neděle 26. října 2014

RECENZE: Otrokyně citů - Nalini Singh


Píše se rok 2079. V této vzdálené budoucnosti nežijí jen lidé, ale i rasa Psyů a měňavců. Lidé jsou až na okraji společnosti a nejsou ničím důležití. Na pomyslném žebříčku jsou na druhé příčce měňavci, tvorové, kteří jsou napůl lidmi a napůl šelmami. Především jde o vlčí a Levhartí smečku, které spolu bezprostředně sousedí. A na vrcholu jsou Psyové původem lidští tvorové, kterým však z lidskosti moc nezůstalo. Jsou zbaveni všech emocí pro zvýšení výkonosti a praktičnosti. Děti Psyů se tvoří čistě vypočítavě a prakticky. Ale i přesto ne vždy vyjde všechno přesně tak, jak se plánuje a tak se narodila Psyská žena Sascha, která na sobě od dětství cítí, že není jako ostatní.

 Jen ty nejlepší geny mohou být spojeny s dalšími nejlepšími geny,
aby vznikl dokonalý člověk.

71688Nalini Singh je autorka série Psyové/měňavci, která napsala do dnešního dne třináct dílů a nyní píše díl čtrnáctý. Pro ty, koho by knihy zaujaly, mám dobrou zprávu. K sérii existuje i šest novel. Komu by zde však nestačila romantika, ten si může přečíst také knihu Probuzená vášeň, kterou v České republice vydalo nakladatelství Harlequin.

Jednou z hlavních postav je Lucas, kterého si musíte oblíbit. Mně se líbil jeho přístup ke smečce. Ne vždy se chová ke všem členům hezky, ale tím si právě zachovává svou autoritu.  Alfa samec Lucas Hunter je velmi znepokojený vším, co se kolem něj děje. Členové jeho smečky jsou čím dál neklidnější, protože ucítili na jedné z obětí vraha pach Psye a touží po krvi. Mizí čím dál více měňavčích žen a Lucas chce za každou cenu chytit vraha. Rozhodne se tedy jednat na vlastní pěst a tak souhlasí s kontraktem s Psyi.
Na Psyích je nejvíce zajímavý svět, ve kterém žijí. Život se z větší poloviny odehrává v Psyských myslích. Jsou to dobří telepati a dokonce v jejich vědomí můžeme najít Psynet, takže vlastně něco jako internet. Všechny mysli jsou spolu vzájemně propojené a komunikace skrz mentální síť není vůbec nic složitého. Zvládnou mluvit s vámi a v hlavě vést druhý rozhovor.
Zajímavý byl kontrast dvou odlišných ras, které byly okolnostmi donuceny spolupracovat. Lucas postupem času získává křehké přátelství s nepřítelem na základech, které se mohou každou chvíli rozpadnout. Vnukne Saschi myšlenku, která by ji nikdy před tím nenapadla – opravdu jsou všechny informace sdílené se všemi? Jsou Psyové schopni vražd bez emocí? Má být loajální ke své rase, nebo se přidat k Lucasovi? Se Saschou se v poslední době děje spoustu věcí. Největší potíží je, že začíná cítit pocity. Hlavně v přítomnosti Lucase, to by jako správný Psy vůbec cítit neměla. Rozdmýchává v ní touhu, nervozitu a otázky kolem jejího vlastního rodu. Lucas vidí, že tato Psyská žena není jako ostatní, jeho zvířecí polovina dobře cítí její nervozitu a proto ho začne nesmírně zajímat.
Musím přiznat, že pro mne bylo těžké číst pasáže, které se odehrávaly v Psyské mysli. Je to jednoduché, když čtu fantasy knihu a je tam třeba nový tvor, tak si ho umím představit na základě podobnosti s nějakým jiným. Nějaká obluda s hlavou býka? Představím si kentaura. Určitě víte, co tím myslím. Ale Psyská mysl pro mne byla tak nevídaná, že na to moje představivost nestačila. Abstraktní věci se všeobecně představují hůře než věci, které denně vidíme nebo je můžeme osahat. Přesto jsem během čtení došla k závěru, že si Psyskou mysl budu představovat jako neurony v mozku. To mi dost věcí ulehčilo. Příběhově mi děj připomíná právě teď moderní dystopické knihy. Sascha žije v systému, kde je vše uspořádáno a lpí se na poslušnosti. Kdo se odlišuje, je zneškodněn. Připomíná vám to něco? Ano, pro milovníky Hunger GamesDivergence a podobných knih by Otrokyně citů mohla být právě tou správnou volbou. Nicméně pokud bych měla knihu žánrově někam zařadit, tak bych ji řadila k erotickým urban fantasy. Abych řekla pravdu, tak mě osobně více vyhovují fantasy ze světa, kde jsou lesy, mýtické bytosti a většinou v období středověku.
Polovina knihy mě nebavila. Hlavně ty již popisované pasáže, kde jsou výjevy z Psyské mysli. V druhé polovině se mi vztahy mezi jednotlivými členy smečky velmi líbily. Rozpaky a žárlivost Saschi také tak. Lucas mi občas lezl na nervy, ale komu by nelezl chlap, který si o sobě myslí, že je nejlepší a neodolatelný pro všechny? Ale nebojte, zase tak moc dokonalý není, i on má své chyby a kostlivce ve skříni. Sascha je podle mého názoru v pohodě. Realisticky je popsán její vnitřní boj, kdy neví, na jakou stranu se postavit. To samé i její strach z „restartování“ mysli. Vůbec se jí nedivím, jak se chová. Velmi jsem si oblíbila její schopnost, kterou bych vám nerada nyní spoilerovala. Nápad to byl dle mého soudu perfektní. To jsem vážně nečekala a bylo to pro mne milé překvapení.
Vyjmenovat důvody, proč se mi kniha nelíbila, je vždy lehčí, než hledat ty věci, které mě donutily knihu úplně nezatratit. Oceňuji originální nápad mentálního světa hrdinů. Líbilo se mi i to, že autorka knihy se věnuje také trochu více do hloubky jiným postávám než přímo ústřední dvojici. Jde také vidět, že psala romantické knihy, než se pustila do fantasy žánru, a proto jsou milostné scény vždy poněkud jiné a dobře popsané. Nicméně kniha jako celek je takovým zlatým středem svého žánru. Není ani špatná, ale také to není další Hra o trůny. Do dalších dílů se pouštět nechci, protože některé pasáže se mi hrozně vlekly a špatně se mi tím prokousávalo. Spojením Harlequin a fantasy prvků vznikla nová série, která mne bohužel neoslovila.
Na závěr bych se ráda s vámi podělila o jeden úryvek, který mi utkvěl v hlavě. Je to moje nejoblíbenější část z  knihy:
Sascha se snažila dojíst sušenku po malých soustech, místo toho, aby ji slupla celou. Už věděla, že si musí nějakou čokoládu propašovat do bytu. Poprvé v životě narazila na něco poměrně bezpečného, čím mohla oblažit své smysly. Jeden hřích navíc v životě, který musel žít v utajení od první dětské vzpomínky, už nebude hrát roli.
Vzápětí po tom, co usedli, se do kuchyně přihnala dvě malá levhartí koťata. Sasha přihlížela, jak obě kloužou po podlaze z leštěného dřeva a brzdí o rohož. Za tlapkami jim zůstalo několik dlouhých, tenkých škrábanců. „Romane! Juliane!“ Tamsyn vyšla zpoza pultu a chytila je za kůži vzadu na krku. „Co si myslíte, že děláte?“ Obě levhartí tlamičky se k ní bojácně otočily. Saschu upoutalo tiché kočičí mňoukání, které jim začalo vycházet z hrdel. Tamsyn se zasmála. „Vy dva keckové. Přece víte, že v domě nemáte běhat. Tenhle týden už jste mi rozbili dvě vázy.“ Mláďata se ošívala. „Tak.“ Tamsyn přešla ke stolu a obě na něj upustila. „Omluvte se strýčku Lucasovi.“ Koťata si položila hlavy na přední tlapky a zvedla k Lucasovi oči, jako by čekala na jeho ortel. Sascha pocítila nutkání to bližší pohladit, zajet mu prsty do hedvábně jemné srsti. (str. 35-36)

Tento článek je zveřejněn na MFantasy, jehož jsem také autorkou. 

RECENZE: On - Carey Heywood


Mé hodnocení: 70 %

Sarah poznala Willa kdysi dávno ve škole, když vedle ní zbylo jedno jediné místo, kde by si mohl sednout. Od té doby se z nich stali nerozluční přátelé. Někdo říká, že přátelství mezi ženou a mužem neexistuje, že je v tom vždy zájem o toho druhého alespoň z jedné strany. V tomto příběhu to není jinak. Sarah se do Willa zamilovala a dlouho po něm jen toužebně hází oči a dívá se, jak randí s jinou. Stane se však neočekávaný zvrat a Sarah zjistí, že je to oboustranné. Vyroste z toho láska jako trám a Wil se Sarah jsou ještě více nerozluční než kdy dříve. Problémy v ráji dělá jen Willova matka, která Sarah v žádném případě neschvaluje. I přes to si mladý milenecký pár užívá radostí života, vše se zkazí až na osudném večírku, ze kterého Sarah beze slova zmizí a opustí Willa na dlouhých sedm let.
Vykulím na něj oči. Jek je to vůbec možné? Vždyť je ten nejsladší, nejskvělejší a nejkrásnější kluk z celé školy! Zapomeň na ni! „Pak si tě ale nezaslouží.“
Zase se kouše do spodního rtu. Zmlkne, pokrčí rameny a pak mě jednou rukou zezadu pevně obejme kolem krku a vede mě chodbou. Marně se snažím jej odstrčit, jen se směje a táhne mě s sebou. Někdy mě skutečně dokáže naštvat. Otočím hlavu k jeho ruce a olíznu ji. Pustí mě s šokovaným výrazem ve tváři. Natáhnu krk a vypláznu na něj jazyk.
 „Nemůžu uvěřit, že jsi mě olízla,“ zakoktá.
„Zasloužil sis to,“ dobírám si jej.
 „Počkej, až tě chytím,“ zavolá a začne mě honit.
 Zavřískám a vybíhám ze dveří na školní parkoviště. (str. 16)
Po sedmi letech se Sarah vrací zpět do rodného městečka. Kdyby nemusela, tak by tam nikdy znovu nevkročila. Ani po sedmi letech nemá vyléčené zlomené srdce a kdykoliv pomyslí na domov, vybaví se ji Wil. Bohužel svému jedinému bratrovy nemůže odříct přítomnost na jeho svatbě. A tak sedá do letadla, aby se této velké slávy zúčastnila. Naivně doufá, že se s Wilem během této krátké doby nemůže setkat, bohužel netuší, že její rodina byla s Wilem celou tu dobu ve styku a dokonce se stal dobrým přítelem jejího bratra a tak je na svatbě za svědka.


Romantický příběh o nepřející matce a špatných okolnostech, které dokáží zkazit jednu velkou lásku je na světě. Popisy probíhajícího přátelství Willa a Sarah měnící se na lásku se mi opravdu líbily. Krátké věty i kapitoly mi naprosto vyhovují. Příběh plynule střídá přítomnost a minulost, kde pomalu směřujeme k pointě příběhu a zjištění, co se vlastně před těmi sedmi lety stalo. Napjatě jsem čekala, na toto odhalení a musím říct, že mě překvapilo. Četla jsem už několik těchto tenkých románků od nakladatelství Galatea, které sice nejsou nějakým způsobem založeny na spoustě postav, charakterů a příbězích, u kterých nevíte, jak vlastně skončí. Nicméně já je mám ráda, jsou to románky, které zpříjemní deštivý a zamračený den a dostanete přesně to, co od knihy tohoto žánru potřebujete. Velkou porci lásky a porozumění v jedné knize, u které nemusíte přemýšlet. Abych pravdu řekla, tak mi více vyhovovaly pasáže z minulosti, než z přítomnosti. V přítomnosti mi hlavní hrdinka přišla opravdu nesnesitelná. Chápu, že byla na Willa naštvaná za to, co ji udělal, ale nemusela trestat celou rodinu. Byla otravná asi tak jako návštěva u prababičky, kde posloucháte tři hodiny televizní stanici Šlágr nebo Noe. Měla jsem chuť ji uškrtit, rozsekat, zavázat do pytle a utopit. Naštěstí pasáže z minulosti to vyrovnávaly. I přes to jsem měla raději Willa, vlastně nevím o žádné špatné stránce, kterou by měl. Kamarád do deště, který nezkazí žádnou srandu a je věrný až za hrob. Díky tomu se i těším na druhý díl této série na knihu ONA, protože si myslím, že by kniha z jeho pohledu mohla být ještě lepší. Ačkoliv mám trochu strach z toho, že to bude stejný příběh, akorát malinko jinak. Nechám se překvapit a udělám porovnání příště.

Když se vrátím ke stolu, Brian na mě vrhne udivený pohled. Věnuju mu unavený úsměv a odvracím zrak. Snažím se zadržet slzy, které se mi hrdnou do očí. Proč jsem vůbec souhlasila s tím, že půjdu s Wilem ven? Byla to hloupá chyba a příště musím být opatrnější. Stojí mě to obrovské úsilí, abych nevytáhla z kabelky telefon a nezarezervovala si nejbližší letenku domů. Třebaže bych od těchto bolestných vzpomínek nejraději utekla až na konec světa, nemůžu to Brianovi udělat. Vím, jak nesmírně by ho to zranilo. Je ta šťastný, že jsem přijela na jeho svatbu, a poté co jsem poznala Christinu, toho vůbec nelituju, i když to pro mě v jiných ohledech není jednoduché. (str. 113)

Děkuji nakladatelství Galatea za poskytnutí recenzního výtisku!!!

HEYWOOD, Carey. On. Vydání první. Ostrava: Galatea, 2014. Kapitola 2. a kapitola 13 (str. 16 a 113). ISBN 978-80-87910-45-0

sobota 18. října 2014

RECENZE: Trable - Samantha Towle



Mia neměla nikdy lehký život. Otec, který by ji měl pomáhat, to všechno začal. A teď? Konečně zemřel a Mia je svobodná. Zdědila slušný balík peněz a mohla by si bezstarostně žít, jenže to by nesměla chodit s Forbesem. Lidským odpadem. Dělá to samé, co její otec a ona s ním i přes to zůstává, protože nechce být úplně sama na světě. Přeci jen jednoho dne její pohár trpělivosti přeteče a ona před ním uprchne. Žádnou rodinu nemá, žádné kamarády. Neví kam jít. Nasedne do auta a do vyčerpání jede rovnou za nosem. Vyspí se v pochybném hotelu a tam ji to napadne. Zkusí najít svou matku a zeptá se jí, proč se jí vzdala a nechala jí s tou lidskou stvůrou Oliverem, jejím otcem. Plná elánu nasedá do auta a jede vstříc městečku, o kterém ví, že tam matka před několika lety žila. Dostává se tedy do městečka, kde by měla žít její matka. Pro začátek se zastaví na oběd a milá servírka ji doporučí jeden zapadlý, tichý hotel. Tady potkává Jordana, který zastupuje otce v recepci. Jordan je sukničkář, ale upřímný sukničkář. Nechce se vázat a už vůbec nechce, aby někdo ovládal jeho city, aby ho nemohl zranit. Mia stále přepadávána zlými vzpomínkami a fobiemi se jej bojí, ale později vidí, že to není žádný bestiální vrah a díky jednomu čtyřnohému tvorovy se spřátelí. Jordan od první chvíle, kdy ji poprvé uviděl, ví, co by s ní nejraději dělal. Jenže s Miou to není vůbec tak lehké, nemůže se k ní ani přiblížit, aby neucukla, tak jak by ji měl dostat do postele? Navíc Mia pomalu odhaluje svou minulost a Jordan už ani nechce takhle ji využít. Nejraději by zabil jejího přítele a ochraňoval ji do konce jejího života. To se mu vůbec nepodobá.

9 SIGNS He is deeply in LOVE with you!!, 9 signs he is deeply in love with you,  fling or love,  love,  fling,  is he really loves you,  love and romance,  romance,  relationship,  love affairs,  romance life,  romantic husband,  romantic,  boy friend,  girl friend,  love and emotionsPříběh Mii se mi velmi vštípil do paměti. Mohou za to také osobní zkušenosti, takže vím, že tak člověk opravdu reaguje. Myslíte si, že jakmile je ta osoba, která vám ubližuje pryč, tak se uvolníte, ale není to pravda. Táhne se to dlouhou dobu s vámi a asi nikdy na to úplně nezapomenete. Trochu mě rozčilovalo, že Mia každou chvíli upadla do jakési ho transu, kde ji probíhala před očima její minulost. Na druhou stranu, je pravda, že člověk upadne to jakési ho transu. Začne se třást a nejde utišit, stačí jakákoliv malá připomínka a vše se vám v paměti vrátí. Spousta i všedních věcí může v takto poznamenaném člověku rozdmýchat strach. Tuto knížku jsem prostě brala osobněji, než asi jiní lidé, kteří o tom četli jenom v novinách. Mohu tedy za sebe říct, že kniha byla napsána opravdu realisticky.

Miu jsem měla ráda, spousta „obětí“ nenajde tu odvahu, aby utekla. Ona ano a nenechala se zviklat sladkými sliby, že se nic takového už nikdy nestane. Nespadla hned do nového vztahu s Jordanem, nechala všemu volný průběh. Místo toho, aby byla zavřená někde v pokoji a užírala se svým zkaženým životem, tak dělá výlety s Jordanem, šla na diskotéku,.. A teď se dostanu k Jordanovi. Jeho jsem si opravdu zamilovala. Sice tím, že byl sukničkář, nebyl zrovna snem každé dívky, ale všem svým známostem na jednu noc vše na rovinu řekl, aby neočekávaly nic víc.  Byl opravdu hrozně moc ohleduplný, milý a pozorný. Takového muže by chtěla každá žena. Pokud má někdo ve svých oblíbených knihách nějakého pana Darcyho, tak já mám Jordana. Miluje psy, rád dělá výlety do přírody a jeho vystupování je prostě perfektní. Kdyby byl živý, tak bych si ho zabrala pro sebe a svého přítele bych vyměnila. :D


Obecně se mi líbí střídání pohledů v knihách. Tato kniha není výjimkou. Možná se hlavně ze začátku některé myšlenky opakovaly, ale pak to přestalo. Krásně to střídání navazovalo na sebe a já měla tu možnost nahlédnout do povah obou hrdinů. Příběh je to velmi romantický, neplést s erotickým. I když se tam i tyto pasáže objeví, není jich plná kniha od první strany do poslední. Líbí se mi aktuální téma, které se v knize řeší. Bulimie, domácí násilí, to jsou závažné věci, které by se měly objevovat všude. Pravdou totiž je, že na venek to nepoznáte. Musíte opravdu dávat pozor, kdy se člověk ve vaší blízkosti přestane ukazovat mezi přáteli a přestane mít veselou povahu. Čím více se ten vedle něj tváří, že je vše v dokonalé a snaží se všem zavděčit, tím horší to je za zavřenými dveřmi. Na to by se mělo upozorňovat, protože v dnešní době je toho hodně a nikdo s tím nic nedělá. Možná ten dotyčný dostane zákaz styku na pár týdnů, ale to je všechno. Pokud vám kontroloval telefon, asi nebudete mít fotky svých zranění. Těžko se pak policii dokazuje, že se to opravdu stalo. A ten „hajzl“? Ten si v klidu žije dál a možná si už našel novou oběť.

středa 8. října 2014

JAK SI ŽIJU 1. (6.10.2014)


Projekt naší milé Rachel Roo o životě blogerů a jejich každodenních radostech a strastech.

http://rachel-roo.blogspot.cz/2014/10/jak-si-ziju-projekt.html
Více na stránkách Rachel Roo. A protože jsem dostala pozvánku, abych se připojila, tak jsem popsala jeden svůj den. Škola nebyla, tak to nebude tak zajímavé, jako by byla. :) Nevadí, napravím to jindy.

Mám tady pro vás tedy mé pondělí. :) Doufám, že tam naleznete alespoň něco málo zajímavého a neunudíte se k smrti.

8:20 Zvoní budík. Nastavila jsem si ho, protože čekám pošťačku, ta se bojí našeho hafana, takže nezvoní, ale volá pod okny paní Kelemenovááá. Celá ulice ví, kde bydlí paní Kelemenová.  :D  Měly by mi přijít recenzáčky od Omegy a pořád a stále čekám na recenzák od Rozhledny, ten nevím, kdy má přijít. Navíc jsem udělala dobrý skutek, a koupila jsem od Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat tričko, tak čekám i na něj. Výtěžek jde na útulky, takže proč ne. :)

8:25 Vzdávám to, oči se mi sami zavírají, však co, nechá lístek ve schránce. Neměla jsem se včera tak do noci koukat na Gilmorky.

9:00 Zvoní druhý budík. Musím jít šoupnout maso do trouby.

9:10 Kuřátko se mi peče, co víc si přát. Jen kdyby se mi nechtělo tak spát, no co, na chvilku se můžu ještě natáhnout.

10: 00 Sluneční paprsky mi protivně svítí přímo do obličeje, čas vstávat. Kuře už voní, tak se jdu podívat, jestli už je hotové. Nesnáším komáry!! Kdyby mi pořád nelétali kolem hlavy, tak bych tu hodinku mohla ještě spát, tak jsem jen meditovala se zavřenýma očima.

10:30 Jsem po jídle. Poctivě se dělím s hafanem o zbytky. Umývám po sobě nádobí, ach moc mi to nejde s tím plným žaludkem.

10:50 Jdu poklidit pokoj, aby se někdo nezděsil, kdyby tady přišel v době mojí nepřítomnosti.

11:00 Zasedám k pc, abych se podívala, jestli neodpadají nějaké přednášky.

11:00 – 11:58 Stále jsem se nepodívala. Koukám na různá videa, články bloggerů a jiné blbosti.

12:00 Rychle se oblékám, čistím si zuby, nějak jsem na to neměla zatím čas a připravuju se na cestu do Opavy. Škola volá. :)

12:04 Konečně se dívám na školní email. Ha, v úterý přijde učitel na přednášku později, Ok beru na vědomí, vezmu si knížku a počkám na tebe.

12:07 Nadává si do blbců, tento týden je lichý, to znamená, že nemám na 13h přednášku, ale až na 14:45.

12:09 Spokojeně se usmívá a rozvaluje se na gauči. Nevím, jestli mám jít číst knihu Trable, nebo si pustit další díl Gilmorek. Těžké dilema. Asi zvítězí kniha.

12: 23 Ha, výzva k vyzvednutí zásilky, zajímavé, že když jsem šla do schránky se podívat, tak tam žádná nebyla a teď je najednou na stole na mém místě v jídelně. :D Nikoho jsem neslyšela, že by byl doma, ti tady taky chodí jak duchové. Má to 0,17kg, to by mohlo být to triko!! :) Že bych už dneska na něj balila vysokoškolské kluky? Samozřejmě jen pro ten pocit, že jsem strašně seksi :D Musela bych je odmítnout s tím, že jsem šťastně zadaná samozřejmě.

12:45 Je pro vás překvapením, že jsem se zasekla na internetu a ještě nezačala číst? Pro mne ne. Zatím čekám, než se mi po obědě otevře znovu pošta, abych si mohla zajít pro to triko.

13:41 Tak jsem si trochu početla, šla na poštu, kde mi řekli, že se můj balíček je zatím na výletě autem po okolních krásách přírody, takže se mám stavit později. Achjo..

14:00 Vyjíždím do Opavy. Přednáška začíná 14:45, takže to je tak akorát, než tam dojedu, zaparkuju někde a dojdu do školy.

14:30 Stojím se spolužákem před dveřmi a zjišťuju, že nám to dneska odpadlo. Zbytečná cesta fakt! Škoda benzínu a času. Jako by nemohli napsat email.

14:35 Přichází další spolužačka, všichni se sebereme a jdeme do retro baru, kde si dáme něco dobrého k pití a probereme spoustu věcí. Hlavně nadáváme na učitelku a na tento systém. Už ve čtvrtek jsme se všichni sešli, abychom spolu odešli.

16:05 Jsem konečně znovu doma. Rozbaluju si krásné triko :) Alespoň jedna věc, která mě dnes rozveselila. Asi půjdu dělat úkol do angličtiny, ale nechce se mi teda vůbec.

18:50 Hlasitě prásknu sešitem z angličtiny :/ Fúú to je hnusná dřina. A to mám před sebou ještě dvě cvičení. Jedno teda fakt hnusné.. Hledat výslovnost u jednoho a druhého podobného slova a významy. To teda rozhodně nebudu psát tak, jak to je na netu, to si musím odposlouchat a napsat si to, jako pro blbce, protože ten anglický fonetický přepis ji nedokážu přečíst. Nojo, kdybych nebyla takový prokrastinátor, tak bych to měla už hotové. Měla jsem na to 2 týdny.

18:54 Je rozhodnuto! Jeden díl Gilmorek na zlepšení nálady a pracovní morálky. A bude se pokračovat. Doufám, že se ještě dneska dostanu ke knize.

21:42 Mám za sebou dva díly Gilmorek a několik hodin googlování. Uff jsem opravdu ráda, že to mám za sebou. Pouštím si další díl a pak půjdu spát. Ráno vstávám v 7 ráno a to je pro mne už nezvyk.


23:41 Čas jít spát. Teda ten byl už dávno. Zítra budu utahaná :/ Zkoušela jsem dělat chipsy v mikrovlnce, podle jednoho návodu na netu, no nekřupaly, možná tam měly být delší dobu. Křupaly jen ty spálené :D Koukala jsem na plno dílů Gilmorek a teď jdu hezky do hajan. Dobrou noc jdu načerpat síly na zítřejší dlouhý den.

Tak to je vše :) Jindy to třeba bude zajímavější. :)