RECENZE: Zlatá vstupenka - Brendon Burchard

V dnešní době můžeme sehnat kouče na všechno. Kouče pro stravování, kouče v milostných vztazích, tréninkového kouče. Brendon Burchard, autor této knihy je jedním z nich. Po automobilové havárii přišel na to, že není spokojen se svým životem. Že svůj život nežil, ale přežíval. Od té události začal svůj celý život od základů měnit a radí i ostatním, jak změnit ten jejich. Do jaké míry budeme věřit jeho verzi, to už je na každém z nás. Svépomocných příruček existuje velká spousta, Brendon Burchard vzal všechny své zkušenosti a napsal knihu. Jiná je v tom, že je psána jako beletrie. Kniha mi připomíná Malého prince, možná se vám nebude srovnávání této knihy s klasikou líbit, ale vysvětlím vám to. Tak jako Malý princ působí na svého čtenáře v každém věku jinak a pokaždé v něm najdete něco jiného, ať už jej čtete v dětství, nebo v dospělosti, taktéž by se dala chápat Zlatá vstupenka. Buď to v ní hledat ponaučení pro sebe a svůj nový život, nebo budete knihu vnímat jen jako příběh mladého muže a jeho hledání pravdy. S další životní zkušeností vám příběh může nabídnout něco jiného. Nebojím se říct, že knihu může číst celá rodina. Děti okouzlí podivný zábavný park a dospělé chytí životní pravdy, které jsou trochu více hlubokomyslné.

Hrdina příběhu by mohl mít spokojený život. Má dobře placenou práci, snoubenku, nedávno podepsal hypotéku na dům, ale život najednou šel jinou cestou. Po jedné z mnoha hádek jeho snoubenka Mary práskla dveřmi a odešla. Je to již více, jak měsíc a stále se nevrátila. Až ji jednou dezorientovanou na opuštěné silnici srazí nákladní automobil. Z nemocnice ihned zavolají, a on konečně po 40 dnech se smíšenými pocity vchází do nemocničního pokoje. Marynin stav je velmi vážný. Vypadá to, že se svými blízkými bude už jen v řádu několika hodin. Místo toho, aby chtěla ten krátký čas strávit se svým milovaným, tak jej posílá naléhavě pryč. Vnucuje mu zakrvácenou obálku a chce po něm, aby jel do starého a již nefungujícího zábavního parku a obálku předal Maryninu bratrovi. Problém je ten, že Marynin bratr je již několik let mrtvý. Ač se jí to snažil vymlouvat a nepřikládal tomu žádnou váhu, nakonec přeci jen odjel. Poslední přání splnit musel. To by si neodpustil. A tak se v parku snaží přijít na to, co se jeho snoubence stalo a jak se z parku mohla ocitnout o několik kilometrů dál na silnici, kudy projede jedno auto denně a co s tím má společného nějaká obálka.

„Bohužel nevím, co přesně se Mary stalo. Prožitek každého návštěvníka je jedinečný. Všichni se sice svezou na atrakcích, hrají hry, jedí, prohlédnou si celý park a přemýšlí o životě, ale to, co prožijí, se liší člověk od člověka. Nechci ti také tajit, že každý je nakonec konfrontován i s těmi částmi svého života, které nejsou zrovna příjemné. Někdy to lidi vyděsí, uzavřou se, nebo se ztratí. Obávám se, že se Mary na její cestě mohlo stát něco takového, ale je to jen doměnka. (…)

 

Kniha je psána s velkou dávkou fantazie. Tak jako v knize Karlík a továrna na čokoládu, tak i do zábavního parku přichází spousta lidí, vpuštěn je jen ten, kdo má speciální vstupenku. Kdo se tam dostane, zjistí, že z parku nezbylo jen zrezivělé švédské kolo, ale park funguje tak, jako dřív. Až na to, že v něm nic není skutečné. V parku je spousta zaměstnanců, kteří si někdy hrají na hodné a zlé policajty, ale jde jim společně jen o jedno. Nechtějí člověka do ničeho tlačit, chtějí, aby si sám uvědomil s čím je nespokojený a změnil to. Napomáhat v tom budou například provazochodci, čaroděj, věštkyně nebo silák. Každý může nabídnout něco jiného a ukázat vám jiný kousek vaší duše.

Prostředí příběhu, tedy zábavný park mne překvapil. Opuštěné atrakce mám spojené s hororovými příběhy. Už jenom při popisu zrezivělého švédského kola, se mi vybavilo to z Černobylu. Nelíbily se mi postupy, kterými se lidé v parku snažili pomoci. Většina z nich jakoby hrdinu ponižovala, shazovala jej a konfrontovala ho se spoustou nepříjemných situací, které rozhodně nechtěl prožít znovu. Nevím, jestli je mužská nátura odolnější, ale kdyby do mne někdo měsíc rýpal a říkal mi, že jsem k ničemu, a co jsem udělala, bylo špatně, tak se psychicky složím. Stala by se ze mě Bridget Jones. Začala bych kouřit a pít ve velkém zavřená osamělá v pokoji a pouštěla bych si jeden smutný film za druhým a u toho bych se topila v moři slz. Naštěstí je v knize Henry, který je vždy oporou. Stal se patronem našeho hrdiny a svou úlohu plnil dokonale. Henry vyvažuje všechny negativní části knihy.

Na knize se mi nejvíce líbilo, že nikdo našemu hrdinovi nechtěl říci a neřekl, co se stalo s jeho přítelkyní. Musel na to přijít sám. Konec je neočekávaný, ani u hrdiny si nejsme jisti, zda si vezme pobyt v parku k srdci, nebo ne.

Mé hodnocení: 60%

Děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.