úspěchy. Říkali mu vykradač hrobů, protože díky svému vrozenému nadání uměl vydolovat z písku snad tisíce artefaktů, které by dalších sto let nikdo neobjevil. ( Thea Devine - Víc než touha str. 7) Culhane znemožnil nejednoho archeologa a proto ho vedení muzea vyslalo s bláznivým hledačem pokladů do vyprahlé pouště. Sir Paregrin de Lisle hledá legendární pergameny Zoranu, které dokazují existenci náboženské sekty. A opravdu se mu podaří nalézt vodítko, v tom však za ne zcela jasných okolností zemře a zanechá po sobě tajemné náramky s vyrytými symboly a dvě dcery.

Alexandra a Allegra jsou jako noc a den. Nemohly by být více odlišné. Zatímco Alexandra je vážnější a přemýšlivější, Allegra si ráda užívá společnosti jejich souseda Dzmury. Právě tento muž však Alexandře něčím nesedí. Myslí si, že s ním Allegra tráví mnoho času a z nemyslitelného důvodu má tendence jít do jeho domu a zkontrolovat, zda je její sestra v pořádku. Ukáže se, že její instinkty ji nezklamaly, Dzmura nemá s Allegrou čisté úmysly, dokonce ji unese. Tak začíná hon za záchranu sestry a boj o náramky, které chce zase Dzmura.

 Culhane a Alexandra spojí své síly. Vše pod jedinou podmínkou, Alexandra bude plnit všechny Culhanovy erotické představy a on ji zato vezme s sebou na cestu a snad i pomůže zachránit její sestru. Erotický scén v knize je opravdu spousta. Dokonce i celá kapitola může obsahovat popisy jejich styku. Pro mě nesmyslné bylo chování hlavních hrdinů. V noci se spolu milují na různé způsoby a ráno na sebe štěkají a hovoří spolu, jako by byli největší nepřátelé. Ani dominantní postavení Culhana, kdy si kdekoliv a cokoliv rozkázal, mi nevyhovovalo. Neumím si představit, že by se žena jen tak vzdala a bez protestů se oddala mužovým představám. Sice ano, i hrdinka se pokoušela různě provokovat a neuposlechnout, ale nakonec vždy povolila a udělala, co chtěl její milenec. Čtení myšlenek, nebo pocitů Alexandry z Culhanovy strany také nedošlo pochopení. Bylo to přinejmenším zvláštní. Na začátku knihy mě to dost mátlo, naštěstí se posléze čtení myšlenek odebralo do pozadí příběhu.

Samotný příběh mi také připadal zmatený. Dzura, který je podle Culhana ďáběl chce za každou cenu náramky získat, proč, to už nevíme. Většinu knihy nechápeme, proč jsou hlavní hrdinové pronásledováni a proč se snaží Culhane získat další části artefaktu. Naštěstí to bylo na konci vysvětleno, ale autorka mohla naznačit už dříve proč, protože takto to zůstalo pro čtenáře dost nesrozumitelné. Samotný Dzmura je po více jak polovinu knihy zahalený tajemstvím, a proto jsem tápala, proč má být vlastně tak nebezpečný. Dá se říci, že se kniha podobá detektivce, protože pointu se dozvídáme až na konci.

Po celou dějovou linku se objevuje jedna akce za druhou. Rozhodně nelze říci, že se v knize nic neděje. Hrdinové jsou stále ve střehu. Nikdy nevědí, kdo je příště zradí, nebo kde na ně zaútočí Dzmurovi stoupenci. Putují vlakem, lodí i s karavanou ve vyprahlé poušti. Právě milovníci těchto exotických zemí, jako je Palestina, Izrael a podobně by mohly v knize nalézt zalíbení. Já, abych se přiznala, jsem od knihy čekala něco jiného. Podle anotace jsem si myslela, že kniha bude o pirátovi, takže jsem byla trochu zklamaná. Obálka zase vzbuzuje pocit, že kniha bude z období středověku a tyto historické romance mám opravdu velmi ráda. Nicméně nejvíce kosa narazila na kámen, kdy v knize chyběla láska. Právě proto mám tyto erotické a romantické knihy ráda, protože pohladí na duši. To se ovšem může určité sortě čtenářů naopak líbit. V knize jde hlavně o živočišný sex. Alexandra i Culhan se spolu milují jen za jediným účelem. Za uspokojením svých potřeb. Žádná romantika, žádné vyznávání lásky.

Milovníci 50 odstínů šedi by si zde také mohli přijít na své. Sice Culhan nepoužívá žádné erotické hračky, ani bití a podobně, ale je také dost důrazný, nepřijímající žádné neuposlechnutí svého rozkazu. Chce být mužem, kterému se žena kdykoliv oddá a to bez odmlouvání. Rád ukazuje svou dominantní stránku a Alexandra si zase užívá své podřízenosti, přímo si v ní libuje. I to se promítne na konci knihy, kdy se Alexandra dostane do harému. Ukazuje se, jak si ženy uvědomují svou sexualitu, svou moc nad muži. Jak přímo touží po pozornosti jejich muže. Nenávist a závist jdou ruku v ruce. Podřízenost je samozřejmostí. Rády jsou usměrňovány rozkazy, chtějí se jim jen podřídit. Pro to žijí.

Abych to shrnula. Kniha neměla žádné hodnocení na Databáziknih, proto jsem se podívala na Goodreads. Právě na Goodreads má kniha celkem slušné hodnocení a proto jsem měla jisté očekávání. Kniha je bohužel pro mne nesplnila. Nevyhovuje mi autorčin styl psaní. Nejvíce se to projevovalo v opakování slov, používání nedokončených vět a podobné nešvary, které mi pily krev. Chyběla mi romantika. Na erotický román mi kniha přišla moc akční. Bohužel jsem nechápala zásadní věci a to i ovlivnilo pohled na knihu. Možná kdybych ji nečetla mezi zkouškami rozkouskovaně, tak by mi tyto věci neunikaly. Bohužel je to tak, jak to je. Nerada píši negativní recenze, ale kniha mi tentokrát do noty nepadla. Postavy mi nebyly sympatické, právě naopak. Měla jsem chuť je oba nechat zasypat písečnou bouří. Buď se mají navzájem nenávidět, nebo se spolu milovat. Žádnou cestu mezi tím nevidím.

Chtěla ho tam. Jeho výbojný úd tam patřil; chtěla cítit jeho dráždivé nárazy do svého prostopášného tepla. Chtěla pojmout tvrdý, mohutný kamenný kyj ve vší jeho primitivní nádheře. A chtěla, aby se elementární síla vší té závratné moci zaměřila pouze na ni.
…ano…
Roztáhla nohy a zavlnila boky v bezostyšném vábení.
…ano…

Přistoupil k ní pomalu, jako by chtěl prodloužit každý poslední dráždivý okamžik, než ji začne dobývat. (Thea Devine - Víc než touha str.102-103)

Knihu můžete koupit například zde:


úterý 13. ledna 2015

PŘÍRŮSTKY: Leden 2015

Spousta lidí měla obrovské chvástačky za Prosinec. Já bohužel spoluprací s nakladateli něco získala, ale také o něco přišla. Ježíšek ztratil přehled toho, co jsem četla, nebo mám doma a tak nedonesl ani jednu knihu. Já si to proto musela vynahradit a sehnat si pár knih sama. :)

1. Magický prazdroj - Terry Pratchett
2. Obléknu si půlnoc - Terry Pratchett
3. Na cestu - Terry Pratchett
4. Barva kouzel - Terry Pratchett
5. Polepšovna - Zdeňka Ortová
6. Volání sirény prokletí - Michaela Burdová
7. Bajky barda Beedleho - J. K. Rowling
8. Inkarceron - Catherine Fisher
9. Oškliví - Scott Westerfeld
10. Hlas bájných stvoření - Henri Loevenbruck
11. Syn lovce vlků - Henri Loevenbruck
12. Krásná katastrofa - Jamie McGuire
13. Třináct relikvií - Michael Scott
14. Stříbrná relikvie - Patricia Briggs
15. Loď mezi hvězdami - Beth Revis
16. Pandemonium - Lauren Oliver
17. Rekviem - Lauren Oliver
18. Delirium - Lauren Oliver
19. Angelologie - Danielle Trussoni

Ano, přesně 19 knih mi přibylo. :) Jdeme na to :)

Moje seznámení s Terry Pratchettem. Zatím jsem neměla tu čest, od něj cokoliv číst a tudíž jsem to musela napravit. A sehnala jsem hned čtyři knihy za hubičku. Sice jsou to přeházené díly, ale naštěstí jsem sehnala i ten první, takže ten už vesele čtu. :) Zatím mi autor vyhovuje, sice neumírám smíchy, ale postavy jsou mi sympatické a rychle se to čte.


Tak sem si jednou brouzdala po facebooku a objevila jsem slečnu, která se stěhuje a přenechávala knihy za poštovné. Tak jsem vzala všechny, rvala se o ně a nenechala si je vyfouknout. Polepšovnu neznám, ale přečtu si ji, když ji mám. :) Volání sirény jsem taktéž vzala v jednom balíčku, když vám někdo dá knihy jen tak, tak je mi jedno, co v balíčku bude navíc. :) Od autorky jsem četla jednu knihu o vlkodlacích a nebyla špatná, takže i tuto knihu si přečtu.


Bajky barda Beedleho jsem koupila společně s Terry Pratchettem od jedné slečny. Rovnou jsem k fotce v bazaru napsala, že beru všechny. Jsou to pohádky, ale mě to nevadí. Ráda si to přečtu. Knížečka je to tenoučká, to bude jednohubka :) Inkarceron byl také v balíčku za poštovné :) Kvůli něj jsem si to hlavně vzala.


Oškliví byli opět ve skvělém balíčku za poštovné. Druhá kniha, kvůli které jsem si tu hromádku vzala. Krásnou katastrofu jsem si musela sehnat, jelikož jsem jednou nechtěně koupila dvojku a jednička chyběla. Teď to můžu konečně číst. :)


Moje zamilovaná Mercy, ano úspěšně kompletuji :) Po knize Třináct relikvií jsem toužila snad dva roky. Nakonec jsem ji na bazaru sehnala za pár korunek. Nevydržela jsem to a už je i přečtená. No byla jsem dost zklamaná, ale i to se stává. Čekala jsem něco jiného.


Loď mezi hvězdami opět bazarový kousek, který přišel zároveň se sérií Delirium. Uvidíme, co na to řeknu. Angelologie zase za poštovné. Už se opakuji já vím, ale byl to prostě super balíček. :) Ale mám dobrou zprávu pro ty, kteří právě skřípou zubama, tím můj skvělý balíček končí. 


Původně jsem chtěla pouze první díl. Nakonec jsem vzala všechny. Když už to bylo v nabídce u jedné slečny, tak nebudu platit několikrát poštovné u samostatně kupovaných knih že jo. :) Doufám, že se mi to zalíbí, když už mám všechny. Jsou trochu pochroumané, ale víte, co se říká. Darovanému koni.. za tu cenu :) Ať jsou.


Tento spisovatel mi už téměř zabral celou poličku a přitom jsem od něj ještě nic nečetla. Ale neumím odolat knihám, které mají na obálce vlky. To je přece jasné. :) Po zkouškách se do toho snad pustím.



A to je tentokrát vše :) Recenzní výtisky žádné. Mám jich ještě pár v nočním stolku a musím dohnat resty, takže nemá cenu objednávat nové. Snad všechno v Únoru po zkouškovém doženu a potom by to bylo lepší.



pátek 9. ledna 2015

RECENZE: Třináct relikvií - Michael Scott


 „Mohl bych vytvořit zvláštní klíče, které by dveře do jejich světa, na onen svět, udržovaly zamčené.“ Rychle se otočil a zrak mu padl na hromádku věci určených ke směně a zabalených do kožené celty: na mísu a podnos, nůž, šachovnici, kopí, ohlávku, roh, purpurový plášť, brousek a meč. „Mohl bych je odtud vykázat a zamknout třinácti klíči, posvěcenými silou starší, než je tento svět..“

Třináct dětí bylo za války deportováno do bezpečí na venkov. Právě těchto třináct dětí bylo vyvoleno, aby chránily pradávné relikvie. Relikvie, které drží pod zámkem obrovské zlo. My se nacházíme v době, kdy od předání relikvií jejich strážcům uplynuly už desítky let, většina strážců je již v důchodovém věku. Pro Sarah začal den jako každý jiný, oblékla se a šla do práce. Jenže při přestávce na oběd byla svědkem přepadení, kdy chtěl skinhead okrást nemohoucí stařenku. Ještě než stihla jakákoliv myšlenka Sáře doputovat do mozku, tělo vyběhlo a šlo stařence na pomoc. Kdyby věděla, že nejde o běžné loupežné přepadení a jaké soukolí událostí to v jejím životě vyvolá, určitě by se na pomoc tak nehrnula. Existuje muž, který touží získat všech třináct relikvií a stát se pánem nad zlými silami. Čím více lidí při jeho hledání zemře a bude trpět, tím lépe.

Opět jsem nečetla anotaci, a pokud ano, tak už to bylo dávno. Knihu jsem měla v seznamu knih, které si chci přečíst a tak když jsem knihu viděla na prodej, koupila jsem ji. Možná kdybych si přečetla pár komentářů na Databáziknih.cz, tak bych nebyla tak překvapená. Třináct relikvií je plné dosti nechutných scén. Vlastně je na těchto scénách kniha postavena, zdá se. Potoky krev, vyhřezlé vnitřnosti, rozdrcené čéšky. Spousta mučení, pachy krve, moči, výkalů, hnijících těl. Prostě vyžívání se v bolestech obětí a co největším zmasakrování. Kdyby kniha byla film, tak bych ji směle přiřadila k Saw, nebo filmům se Stevenem Segalem. Prostě ten typ filmů, u kterých mě bolí celé tělo za herce, kroutím očima a odcházím od televize. Prostě cákance krve a desítky mrtvých, mňam.
               
Hlavní postava Sarah mi sice byla sympatická, ale celý dojem z knihy právě zkazily ty nechutné donucovací prostředky hlavního záporáka. Mafie hadra. Al Capone může jít shánět porcelánový set a pít s Alenkou a králíčkem čaj.

Nicméně když zavřu obě oči i Madame Okta všech svých osm, tak kniha měla i své lepší chvilky. Pod pojmem relikvie bych si třeba nikdy nepředstavila ohlávku nebo šachovnici. Všechny postavy, až na ty záporné byly sympatické. Oceňuji i námět knihy, ale té surovosti nemuselo být tolik. Menší romance, která vznikla mezi dvěma hrdiny, byla také oživující. Nebylo to vůbec nic přehnaného, žádné nerozlučné hrdličky, jen dva lidé, které svedl osud dohromady, a jsou pro sebe oporou. Hezké a příjemné. Líbil se mi i retrospektivní pohled na vznik relikvií a jejich účel. Sice mě nejdříve rozčiloval a nechápala jsem ho, ale poté už to začalo být zajímavé.


Abych recenzi nějak ukončila, úplně zlá ta kniha nebyla, ale nikdo by mě nedonutil k tomu, abych ji četla znovu.  Jednou a dost. I tak si myslím, že se najdou příznivci, kterým právě potoky krve vyhovují a kniha by se jim mohla líbit. Přeci jenom má kniha dost velké hodnocení od ostatních čtenářů. Já se k jejich nadšeným výkřikům přidávat nebudu, raději sáhnu po něčem méně morbidním.

čtvrtek 8. ledna 2015

RECENZE: Dívka se sněhem ve vlasech - Ninni Schulman



Po opravdu dlouhé době jsem si znovu přečetla nějakou tu detektivní knihu. Jen náhodou jsem si vytáhla z hromádky právě Dívku se sněhem ve vlasech, která se odehrává v zimě na Nový rok. Skvělé, číst takovou knihu čtvrtého ledna, ještě umocňuje můj zážitek.

Moje hodnocení: 80 %

Novinářka Magdaléna Hamssonová je po čerstvém rozvodu. Stěhuje se zpět do svého rodného městečka, aby utekla myšlenkám na bývalého manžela a aby její syn vyrůstal na zdravějším a klidnějším venkově. Pevně věří, že je právě venkov pro jejího syna to nejbezpečnější místo na světě. Kriminalita v tomto zapomenutém kraji je téměř nulová, až do dne, kdy se ztratí dcera bohatého doktora. Magdaléna okamžitě využívá příležitosti a píše jeden článek za druhým. Chce sobě i konkurenčním novinám dokázat, že i v tomto malém městečku může její novinářská kariéra stoupat vzhůru. Policisté i desítky dobrovolníků prohledávají les a okolí. Výsledky nejsou dobré, je neskutečná zima, okolo několika centimetrové závěje, v těchto podmínkách se pátrací čety stále vracejí, aby se ohřály. Přeci jenom se nalezne tělo, nicméně hledaná dívka to není. Vlastně tuto dívku nehledá vůbec nikdo. Ani v jiných městech se po této dívce nepátrá, kdo to je a proč byla nalezena v lese? A kde je původně hledaná dívka? Jsou zločiny skutkem jednoho člověka? Policie tápe a Magdaléna je do případu zakousnutá jak bulldog do pošťáka a rozhodne se pátrat na vlastní pěst.

Kniha se mi opravdu moc líbila. Četla jsem ji téměř v kuse až do ranních hodin. Líbí se mi, že neteče všude okolo jen krev. Nemusím znát všechny ohavné detaily, které by na těle šly vidět. I když je hlavní postavou Magdaléna, tak se dá říci, že není sama. Příběh je vypravován hlavně z pohledu Magdalény, ale také kromě jí z pohledu policistů, také jsou v knize krátké výjevy z života i jiných postav, které se třeba příběhem jen letmo mihnou. Asi nejdůležitějšími jsou právě ty výjevy, které mají vysvětlovat, jak se důvěřivé dívky dostaly do nevěstince a jejich život tam. Některé postavy a jména mi hned v hlavě nenaskočili, proto mi občasné odbočení jinam dělalo hlavně ze začátku problémy se zorientováním, poté jména už byly známějšími a už to bylo v pořádku. Tedy až na výjimky.
Líbila se mi i milostná zápletka Magdalény a jejího bývalého milence, přeci jenom patřím k něžnějšímu pohlaví a tyhle věci mi v detektivce asi nikdy vadit nebudou. Případ z pohledu policistů měl také své kouzlo. Nahlédnutí do jejich osobního života bylo skvělé. Dá vám více možností, jak se poté na postavy a jejich chování dívat.

Kdybych měla říci, co se mi nelíbilo, tak asi pasáže z pohledu dívek, které byly pod vlivem pasáků. Nebylo to detailně popisované, ale i přesto mi to stačilo. Také mě překvapil laxní přístup policie, když dostala tip na vykřičený dům. Vražda je možná důležitější, ale policie tápala ve tmě a neměla nejmenší tušení, kdo mohl dívku zavraždit, tak klidně mohli dívky z hanbince zachránit. Také by mě zajímalo, kdo pasáky včas varoval. Byly dvě postavy, které to mohly být, ale vysvětlení jsem se nedočkala.

Tato detektivka z maloměsta, kde se všichni znají mi prostě a jednoduše kápla do noty. Opravdu pro mne povedená detektivka, kde není nic zbytečně natahováno. Soukromí postav a vyšetřování sehrálo rovný souboj, ani jedno nijak zvlášť nepřevyšuje to druhé. Magdaléna mi byla většinou sympatická (pokud zrovna nebyla protivná na policisty) a její vztah se synem se mi velmi líbil. A na co bych málem zapomněla, pro mě největším plusem je.. téměř ani na konci knihy nevíte, kdo byl vrah.

Děkuji nakladatelství Galatea za poskytnutí recenzního výtisku!!