neděle 30. listopadu 2014

Přehled za Listopad 2014

Od listopadu mám oficiálně i neoficiálně od jiných i od sebe zákaz nakupování. A musím říct, že to nebylo vůbec těžké nic si nekoupit. Plno starostí kolem školy, trochu mě začaly pobolívat zničehonic plíce, tak jsem to začala řešit s doktory a hned to je vyřešené. Žádná neodolatelná chuť k nakupování.






Koupeno knih:

Bílý kůň - Alex Adams




Recenzní výtisky:

Jsem single a pomstím se - Tracy Bloom
Probuzení - K. Armstrong
Zapomenutá legie - Ben Kane
Ostrov zasvěcení - Ilka Pacovská





1. Robin Hood král zbojníků - Alexandr Dumas (248 stran)
2. Levandulový pokoj - N. George (320 stran)
3. Probuzení - Kelley Armstrong (300 stran)
4. Jsem single a pomstím se - Tracy Bloom (208 stran)
5. Otec Goriot - Honoré De Balzac (370 stran)
6. Hlad - Knut Hamsun (231 stran)
7. Zápisky z podzemí - F. M. Dostojevskij (115 stran)
CELKEM PŘEČTENO 1 792 stran

Přiznám se, že tento měsíc to byly opravdu jen takové tenounké knížečky. Netroufla jsem si číst tlusté bichle, když vím, že mě z nočního stolku volá Faust, kterého přečíst musím! :/ Nicméně už tam měsíc leží a zatím mi to nevadí. Snad to do zápočtu stihnu přečíst, Zabiják je ten samý případ. Povinná četba, kterou odkládám jak jen to jde. Ale přeci jenom jsem se dokopala k tomu, abych něco z těch povinných přečetla viz Otec Goriot, Zápisky z podzemí a Hlad, na který mám psát seminární práci. Napište práci na 5 stran o knize 231 stránkové, kde hrdina téměř celou dobu jen umírá hlady. Ať rozebírám sebemenší jeho chování a povahu, tak mi to zatím vyšlo jen na 2 strany. :) Jsem zvědavá, jestli mě do 19.12. osvítí duch svatý.

Koho by zajímal můj seznam povinné četby do předmětu Světová literatura tady je :)
1. Otec Goriot
2. Zápisky z podzemí
3. Paní Bovaryová
4. Zabiják
5. Faust
6. Život a názory blahorodého Tristrama Shandyho  → S touto knihou bojuju už nějakou dobu, baví mě, ale strany neubíhají. Moc dlouho se to číst v kuse nedá.
7. Mnich
8. Esej filozofie básnické skladby + Matka, Jáma a kyvadlo, Berenice, Zánik domu..
9. Candide

Tak co myslíte. Stihnu vše přečíst do zkoušky? :P


http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=14533 Jsem single a pomstím se
http://www.mfantasy.cz/2014/11/amy-plum-revenanti-polibena-mesicem-recenze/
http://bookskla.blogspot.cz/2014/11/recenze-zelezna-spravedlnost-louis.html
http://bookskla.blogspot.cz/2014/11/recenze-robin-hood-kral-zbojniku.html
http://bookskla.blogspot.cz/2014/11/recenze-levandulovy-pokoj-nina-george.html


pátek 21. listopadu 2014

RECENZE: Levandulový pokoj - Nina George


Příběh o zlomeném srdci, které nevyléčil ani čas.

Jean Perdu je samotářský čtyřicátník, který vlastní jednu postarší loď. Jednou ho napadlo přejmenovat svou loď na Literární lékárnu a začal na ní prodávat knihy. Povětšinou jsou jeho jedinou společností dvě toulavé kočky, o které se z dobroty srdce stará. Občas však přijde i nějaký zákazník se skrytými problémy duše, které Jean umí vycítit a tak předepsat na tyto chmury lék v podobě knihy. Cítí však, že jeho život není naplněn, v tom se do jeho domu přistěhuje nová sousedka, kterou opustil manžel. Jean Perdu byl požádán paní domácí, zda by neposkytl mladé ženě bez prostředků nějaký nepotřebný nábytek a tak po 21 letech otevírá zakonzervovaný pokoj. Pokoj, který v něm probouzí spoustu krásných a zároveň bolestných vzpomínek na ženu, která byla pro něj vším, ale zmizela z jeho života.

Mé hodnocení: 60 %

Teď se však znovu dostala do jeho myšlenek a vzpomínky se vrací jedna za druhou. Jejich proud se nedá zastavit, obzvlášť když zjistil, že udělal obrovskou životní chybu. Celých dvacet jedna let měl u sebe její poslední dopis na rozloučenou. Ze strachu a z neschopnosti čelit jejímu vysvětlení, proč ho opustila, dopis neotevřel. Nyní konečně ano a už nelze nic napravit. V bytě se dusí, neví, co si počít se svým životem. Nastoupí na svou loď a poprvé s ní odrazí od břehu. Cíl cesty není jasný, jen plout a nalézt konečně klid.

Zákaznice na vysokých podpatcích zavrávorala. Perdu jí ale nepodal ruku, nýbrž knihu S elegancí ježka. Reflexivně po tom románu sáhla a pevně se ho chytila. Perdu ho stále držel. Mluvil přitom na ženu uklidňujícím, něžným, tichým hlasem. „Potřebujete pokoj, kde by bylo přítmí a malé koťátko, jež by vám dělalo společnost. A tuto knihu, kterou si laskavě pomalu přečtěte. Odpočinete si při tom. Určitě budete hodně přemýšlet a pravděpodobně i plakat. Kvůli sobě, kvůli rokům. Budete se pak cítit lépe. Uvědomíte si, že nezemřete, i když máte takový pocit, protože se k vám ten chlap nezachoval slušně. Začnete se mít zase ráda a nebudete si už připadat ošklivá a naivní.“ Teprve po tomto proslovu knihu pustil. (str. 19)

Na Levandulový pokoj jsem se těšila, protože kniha, ve které je hlavním hrdinou knihkupec, musí být pro každého knihomola čtenářská výzva. Bohužel kniha byla trochu jiná, než jsem očekávala. Očekávala jsem romantiku uprostřed Paříže o knihkupci, ale dostala jsem hořkosladký příběh, který je jakoby vytržen ze samotného života. Neříkám, že je to špatně.

Jean Perdu je člověk s hlubokým žalem, který se snaží v sobě dusit. Příběh je o jeho vyrovnávání se se smutkem, aby mohl uzavřít roky starou etapu svého života a začít jej žít znovu naplno. Spisovatelka Nina George opravdu netrpí nedostatkem slovní zásoby. Budete doslova zasypáni, ne knihami Literární lékárny, ale krásnými slovy, se kterými si tato autorka umí opravdu pohrát. Ze svého hrdiny Jeana udělala opravdu sečtělého a moudré muže, který se svým přítelem spisovatelem Maxem vede dlouhé debaty říznuté filozofií. Děj je oživován popisy života ve Francii, zejména různých měst, které Jean navštíví. Setkává se i se spoustou různých osobností, které více, nebo méně zasáhnou do děje. Ale co bych vyzdvihla nejvíce, jsou zápisky z Manonina deníku, kde popisuje, jak se s Jeanem poznala, jejich lásku a nakonec také důvody, proč od něj odešla.

Zdálo se mu, že má v sobě chuchvalec času, zvyku a ztuhlého strachu, který mu nedovoluje dát průchod smutku. Byl tak plný zkamenělých slz, že v jeho nitru nebylo místo pro nic jiného. Nepřiznal dosud svým společníkům, že z ženy, kvůli které přeřezal všechny lana svého života, je už dávno prach. Ani to, že se stydí. Že ho pohání stud, ve skutečnosti ale neví, co bude v Bonnieux dělat a co čeká, že tam najde. Mír? Ten si ještě dlouho nezaslouží. No dobrá, druhé potažení nemůže uškodit. Kouř byl štiplavě horký. Tentokrát ho nasál hluboko do sebe. Měl pocit, jako by ležel na dně moře, v oceánu těžkého vzduchu. Bylo tu ticho jako pod vodní hladinou. Dokonce i sýčkové v tu chvíli mlčeli. (str. 165)

Autorka knihy ukazuje, jak moc se člověk dokáže obětovat kvůli lásce, jak moc dokáže láska člověka zasáhnout. Že člověk, který pro nás znamenal vše, bude stále mít své místo v našem srdci. A hlavně, že se někdy musíme od starých vzpomínek odpoutat a spálit mosty, abychom mohli znovu nalézt na světě své štěstí.

„Hledám ho už dvacet let. Nebo ji. Ta kniha..je..“ Jean Perdu se snažil vyjádřit to slovy, neviděl ale nic jiného než světlo, které se pohybovalo na řekách. „Je jako žena, kterou jsem miloval. Vede k ní. Je to tekutá láska. Taková míra lásky, jakou ještě dokážu snést. Byla stéblem, jímž jsem posledních dvacet let dýchal.“
Jean si přejel rukou po obličeji. Nebyla to ale celá pravda. Aspoň ne jediná. „Pomohla mi přežít. Teď už tu knihu nepotřebuju, protože dokážu… dýchat sám. Chtěl bych ale autorovi poděkovat.“ (str. 205)


Děkuji společnosti Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku!!!


sobota 15. listopadu 2014

Přehled za Říjen


Za říjen se moc věcí nestalo. Málo času na čtení, přeci jenom se to ve škole trochu rozjelo. Začala jsem opravdu nesnášet anglický jazyk. Všechny rozdíly ve výslovnosti a významech, původy slov, prostě vše, co se dá na anglickém jazyku zkoumat. Fuj, tolik hodin strávených nad jedním předmětem jsem opravdu dlouho neviděla. Od školy se i odvíjí přečtené knihy a recenze. Jo velká novinka je, že jsem začala psát pro Mfantasy, takže mám větší výběr z recenzáčků. :) A konečně se dostávám ke svému vysněnému žánru fantasy knih. :) Jupíí


Trable - Samantha Towle 
Informace, komunikace a myšlení - Cejpek
Informace. Teorie. Záplava - Gleick
Husitská epopej - Vondruška (recenze do 30.12.)
Okouzlená nocí - Amy Plum
Políbená měsícem - Amy plum
Levandulový pokoj -  Nina George (recenze do 23.11.)
Železná spravedlnost - Louis L´Amour
Osudný polibek - Maggie Stiefvater
Faust - Goethe (recenze do 27.11.)
Tři mušketýři - Alexandr Dumas (recenze do 27.11.)
Robin Hood - Alexandr Dumas (recenze do 27.11.)
Poslední rituál -Yrsa Sigurdardóttir (recenze do 29.11.)
Violet eden - Jessica Shirvington (recenze do 29.11.)

A zařazuji i dříve koupené knihy, kdo četl stížnost na Knižních bloggerech, tak ví. Knihy koupené na bazaru, ale v jakém stavu!! Fuj.. trvalo mi asi dva měsíce, než jsem se odhodlala je vyčistit od kdovíčeho. Snad ne myších bobků, protože to na to vypadalo. 





1. Otrokyně citů - Nalini Singh (255 stran)
2. Trable - Samantha Towle (384 stran)
3. Okouzlená nocí - Amy Plum (319 stran)
4. On . Carey Heywood (232 stran)
5. Políbená měsícem - Amy Plum (324 stran)
6. Železná spravedlnost - Louis L´Amour (268 stran)

CELKEM: 1 782 stran

http://bookskla.blogspot.cz/2014/10/recenze-on-carey-heywood.html
http://bookskla.blogspot.cz/2014/10/recenze-trable-samantha-towle.html
http://bookskla.blogspot.cz/2014/10/recenze-otrokyne-citu-nalini-singh.html

+
Přidávám seznam věcí, které bych měla splnit. Uvidíme, jestli příští měsíc bude proškrtaný.

Recenze na: Candide, Než jsem tě poznala, Moře nestvůr, Dračí oči: Čarodějka, Ztracený svět v podzemí, Maso od šibenice, Ahoj z nebe, Zlatá jehla aneb Dobrodružství mezi světy.

Studium knihovnictví
Co bych řekla ke dvěma měsícům, které už uběhly od mého začátku studia? Takže tentokrát vám povím o předmětu, který se nazývá Informační věda. Je to můj pilíř, na kterém mám stavět všechny ostatní předměty. Mám knihu, kterou knihovníci nazývají Knihovnická bible, ale.. Řekne mi prosím někdo, co má společného vznik vesmíru, kybernetika, černé díry, termodynamický zákon a podobné věci s knihovnictvím? Dosud mi to uniká, pokud vy tu spojitost vidíte, tak se ráda nechám poučit. Např. minule jsme převáděli čísla na jedničky a nuly. Hmm to se mi bude hodit, až budu dávat knihy do poliček a přes čárový kód knihy načítat do pc. :D No prostě opravdu to nechápu. Ve většině předmětů jsme odkazováni právě na tenhle náš hlavní předmět, ale já mám stále pocit, že jsem se nechtěně připletla na přednášky nějakého jiného oboru, Fyziky například. :)

Nadneseně si z toho prozatím dělám srandu, že pokud se chci naučit knihovnictví, měla bych začít sledovat Teorii velkého třesku. :D Smích mě přejde, až se to za měsíc budu učit na zápočet.

neděle 9. listopadu 2014

RECENZE: Robin Hood král zbojníků - Alexandr Dumas


Známá legenda o Robinu Hoodovi znovu ožívá v novém zeleném kabátu.

Znáte Robina Hooda? Určitě ano. Kdo by nevěděl, že Robin Hood je zbojník, který žije v Sherwoodském lese se svými přáteli a bojovníky. Bohatým bere a chudým dává. Jeho milou je Mariana, to je také známá věc, ale četli jste knižní verzi této legendy? Já až nyní a byla jsem opravdu překvapena, kolik věcí je zcela jinak, než jak to znám.

„Běda! Nikoliv, drahá Mariano,“ odpověděl Robin a vzal děvče za ruku, „Bůh nám dosud drahého Allana neposlal zpátky; ale Will se vrátil. Pamatujete se přece na Willa Scarletta, statečného Wiliama?“
„Ovšem, že se na něj pamatuji. Velice ráda slyším, že se vrátil zdráv a bez pohromy. Kde je?“
„U matky; když jsem opouštěl síň, bratři se o něj prali, aby ho mohli obejmout. Já hledám Maud.“
„Je ve své komnatě. Mám ji říci, aby sešla dolů?“
„Nikoliv, musím jít k ní, neboť ubohé dítě musí být připraveno na Williamovu návštěvu. Moje poslání není snadné,“ pokračoval Robin se smíchem, „neboť znám lépe bludiště Sherwoodského lesa než tajemné cesty ženského srdce.“ (str. 21)

Příběhů o Robinu Hoodovi je spousta, neumím říci, které vydání je právě to správné a které špatné. Nicméně já četla verzi od Alexandra Dumase a ráda se s vámi podělím o pár postřehů. Příběh začíná až v Sherwoodském lese, Robin je už nějakou dobu vůdce zbojníků. Nevíme nic o jeho minulosti, jak se dostal do lesa, ani kdy a jak se stal velitelem zbojníků. Jsme vrženi rovnou do děje a do Robinových nástrah, při kterých okrádá bohaté občany města a projíždějící mnichy. Možná si vzpomínáte na velké souboje zbojníků s ozbrojenou stráží na lesní cestě, kde Robin přepadl ozbrojený doprovod i s vozem ve kterém se veze spousta peněz. Musím vás zklamat. To se nekoná. Robin je lupič džentlmen a tak bez použití násilí vláká bohaté muže na svou hostinu a poté si nechá velmi tučně zaplatit za obsloužení. Myslela jsem si, že takto okrade pouze jednoho muže a příště použije jinou fintu, ale Robin tak řeší téměř všechny přepadení. Proto mi přišlo, že by knize neuškodilo trochu více akce. Robinův slavný luk na můj vkus docela zahálel. Jak jsem řekla, přepadení probíhala v poklidu, takže Robin luk nevyužil. Vzpomenu si jen asi na tři případy, kdy známý lukostřelec svůj luk opravdu použil a to mi přijde docela málo na to, jak je všude zobrazován s lukem.

Robinovi přátelé Will Scarlett, bratr Tuck a Malý John samozřejmě nechybí. Hlavním nepřítelem je samozřejmě šerif z Nottinghamu, kterému se moc nelíbilo, že jej Robin sprostě okradl. Ale ve finále jsou největší Robinovi nepřátelé Normané, kteří trápí chudé vesničany. Tady je další bod, na kterém jsem se pozastavila. Robin Hood je známý tím, že bere bohatým a dává chudým, ale v knize jsem se nedočetla, že by někdy šel do vesnice nebo mezi chudé a dával někomu peníze. Dal zchudlému šlechtici, který se ocitl u něj v lese, jedné ženě, která mu pomohla, ale o obyčejném lidu jsem neslyšela. Další překvapení pro mne byla Mariana, která neměla vůbec žádnou spojitost se šerifem z Nottinghamu. Robin si ji vybral a také si ji vzal, žádné překážky neměli v cestě. Žádný únos, žádné držení někde v hradu, žádná tajná láska.

Robin Hood, který nepouštěl uzdy koní, zabránil mnichům v útěku.
„Bratři,“ pravil ještě smutnějším a slabším hlasem, „mějte se mnou slitování. Jestli nemáte ani kousek chleba, dejte mi alespoň nějaké peníze. Bloudím tímto lesem již od včerejška a dosud jsem ještě ani nejedl, ani nepil. Dobří bratři, zapřísahám vás ve jménu Páně, dejte mi malou almužnu.“
„Poslouchej, ty hlupáku, zanech žvanění, pusť naše otěže a nech nás na pokoji. Nemáme čas mluvit s blázny.“ „Ano,“ dodával druhý mnich a opakoval řeč svého představeného, „nemáme čas na řeči s hlupákem.“ (str. 109)

První polovina knihy se dá označit za méně akční. Robin žije, dá se říci v poklidu ve svém lese a vesele plní kapsy. Druhá polovina už je lepší. Tady konečně dochází i na střety meč, proti meči a vojáci proti zbojníkům. Kniha je trochu naivní v tom, že by zbojníci porazili několikanásobně velké po zuby ozbrojené vojsko bez žádných ztrát. Tomu se věřit prostě nedá. To jsem si myslela, poté ale přeci jen nějaká ztráta nastane a to ta největší. Robin úplně ztratí chuť k životu a dokonce zbojníky opouští. Já nikdy filmu neholdovala a tak nevím, jestli je to pouze záležitost knihy, nebo i filmu, ale nevěděla jsem, že se to stane. Možná jsem zapomněla. A konec knihy? Ten byl pro mne úplně nečekaný. Asi bych si vážně měla pustit i film.


Kniha se mně moc líbila. Sice se může zdát, že ji dost věcí vyčítám, ale jsou to jen věci, které mě překvapily a které jsem čekala jinak. Nebo lépe řečeno znám je jinak. Proto jsem si čtení více užila, protože jsem nevěděla, co se bude dít v další kapitole. Kapitoly byly krátké a já byla vždy připravená přečíst jednu před spaním a nakonec jsem přečetla ještě jednu a pak ještě jednu. I když je knížečka poměrně tenká, tak mi přečtení nějakou dobu trvalo. Možná za to může jazyk, jakým je kniha psaná. Co mi ale hodně vadilo, byly překlepy a úplně špatně použitá slova a slovosled ve větách. Hlavně na začátku knihy byly chyby téměř na každé straně. Ke konci se to trochu uklidnilo, ale přeci jen se tam tyto chyby objevovaly a já kdybych knihu koupila, tak bych byla dost naštvaná. Přeci jenom je korektor a šéfredaktor za něco placený a to by mělo být někde vidět. Není to bohužel nešvar pouze této knihy, ale všimla jsem si toho už u více knih nejen tohoto nakladatelství. Přeci jenom jsou mi ale tyto knihy čtenářsky na oko přívětivější, než ty milionkrát osahané knihy z povinné četby v knihovně.  A to je alespoň nějaké to plus, které to vyrovnává. Grafik je opravdu šikovný a já ještě nenašla knihu, která by měla ošklivou obálku. A proto po knihách ráda sahám.

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku!!

čtvrtek 6. listopadu 2014

RECENZE: Železná spravedlnost - Louis L'amour


MÉ HODNOCENÍ: 75 %

Malému Tomu Shanaghymu zemřel otec ve válce, s matkou se tedy vydává do Londýna, kde oba doufají, že najdou lepší zítřky. Matka bohužel při cestě na lodi onemocněla a zemřela, a tak mladý Tom zůstal úplně opuštěný. Náhodou se připletl ke rvačce v přístavu a tak si vydobude své první zaměstnání. Jeho vděčnost a loajalita k zaměstnavateli nezná mezí, jeho šéf však není žádný svatoušek. Vydělává si peníze hlavně podvody a tak má spoustu nepřátel a s ním se veze i Tom. Tito nepřátelé využijí příležitosti a málem Toma zabijí, ten však před nimi uprchl v jedoucím vlaku. Tím se dostává do zapadlého městečka, které má svých starostí dost. Přátelé si tam získá rychle, ale zůstat tam nechce. Nakonec donucen okolnostmi zůstane a stane se maršálem. Proniká hlouběji do historie městečka a do vzájemných vztahů mezi jeho obyvateli. Nakonec sám uzná, že tady něco nehraje a chce to mermomocí vyřešit. Rozzlobený rančer a podivná dvojice tajně se scházející na různých místech ve městě mu dělají největší starosti, zvlášť když má v nejbližších dnech přijet vlak plný peněz.
Shanaghy nepřestával sledovat ženu na druhém konci místnosti a viděl, jak se její vidlička náhle zastavila ve vzduchu. Na okamžik strnula a pak pokračovala v jídle. „Jaké zásilky by to měly být?“ „Nevím to přesně, ale odhaduji, že by to mělo být něco neobvyklého. Případně člověk, který tady není moc známý.“ „Ne, o ničem takovém nevím. Ale netrávím ve městě tolik času. Kam tím míříte?“ Shanaghy mluvil jen proto, aby viděl, jak se bude neznámá žena tvářit, jinak tápal v mlze. O co mohlo jít? Kvůli čemu bylo nutné vyhodit ho z vlaku? Nebo – napadlo ho náhle – co když to nebylo něco, ale někdo? Řekněme, že se ve vlaku skrývali jiní lidé, kteří si nepřáli, aby je náhodou spatřil nějaký tulák, který by mohl při hledání úkrytu přelézat z vagonu do vagonu? To bylo ono, tak to muselo být. (str.119)
Tom, ať už se táhl s jakoukoliv pakáží, mi nikdy nepřišel jako špatný člověk. Umí se vylhat z čehokoliv, nebojí se použít pěsti a rád manuálně pracuje. Líbil se mi jeho postoj ke svému úřadu šerifa. Bere ho opravdu vážně a to i přesto, že jej dostal nedobrovolně.  Protože má kniha detektivní zápletku, tak Tom často střídá různé podezření a pohledy na různé osoby ve městě. Neumím říci, které další postavy byly dobré a které špatné.  I když od začátku je v popředí pořád zdůrazňována jedna osoba, která je podezřelá a to ještě ani neví z čeho, tak nakonec zjistíme, že sice zapletená do všech špatností je, ale rozhodně není hlavou této akce. Organizátor zločinu, překvapení pro mne veliké, i když logické se dozvíme až na konci. Tak to má správně být u každé detektivky a to se mi na knize líbí.


Kniha má vše, co by správný westernový příběh mít měl. Poblouznění do krásné ženy, padouchy na rychlých koních, vlak plný zlata, kolty a pěsti a také plný salón darebů. Asi nejvíce se mi líbila obratnost hlavního hrdiny, s jakou dokázal věšet bulíky na nos komukoliv, koho potkal. Uměl se tak šikovně vylhat i z takových situací, kde to s ním vypadalo už opravdu zle. Kniha se četla lehce a tempo nikde neskleslo. Stále se tam něco děje a já se nenudila ani minutu. Je pravda, že se mi občas pletly některé jména, ale nevím, jestli to bylo mou nepozorností, nebo podobností jmen.
Shanaghy tam chvilku stál, než mu došlo, že ti koně mohli patřit někomu jinému než těm mužům v saloonu. Ale komu? Podíval se dolů na stopy. Jedna připomínala tu, kterou viděl u potoka, kde se stkali neznámí jezdci. Obrátil se, kráčel zpátky ulicí a cestou přemýšlel. Pokud ti koně patřili mužům v saloonu, byli ještě ve městě. Nikdo neodjel, protože v té otevřené krajině bylo možné nepozorovaně přijet nebo opustit město jen v noci. Vrátil se ke Greenwoodovi. „Znáte některého z těch chlapů?“ zeptal se majitele baru. Greenwood pokrčil rameny. „Jsou to cizinci, Tome. Jakmile sem přišli, bylo mi jasné, že budou problémy. Člověk v mém oboru na to musí mít nos.“ (str. 157)


Už jsem četla pár westernů prodávajících se v trafikách v měkkých vazbách.  Řekla bych, že tato kniha v porovnání s levnými knihami stojí na vrchních příčkách na mém pomyslném žebříčku nejlepších westernů, které jsem prozatím přečetla. Při psaní recenze jsem prozkoumala i životopis spisovatele a zjistila jsem, že pár jeho knih posloužilo i jako knižní předloha pro film. Rozhodně si zkusím přečíst některou s těchto knih a porovnat s filmy. Westerny, které jsem četla, jsou většinou z pohledu přímo kovbojů, nebo různých honáků a předáků. Většinou to byli muži, kteří pracovali někde na statku, nebo statek přímo vlastnili. Tato kniha je jiná. Tom je vlastně kluk z města, který krávy viděl jen z dálky. Je to příběh z druhé strany, který se tímto odlišuje od ostatních.

Ráda bych také upozornila na to, že v říjnu vyšla od tohoto autora novinka Smyčka se stahuje.

Děkuji nakladatelství Alpress za poskytnutí recenzního výtisku!!

sobota 1. listopadu 2014

PŘÍRŮSTKY: Říjen 2014


Tak uběhl zase další měsíc a i když jsem ještě nedávno skuhrala, že nebudu mít v přírůstcích téměř žádné knihy, tedy jen tři, tak se to zase nasbíralo a je jich strašně moc. :) Klasika.

(Na komínu chybí ještě nějaké knihy, za prvé jsem na ně zapomněla a za druhé by se asi zřítil)

Pokud správně počítám, tak mám nových 29 knih. Krásné číslo.



Těchto 8 knih bylo koupeno přes bazar na facebooku. Mám je už nějakou dobu, byly až doposud v původní krabici na půdě. Koupila jsem je v dost špinavém a odpuzujícím stavu, tak jsem po prvotní chuti tu krabici vzít a celou ji hodit do koše, vzala knihy a konečně je omyla. Tudíž jsou zařazeny až v říjnových přírůstcích. 

Série Dhampir bude stát před těžkou zkouškou, kdysi jsem četla první díl, ale moc mi v hlavě neutkvěl a nemohu říct, že by to bylo něco úchvatného. Přesto chci dát knize i dílům následujícím šanci a za tu cenu, prostě to přečtu.

Goblina četl můj bráška na mobilu už opravdu hodně dávno a pamatuju si, že se mu to líbilo, tak jsem si řekla, že to zkusím taky.

A Krev a vzpomínky a Most duší mě lákaly už dlouho. Škoda jen, že chybí první díl, který si někdo přede mnou koupil.

Následovala chuť na objednání nějakého recenzáčku, tak jsem napsala pár nakladatelům, kterým jsem se nějakou dobu neozvala. Sáhla jsem po už mnou ověřených sériích, tak jsem natěšená. První díl Violet Eden jsem četla a moc se mi líbil, tak jsem hned psala do nakladatelství, jestli pošlou i druhý, bez odezvy. Po měsíci, nebo dvou jsem zkusila o něj napsat podruhé a je doma! A Yrsa se mi moc líbila, jak píše, takže si ráda přečtu něco dalšího od této spisovatelky.


Od Maggie Stiefvaterové jsem četla dvě knihy ze série Vlci z Mercy Falls a moc se mi líbil styl, kterým píše. Opomeneme-li mé moc oblíbené téma s vlky a vlkodlaky, tak si mě získala právě i tím stylem. Proto jsem na tuto knihu zvědavá. Je to kniha, kterou jsem koupila asi po 10 letech za plnou cenu. Ano ve chvástačkách mám spoustu knih, které jsem někde koupila, ale vždy jsou to knihy ve slevě a takzvané "nechtěné" knihy. Po 2 hodinách v knihkupectví mi bylo blbé odejít bez ničeho. :D

Trable je recenzák od Knihcentra.cz a už jsem ho přečetla. Byla super recenzi najdete zde na blogu.


Následující tři knihy nejsou moc chtěné, ale nicméně jsem si je na doporučení přenášejících koupila. Co se dá dělat. :) Ale abych pravdu řekla, tak ta černá kniha Informace. Komunikace. Teorie. Záplava mě opravdu baví. Je tam dost zajímavostí např. o afrických bubnech, morseovce apod.

Další kniha do školy, kterou musím nastudovat na zkoušku. A když jsem ji v antikvariátu kupovala, tak jsem si všimla druhé knihy a tou je Český král Karel. Tento panovník mě fascinuje asi od 4. třídy a já čtu ráda o jeho životě. Už jsem několikrát pokukovala po knihách v knihovně, které se tímto panovníkem zabývají, ale žádnou jsem nikdy nedonesla domů. Nuže, už jednu doma mám. 


Někde jsem četla recenzi na tuto knihu, pak jsem prošla pár internetových obchodů a všimla jsem si, že je téměř všude vyprodaná. Věděla jsem, že ji už více než půl roku vídám v obchodě se zlevněnými knihami, a tak jsem si řekla, že je asi dobrá, když nikde není a koupila hned všechny díly. Doufám v dlouhou a krutou zimu. Jinak nevím, kdy tyto knihy přečtu a to mě ještě čeká série Hra o trůny.


A tyto dvě knihy jsem získala jako recenzáčky přes novou spolupráci s webovým magazínem o fantasy knihách. Jedna už je zrecenzovaná a brzy se recenze objeví i zde a druhá na recenzi čeká, ale už je přečtená. A pak přijde na řadu série Sedmý smysl, kterou už mám zamluvenou.


A tyto nádherné tři knihy jsou také recenzní výtisky. Robina Hooda právě čtu a je to pro mě opravdu velké potěšení. Tři mušketýry jsem chtěla přečíst snad vždy, kdy jsem o nich slyšela, ale nikdy jsem se k tomu nedostala. Je prostě nádherná, pořád ji musím někde stěhovat, abych se ji mohla dotýkat. Už jsem v ní trochu listovala a jsou tam nádherné ilustrace. Už se moc těším, až Robin bude mít šťastný happyend, abych se mohla do těch mušketýrů pustit. A Faust,.. no potřebovala jsem ho do školy, tak jsem ho objednala. Netušila jsem, jak je to psané. Vůbec se mi to nechce číst, ale musím. Musím to znát na zkoušku a musím napsat recenzi. Dvě povinnosti mi snad pomohou, abych neprokrastinovala a přečetla to.


Recenzní výtisk od Alpressu, knihu jsem již přečetla, recenze je rozepsaná, tak jen doladit detaily a můžu ji dát na blog.


Dvě krásky od nakladatelství Moba. Husitská epopej je rozečtená a asi v tomto stavu nějakou chvíli zůstane. Je to dost stran. :) Levandulový pokoj jsem dostala od Knihcentra jsem na ni zvědavá. Knihkupec jako hlavní postava? To může být super.