pondělí 19. května 2014

RECENZE: S láskou lvice - Christina Hachfeld - Tapukai

Mé hodnocení: 85 %

Afrika, země odkud údajně pocházíme všichni. Můžeme ji nenávidět za chudobu, nebo milovat pro její nádhernou přírodu a ještě krásnější faunu. Komu by se to nelíbilo jet se tam někdy podívat, samozřejmě sedět v ultra bezpečném autě, aby mi lev nekousl nos, a pozorovat ty krásné stvoření jako jsou zebry, žirafy v jejich přirozeném prostředí. Tento příběh se odehrává také v Africe, ale trochu jiné, než jakou ji známe.

Knihy o Africe nevyhledávám, ale když už se k nějaké dostanu, tak mě to opravdu baví číst. Kniha s Láskou lvice se ke mně dostala náhodou, někdo říká, že je to dost podobné Bílé masajce, to nemůžu posoudit, protože jsem tuto knihu nečetla.

Kniha popisuje deset let života ženy jménem Christina, její útrapy i radosti. Vše začíná smrtí Christinina manžela. Aby se vyrovnala se svým žalem, tak odjíždí do Afriky na dovolenou i se svými syny. Afričtí muži jí přímo učarují, jejich snědá pleť a korále na nahém těle. Netrvá to dlouho a zamiluje se do jednoho samburského válečníka, bohužel tento vztah nevydrží dlouho, když se plánuje svatba, Christine zjistí, že by byla už druhou ženou. A to ona rozhodně nechce, když manželka muže, tak jen jednou a jedinou. Z lásky mnoho nezbyde. Před svým odjezdem potká druhého válečníka Lpetatiho, ten v hotelu tancuje, aby si vydělal peníze pro svou rodinu. Lpetati vyznává svou lásku Christině, čekal jen na to, až nebude s předchozím mužem. Během týdne jejich známosti se dohodne druhá svatba, tentokrát s Lpetatim.
Přišlo mi to opravdu rychlé. Christine je ochotná vzdát se své kariéry v Německu i svého domova a odstěhovat se do Afriky. Vesnice, ve které žije Lpetati není vyspělá, žije se v hliněných chatrčích, hlavní náplní dne je starání o dobytek. Asi to musela být opravdu velká láska na první pohled, když se Christina ze dne na den rozhodla žít tímto způsobem. Tento domorodý kmen nikdy dopředu neví, kdy budou trpět hladem a žízní, stačí malá bouřka, hrom a na vesnici se řítí stádo slonů, bizonů, nebo jiného zvířectva. Krom těchto potíží se Christině žije s Lpetatim dobře, rodina ji přijala za svou. Jediná, kdo jim lásku nepřeje, je žena, která bydlí osamoceně na druhé straně hory. Když je požádá, jestli by nemohla žít s nimi v jejich domě a je odmítnuta, začne se mstít. Lpetatiho očaruje, aby se zamiloval do její dcery a ona tak získala jeho stádo a dům. Tím to začíná mezi Christinou a Lpetatim skřípat, začnou se hádat. Spolu odjíždí na pobřeží, aby vydělali nějaké peníze, ale Lpetati propadne alkoholu a dokonce okrádá samotnou Christine. Ta v hotelu pozná hudební skupinu a přidává se k ní. Mezi ní a Lpetatim vzniká obrovská průrva. Dokonce to vypadá na rozvod. Dojde to až do děsivých důsledků, které Christine neumí překonat. Její láska k Africe a Lpetatimu zůstává na svém místě. V jejím srdci. Jestli dokáže někdy Lpetatimu odpustit jeho hrozný čin a jeho chování, to ani Christine sama neví.
 

Pokud se chcete dozvědět spoustu věcí o Africe, tak knihu vřele doporučuju. Já ji četla jedním dechem, protože byla napsána dá se říct formou deníku. A přitom na sebe vše navazovalo, jako by mezi dny nebyly mezery. Jako by se události děly den za dnem a nebyl tam měsíc vynechán. Já do dnes nechápu, jak se autorka mohla tak rychle zamilovat a odejít žít do chatrče. Nechápu, že chce žít s mužem, který lže, krade a je i násilnický, který spal i s jinými ženami. No, je to ní, ale já bych s takovým mužem nebyla.

neděle 11. května 2014

RECENZE: Sex v Praze - Jana Collins


Moje hodnocení: 20 %

Tato novela vítá čtenáře oslovením Všem kentaurům, už to mi přišlo opravdu hodně zvláštní, ale nezůstalo jen u toho, nad čím mi rozum zůstal stát.

Kniha začíná tak, jako každá jiná, takže se může zdát, že jde o normální knihu. Seznamujeme se s hlavní hrdinkou Hanou, tato úspěšná podnikatelka má vše až na muže, který by ji nějak zaujal. Hana je krásná přitažlivá žena o muže nouzi nemá, ale nemůže najít muže, ze kterého by se jí podlamovaly kolena. Tedy muže, o kterém sní většina žen.

Hana se ve stylu Sexu ve městě setkává s přítelkyněmi v kavárně, aby probraly chlapy a nenechaly na nic nit suchou. Hana sedí hlavně v knihách, takže se momentálně nemá čím chlubit, a tak si ji její kamarádky dobírají. Společně se vydají do baru, kde Hana pozná toho svého vysněného muže. Jeho penis cítí skoro v sobě už ve dveřích, když uvidí jen jeho záda.  Hned si představuje, co vše by s ní dělal v posteli a má z něj úplně mokré kalhotky.  Sebevědomě jde za ním a do očí mu řekne, že ho chce, tím začíná 157 stran popisů jejich sexu. Mrzí mě, že jsem jim nepočítala, kolikrát ten sex měli, protože kniha postrádá jakýkoliv děj, je to hlavně o těch popisech milostných aktů. Já to odhaduju tak na dvacet postelových hrátek, a je pravda, že to není ani jednou popsáno stejně, takže v tom má kniha plus. Autorka by mohla některé jiné autorky milostných knih naučit pár synonym a přirovnání, aby mohly své vlastní popisy lásky oživit.

Pořád jsme se nedostali k té hlavní myšlence recenze, proč se mi tato kniha nelíbila a proč ji většina čtenářů hodnotí negativně. Je to erotická novela, popis sedí, ale zbytek je úplně špatně. Někdo tam zapomněl dopsat, že má prvky fantasy, že se v knize objevují básně, které se vůbec nerýmují a hlavně politické zamyšlení, které vůbec nechápu, co v této knize dělají.

Nikdo kdo knihu četl a s kým jsem o ní mluvila, knihu nepochopil. Přitom jako erotická novela, by kniha nebyla zase tak špatná. Vypustila bych již zmíněné prvky, které tam vůbec nepatří. Hlavně ty politické, i když jsem v nich našla i zajímavé myšlenky, ráda bych věděla, kde autorka vzala informace, na kterých zakládá své myšlenky.

Dva pro mě nejhorší, nebo nejlepší úryvky z knihy vám dávám k přečtení, vůbec jsem to nepochopila a asi nikdo z čtenářů. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo zkusit tu hru, jak člověk píše tím způsobem, že mlátí hlavou o klávesnici.

Po skončení procesu nabrání vzorku chtěl doktor na závěr vytáhnout baňku.  A ejhle! Hanina úžasná broskvička měla asi jiný pohled na věc. Svými svaly (Podotýkám, že zcela bez Haniny účasti) tu baňku v sobě plasticky tak pevně sevřela, že ji gynekolog nemohl vytáhnout ven. A tak spolu chvíli zápasili…Vyšetření skončilo tak, že si stoupl doktor, chytil baňku za její vyčuhující konec, za něj si stoupla sestřička, chytila doktora za pas a jako když máma s tátou tahali řepu z pole v té básničce pro děti, začali tahat baňku z Haniny broskvičky. (Str. 99, 100)

Chvíli seděli v klidu u stolu. Pak se zvedl se slovy: Haničko, já si na půl hodinky odskočím ven, ano?...Měla co dělat, aby nevykřikla, a tím se neprozradila. Kentaur byl tak nějak větší, vyšší a silnější. Jeho krásné, svalnaté tělo jakoby dole ve své spodní polovině nabralo na oběmu. Tak nějak zmohutnělo, ale pohybovalo se po stráni velmi lehce a ladně. A co vlastně dělal? On chodil, nebo spíše běhal po čtyřech jako nějaký pes nebo kůň s nosem u země. Ústy ukusoval trávu a jiné zelené rostlinky a žvýkal je a polykal. Proboha, vždyť on se pásl! (Str. 81, 82)



Neděste se, takové popisy používá autorka, já jsem ještě tak nezvlčela. Vlci jsou mými oblíbenci, ale jedním z nich stále ještě nejsem. :D

Závěrem, knihu jsem nepochopila, hledala jsem rozhovory se spisovatelkou, ale nenašla jsem žádný, který by vysvětloval, co to všechno má znamenat. Možná to někdo chápe, já ale ne.

Děkuji knihkupectví knihcentrum.cz za recenzní výtisk.



pátek 9. května 2014

Knižní přírůstky: DUBEN 2014

Tak jsem zase trochu nakupovala knihy. :) Myslela jsem si, že jsem koupila jen dvě a nakonec jsem zjistila, že jich je mnohem víc.

Nakupovala jsem hlavně v internetových bazarech, jako vždy. Splnila jsem si zase dva sny. Koupila jsem si knihu Smrtící polibek a Váhání. Knihy o vlcích a vlkodlacích, jak já je žeru. :D :)
Potom jsem narazila na knihu S láskou lvice, dívala jsem se, že má vysoké hodnocení, tak jsem si ji koupila. Teď ji louskám a není vůbec špatná. :)

Knihy z obchodů jsou Ahoj z nebe, Praktické účetní případy (nojo, maturovala jsem z účetnictví), Appalossa.



Taky jsem se stihla zúčastnit soutěže na blogu:

Zjistila jsem, že jsem nečetla asi nic, protože jsem ani jednu z knih neznala. Vlastně ano, znala jsem Hru o trůny, ale jinak.. Špatné to se mnou je. Na dotazovaných asi 25 knih jsem znala jednu. Bída. Ale i když jsem nevyhrála, tak jsem za 2 hodiny soutěžení dostala dvě záložky a náramek. Nejvíce se mi líbí záložka z knihcentra, přítel si zase zamiloval náramek a musel mi ho hned přivázat na ruku. :)