úterý 30. září 2014

Přehled za Září 2014

 Zde je můj přehled za září, kolik jsem toho přečetla, kolik zrecenzovala a tak dále a tak dále. Něco málo z přírůstků, ale bez detailních fotek, na to mám jiné článečky :) A prostě v kostce, co se u mě dělo.

V září jsem přečetla 8 knih:

2. 9. 2014 Templářská relikvie - C. Palov (432 stran)
3. 9. 2014 Hrej tajně - E. Hart (198 stran)
4. 9. 2014 Moře nestvůr - Rick Riordan (303 stran)
6. 9. 2014 Inkvizitor - Vladislav Vlček (384 stran)
17. 9. 2014 Robin - Z. Frýbová (195 stran)
18. 9. 2014 Spiknutí v ulici Bílých plášťů - Jean Parot (370 stran)
22. 9. 2014 Carolina - H. M. Körnerová (288 stran)
25. 9. 2014 Než jsem tě poznala - Jojo Moynes (408 stran)

CELKOVĚ: 2.578 stran :)   Kdybych to zprůměrovala, tak to vychází na 85 stran denně. A to není zase tak moc strašidelné číslo. :)







Recenze jsem napsala na knihy:



Za září mi přibylo 24 knih :)

Moje ruka touží po meči - Marcus Sedgwick
Tango s upírem - Žoldnéři fantazie
Železný polibek - Patricia Briggs
Rozvaliny Gorlanu - J. Flanagan
Hořící most - J. Flanagan
Ledová země - J. Flanagan
Nositelé dubového listu - J. Flanagan
Výkupné za Eraka - J. Flanagan
Čaroděj ze severu - J. Flanagan
Obléhání Macindawu - J. Flanagan
Králové Clonmelu - J. Flanagan
Halt v nebezpečí - J. Flanagan
Císař Nihon-džinu - J. Flanagan
Ztracené příběhy - J. Flanagan
Kacíř - Stephanie Merritt
Robin - Zdena Frýbová

Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve kříni z IKEY - R. Puértolas (RC)
Lone Wolf Útok ze tmy - Joe Dever (RC)
Inkvizitor - Vladislav Vlček (RC)
Spiknutí v ulici Bílých plášťu - Jean Francois Parot (RC)
Carolina - Hana Marie Kornerová (RC)
Otrokyně citů - Nalini Sigh (RC)
Dívka se sněhem ve vlasech - Ninni Schulman (RC)
On - Carey Heywood (RC)


Shrnutí prvního týdne na VŠ obor: Knihovnictví

Prozatím převládá nadšení z přednášek. Ne, že by všechny byly tak hroozně moc zajímavé, ale i tak se mi tento styl učení opravdu moc líbí. Učitelé mi přijdou fajn, už mám prvního oblíbeného, který dělá jeden vtípek za druhým. Další učitel je hezký a mluví jako jediný srozumitelně bez spousty cizích chytrých slov, velký bod pro něj. Jinak jsem spokojená. Většinu přednášek mám odpoledne, takže ráno můžu v klidu spát a ve 13h mi začíná přednáška. Jsem tam většinou 2-4h a jedu zase domů. Středu mám v lichý týden volnou, takže super mít uprostřed týdne jednou za dva týdny volno. Pátek mám taky volný. V pondělí tam mám jen dvě hodiny, takže co víc si přát??

Velké překvapení pro mne byla angličtina, z kterou jsem nikdy neměla problémy, ale i tak jsem z ní měla strach. Nemusím mluvit, nemusím psát, takže můj opodstatněný strach z gramatiky odpadl. Zaměřujeme se hlavně na výslovnost, původ slov, synonyma a podobné věci, které máme všechny vyhledávat na internetu za domácí úkol. Předmět Estetika je takový vykecávací, učitelka se často přeříkává, nebo plete věci, tak je to takové matoucí, ale má za sebou prezentaci, tak to jde opsat z ní. Jsem opravdu zvědavá, jak se naučím všechny ty výroky o estetice od různých filozofů, jako je Platón,.. 

Asi nejtěžší předmět mi prozatím přišla Informační věda. Po doporučení učitele jsem si objednala z internetu knihovnickou bibli + ještě jednu knihu o informacích. Jestli na tomhle mám stavět, tak by bylo dobré to opravdu chápat. 80 Okruhů k zápočtovému testu mě docela vystrašilo, takže vzhůru do učení!!

Světová literatura, je prostě literatura. Mám seznam knih, které bych měla na každou přednášku znát a pak i k testu, takže jsem dnes přitáhla domů v KROSNĚ několik knih. Nejtěžší bylo sehnat knihu Hlad, na kterou mám napsat seminární práci, klasika, to co potřebuji nejvíce nikde není.No, dnes mi přišly spolu s učebnicemi i nějaké recenzáky, tak to chci vidět, jak to všechno zvládnu.. :) Budu číst mezi hodinami, když skončíme dřív. Jinak to nevidím. Pokud to půjde jako tento měsíc, tak budu s tolika přečtenými knihami spokojená.

Jinak spolužáků mám 7, ano čtete dobře. Můžu vám říct, že už druhou přednášku jsme byli kamarádi. A, nevím jak to popsat slovy, ale připadali jste si někdy mezi ostatními lidmi, jakože mezi ně nepatříte?? Víte, jaký je to pro mě pocit, mít kolem sebe lidi se stejnými zájmy? Všichni čtou, jedna spolužačka píše také recenze, to je prostě k nezaplacení!! Říkala jsem svému Davčovi, že jsem umřela a dostala se do nebe. Od lidí, kterým knihy nic neříkali k lidem, pro které jsou knihy všechno. I v hodinách, kde nejsem s nimi to je fajn, protože tam jsou zase lidé, kteří studují přímo literaturu, nebo český jazyk, takže když vidíte někoho stát s knihou před učebnou, tak je lehké najít téma k hovoru. Moje introvertská povaha zmizela a já začínám znát čím dál více lidí.

A tak bych asi shrnula první dojmy z vysoké školy. Ještě jsem neviděla ani všechny učitele, a nebyla jsem ve středu ve škole, takže si zítřek užiju. Přeci jenom od 13-20 už se mi tak moc nelíbí, jako jít do školy jen na tu jednu hodinu a pak domů. Jsem zvědavá na ty další hodiny :)

neděle 28. září 2014

PŘÍRŮSTKY: Září 2014

Tento měsíc mi přibylo přesně 24 knih. Jak jde vidět na komínku, tak jde zejména o jednu sérii a tou je Hraničárův učeň.

11 dílů Hraničáře jsem si pořídila na bazaru. Řekla jsem si, že tato série bude první, kterou celou dočtu. Mám z knih ohromnou radost. Tři díly mám přečtené na mobilu, tak jsem byla překvapená, že některé ty knihy jsou dost tlusté. Mě jako knihomolovi to rozhodně nevadí!!
Dále tady mám tři recenzní výtisky. Každý od někoho jiného. První kniha Carolina je od Knihcentra.cz, tato kniha se mi opravdu hrozně moc líbila. Romantický příběh zasazený do Paříže a do revoluce si získal moje srdce. Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z IKEY už je taky přečtená a zrecenzovaná. Tato kniha slibovala víc, než pak opravdu čtenáři dala. Otrokyni citů čtu právě teď. Kniha získaná přes nové známosti na VŠ. :) Kdo by řekl, že když půjdu na vysokou, tak získám novou spolupráci?? Otrokyně vypadá zatím jako příběh z dalšího světa v budoucnosti, kde je jedna vládnoucí vrstva, která nepřijímá žádné výjimečné osobnosti.
Inkvizitor i Spiknutí v ulici Bílých plášťů jsou recenzní výtisky od nakladatelství Brána. Oba přečtené. Inkvizitor mi moc nedal, spíše pro mne horší průměr, zato Spiknutí.. mě příjemně překvapilo, dozvěděla jsem se spoustu věcí z minulosti.
Další recenzní výtisky. Dívka se sněhem ve vlasech mě nalákala svou anotací. Kniha ON, na tu jsem nažhavená nejvíce. Už se těším, až se do ní pustím. Jsem na ni moc zvědavá. A Lone Wolf je gamebook, tedy kniha, kde můžete ovlivňovat hrdinův osud, chtěla jsem to vyzkoušet, tak tady to mám.
Klasicky u mě vždy přistanou nějaké ty knihy z bazaru. Robina jsem si chtěla přečíst, protože jsem četla spoustu kladných názorů, no moc mě nenadchl. Naštěstí byl z antikvariátu, tak mě nestál moc. Na kacíře jsem zvědavá, taky tato kniha zněla naprosto úžasně a má spoustu kladných ohlasů. A Mercy, to je prostě ♥ záležitost. Doufám, že je jednou posbírám všechny, jako Pokémony :D
Moje ruka touží po meči, by měla být hororovou knihou, kde zabíjí bestie vesničany, tak jsem zvědavá. Žoldnéři fantasie už jsou rozečtení, píši minirecenze na každou povídku zvlášť, takže mi ještě bude chvíli trvat, než se dostanu na konec.

Tak to jsou všechny knihy. Ještě mám tedy 8 knih v krabici, které nebyly ještě oficiálně zařazeny mezi ostatní. Koupila jsem je v hrozném stavu, a ještě jsem je nedala do stavu normálního, takže dokud budou ulepené a hnusné, tak se tady neobjeví.



čtvrtek 25. září 2014

RECENZE: Carolina - Hana Marie Körnerová



Milostný příběh Coralina se odehrává v Paříži v 19. století v období obléhání a revolucí. Carolina je mladá dívka, která žije v klášteře, než dospěje do věku, kdy by byla schopná se vdát. Rodiče ji vyhlédli spousty bohatých ženichů z dobrých rodin. Carolina se však zakoukala do mladého a hezkého muže, který ji po cestách do kláštera vyznával něžná slůvka obdivu. Když se do něj Carolina po několika tajných dostáníčkách úplně zamilovala, tak jí navrhl, ať s ním uteče a vezme si ho. Carolina oslepená první láskou souhlasí a dostává se jí života, který rozhodně nečekala. Její muž není vůbec takovým, jakým se tvářil. Brzo poznává, že Simonovi nejde o ní, ale o její peníze. Je vržena do života s věčným dlužníkem, podvodníkem a tyranem. Simonův nevlastní otec se rozhodne už více neplatit synovi dluhy a nechá ho platit za své rozhodnutí. Bohužel se vše podepisuje i na Simonově ženě Carolině. Pan Julien ale není úplně bezcitný a tak se snaží alespoň mladé ženě pomáhat, jak jen to jde. Během toho začne o Carolině přemýšlet úplně jinak, než jako o své snaše. Tento vztah je však nemožný už jen kvůli tomu, že je Carolina vdaná a ještě k tomu za jeho syna.
Carolina seděla v křesle a se zavřenýma očima poslouchala, jak Simon přechází po pokoji. Chodil tak už celou věčnost a jí to nervózní pochodování působilo téměř fyzickou nevolnost. Přijel asi před hodinou a zastihl ji tady v Červeném pokoji, kam se odebrala hned po té podivné snídani s jeho otcem. Pořád na ní musela myslet. Na to, že se k ní Julien Arnaud choval téměř zdvořile, rozhodně zdvořileji, než by po včerejším nevlídném přijetí očekávala. A také na to, že mu skoro odpřísáhla, že mu Simon bude dělat čest. A že ona mu bude vždycky důvěřovat a vždycky při něm bude stát... Tam to znělo přirozeně a samozřejmě, a ona věřila každému slovu, které pronášela. Ale jakmile se vrátil Simon, všechno se pokřivilo a ona už necítila onu nadlidskou odvahu a odhodlání, ale jen únavu. (str. 83)
Můj názor:
Kniha je psána takovým jazykem, že mě okamžitě chytila za srdce. Strany ubíhaly jedna za druhou, tolik nenávisti a tolik bolesti a vypočítavosti jsem pod tímto titulem nečekala. Příběhy zasazené do doby minulé, zvlášť 18. a 19. století se mi obzvláště líbí. Proto mě kniha zaujala hned na první pohled. Příběh začíná na zcela jiné linii. Linii, kde se dva staří přátelé rozkmotří na život a na smrt. Jen proto, aby po dvaceti letech se mohly jejich osudy znovu proplést.

Simon je postava skrz naskrz nesympatická, je to mladý muž, který rád zneužívá ostatní a nesmí se mu klást žádný odpor. Je ochotný udělat úplně cokoliv, aby dostal peníze na své hýření, které mu opravdu bleskovým tempem docházejí. Je surový, majetnický a vidí v lidech kolem sebe jen způsob obohacení sebe samotného.
Carolina je opravdu naivní dívka, která po týdnu byla schopná vše opustit jen kvůli své lásce. Simonovi křivdy a výlevy trpí v tichosti, nechce nikoho obtěžovat a tak jen celé dny vysedává ve svém pokoji. Později se stává více sebevědomou a dokonce se dokáže starat o služebnictvo a chod domu v době války.
Nejvíce mou oblíbenou postavou se stal pan Julien. Je přísný, ale i dobrácký. Dlouho ochraňuje svého nevlastního syna jen pro památku jeho zesnulé matky. Každou stranu, kde pan Julien byl, jsem hltala, jako když psovi dáte slaninu. Někteří mužští hrdinové jsou nesympatičtí a vy vlastně ani nevíte, proč se hrdinka do něj zamilovala, ale u pana Juliena jsem v tom měla jasno. Jeho vystupování, jeho nepřímé zásahy do Carolinina života, aby ničím nestrádala, jeho vojenská kariéra a odvaha mě naprosto dostali. Byl mi sympatický od první strany, kde sice zvítězil v souboji, ale svou lásku nezískal, protože neměl bohatství. Je ctnostný, milý a milující. Takového pana Juliena by chtěla každá.



Příběh mě neskutečně chytl za srdce, i když je plný násilí a strádání, tak byl pro mě nejkrásnějším, který jsem za dlouhou dobu přečetla. Moc se omlouvám knize, kterou jsem málem odsoudila po prvním dojmu z obálky. Od této knihy jsem se neuměla odpoutat, není to romantický příběh, kde by byl samý sex, sex a sex, nebo myšlení na něj. Och, mu tak vystupují svaly na rukou a já z toho omdlévám. Vlastně se o lásce ani moc nemluví, řeší se úplně jiné všední věci. Do toho válka a nepokoje popsané tak, že jsem sama kontrolovala dveře, jestli jsou v noci zamčené, aby se mi do domu nedostal nějaký revolucionář. Láska tam přichází nevinně a opravdu po malých krůčcích. Já jsem knihu četla skoro v kuse, pokud jsem zrovna nemusela jít do školy. Přísahala jsem si, že seženu další knihy této spisovatelky, protože mě její styl opravdu zaujal. Četla jsem dokonce, že se věnuje hodně době Napoleonských válek a 19. století, takže si ráda přečtu ještě něco z jejího pera. 

Moc děkuji prodejci knih Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku!!
Obrázky jsou použity od těchto autorů: Ayhe, Radojavor

pátek 19. září 2014

RECENZE: Inkvizitor - Vladislav Vlček


Mé hodnocení: 60 %

Inkvizice už pojmenování této instituce vyvolávalo v měšťanech i těch nejchudších chudácích strach. A co teprve inkvizitor. Muž bez kouska soucitu, který jen slepě zabíjí jednoho za druhým pod pochybnými záminkami. Důvody jsou jakékoliv, ať už jdou slepě po majetku obětí jako známý inkvizitor Boblig, nebo z hlubokého vnitřního přesvědčení nebo stejně jako u inkvizitora této knihy, je jen uspokojuje způsobovat bolest ostatním.

Harald MacGowan je ten nejhorší případ inkvizitora, je plně přesvědčen, že koná dobře a ještě ho baví
ubližovat a ponižovat odsouzené. Nenávidí ho mnoho lidí, to se nemůže nikdo divit. Jeden takový si na inkvizitora počká a pomstí smrt své sestry. Harald se dostává do stavu nicoty, kde se může užírat jen sám sebou. Vysvobodí ho tajemná organizace, která jej potřebuje pro jeho schopnosti. Tak se Harald dostane o několik století vpřed. Uvidí svou první televizi, ale přitom stále žije na středověkém hradě. Tajná organizace si cvičí vojáky, které posílá do minulosti, kde zachraňují předem vyhlídnuté osoby. To je i úkol Haralda. Proč to musí dělat, mu není dlouho objasněno a i vy, pokud chcete vědět, co za tím stojí, přečtěte si tuto knihu.
Jednoho večera jsem si odnášel svou nově upravenou pistoli na pokoj. A to mi zachránilo život. Ležel jsem v posteli a cvičným nábojem "střílel" na pomyslné terče, abych si zvykl na úpravu spouště, izraelská tritiová miřidla a střenky na míru. Když jsem se dostatečně seznámil s modifikacemi, nabil jsem zásobník ostrými, strčil pistoli pod polštář a usínal. Bez varování se rozletěly dveře a dovnitř vdusala mohutná hrbatá kreatura mávající ošklivě vypadající velkou sekerou s oblým ostřím. Okolo dvou metrů mohutný humanoid, oděný v zašedlých hadrech, s tělem a bezvlasou flekatou hnědou hlavou plnou jakýsi velkých bradavic, zapadlýma malýma očima, nozdrami místo nosu a s hubou plnou bílých trojúhelníkových zubů. (str. 100)
Můj názor:
Cesta inkvizitora za svým zlepšením a spásou byla dobrým nápadem na knihu. Inkvizitor se polepšil opravdu poctivě, ženy se ani nedotkne a to pro mne bylo až neuvěřitelné, jak moc dbal na to, aby se choval dobře. Ale chápu, že měl své vzpomínky, které mu v tom bránily. Jen jsem nepochopila, proč ho všichni litovali, že si prožil hrozné věci, když právě on byl tím, kdo mučil a znásilňoval. Jestli mysleli ten očistec v nicotě, tak to podle mě žádná muka nebyla. Cestování časem mám všeobecně ráda, ale doufala jsem, že tomu bude v knize věnováno více pozornosti. Polovinu knihy jsem nevěděla, proč zachraňují ty lidi z minulosti. Ano, stejně jako hrdina, když to neprozradí jemu, nemůžu to vědět já samozřejmě.

Co mi trochu nesedělo, byla právě bojová jednotka. Dokud zachraňovali lidi ze středověku, bylo vše v pořádku. Pak začali používat spoustu různých typů zbraní, letadel, terénních aut, a to mi vůbec nic neříká. V místech, kde vychvalovali dané zbraně, jestli je na tolik, nebo tolik nábojů a s jakou razancí umí střílet, jsem mírně ztrácela koncentraci a moc mi to nevadilo. Prostě jsem větu dvě přeskočila. Bohužel těch zbraní v knize používají dost. Já sice nejsem princezna, která se zajímá jen o makeup, růžové šaty a podobně, ale tohle prostě podle mě je pro kluky. Mě to nemá co dát. Co je pro někoho nedostatek, nebo prvek, který by mohl být vypuštěn pro jiného je to návnada. A tudíž věřím, že své fanoušky tyto pasáže najdou.

Další malinkatou výtku bych dala výrazům používaným postavami. Většina skupiny pocházela z minulosti. Harald z dob inkvizice, jeho přítel byl ještě ze vzdálenější minulosti. A to mezi nimi padalo jen kurva, do prdele a podobně. Zajímalo by mě, kde to pochytili. Možná z té televize, na kterou se údajně dívali. Ale mám takový dojem, že už v té nicotě hned po své smrti už inkvizitor kurvoval co to šlo. Myslím si, že takové výrazy opravdu v té době neznali. A přišlo mi to dost úsměvné. Ale ruku do ohně za to nedám, ale myslím si, že se ty výrazy nacházely už na začátku. Pokud se někdo rozhodne knihu číst, rozhodně mi dejte vědět, jak to vlastně je. :)

Kniha jako celek se mi líbila. Může to znít divně po mém výčtu nedostatků, ale přeci je to tak. Přece jenom ty nedostatky se pamatují lépe. Kniha se čte rychle, je plná akce. Stále se v ní něco děje. Útoky různých potvor nevyjímaje. Dokonce se dočkáme i nějaké té lásky. Nejvíc se mi asi líbila tajemná aura kolem šéfa celé organizace, kterou nedokázal nikdo rozluštit, vlastně nikdo neví, co je zač. A já jsem se pomalu začala přiklánět k jejich teoriím. Asi největším plusem celé knihy je přátelství všech obyvatel hradu. Opravdu to přátelství z nich přímo vyzařovalo. Při čtení jsem z toho měla ten správný dobrý pocit. Další věcí, kterou bych pozvedla, jsou osudy zachraňovaných lidí. O každém se něco dozvíme, pak je zachráněn a postupně zařazen do společenství. A stává se z něj nový přítel a spolubojovník, na kterého se dá stoprocentně spolehnout. Útoky nepřátel byly nečekané a zajímavě pojaté. Rozhodně bych nečekala, že přijdou tímto způsobem a že zase jinými způsoby lze někoho takto zraňovat. Nemohu vám prozradit jak, nebo byste z knihy nic neměli. A konečně nelituji vůbec přečtení. Pořád se nemohu rozhodnout, do jakého žánru bych knihu zařadila. Je to prostě takové akční fantasy.

Způsob psaní, bych odhadovala podobný, jakým píše pan Kulhánek, tedy nemohu říct, že by se mi ty těžko sehnatelné poklady dostaly do rukou. Usuzuji jen podle ukázek. Dále si myslím, že by podobně laděné knihy mohly být Perunova krev a jiné těmto knihám podobné. Tak tedy, pokud je vám zmiňovaný žánr, způsob vyprávění blízký, můžete směle zkusit tuto knihu. Ráda uslyším váš názor.

Děkuji nakladatelství Brána za poskytnutí recenzního výtisku!!

čtvrtek 18. září 2014

RECENZE: Spiknutí v ulici Bílých plášťů - Jean-Francois Parot

Mé hodnocení: 50 %

Detektivní kniha odehrávající se v Paříži za vlády Ludvíka XV.  Mladý Nicolas Le Floch odjíždí od svého pěstouna do velkého a neznámého města Paříže, kde se má naučit práva. Jeho bystrost a doporučení jeho přátel ho dostane až k panu Sartine, obávanému a přísnému veliteli policie Ludvíka XV. Hned je nováčkovi svěřen velký úkol a to, vypátrat, kde zmizel jeden z policistů a co se s ním stalo. Později se nalezne rozčtvrcená mrtvola, která určitě patří nezvěstnému policistovi, nebo nepatří? Mladý Nicolas je hned po hlavě vržen do svého nového zaměstnání, při kterém se potkává s tou největší spodinou. Je jen na něm, aby případ vyšetřil a ve svém zájmu i zájmu státním, našel tajné listiny, které by mohly poškodit celé království.

"Ty panáku, dej ruce nahoru." Bourdeau poslechl, ale zároveň vykřikl: "Stráže, ke mně!" "Buď zticha, nebo po tobě pálím!" Uběhlo pár dlouhých vteřin. Všichni strnuli v očekávání. Nic se nedělo. "Na veterána jsi ztratil mušku, Poberto!" "Jestli nechceš, abych oddělal tvýho kamarádíčka," ozval se Žrout, "musíš mi říct, co tu pohledáváte." (str. 261)


Barvitý příběh o mladíkovi, který se učí chodit ve svém řemesle, se mi velice líbil. Prostředí Paříže, období okolo roku 1761 mě plně zaujalo autorovými popisy. Autor živě popisuje chutě jídel, splašky na ulicích i úctu mezi pány, že jsem si až místy říkala, jestli tam náhodou nežil. Nežil, ale vystudoval dějiny Paříže v 18. století. Vše bylo popsáno tak věrohodně a rozmanitě, že jsem měla pocit, jako by přede mnou běžel film. Všechny ty scény jsem si dokonale představila.

Opravdu hodně se mi líbilo zapojení skutečných osob a událostí do děje. V poznámkách bylo vždy vysvětleno, co je to za událost, nebo kdo tato osoba byla a co vykonala. Když se vám to číst nechtělo, tak jste se do poznámek podívat nemuseli a ničemu to nevadilo. Byla to spíše taková milá historická vložka, pokud byste se něco chtěli dozvědět. Nechybí již zmiňovaný Ludvík XV, Madame de Pompadour, kat, který popravil Ludvíka XVI, nebo známé místa, jako je vězení Bastila.  To se mi na některých historických knihách líbí, příběh je smyšlený, ale když se tam objevují tito lidé a známé místa, tak mám vždy pocit, jako by se příběh skutečně odehrál.

Postava Nicolase je milá, důvěřivá a vychytralá. Od řešení vraždy přeskočíme také sem tam na Nicolasův milostný život, který není ani trochu jednoduchý. Nejvíce jsem si zamilovala postavu kuchařky, která mluvila s přízvukem a tak nebylo snad ani jediné slovo vysloveno normálně. Nicolasův zájem o vaření byl nečekaný, ale líbil se mi.  Zajímavý koníček u muže v 18. století.


 Závěrem bych asi řekla jen to, že detektivní příběh se četl skoro sám. Strany ubíhaly, a já najednou byla v půli knihy, až jsem nakonec zdárně doběhla do konce. Vysvětlení bylo tak zamotané, že jste to opravdu nemohly tušit, že to provedli tito lidé a proč. Záhada tedy úspěšně zůstala zachována až do posledních stran. Trochu více jsem si přiblížila v povědomí Paříž a vyhledala jsem si, jak vypadá Bastila, tedy vypadala. Díky této knize jsem se dozvěděla historii tohoto známého vězení, kterou jsem si musela vyhledat, abych věděla, o čem čtu. Nebyla to jediná informace, která mi byla z doslechu známá, ale přesně jsem nevěděla, kdo, nebo co to je a tak jsem se obohatila o spoustu informací a to mě, historického milovníka vždy potěší.





Podle knih s hrdinou Nicolasem Le Floch vznikl stejnojmenný seriál o 10 dílech. Možná, že jej také někdy zkouknu. Nejvíce by mě zajímal samozřejmě díl, kterému by byla předlohou tato kniha, abych měla porovnání. :)





středa 17. září 2014

RECENZE: Robin - Zdena Frýbová



Mé hodnocení: 50 %

Děti odletěly z rodného hnízda a Milena se svým mužem Rudolfem se těší na klidný život. To by ale nesměly být jejich děti, aby odešly bez velkého divadla okolo. Pro dobro rodičů, aby náhodou nezemřeli žalem, pořídí malé chlupaté štěňátko foxteriéra. Malá chlupatá kulička není zprvu ihned přijmuta zrovna s nadšením, pak ale vyhraje její roztomilost a nevinnost a ušáček zůstává v rodině. Co by taky takový malý plyšáček mohl udělat? Vždyť ani nebudou vědět, že je v bytě. Jak se mýlili. Robin, tak se pejsek jmenuje je ďábel v těle psíka. Nejenom, že je postrachem rodiny, ale i blízkého okolí. Kouše, štěká, utíká a zabíjí slepice. O problémy s ním není nouze, nejenže je vybíravý v jídle, nejenom má o sobě mínění, že jen kvůli něj se svět točí, ale i je rád naháněn po celé Praze a v lesích okolo rodinné chaty. Díky jeho kouskům je vyřčeno spoustu omluv a utraceno spoustu peněz na nápravy škod. Je to takový nevychovaný grázlík, který si za každou cenu dělá to, co sám chce.
Jakmile jsem vyslechla popis psa a seznam škod, které v ordinaci napáchal, byla jsem si jista, že je to Robin. Nejradši bych byla rovnou vyběhla z domu, ale pak jsem přece jenom zavolala Rudolfovi a Aleně. Rudolf měl poradu, takže jsem mu nechala vzkaz, zato Alena byla hotova okamžitě vyrazit. "Už letím, chytnu taxíka a jedu pro tebe. A vezmi do termosky teplou polívku, určitě je zubožený, no ať si mne ta baba nepřeje, ukradne cizího psa, budeme ji žalovat, a jestli ho tejrala, tak ji rozšlapu na místě, a vem s sebou taky piškoty." (str. 119)

Kromě Robina se v knize také vyskytují obě Mileniny děti. Honza a Alena četli v matčiných knihách o psychologii a rádi používají výroky z knih proti své matce, aby dosáhli svého. Jsou to chudáčci zbědovaní bez kousku soucitu a pochopení od rodičů, tak se tedy rádi prezentují. Ve většině knihy se objevují jako záchranáři a ochránci práv Robinka. Vždy jsou ochotní jít ho několik hodin hledat po celé Praze a skoro ani nemuknou. Jen aby Robinek nešel pryč. Alena vymýšlí samé bláznoviny a tak jednou přivede na chatu i svou přítelkyni z práce Ruth, která má problémy s manželem. Maminka psycholožka přece musí jejich ztroskotané manželství zachránit za každou cenu i přes její nesouhlas. Když se maminka k záchraně nemá, tak se do záchrany pustí sama Alena, která je rozhodnuta jít i přes mrtvoly, jen aby manželství své přítelkyně zachránila. Nebojí se použít jakýkoliv nástroj a příležitost. Při tom udělá nejeden přešlap a hloupost.

Můj názor:

Od tak vychvalované knihy jsem čekala o hodně více. Neříkám, že by kniha byla špatná, ale Robinek vesměs jen utíká, nebo něco rozkousává. V tomhle mi přijde kniha občas moc natáhnutá, přestože chápu, že utíká a tak musí občas utéct, ale nemusí ho v téměř polovině knihy někde hledat. Ani mi ty příhody nepřišly veselé, jako že ten pes byl nevychovaný až běda. Já bych ho asi na místě zabila a to jsem psomil. Myslím si, že mám s hafíkama, které s kamarádkou venčíme spoustu jiných a lepších historek, které by byly zábavnější.

Výčitky dětí na adresu matky mi přišly z počátku vtipně pojaté. Děti využívají matčiny psychologické profily a poučení proti ní samotné. Později už mě to dost rozčilovalo a nebavilo mě to číst. Naopak měla jsem chuť to přeskakovat. Pořád jen poslouchat, jak jsou nedoceněni a jak trpí kvůli matce depresemi, mě odrazovalo od čtení.

Oživením pro mě byla Ruth s jejím manželem. Ty způsoby, kterými je chtěla Alena stmelit, byly tak hloupé, že mě to vždy pobavilo. Asi nejlepší postavou byl otec rodiny, kterého nedokázalo téměř nic vytočit. Vše přešel s humorem a s klidnou hlavou. Dost jsem si ho oblíbila. Škoda jen, že hlavního psího hrdinu jsem měla nejméně ráda z celé knihy. Dokonce jsem měla chuť v polovině knihy knihu zaklapnout a nechat ji tak. Říkala jsem si, že o nic nepřijdu, moc se mi nechtělo pokračovat. Prostě místy jsem se nudila, a četla jsem knihu dál jen pro mou zásadu, že když něco rozečtu, tak to i dočtu. Nezasmála jsem se ani jednou, buď jsem suchar, nebo potřebuji něco víc. A tak knize dávám poloviční hodnocení. Nebylo to špatné, ale ani nějak úchvatné. Prostě to není jedna z těch knih, kterou bych doporučovala a vnucovala všem na potkání, což u některých knih, které mě uchvátí, dělám. :D






středa 10. září 2014

RECENZE: Hrej tajně - Emma Hart

 Mé hodnocení: 95 %

Hraj tajně je druhým příběhem ze série The game. Recenzi na první díl si můžete přečíst ZDE. Jak už to tak bývá u romantických knih, které jsou v sérii, tak dostávají v následujících knihách více prostoru vedlejší postavy. Tentokrát to je Megan a Aston, kdo četl první díl, tak zná. V prvním díle se mi zdál Aston jako blbec, ale v této knize jsem si ho zamilovala.

Aston je stejně jako jeho kamarád Braden sukničkář. Nedělá to ani tak pro potěšení, ale spíš aby na chvíli zapomněl. Nemá zrovna nejhezčí vzpomínky na dětství. Měl trochu problémy s matkou a tak jej vychovával starouš. Starouš je nová postava, kterou si rozhodně zamilujete. Je to starší pán zahalený v kouři z tabáku, ale duchem je mladý a hlavně je vtipný. Nerada jsem se s ním po přečtení loučila. Megan si z předchozího dílu moc nepamatuju, ale v tomto díle jsem si ji oblíbila. Holka z bohaté rodiny, která vůbec není rozmazlená, nebo namyšlená a co víc knihomolové nastražte ouška, ráda čte!!  Jednoho víkendu po sobě Aston a Megan zatouží a tak spolu hupsnou do postele. Úlet na jednu noc, říkali si, ale z jedné se stala druhá i třetí. Aston začne cítit, že tahle holka není jako ostatní. Zajímá se o něj a ona zajímá jeho. V začínající romanci by nebyl žádný háček nebýt Bradena, který se rád chová jako velký bratr a chrání Megan před všemi kluky v okolí, jen pro jistotu, aby ji žádný nemohl ublížit.


Společným tématem těchto dvou knih Hrej hráčem a Hrej tajně je temná minulost jednoho z páru. Aston má svého kostlivce ve skříni, kvůli kterému má nízké sebevědomí sám o sobě. Proto se chová někdy jako blbec. Oproti prvnímu dílu mi tento přišel uvěřitelnější. Hlavně rodinné problémy, které v prvním díle vycházely ze strachu z bratra, který jsem úplně nechápala. V tomto díle jsem hlavnímu hrdinovy jeho nízké sebevědomí nevyčítala, chápala jsem ho. V prvním díle mi do plných 100 % v hodnocení vadila ta sázka. Málo uvěřitelná, v jeden čas dva lidé si dají stejnou vsázku, ale tento příběh by se mohl klidně stát komukoliv z nás.


Za mě přečíst? Určitě ano, ano a ještě jednou ano. Většině se sice líbí více první díl, ale mě právě tento. To jsou přesně takové romantické knihy, které potřebuji, když chci číst o lásce, kde musí překročit nějakou překážku. Jsou to útlé knížky, takže vím, že když si pomyslím „Hmm teď bych měla chuť na nějakou romantickou knížku, ale nemám teď zrovna moc času na čtení“, tak si mohu vzít jednu z knih Emmy Hart a za den ji mám přelouskanou. Můj mozek dostane to, co chtěl. Bude po přečtení plout na obloze mezi hvězdami a na očích budu mít růžové brýle. A to je podle mého názoru občas třeba. Přečíst takovouto odlehčující četbu. Můžu říct, že jsem teď měla menší čtecí blok a tato kniha mě nastartovala a já za týden přečetla hned několik knih a to si myslím, že něco znamená.

Děkuji nakladatelství Galatea za poskytnutí recenzního výtisku. 

čtvrtek 4. září 2014

RECENZE: Templářská relikvie - Chloe Palov


Jelikož mám ráda filmy a knihy, kde se vyskytují různé symboly, záhady nebo tajemné skryté tunely apod. tak jsem si vybrala k recenzi knihu Templářská relikvie. Dost jsem se na ni těšila, protože mám ráda knihy Dana Browna a tato kniha slibovala podobný čtenářský zážitek. A musím říct, že tentokrát to není jen marketingový tah srovnávat Browna a paní Palov. Opravdu se mu může hrdě rovnat. Je to Dan Brown v sukních. Možná i trochu lepší, protože u Browna jsem se nachytala, že mě to občas nebaví při vysvětlování složitých zápletek. Tato kniha také vysvětlovala věci ohledně fyziky, ale to mi zase tak moc nevadilo, protože tady toho nebylo tolik. A možná je kniha více srozumitelná pro něžnější pohlaví.

Seržant Finn McGuire přišel při tajné akci v Sýrii o svůj prst. Pár měsíců na to přijde i o své přátelé a spolubojovníky a pro co? Pro jeden zlatý náhrdelník, který při akci ukradl v jednom z domů. Záhadným způsobem se jeho dýka, která byla ponechána v těle v daleké zemi, objeví na místě činu a seržant je podezřelý z vraždy svých přátel. Za tím vším stojí organizace Sedmička, která má veliký zájem o tento náhrdelník, je ochotna za něj zaplatit nehoráznou cenu, tak cenný ale není, takže v tom musí být něco jiného a seržant se to rozhodne zjistit. Jen tak jim ho nevydá, ví přesně, kdo jeho přátelé zabil, a chce pro tyto hrdiny spravedlivou odplatu.

Sedmička jeho odmítnutí vezme tak, že je jejich nepřítelem a snaží se jej za každou cenu chytit a zjistit, kde náhrdelník skrývá. Sedmička je totiž odnož nacistické skupiny, která i po válce pokračuje v okultním zkoumání. Náhrdelník potřebují, protože je na něm křižácká šifra, která je má dovést ke grálu. Sedmička doufá, že pomocí něj dokáží využít obrovskou energetickou sílu vril, který vzniká při východu hvězdy Siriuse.

Se seržantem Finem hledá vrahy a zároveň se před nimi ukrývá i svérázná Kate. Připletla se k tomu úplnou náhodou a nejednou je bez domova a utíká před nacisty, kteří se rozhodli, že zabijí i ji, protože ví příliš mnoho. A aby toho nebylo málo, tak Finn do všeho zatáhne i Katyniného bývalého milence Caedmona. Odborníka na templáře a egyptskou historii. Mimochodem hlavní postavu celé série, o čemž jsem vůbec netušila, protože jsem předchozí díly nečetla. Celou dobu jsem byla v domnění, že právě Finn je tou hlavní postavou.


Jestli je kniha originální, nebo není, o tom se dá polemizovat. Asi všechny knihy tohoto typu už navždy budou a jsou srovnávány s Brownem, já mám to štěstí, že jsem jej četla už dříve a tak jej nemám úplně živě v paměti. Hrdinové mi byli sympatičtí. Nemůžu se rozhodnout, jestli jsem měla raději Finna nebo Kate. Kate byla v každé situaci rozumná a děj hodně oživovala, kdyby tam nebyla, tak by se mi kniha tak nelíbila. Finna jsem měla ráda pro jeho drsnou i jemnou stránku. Nejvíce se mi líbily výměny názorů mezi jím a Caedmonem. Opravdu se neměli rádi a tak se nenechají na chvilku na pokoji. Místo děje Paříž jsem už myslím někde viděla. O postavách se toho dozvíme hodně a to se mi líbilo, i o těch, které nejsou úplně hlavní. Není to jen ten „velký nacista s bouchačkou v ruce“, ale i někdo, kdo má své starosti a problémy. Dozvíme se spoustu věcí o Egyptě a Templářích a to se mi vždy líbí. Dala bych do knihy i více symboliky a různých vodítek, ale to nevadí. Třeba by pak zase byla přeplácaná. Pro mě to byla výborná kniha, která se četla opravdu sama. Pořád jsem ji odkládala pro její tloušťku, že nevím kdy na ni budu mít dostatek času a nakonec byla přečtena za tři dny.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora!!