RECENZE: Hlas nože - Patrick Ness

Autor: Patrick Ness 

Název: Hlas nože

Série: Chaos *1


Rok vydání: 2011

Počet stran: 376

Nakladatelství: Jota

Představa nového života, kde se konečně budeme mít dobře, ovládla už alespoň jednou za život každého z nás. Skupina osadníků s touto myšlenkou opustila svůj domov a v lodi přiletěla do nového světa. Začali budovat město, rodiny měli děti, jenže vždy se najde někdo, kdo touží po moci. A to není jediná věc, muže dokonce i zvířata stihne podivný vir, který způsobuje Hluk. Tak se nazývá nemoc, při které slyšíte myšlenky ostatních. Kdybyste byli v nesnázích, mohlo by se to hodit. Horší variantou je, když se snažíte utéct před armádou, která zná vaše plány a myšlenky.

Osadníci jsou krutí muži, jediným nevinným člověkem ve vesnici je mladý Todd. Ještě nenastal čas, aby se stal mužem a vesničané jej nestihli zasvětit do svých ohavných praktik. Todd má štěstí, že i ve zkaženém městě se našli dva muži, kteří si jej po smrti matky vzali do péče a milují jej jako svého vlastního syna. Právě oni Todda posílají pryč. Todd nechápe, proč musí pryč a co komu udělal. Jen prchá a snaží se věřit, že jeho otec jej nevyslal pryč jen tak. Todd má však sehrát v plánu osadníků velkou roli a tak se jim velmi nelíbí, že utekl. Vydávají se za ním. Armáda je Toddovi stále v patách a on zjišťuje, že to, co celý život věděl o lidech kolem sebe a o světě není pravda.

Kniha nás vrhne přímo do světa hluku. První dvě kapitoly jsem byla dost zmatená. Když mi nikdo nevysvětlil, co hluk vlastně je, tak se v novém světě těžko orientuje. Přeci jen jsem četla dál a zvykla si na nový styl psaní a úplně nové starosti hrdinů. Todd mi jako hrdina sympatický vůbec nebyl. Já jako milovník zvířat jsem těžko nesla, jak se ze začátku choval ke svému psovi. Opravdu jak k psovi. Tím si mě znepřátelil hned od začátku. Jak už jsem řekla, i zvířata jsou zasažena virem hluku a jejich myšlenky nejsou skryty. Tady mi chyběla trochu větší inteligence Toddova psího přítele. Jeho slovní zásoba je omezena na Todde? Když mu Todd ublíží a hovínko Todde. Neříkám, že měl psík řečnit, jako antický filozof, ale tohle mi přišlo až moc omezené. Možná díky tomu si pes zachoval status zvířete a ničeho víc. Až později najednou chápe požadavky pána a i sám odpoví jednoduší větou. Alespoň to. 

Asi by bylo na místě se zmínit o nepříteli. Po Toddovi jde kněz Aaron. Tato postava mi přijde tak nereálná, že to více ani nejde. Nedokážu pochopit, jak někdo může stále žít, když byl několikrát zneškodněn. Asi je to nějaký kříženec Arnolda s Jean-Claude Van Dammem okořeněný hrdiny z Cobry 11. Nikdo jiný nemůže být tak nezničitelný. Autor často popisuje, že má v obličeji jen zející díry, zuby jdou vidět, nos chybí a podobné krásné popisy, při kterých si představíte zombie z nejhoršího hororu, který jste kdy viděli. Byl tak trochu utopený, tak trochu mu rozmlátili obličej na kaši. A on stále žije a stále je první a stále Todda nalézá. No, nezlobte se na mě, ale je to snad Superman, jinak to nechápu. Konec knihy sice nemůžu spoilerovat, ale ten byl úplně pro mě postavený na hlavu. Celou dobu po Toddovi střílí, drží mu nůž u krku a další věci a nakonec… kdo četl, tak ví.

"JE TO DĚVČE," řeknu znova. Pořád zadržuju dech, pořád cítím ten tlak v hrudi a pořád před sebou držím napřažený nůž.
Děvče.
Dívá se na nás, jako kdybychom ji chtěli zabít. Choulí se v klubku, aby bylo co nejmenší, a nespouští oči z Mancheeho, jen tu a tam letmo pohlídne na mě.
Na mě a na můj nůž.
Manchee vrčí a supí, celý hřbet naježený. Hopsá po zemi, jako by to byla rozpálená plotna, a vypadá rozrušeně a popleteně jako já, až na to, že je naprosto beznadějný udržet ho nějak v klidu.
"Co děvče?" štěká. "Co děvče?"
Čímž myslí: "Co je děvče?"

(NESS Patrick . Hlas nože. Jota, 2011. 376 s. Chaos. ISBN: 978-80-7217-909-1.)

Kniha jako celek se mi nečetla špatně. Jen mi přišlo, že je jen o utíkání a stále nalézání armádou a pak zase utíkání. Důvod proč Todda vlastně pronásledovali, jsem sice pochytila, ale nechápu ho. Todda by vůbec nepotřebovali, kdyby nechtěli. Tahle honička mi přijde úplně praštěná na hlavu. A když ho chtějí, proč po něm střílí, když jej tím mohou zabít? Nevím. Tím, že Todda stále nalézají, kniha nestojí na mrtvém bodě, ale celkem rychle vám dojde, že prostě nemají šanci utéct. Když jej doženou asi po 5x tak už mě to ani nepřekvapilo a jen si říkám, tak už to ukonči. Velký konec, který měl přijít, kdy se vše vysvětlí mně už ani nezajímal. Jen jsem si říkala, že to dočtu, když jsem to začala číst. Hrdinové mě nezaujali, příběh mi přišel stále o tom samém, místy dost kruté scény. No, myslím, že kdyby mne kniha minula, nic by se nestalo.

Abych ukončila recenzi něčím pozitivním, tak řeknu alespoň to. Vir hluku mě zaujal. Alespoň ten mi přišel zajímavý. Líbí se mi, že autor nehledal nějaké kličky, jak by se dal hluk přehlušit. Prostě je tady a neschováte se. Vždy vás prozradí a nemáte se kam schovat. Když hluk, tak se vším všudy. Každý slyší vaše myšlenky, vždy a všude.