RECENZE: Robin - Zdena Frýbová

Mé hodnocení: 50 %

Děti odletěly z rodného hnízda a Milena se svým mužem Rudolfem se těší na klidný život. To by ale nesměly být jejich děti, aby odešly bez velkého divadla okolo. Pro dobro rodičů, aby náhodou nezemřeli žalem, pořídí malé chlupaté štěňátko foxteriéra. Malá chlupatá kulička není zprvu ihned přijmuta zrovna s nadšením, pak ale vyhraje její roztomilost a nevinnost a ušáček zůstává v rodině. Co by taky takový malý plyšáček mohl udělat? Vždyť ani nebudou vědět, že je v bytě. Jak se mýlili. Robin, tak se pejsek jmenuje je ďábel v těle psíka. Nejenom, že je postrachem rodiny, ale i blízkého okolí. Kouše, štěká, utíká a zabíjí slepice. O problémy s ním není nouze, nejenže je vybíravý v jídle, nejenom má o sobě mínění, že jen kvůli něj se svět točí, ale i je rád naháněn po celé Praze a v lesích okolo rodinné chaty. Díky jeho kouskům je vyřčeno spoustu omluv a utraceno spoustu peněz na nápravy škod. Je to takový nevychovaný grázlík, který si za každou cenu dělá to, co sám chce.

Jakmile jsem vyslechla popis psa a seznam škod, které v ordinaci napáchal, byla jsem si jista, že je to Robin. Nejradši bych byla rovnou vyběhla z domu, ale pak jsem přece jenom zavolala Rudolfovi a Aleně. Rudolf měl poradu, takže jsem mu nechala vzkaz, zato Alena byla hotova okamžitě vyrazit. "Už letím, chytnu taxíka a jedu pro tebe. A vezmi do termosky teplou polívku, určitě je zubožený, no ať si mne ta baba nepřeje, ukradne cizího psa, budeme ji žalovat, a jestli ho tejrala, tak ji rozšlapu na místě, a vem s sebou taky piškoty." (str. 119)

Kromě Robina se v knize také vyskytují obě Mileniny děti. Honza a Alena četli v matčiných knihách o psychologii a rádi používají výroky z knih proti své matce, aby dosáhli svého. Jsou to chudáčci zbědovaní bez kousku soucitu a pochopení od rodičů, tak se tedy rádi prezentují. Ve většině knihy se objevují jako záchranáři a ochránci práv Robinka. Vždy jsou ochotní jít ho několik hodin hledat po celé Praze a skoro ani nemuknou. Jen aby Robinek nešel pryč. Alena vymýšlí samé bláznoviny a tak jednou přivede na chatu i svou přítelkyni z práce Ruth, která má problémy s manželem. Maminka psycholožka přece musí jejich ztroskotané manželství zachránit za každou cenu i přes její nesouhlas. Když se maminka k záchraně nemá, tak se do záchrany pustí sama Alena, která je rozhodnuta jít i přes mrtvoly, jen aby manželství své přítelkyně zachránila. Nebojí se použít jakýkoliv nástroj a příležitost. Při tom udělá nejeden přešlap a hloupost.

Můj názor:

Od tak vychvalované knihy jsem čekala o hodně více. Neříkám, že by kniha byla špatná, ale Robinek vesměs jen utíká, nebo něco rozkousává. V tomhle mi přijde kniha občas moc natáhnutá, přestože chápu, že utíká a tak musí občas utéct, ale nemusí ho v téměř polovině knihy někde hledat. Ani mi ty příhody nepřišly veselé, jako že ten pes byl nevychovaný až běda. Já bych ho asi na místě zabila a to jsem psomil. Myslím si, že mám s hafíkama, které s kamarádkou venčíme spoustu jiných a lepších historek, které by byly zábavnější.

Výčitky dětí na adresu matky mi přišly z počátku vtipně pojaté. Děti využívají matčiny psychologické profily a poučení proti ní samotné. Později už mě to dost rozčilovalo a nebavilo mě to číst. Naopak měla jsem chuť to přeskakovat. Pořád jen poslouchat, jak jsou nedoceněni a jak trpí kvůli matce depresemi, mě odrazovalo od čtení.

Oživením pro mě byla Ruth s jejím manželem. Ty způsoby, kterými je chtěla Alena stmelit, byly tak hloupé, že mě to vždy pobavilo. Asi nejlepší postavou byl otec rodiny, kterého nedokázalo téměř nic vytočit. Vše přešel s humorem a s klidnou hlavou. Dost jsem si ho oblíbila. Škoda jen, že hlavního psího hrdinu jsem měla nejméně ráda z celé knihy. Dokonce jsem měla chuť v polovině knihy knihu zaklapnout a nechat ji tak. Říkala jsem si, že o nic nepřijdu, moc se mi nechtělo pokračovat. Prostě místy jsem se nudila, a četla jsem knihu dál jen pro mou zásadu, že když něco rozečtu, tak to i dočtu. Nezasmála jsem se ani jednou, buď jsem suchar, nebo potřebuji něco víc. A tak knize dávám poloviční hodnocení. Nebylo to špatné, ale ani nějak úchvatné. Prostě to není jedna z těch knih, kterou bych doporučovala a vnucovala všem na potkání, což u některých knih, které mě uchvátí, dělám. :D